Lev skrytý za širokým úsměvem, kariéra Rafaela Leãa rozepsala vskutku zajímavý příběh

Je italským mistrem, při první účasti na světovém šampionátu dal dva góly, je autorem nejrychlejšího gólu v historii italské Serie A, vyhrál řadu individuálních ocenění a ve volném čase dokonce rapuje. Mimo tohle všechno si stihl zahrát jeden rok ve francouzském Lille a znepřátelit valnou většinu fanoušků Sportingu CP, jehož je odchovancem. V pouhých 24 letech toho portugalský reprezentant Rafael Leão už stihl hodně. I proto zejména italskou a portugalskou fotbalovou veřejnost obletěly první úryvky z jeho nové autobiografie s prostým názvem Smile.

"Usmívám se, protože Bůh mi dal neuvěřitelný dar a práce, kterou jsem doposud udělal, a že jsem udělal opravdu mnoho práce, byla odměněná mým úspěchem," vysvětluje titul své biografie čtyřiadvacetiletý křídelník. Tato slova nelze nějak zpochybňovat. Leão byl už ve slavné akademii Sportingu považován za výjimečný talent a jeho každoročně zlepšující se výkony dokazují, že na sobě neustále pracuje. Jak se ale v současnosti jeden z tahounů AC Milán a člen základní sestavy portugalské reprezentace dostal do této pozice a proč je jeho příběh tolik jiný?

Leão, což v portugalštině znamená lev, se narodil ve městě Almada, které je přímo spojené s hlavním městem Lisabonem slavným mostem 25. dubna. Svou úplně první soutěžní fotbalovou zkušenost prožil Amora FC, kde vydržel rok stejně jako následně v týmu Foot 21, kde již zaujal mládežnické trenéry Sportingu. Tam také v 9 letech přestoupil do akademie v Alcochete. Mladý hráč tak nebyl lvem pouze ve svém rodném listu, ale stal jím také ve světě fotbalu, neboť právě tato šelma se vyjímá uprostřed znaku Sportingu.

Jak popisuje jeho první trenér ve Sportingu Luís Martins ve tři roky starém rozhovoru, byl mladý Rafael úzce spjatý se svou rodinou a zejména se svým otcem a strýcem. Těm velmi záleželo na kariéře talentovaného mladíka a hlavně jeho otec António chtěl být součástí každého rozhodnutí. Od devíti let tedy Rafael Leão trávil většinu času v Alcochete společně se svým otcem a strýcem.

To se logicky podepsalo na jeho povaze a chování na hřišti i mimo něj. Martins na něj vzpomíná jako na pokorného a cílevědomého mladíka, který si uvědomoval, proč na něj jeho rodina vytváří tlak a vede ho k osobní zodpovědnosti. Jeho cíl i celé jeho rodiny byl jasně nastavený - stát se profesionálním fotbalistou.

Našlápnuto k tomu měl už od puberty. Leãa zdobila rychlost, výborný driblink a schopnost rozhodovat důležité zápasy. Postupně prošel všemi mládežnickými úrovněmi reprezentace a všude patřil mezi tahouny stejně jako v juniorských kádrech Sportingu. Netrvalo to tak dlouho, než začal být přirovnáván, jako většina výjimečných talentů akademie v Alcochete, ke Cristianovi Ronaldovi a Luísi Figovi.

Po působivé juniorské kariéře, během které získal i titul mistra Evropy do 17 let, nastoupil necelý měsíc před svými 18. narozeninami poprvé do dospělého fotbalu. V posledním kole druhé ligy nastoupil za rezervu Sportingu a gólem v 90. minutě zajistil remízu 1:1 s rezervním týmem Bragy. Vydařeným debutem si Leão vybojoval místo v sestavě béčka pro sezonu 2017/2018, která obrátila jeho svět plný jistot vzhůru nohama.

Přechod do dospělého života v ročníku 2017/2018 Rafael Leão prožil se všemi jeho plusy i mínusy. Sezonu začal jen na lavičce druholigové rezervy, ale brzy prokázal své kvality a propracoval se do základní sestavy. Celkově si v dresu béčka v první polovině sezony připsal 11 startů, ve kterých zaznamenal 6 gólů, čímž zaujal tehdejší trenéra prvního týmu Jorgeho Jesuse, který si ho už na konci listopadu 2017 přetáhl do svého kádru.

