Krize v Newcastlu: Jen abychom nAshley do mínusu
Zaujalo nás
"Fotbal je byznys, nic jiného" - toť častá výtka směrem k současné fotbalové scéně. Za symboly takové hodnotové krize jsou přitom automaticky považováni blízkovýchodní investoři, protože jsou zkrátka odjinud a cizí. Jak nám ovšem názorně ukazuje dění v Newcastlu, ta pravá ničivá zbraň se klidně může povalovat přímo před vaším prahem...
Řeč zelených čísel disponuje silou větší než vytříbený Al Pacinův monolog. Omluvit přece dovedou ledacos, v dlouhodobém i krátkodobém horizontu.
Solidní ekonomické výsledky na úkor těch sportovních například po dlouhá léta konejšily fanoušky Arsenalu, přičemž zhruba devět milionů liber k dobru loni zařadilo Norwich mezi pouhou hrstku týmů, které kdy v éře Premier League sestupovaly se ziskem a rozumně nastavenou platovou politikou.
Na zdraví svého klubového účtu si tradičně zakládají také ve West Bromwichi, který pod přísným dohledem Jeremyho Peace a díky své maximální obezřetnosti i neexistujícím dluhům víceméně platí za vzor pro celou dolní polovinu tabulky. Ačkoliv zároveň na fotbalových kolbištích nehezky stagnuje.
Efekt přitom zelená čísla mohou mít také docela jinačí, když namísto (částečných) pardonů sem tam udělují rovněž bonusové hvězdičky.
Třeba Hughesovo citlivé navazování na Pulisovu práci pro Stoke City vypadá při zasazení do kontextu ještě o chlup lépe. Však se dle čerstvě uveřejněných údajů za loňskou sezonu zničehonic škudlivým Potters podařilo obrátit hrozivou 31milionovou ztrátu v minimální profit, což je vpravdě husarský kousek.
A podobně ojedinělý zisk je dále podepsán i pod dvojnásobnou radostí příznivců Chelsea z čerstvě vybojovaného mistrovského titulu. Hrubý výdělek ve výši 15 milionů britské měny pak vypadá obzvlášť dobře ve srovnání s masivními ztrátami vykazovanými Blues v letech předchozích (roku 2013 to bylo 57 milionů).
Co je na takových zelených číslech nejlepší, to je jejich zdánlivá výmluvnost a zaručená údernost, pokud se rozhodnete jimi argumentovat. Buď vyděláváš, nebo proděláváš - taková je při značné nepravděpodobnosti trefení čisté nuly docela zřetelně nastavená dichotomie, kterou na pohled není těžké interpretovat.
Jenže nic není černobílé, a takové reality není uchráněn ani charakteristicky černobílý Newcastle.
Finance Newcastlu: parádní plusy i zarážející mínusy
Že Mike Ashley v Tyneside zosnoval úctyhodnou ekonomickou rehabilitaci, to je jednak nepopiratelný i obecně přijímaný fakt, jednak slušný mýtus. Něco do sebe takové tvrzení má, ale to jen do jisté míry a v určitých ohledech.
Tak jako tak, letmý pohled na nedávnou finanční výkonnost Newcastlu by optimistu probudil snad i v tom největším škarohlídovi, to bezesporu.
Od roku 2011 stračí vedení nahromadilo profit ve výši 63 milionů liber a zisky vykazuje už nepřetržitě čtyři roky, což o sobě mohou dále říci akorát v Arsenalu a West Bromwichi. Letos by se navíc Magpies poprvé nacházeli v zelených čísel i při odmyšlení klíčové položky "prodej hráčů", která výrazně zkresluje hlavně v případě Tottenhamu (protože Bale), ale i obecně.
Potud tedy naprostá fantazie, kterou rádi přiživují rovněž sami funkcionáři v černobílém. Jen krátce po oznámení 18milionového profitu napříč ročníkem 2013/14 se kupříkladu Lee Charnley, výkonný ředitel NUFC a faktický mluvčí Ashleyho, bezostyšně pochválil za "pozitivní" ekonomické výsledky, reflektující "prozíravý a rozvážný způsob operování (klubu)".
Co na tom, že nejen renomovaný blogger se specializací na fotbalové finance, Swiss Ramble, očekával ještě výraznější zisk? A co na tom, že za obstojný nárůst příjmů může z největší části lukrativnější balíček spojený s odkupem televizních práv, nikoliv práce vedení?
Ono jakmile si totiž všechno úhledně rozdělíte do jednotlivých sloupečků, nadšení se vskutku docela rychle vytrácí. Ashleyho éra je charakterizována mimo jiné 23procentním propadem výtěžků z hracích víkendů na St. James‘ Parku (vstupenek, suvenýrů apod.), potažmo sedmiprocentním poklesem příjmů z komerční sféry (tj. primárně od sponzorů).