V nabitém mužstvu Sportingu však Leão dlouho a trpělivě čekal na svou příležitost ukázat, co umí. Vůbec první šance se mu naskytla 11. února 2018 v domácím zápase proti Feirense, kde toho během dvaceti minut na hřišti příliš neukázal, ale o dva týdny později už naplno odhalil svůj potenciál. V domácím utkání s Moreirense, ve kterém Sporting hrál oslaben o jednoho hráče, přihrál v nastaveném čase Gelsonu Martinsovi na gól, díky čemuž jeho tým vyhrál 1:0. O týden později se mu povedl ještě větší počin. Ve venkovním zápase proti FC Porto nahradil těsně před koncem prvního poločasu zraněného Doumbiu a ještě v jeho nastaveném čase vyrovnal.

Sporting nakonec zápas prohrál, ale jestli si jeho fanoušci ze zápasu odnášeli něco pozitivního, tak to byl pocit, že v jejich milovaném týmu roste další velký talent. Samotný Leão měl za cíl hlavně udržet se v prvním týmu a vybudovat si silnou pozici mezi mnohem zkušenějšími hráči. Další gól už však v jeho dresu nedal a dokonce za něj ani nenastoupil. Jeho vzestup zastavilo svalové zranění, které se nakonec protáhlo až do konce ročníku a pro ten následující už si Leão hledal angažmá jinde.

Hrubě nezvládnutý závěr sezony, ve které se Sporting připravil o mistrovský titul a prohrál ve finále národního poháru s Avesem, jen odhalil, co všechno v klubu nefunguje. Velká kritika se valila na prezidenta klubu Bruna de Carvalha, který přivedl klub do finančních potíží a navíc neúspěch klubu dával za vinu hráčům a jejich přístupu k tréninkům a hře. Toto vysvětlení poté vzala za své i skupina chuligánů, která ještě před neúspěšným finálovým zápasem vtrhla do navzdory všem zvyklostem nehlídaného tréninkového centra v Alcochete a napadla hráče i realizační tým tyčemi a pásky. Tento naprosto šokující útok způsobil odchod řady hráčů prvního týmu, rozvazování smluv a dlouholeté tahanice o peníze. Mezi hráče, kteří jako reakci na napadení opustili klub, se zařadil také mladý Rafael Leão.

"První nepříjemný moment nastal na letišti po zápase s Marítimem, kde nám skupina Juventude Leonina dala velmi ostře najevo svou nespokojenost. Nikdo ale nebyl připraven na to, co se stane o dva dny později. Skupina asi 50 maskovaných mužů vtrhla do našeho tréninkového centra. Napadla našeho trenéra Jorgeho Jesuse, jeho asistenta a první hráče, na které narazila, pásky a železnými tyčemi. Bas Dost to schytal hodně, rozbili mu hlavu. My hráči jsme si mysleli, že jsme nedotknutelní a byli jsme v naprostém šoku. Neměli jsme čas jakkoliv reagovat. Klub samotný nebral výhrůžky vážně a nezavedl jediné bezpečnostní opatření. Mezi těmi, co vtrhli do kabiny, jsem poznal některé své bývalé spolužáky - když někoho znáte dlouho, tak ho ani kapuce nebo kukla nezakryje. Nemohl jsem uvěřit tomu, že se tohle děje kvůli prohranému zápasu. Všichni hráči byli jako svědci předvolaní k soudu, ale ti fanoušci věděli, kde jsme žili, kde naše rodiny žily... Můj otec mě poslal do Porta bydlet k nějakému jeho kamarádovi. Mí kamarádi a já jsme obdrželi několik výhrůžek přes sociální sítě. Dodnes, když jsem někde zmíněn ve spojitosti se Sportingem, jsem zaplaven urážkami a nazýván zrádcem. Prožil jsem si týdny pekla, dokud jsem jako další napadení hráči nerozvázal s klubem smlouvu. Bylo mi 18 let a byl jsem donucen opustit svou zemi."