Abychom byli fér, zvláště na druhé jmenované kolonce Ashleyho tým v posledních dvou letech pořádně zapracoval (skrze výhodné kontrakty s Wongou a Pumou), pořád jsou ale jeho výsledky v globálu spíše zklamáním.
Jak nekompromisně vypichuje autor zmíněného blogu Swiss Ramble, ačkoliv v době Ashleyho příchodu Newcastle disponoval zhruba stejnou komerční silou jako Tottenham, mezi oběma celky nyní zeje obrovská propast. Mezitímco Spurs v tomto směru zažili obdivuhodný 47procentní růst, Magpies se spokojili s pouhými sedmi procenty.
Samostatnou kapitolu potom tvoří otázka dluhu, který se Ashleymu navzdory některým hlasům nepodařilo ztenčit, nýbrž pouze restrukturalizovat. Newcastle takto už nic nevisí externím subjektům, namísto toho však zůstává zavázán přímo vlastnímu majiteli. A to nemálo, respektive více než kdy dřív: aktuální dlužná částka tu z roku 2007 převyšuje o celých 52 milionů.
Straky se oním převedením dluhu přinejmenším oprostily od nepříjemných úroků, což není úplně na škodu. Swiss Ramble nicméně zároveň překvapuje, že se Ashley tolik zpěčuje zmíněný dluh převracet v kapitál a reinvestovat na styl Ellise Shorta ze sousedního Sunderlandu.
Obdobně rozpačité výsledky generuje rovněž Ashleym preferovaný způsob skládání odstupného za posily. Toons totiž od jeho nástupu striktně odmítají přistupovat na splátkové kalendáře a raději sází hotovost partnerům přímo na ruku. Což stojí za chvályhodně zanedbatelnými závazky vůči ostatním klubům (ve výši necelých tří milionů), ale i za sporadickou stračí aktivitou na přestupovém trhu.
Poslední důležitou položkou k vyřešení jsou výdaje na platy. Zde se možná sám Ashley v minulosti holedbal, že se mu daří výlohy postupně zeštíhlovat, konkrétní čísla však taková slova příliš nepodporují.
Teprve předloni Newcastle konečně zvládl z roku na rok ustřihnout kus výplatní pásky. A to přitom hráčské gáže i tehdy odpovídaly většímu procentu z příjmů (64,3 %), než tomu kdy bylo za "vlády" nenáviděného Freddyho Shepherda (nejhorší bilance: 64,1 % z roku 2000).
Ashley tudíž relativně spolehlivě likviduje své vlastní démony z dob dřívějších (jako třeba příšerně nabobtnalou mezdní sumu z té jedné sezony v druhém podlaží), to mu vážně nelze upřít; ve srovnání se svými předchůdci však překvapivě dál zaostává.
A tím je dosti fatálně podkopáván vlastně i ten vůbec jediný argument ve prospěch rodáka z Burnhamu. Protože mimo finančnické know-how, čím dalším užitečným by reálně mohl Newcastle zásobovat? Citem pro povzbuzování herního progresu mužstva tedy určitě ne...
Bylo nebylo, Newcastle měl ambice
Jakkoliv nemyslitelné se to dnes může zdát, koncem minulého století byla skvadra Newcastlu United s oblibou titulována jako "Great Entertainers" (Velcí baviči). Přestože se Straky ještě roku 1991 nacházely ve stavu totálního rozkladu a u dna druhé nejvyšší soutěže, nakonec to byly právě ony, kdo se stal určitým symbolem anglické kopané divokých 90. let minulého století.
Dvojnásobnému držiteli Zlatého míče Kevinu Keeganovi byla tenkrát, v časech nejtěžších, svěřena do rukou na pohled nevděčná mise: oprášit zašlou slávu severovýchodního celku, vytáhnout ho zpět mezi smetánku a následně hlavně nespadnout. Bývalá hvězda Hamburku se však velké příležitosti nezalekla a úkol splnila do puntíku, v podmanivém stylu.
Kevin Keegan nebyl nějakým taktickým géniem. Co ho odlišovalo od Pardewa a dalších, to byla jasná představa o tom, jaký chce produkovat fotbal (atraktivní), a koho pro to potřebuje (samé technicky zdatné jedince). Nekonalo se proto žádné hromadné zabíjení ofenzivního talentu jako nyní, tomu Keeganův plán nemohl být vzdálenější. Jeho filozofie byla totiž stejně jednoduchá jako opojná: svého soupeře prostě přestřílet.
Taková strategie s sebou přirozeně nesla pár divokých porážek, zároveň ale i nějaké to sladké ovoce. V sezoně 1993/94 se útočné duo Andy Cole - Peter Beardsley podělilo o neskutečných 55 branek a nebojácného nováčka rázně katapultovalo na nečekanou třetí příčku.
Tehdejší kabina Newcastlu držela při sobě, byla navýsost britskou společností a ze závěrečných 14 kol ročníku vytěžila parádních 10 výher. Čili se jinými slovy, a čistě pro pořádek, rovnala přesnému opaku současných Magpies.
Vrchol Keeganovy továrny na prvotřídní zábavu měl nicméně nadejít až s ročníkem 1995/96, kdy se Toons třásli na vlastní vykoupení. Předešlá sezona jim totiž vůbec nevyšla: prodej Andyho Colea do Manchesteru United a s tím související dramatický úpadek výkonnosti vedly akorát na nedostačující šesté místo.
Odpověď? Jedno z nejvzrušivějších zápolení na čele tabulky anglické nejvyšší soutěže vůbec; tedy odpověď typicky keeganovská, chtělo by se říci.
Newcastle United versus Manchester United. Kevin Keegan versus Sir Alex Ferguson. Pozdější nejlepší hráč ročníku Les Ferdinand versus autor šesti jarních vítězných tref Eric Cantona. Ginolovo velkolepé entrée na ostrovní scénu versus Schmeichelovy psí kusy mezi třemi tyčemi.
Magpies začali famózně a v jednu chvíli dokonce na druhé místo živili pohodlný 12bodový náskok. Ten se však postupně tenčil a po úřadování spolehlivého tandemu Schmeichel-Cantona během druhého vzájemného souboje obou rivalů se manko červených smrsklo na rozdíl jediného korálku.
Následoval spektakulární kolaps, jakému se až po 16 letech plně vyrovnalo jiné drama s protagonisty v Manchesteru United - toho času již v docela odlišné roli.
Kevin Keegan svou bárku plnou čirého entuziasmu zkrátka neukormidloval. Ironie tomu navíc chtěla, aby klíčový direkt obdržel zrovna na svém milovaném Anfieldu, kde válel jako hráč a těsně nepochodil coby manažer. Na sklonku osudového ročníku 1995/96 tedy spolu se slavnou tribunou The Kop přihlížel zběsilé akci o sedmi gólech a rodící se prohře svých svěřenců v poměru 3:4.
Tu vzápětí následoval jeho památný výbuch v televizním rozhovoru, poněkud matná závěrečná kola a mistrovské oslavy ManUtd.
Keeganova první trenérská štace na severovýchodě země vyústila v jeho dobrovolnou rezignaci začátkem ledna 1997 a zanechala za sebou popravdě dosti komplikovaný odkaz. Newcastle od té doby nikdy nehrál lepší fotbal, o tom nemůže být sporu. Přesto se nelze ubránit dojmu, že toho v sobě tehdejší Toons měli o trochu více. Stali se sice učiněným zjevením a šampiony četných srdcí neutrálů, na vrcholu sil ale zároveň hořce zklamali.
Ať už se rozhodnete pro tu či onu optiku, daná éra každopádně utváří respektovanou část klubových dějin.
Žádná zainteresovaná osoba na ni nebude vzpomínat ryze v dobrém, ale stejně tak nikdo nebude litovat její samotné přítomnosti. Podobně jako třeba mé fanouškovské já neželí pasivní účasti na bezprecedentní jízdě Arsenalu do finále Ligy mistrů; jakkoliv frustrující onen poslední večer byl.
I negativní emoce jsou zkrátka emoce, a tím se konečně oklikou dostáváme k jádru celé krize současného Newcastlu: jeho fungování je dnes prosté reálných sportovních aspirací a daleko spíš než vášeň tedy mezi fanoušky rozsévá apatii.
Ubohý nastrčený John Carver
Šlo o nehorázně líný tah nezainteresovaného majitele.
Newcastle před sebou sice měl téměř celou jednu polovinu ligového kalendáře, přesto se Mike Ashley po odchodu vyháněného manažera Alana Pardewa rozhodl pro alibistické povýšení asistenta.
Norwich vesměs tentýž tah stál loni místo v nejvyšší soutěži a Straky teď klidně může potkat stejný osud - ačkoliv se na autopilota obrátily ještě uprostřed bezpečných vod a 16 kol před koncem namísto pěti.
John Carver, celoživotní fanda Newcastlu, jehož profesní začátky na St. James‘ Parku datujeme do dávného roku 1983, byl tímto krokem vyloženě předhozen tygrům. Obětován a zneužit. Jako loajální zaměstnanec klubu v dané situaci nemohl říci "ne", přestože sám neměl týmu pořádně co nabídnout. A právě proto teď slouží tak akorát jako nedokonalý hromosvod ostré kritiky vůči vedení.
Třebaže Carver do té doby platil za univerzálního oblíbence publika, netrvalo dlouho a ochozy jej začaly bombardovat rétorickými otázkami, zdali není pouze převlečeným Pardewem.
Takové pokřiky byly samozřejmě nefér. Jak dosvědčuje klubový insider Lee Ryder, alespoň v zákulisí se pod jeho vlivem leccos změnilo. V klubu, jehož příznivci byli v temných dobách zvyklí upínat se na talentované individuality jako Paula Gascoignea (80. léta), Micka Quinna (počátek 90. let) či Alana Shearera (přelom tisíciletí), se prý najednou kladl hlavní důraz na týmového ducha a soudržnost kabiny.