Leão podle svých slov v Portugalsku pokračovat nemohl a volba nového týmu pro něj byla složitým úkolem. Vracející se po delším zranění s pouhými třemi zápasy za áčko Sportingu v životopisu potřeboval hlavně prostředí co nejbližší domovině a vybral si správně. V srpnu 2018 podepsal pětiletý kontrakt s francouzským LOSC Lille.

Lille je známé tím, že v jeho dresu často nastupují portugalští hráči a v době Leãova příchodu tam už čtyři působili - José Fonte, Rui Fonte, Edgar Ié a Xeka. Portugalská kolonie v Lille pomohla mladému hráči zejména během těžkých začátků, kdy se zotavoval ze zranění a rozjely se tahanice ohledně jeho přestupu. Sporting totiž po Lille nebo případně po samotném hráči požadoval 45 milionů eur, což byla hodnota výstupní klauzule ve smlouvě, kterou Leão po napadení fanoušky rozvázal. Na začátku září 2018 chtěl Leão Lille opustit, protože jeho přestup nebyl schválen, ale vedení klubu ho nakonec přesvědčilo zůstat a portugalský křídelník o měsíc později ve Francii debutoval.

První a vítězný gól vstřelil už ve svém druhém zápase proti Caen a na začátku prosince se již stal pevnou součástí základní sestavy. Ve 26 zápasech, do kterých nastoupil, dal osm gólů a v Lille pod vedením Christopheho Galtiera dokráčelo k druhému místu v Ligue 1. Díky této sezoně, svému nízkému věku a finančním problémům Lille se stal přestupovým cílem řady věhlasných evropských klubů a do jednoho nakonec zamířil. První srpnový den roku 2019 přestoupil za 35 milionů eur do AC Milán a o tři týdny později si v dresu slavného klubu připsal první start. Jeho hvězda začala stoupat.

Do AC Milán Rafael Leão rozhodně nepřestoupil za pár drobných a očekávaní byla navzdory jeho stále nízkému věku vysoká. První sezona ale sportovně moc vydařená nebyla. AC se po nepovedeném předcházejícím ročníku zcela vyhnula účast v evropských pohárech a také v sezoně 2019/2020 to nebyla žádná sláva. Milánský tým sice postoupil alespoň do Evropské ligy, ale šesté místo v Serii A bylo zklamáním.

Sám Leão nastupoval do většiny zápasů a pomohl svému týmu šesti vstřelenými góly. Přesto se nadále nemohl soustředit jenom na fotbal. K jeho rozvázání smlouvy se Sportingem se totiž vrátila Mezinárodní sportovní arbitráž, podle které byl Leão povinen zaplatit svému bývalému klubu odškodné 16,5 milionů eur. Hráčovo odvolání a další následující tahanice jenom prohloubily příkop, který mezi ním a fanoušky klubu jeho dětství vznikl a je jen otázkou, zda bude někdy zasypán.

@acmilan pic.twitter.com/uCgjD8sl43

— Rafael Leão (@RafaeLeao7) April 13, 2020

Navzdory dluhu vůči Sportingu a nekončícím urážkám ze strany jeho příznivců se dá říct, že od ročníku 2020/2021 se mohl Rafael Leão opravdu soustředit na fotbal a na jeho předváděné hře se to pozitivně podepsalo. AC Milán prožil po dlouhé době povedenou sezonu, kde se dlouhou dobu přetahoval se svým městským rivalem Interem o první místo. Titul nakonec slavil Inter, ale 2. místo v Serii A a postup do základní skupiny Ligy mistrů byl pro dlouhou dobu ze slávy ustupující klub velkou vzpruhou. Leão zopakoval svou střeleckou formu z předcházejícího ročníku a zapsal šest gólů. Našel si ale v systému Stefana Pioliho své místo nejčastěji na levém křídle a mnohem více participoval na rychlém přechodu do útoku a ofenzivních kombinacích.

Naplno se také začaly projevovat jeho silné stránky - vedení míče, první dotyk a hlavně skvělý pohyb. Leão je atletickým hráčem, který pohybem s míčem i bez míče rozptyluje obranu soupeře a vytváří prostor pro své spoluhráče. Dokáže se dobře vypořádat se situacemi 1 na 1 a přestože má tah na branku a nebojí se zakončovat situace sám, často hledá spoluhráče ve výhodnější pozici. To vše z něj dělá komplexního ofenzivního hráče, jehož jedinou výraznější slabinou je neochota vypomáhat v obraně.