Dorostenci takto obdrželi výjimečnou pozvánku ke společnému obědu s dospělými, po ofenzivních tahounech Cabellovi s Pérezem se rázem vyžadovala větší pracovitost směrem dozadu a sám Carver šel svými časnými budíčky v pět ráno celému kolektivu dokonalým příkladem. I při mizerné bilanci o jedné výhře z úvodních sedmi zápasů tím pádem v Newcastlu panoval opatrný optimismus.
Jak se bohužel později ukázalo, taková strategie nesla zhruba efekt energetického nápoje v boji s únavou - krátkodobé zažehnání již přítomného problému se možná dostaví, o to hůře to ale vypadá, jakmile daná "medicína" přestane účinkovat.
Přesně to, na co Carver od počátku kladl důraz, se teď tedy jeví být zdaleka největší slabinou rozpolceného mužstva. Na hřišti se Newcastle jako jeden tým rozhodně neprezentuje a v šatně očividně trůní cosi shnilého.
Zejména disciplína Magpies se v tuto chvíli ocitá na bodu mrazu, což obvykle nevěstí nic dobrého. Červenou kartu už pod dočasným lodivodem vyinkasovali čtyři různí hráči, Papiss Cissé byl speciálně potrestán za plivnutí na soupeře a Mikea Williamsona dokonce sám Carver čerstvě nařkl z úmyslu nechat se vyloučit a vyvléknout se tak ze záchranářských bojů. Do těch se přitom Newcastle definitivně zapojil skrze rekordních osm ligových porážek v řadě.
Úplně od věci proto není ani diskuze o tom, zdali náhodou tenhle Newcastle není tím nejhorším ve více než 20leté éře Premier League. Zde Lee Ryder připomíná, že horší než sestupová družina z roku 2009 (s přeplacenými jmény jako Owen nebo Viduka) už to dozajista nebude; ta se zmohla jen na sedm vítězství.
Aby se ovšem letošní Newcastle bodově alespoň vyrovnal Sounessově mizérii zpřed 10 let, musel by strhnout na svou stranu všechny tři zbývající klání, což si lze představit jen stěží. A co se nejhorší Pardewovy sezony týče (2012/13), tam by byly potřeba podobně nereálné dvě výhry.
Na hřišti už to tedy o moc níže nepůjde. Pokud ani kapitán Coloccini evidentně nejeví o osud mančaftu žádný hmatatelný zájem, nemá smysl hovořit o ničem jiném než akutní potřebě radikální čistky.
Tu by už přitom měl provádět nový schopný manažer, čímž se znovu vracíme k papaláši jménem Mike Ashley. Jeho pozvánku do jámy lvové už odmítl Steve McClaren a za stávající situace klidně mohou přibývat další. Newcastle United je totiž skutečně lecčím, jenom ne vábným pracovištěm.
Bavíme se přeci jen o klubu, kde v jednom 18měsíčním intervalu bůhvíjak vyžili bez podpisu jediné nové akvizice, a kde rovnou dva manažeři skončili částečně pro mizivou kontrolu nad přestupy (Keegan, Pardew).
Bavíme se o fotbalovém ekvivalentu zombie - klubu napůl živém a napůl mrtvém, nemajícím směr, natož cíl...
Reklama doslova všude, kam se podíváš
Když si v těchto dnech na St. James‘ Parku takříkajíc dobře sednete, užijete si výhled až na 137 různých bannerů inzerujících společnost Sports Direct, Ashleyho prosperující firmu se sportovními oděvy. Takový smutný nález nedávno ve své knize s názvem "Up There: The North-East, Football, Boom & Bust" triumfálně odhalil Michael Walker.
V loni publikovaném díle se Walker pokouší zhruba postihnout, jak se v běhu času měnila pozice kopané uvnitř regionu s tak silnou závislostí na těžkém průmyslu. A Newcastle se docela přirozeně ocitá v centru jeho pozornosti. Odjakživa platí za jakousi vlajkovou loď anglického severovýchodu a konkrétně jeho domovská aréna potom regulérně určovala trendy.
Dnes je St. James‘ Park primárně jednou obří inzerční plochou, ačkoliv prý původně mělo jít pouze o provizorní řešení. "Sports Direct budeme vystavovat akorát do konce sezony. Jsem si jist, že pro příští ročník seženeme nového sponzora. Myslím, že fanoušci brzy uvidí, že nám na klubu záleží," nechal se slyšet Mike Ashley v listopadu 2009. Před pěti a půl lety.
Veškerá reklama je mimochodem Sports Direct věnována zdarma; tak trochu výměnou za skutečnost, že Mike Ashley na rozdíl od svých předchůdců Shepherda s Hallem nečerpá z klubu žádný běžný plat. Takový ústupek se však jeví být pouze kosmetickým, neboť Londýňanova společnost kvete vskutku závratnou rychlostí.
V běhu času Sports Direct absorbovalo prestižní, leč strádající značky jako Lonsdale (box) nebo Dunlop (tenis), přiživit se stihlo i na Umbro a k ponižujícímu podvolení roku 2012 dohnalo rovněž konkurenční Whelanovo JJB, které před necelou dekádou Ashleyho společnost střídala na čele žebříčku nejúspěšnějších prodejců sportovních potřeb, oblečení a obuvi.
V účtech za roky 2013 a 2014 společnost vykázala celkový příjem 2,7 miliard liber a hrubý zisk o úchvatných 239 milionech stejné měny. Od Ashleyho nástupu do čela Magpies jeho Sports Direct nepřetržitě roste a ztrátě se přiblížila jedině roku 2009, kdy před zdaněním vydělala "pouze" 11 milionů.
Z podceňovaného chlapíka s nepřehlédnutelným pupkem a závislostí na hazardu se tak postupem času vyklubal nadmíru respektovaný a nesmlouvavý obchodník, který se vstříc úspěchu nebojí jít až za hranu. Jeho praktiky dovedou být značně neortodoxní, jeho jednání v sobě má cosi fundamentálně hrubiánského. A bůhvíjak čistý není v tomto směru ani chod Sports Direct.
Pakliže bedlivě sledujete blížící se volby do britského parlamentu, patrně sami tušíte, že jedním z hlavních bodů programu labouristů je zákaz takzvaných "zero-hour kontraktů". Jejich (zhoubný) princip spočívá zhruba v tom, že vy jako zaměstnanec nemáte pražádnou kontrolu nad tím, kolik v daném měsíci vyděláte. Vaše firma se rozhoduje ad hoc podle toho, jak vás zrovna potřebuje.
Libovolný čtvrtek se tak můžete dozvědět, že příští týden vlastně nemáte co dělat, protože vaše netradiční pracovní smlouva zkrátka a dobře nepočítá se žádnou dolní hranicí měsíčně odpracovaných hodin - proto "zero-hour".
V České republice tenhle fenomén není tolik rozšířen, ve Velké Británii však jde o patřičně medializovaný problém a konkrétně Sports Direct by se bez smluvních závazků takového charakteru obešla jen stěží. Z celkového počtu 19 tisíc lidí se z řádného kontraktu se zaručeným příjmem těší ubohých 4,3 tisíc zaměstnanců SD, zbytek přežívá v permanentní nejistotě.
Sports Direct má tím pádem před moralisty opravdu co obhajovat, přesto Newcastle United aktuálně disponuje jedním ještě kontroverznějším sponzorem. V říjnu 2012 se totiž stračí vedení neváhalo upsat hotovému ďáblu, když uzavřelo spolupráci s předním poskytovatelem takzvaných mikropůjček, který s největší chutí parazituje právě na hrabství Tyne and Wear a jeho bezprostředním okolí.
Vzato kolem a kolem, dotyčná firma Wonga.com ztělesňuje veškerý cynismus tohoto světa. Těm v největší nouzi na svých internetových stránkách nabízí krátkodobé půjčky s vysokými úroky, čímž je v nezanedbatelné míře přivádí na mizinu. V Česku se s takovou službou můžete setkat pod názvem finská půjčka, výmluvnější je však anglický název "payday loan" - jelikož ti, co o podobné injekce žádají, jsou zpravidla motivováni vlastní neschopností dobrat se ve zdraví kýžené výplaty (payday).
Nejvíce takových jedinců se přitom koncentruje právě na severovýchodě Albionu, kde přečkání jednoho dlouhého měsíce činí problémy až 26 % obyvatelstva. Žádný jiný region v zemi dále neregistruje vyšší podíl osob, které to dopracují až k bankrotu.
Nový svazek Newcastlu s Wonga.com tudíž logicky dráždí, dokonce velmi, a sám tak jedině vhodně dokresluje celý proces odcizení jednoho fotbalového klubu, který v těchto týdnech dospívá do navýsost alarmující fáze.
Fanouškovská základna Toons historicky platí za jednu z těch nejpočetnějších a hlavně nejvěrnějších na Ostrovech. O tom nejlépe vypovídá skutečnost, že i ve druhé lize St. James‘ Park vykazoval čtvrtou nejvyšší návštěvnost napříč všemi ligovými patry anglické fotbalové scény.
Bohužel, Mike Ashley dělá všechno proto, aby něco takového dál neplatilo.
V minulosti si možná mazaný podnikatel příznivce klubu šikovně nadbíhal dobře načasovanými marketingovými tahy jako třeba zavedením fixních cen lístků na dlouhých 10 let dopředu nebo příležitostným představením 50% slev pro rodiny a kamarády permanentkářů.