Druhé místo v předcházejícím ligovém ročníku dávalo hráčům i fanouškům AC Milán naději, že by v sezoně 2021/2022 mohl přijít velký úspěch. V Lize mistrů to AC vůbec nevyšlo a po posledním místě ve skupině se rozloučilo s pohárovou Evropou. V Serii A to ale byla hlavně na jejím začátku velká jízda. Z prvních 12 kol vyhrál milánský tým 10 a remizoval jen v těžkých zápasech s Juventusem a Interem.

Velký podíl na téhle sérii měl i Leão, ale jeho chvíle přišla až v druhé polovině ročníku, kdy se naopak AC o své vedení v lize začalo strachovat. Portugalec na sebe zcela vzal roli tahouna týmu a svými góly a asistencemi rozhodoval většinu utkání. Stal se největší ofenzivní zbraní Stefana Pioliho a zejména samotný závěr sezony byl v jeho režii. Milán bojoval proti svému městskému rivalovi o titul až do posledního kola, ve kterém musel pro absolutní jistotu trofeje vyhrát na půdě Sassuola. To se povedlo, AC Milán vyhrál 3:0 a Leão se na všech třech trefách podílel gólovou přihrávkou.

K historicky devatenáctému mistrovskému titulu AC Milán Rafael Leão přispěl 11 góly a 10 asistencemi a byl bezpochyby jedním ze strůjců úspěchu, na který Rossoneri čekali jedenáct let. Skvělé výkony v mistrovské sezoně vyšvihly Leãa do společnosti nejlepších hráčů světa, což potvrdila i prestižní anketa Zlatý míč, ve které se umístil na 14. místě jako vůbec nejlepší ze všech portugalských hráčů.

Leãova hvězda nyní stoupá dál. V minulé sezóně sice s AC Milán neobhájil mistrovský titul, ale dokráčel do semifinále Ligy mistrů a opět překonal svou sezonní střeleckou bilanci, když v Serii A nasázel 15 gólů a přidal k nim 8 asistencí. V dobrém světle se ukázal také na světovém šampionátu v Kataru, kde sice Portugalsko skončilo ve čtvrtfinále, ale jemu se na turnaji povedlo skórovat proti Ghaně a Švýcarsku.

Ani v probíhajícím ročníku to nevypadá, že by AC Milán dosáhl na ligový titul a v Evropě už zápolí jen v Evropské lize. Leão si však nadále udržuje svou kvalitu a v současném kádru je asi největší hvězdou, což jenom potvrzuje fakt, že si před letošní sezónou vzal prestižní číslo 10.

Čeští fanoušci budou mít nyní velmi dobrou příležitost tohoto portugalského rychlíka vidět v akci, neboť los osmifinále Evropské ligy přidělil AC pražskou Slavii a právě na Leãa by si měli sešívaní obránci dávat největší pozor. Jeho forma jde nahoru, na hřišti hýří sebevědomím a během několika vteřin je při troše nepozornosti soupeřovy obrany schopen rozhodnout zápas.

Pryč jsou trable ze Sportingu, pryč jsou obavy z výhrůžek, pryč jsou obavy z neúspěšné kariéry. Rafael Leão je vděčný za to, jakým způsobem se jeho kariéra vyvinula, a proto se usmívá. Za úsměvem se však skrývá lev, který je připravený roztrhat obranu soupeře na kusy a to má stále jen 24 let.

Celé jméno: Rafael Alexandre da Conceição Leão

Datum narození: 10. června 1999

Kariéra: 2006 - 2007 Amora, 2007 - 2008, Sporting 2008 - 2018, Lille 2018 - 2019, AC Milán 2019 - současnost

Počet seniorských klubových startů/gólů: 196/52

Počet seniorských reprezentačních startů/gólů: 23/3

Silné stránky: rychlost, pohyb, vedení míče, řešení situací ve finální fázi

Slabé stránky: předržování míče, neochota bránit