Jenže dnes je situace odlišná. Ano, tehdy se sice rovněž reagovalo na prázdné sedačky, tentokrát však pět tisíc opuštěných míst z dubnového duelu s Tottenhamem zvěstuje úplně jinačí, mnohem dramatičtější signál ze strany ochozů směrem ke svému někdejšímu zdroji nezměrné hrdosti.
"Přestala to být zábava; doby, kdy popíjel s fanoušky v ochozech, jsou ze sta procent pryč. Teď už je to jen o byznysu," prozradil dobře informovaný anonym Davidu Connovi, patrně nejznámějšímu investigativnímu novináři z redakce Guardianu.
Takových lidí s blízkým vztahem k čím dál plaššímu majiteli přitom jako by ubývalo. Co se tedy v těchto perných okamžicích nejdůležitější postavě vedení NUFC vůbec honí hlavou, o tom se můžeme jenom dohadovat.
Jasné je snad akorát jedno: Ashleyho uzavřenost ničemu nepomáhá, stejně jako ničemu nepomohlo už jeho veřejné vyhlášení války psaným periodikům koncem roku 2013.
Na jeho základě je prominentnímu regionálnímu zpravodaji The Chronicle dodnes kompletně odepřen jakýkoliv přístup na St. James‘ Park, pročež se adekvátní mediální pozornosti nedostává třeba ani tak chvályhodným aktivitám jako týmové návštěvě místní nemocnice. Propojení fotbalového klubu s místní komunitou slábne a slábne.
Zde je přitom nutné si uvědomit, že třeba spolupráce s lokálními úřady je obyčejně nedílnou součástí zdravého fungování speciálně severoanglických fotbalových celků. To v Newcastlu na udržování, ne-li přímo utužování takových vazeb příliš nedbají.
Klub sice s městskou radou kooperoval alespoň u příležitosti organizace letošního mistrovství světa v rugby, fotbalové záležitosti s ní už ale běžně nekonzultuje. To potvrdil hnedka proces přejmenování St. James‘ Parku na Sports Direct Arenu, který se rada na podzim 2011 hotovila dokonce legálně napadnout.
Komerční název nakonec milovanému stánku pod tlakem veřejnosti moc dlouho nevydržel.
Situace v Newcastlu rozhodně není uspokojivá, ba ani humorná. Vysmívat se jí odmítají i vybraní podporovatelé rivalů ze Sunderlandu, v čele se světoznámým žurnalistou Jonathanem Wilsonem, a to už skutečně něco znamená.
Sestup Magpies se stává veřejným zájmem, a tak by tomu i mělo být.
Za stávající situace totiž Mike Ashley de facto všem boháčům na téhle planetě názorně ukazuje, že znásobit profit vlastní firmy prostřednictvím prvoligového anglického klubu vlastně není vůbec složité. A takový precedens je přitom v jádru daleko nebezpečnější než ten, který vytvářejí či už vytvořili démonizovaní Roman Abramovič se Sheikhem Mansourem.
Nejdůležitější otázkou teď samozřejmě je: dá se proti tomu nějak bránit či přímo bojovat? Lze vůbec zvenčí přinutit Ashleyho k odstoupení?
To upřímně těžko říct. Jedno potenciálně oprávněné těleso by tu nicméně bylo. A pokud zrovna o jeho existenci uslyšíte poprvé v životě, nebude to tak úplně vaše chyba, nýbrž důsledek jeho takřka nulové akceschopnosti.
"Fit & Proper Persons test by se sice brzy měl dočkat reformy, avšak ve své stávající podobě reálně nebrání v přístupu nikomu jinému než komiksovým superpadouchům," píše na svém blogu jeden z nejobratnějších komentátorů současného dění na britské fotbalové scéně Seb Stafford-Bloor. A odporovat mu příliš nelze.
Zmíněný test byl představen roku 2004 zhruba s následujícím cílem: zarazit příliv investorů s pochybnými úmysly a aktivitami a zamezit pokračování vlivu prokazatelně neschopných klubových ředitelů.
To samo o sobě zní ušlechtile a snad i slibně, o skutečně efektivní síto se však ke smůle všech ani omylem nejedná.
Inkriminovaným testem například neprojde ten, kdo již alespoň dvakrát (!) přivedl fotbalový klub k bankrotu, což po pěti letech praxe technicky diskvalifikovalo jednoho jediného muže: Dennise Colemana, zodpovědného za dvojí ekonomický krach Rotherhamu United.
A slabě nadefinovaná se zdá být rovněž druhá dimenze testu - do čela anglického fotbalového klubu se na jeho základě nesmí postavit ani ten, kdo byl odsouzen k výkonu trestu za "nepoctivé jednání".
Taková hráz už nezadržela třeba Thaksina Shinawatru, který si na útěku zpod rukou thajských úřadů v klidu odkoupil Manchester City, a nijak ohroženo tímto testem nebylo ani kompletní kvarteto bývalých vlastníků Portsmouthu, stojící na počátku jeho dramatického pádu vstříc úplnému dnu Football League. Takže nakolik zápornou postavou musíte být, abyste si na příslušných zátarasách opravdu vylámali zuby? Zjevně mimořádně.
Velkou slabinou Fit & Proper Persons testu je navíc totální absence nástrojů umožňujících nějaké retrospektivní jednání. Carson Yeung takto na papíře stále kontroluje Birmingham City, ačkoliv mezitím doma v Hong Kongu vysedává za mřížemi kvůli praní špinavých peněz.
Dokud tedy nedojde k razantní úpravě těchto pravidel, Ashley se nemusí cítit být pod jakýmkoliv tlakem. Ten nyní obstarává tak maximálně hrozba sestupu, ani tahle eventualita ovšem Londýňanův odchod od válu pochopitelně negarantuje.
Cena Newcastlu by v důsledku přirozeně klesla a to by Ashleyho od jakýchkoliv aktivit mohlo dost dobře odradit. Pokud ho nepřesvědčily formální nabídky z let 2008 a 2009, těžko by teď své stanovisko zničehonic přehodnotil. Tím spíš, když nedávno prohlásil, že dříve než v létě 2016 se po kupci ani nebude poohlížet.
Moc depresivní koncovka, říkáte? Obávám se, že se nedá svítit. Tohle totiž nepůsobí ani jako jedna z těch situací, kdy se lze jakž takž upokojovat slovy "hůře už být nemůže".
V tomto případě je automaticky hůře každým dnem, který celou tuto bolestivou ságu zase o kus protáhne...
Řeč zelených čísel disponuje silou větší než vytříbený Al Pacinův monolog. Omluvit přece dovedou ledacos, v dlouhodobém i krátkodobém horizontu.
Solidní ekonomické výsledky na úkor těch sportovních například po dlouhá léta konejšily fanoušky Arsenalu, přičemž zhruba devět milionů liber k dobru loni zařadilo Norwich mezi pouhou hrstku týmů, které kdy v éře Premier League sestupovaly se ziskem a rozumně nastavenou platovou politikou.
Na zdraví svého klubového účtu si tradičně zakládají také ve West Bromwichi, který pod přísným dohledem Jeremyho Peace a díky své maximální obezřetnosti i neexistujícím dluhům víceméně platí za vzor pro celou dolní polovinu tabulky. Ačkoliv zároveň na fotbalových kolbištích nehezky stagnuje.
Efekt přitom zelená čísla mohou mít také docela jinačí, když namísto (částečných) pardonů sem tam udělují rovněž bonusové hvězdičky.
Třeba Hughesovo citlivé navazování na Pulisovu práci pro Stoke City vypadá při zasazení do kontextu ještě o chlup lépe. Však se dle čerstvě uveřejněných údajů za loňskou sezonu zničehonic škudlivým Potters podařilo obrátit hrozivou 31milionovou ztrátu v minimální profit, což je vpravdě husarský kousek.
A podobně ojedinělý zisk je dále podepsán i pod dvojnásobnou radostí příznivců Chelsea z čerstvě vybojovaného mistrovského titulu. Hrubý výdělek ve výši 15 milionů britské měny pak vypadá obzvlášť dobře ve srovnání s masivními ztrátami vykazovanými Blues v letech předchozích (roku 2013 to bylo 57 milionů).
Co je na takových zelených číslech nejlepší, to je jejich zdánlivá výmluvnost a zaručená údernost, pokud se rozhodnete jimi argumentovat. Buď vyděláváš, nebo proděláváš - taková je při značné nepravděpodobnosti trefení čisté nuly docela zřetelně nastavená dichotomie, kterou na pohled není těžké interpretovat.
Jenže nic není černobílé, a takové reality není uchráněn ani charakteristicky černobílý Newcastle.
Finance Newcastlu: parádní plusy i zarážející mínusy
Že Mike Ashley v Tyneside zosnoval úctyhodnou ekonomickou rehabilitaci, to je jednak nepopiratelný i obecně přijímaný fakt, jednak slušný mýtus. Něco do sebe takové tvrzení má, ale to jen do jisté míry a v určitých ohledech.
Tak jako tak, letmý pohled na nedávnou finanční výkonnost Newcastlu by optimistu probudil snad i v tom největším škarohlídovi, to bezesporu.
Od roku 2011 stračí vedení nahromadilo profit ve výši 63 milionů liber a zisky vykazuje už nepřetržitě čtyři roky, což o sobě mohou dále říci akorát v Arsenalu a West Bromwichi. Letos by se navíc Magpies poprvé nacházeli v zelených čísel i při odmyšlení klíčové položky "prodej hráčů", která výrazně zkresluje hlavně v případě Tottenhamu (protože Bale), ale i obecně.
Potud tedy naprostá fantazie, kterou rádi přiživují rovněž sami funkcionáři v černobílém. Jen krátce po oznámení 18milionového profitu napříč ročníkem 2013/14 se kupříkladu Lee Charnley, výkonný ředitel NUFC a faktický mluvčí Ashleyho, bezostyšně pochválil za "pozitivní" ekonomické výsledky, reflektující "prozíravý a rozvážný způsob operování (klubu)".
Co na tom, že nejen renomovaný blogger se specializací na fotbalové finance, Swiss Ramble, očekával ještě výraznější zisk? A co na tom, že za obstojný nárůst příjmů může z největší části lukrativnější balíček spojený s odkupem televizních práv, nikoliv práce vedení?
Ono jakmile si totiž všechno úhledně rozdělíte do jednotlivých sloupečků, nadšení se vskutku docela rychle vytrácí. Ashleyho éra je charakterizována mimo jiné 23procentním propadem výtěžků z hracích víkendů na St. James‘ Parku (vstupenek, suvenýrů apod.), potažmo sedmiprocentním poklesem příjmů z komerční sféry (tj. primárně od sponzorů).
Abychom byli fér, zvláště na druhé jmenované kolonce Ashleyho tým v posledních dvou letech pořádně zapracoval (skrze výhodné kontrakty s Wongou a Pumou), pořád jsou ale jeho výsledky v globálu spíše zklamáním.
Jak nekompromisně vypichuje autor zmíněného blogu Swiss Ramble, ačkoliv v době Ashleyho příchodu Newcastle disponoval zhruba stejnou komerční silou jako Tottenham, mezi oběma celky nyní zeje obrovská propast. Mezitímco Spurs v tomto směru zažili obdivuhodný 47procentní růst, Magpies se spokojili s pouhými sedmi procenty.
Samostatnou kapitolu potom tvoří otázka dluhu, který se Ashleymu navzdory některým hlasům nepodařilo ztenčit, nýbrž pouze restrukturalizovat. Newcastle takto už nic nevisí externím subjektům, namísto toho však zůstává zavázán přímo vlastnímu majiteli. A to nemálo, respektive více než kdy dřív: aktuální dlužná částka tu z roku 2007 převyšuje o celých 52 milionů.
Straky se oním převedením dluhu přinejmenším oprostily od nepříjemných úroků, což není úplně na škodu. Swiss Ramble nicméně zároveň překvapuje, že se Ashley tolik zpěčuje zmíněný dluh převracet v kapitál a reinvestovat na styl Ellise Shorta ze sousedního Sunderlandu.
Obdobně rozpačité výsledky generuje rovněž Ashleym preferovaný způsob skládání odstupného za posily. Toons totiž od jeho nástupu striktně odmítají přistupovat na splátkové kalendáře a raději sází hotovost partnerům přímo na ruku. Což stojí za chvályhodně zanedbatelnými závazky vůči ostatním klubům (ve výši necelých tří milionů), ale i za sporadickou stračí aktivitou na přestupovém trhu.
Poslední důležitou položkou k vyřešení jsou výdaje na platy. Zde se možná sám Ashley v minulosti holedbal, že se mu daří výlohy postupně zeštíhlovat, konkrétní čísla však taková slova příliš nepodporují.
Teprve předloni Newcastle konečně zvládl z roku na rok ustřihnout kus výplatní pásky. A to přitom hráčské gáže i tehdy odpovídaly většímu procentu z příjmů (64,3 %), než tomu kdy bylo za "vlády" nenáviděného Freddyho Shepherda (nejhorší bilance: 64,1 % z roku 2000).
Ashley tudíž relativně spolehlivě likviduje své vlastní démony z dob dřívějších (jako třeba příšerně nabobtnalou mezdní sumu z té jedné sezony v druhém podlaží), to mu vážně nelze upřít; ve srovnání se svými předchůdci však překvapivě dál zaostává.
A tím je dosti fatálně podkopáván vlastně i ten vůbec jediný argument ve prospěch rodáka z Burnhamu. Protože mimo finančnické know-how, čím dalším užitečným by reálně mohl Newcastle zásobovat? Citem pro povzbuzování herního progresu mužstva tedy určitě ne...
Keegan a Fergie, dvě velké osobnosti divokých devadesátek. Zdroj: whoateallthepies.tv
Bylo nebylo, Newcastle měl ambice
Jakkoliv nemyslitelné se to dnes může zdát, koncem minulého století byla skvadra Newcastlu United s oblibou titulována jako "Great Entertainers" (Velcí baviči). Přestože se Straky ještě roku 1991 nacházely ve stavu totálního rozkladu a u dna druhé nejvyšší soutěže, nakonec to byly právě ony, kdo se stal určitým symbolem anglické kopané divokých 90. let minulého století.
Dvojnásobnému držiteli Zlatého míče Kevinu Keeganovi byla tenkrát, v časech nejtěžších, svěřena do rukou na pohled nevděčná mise: oprášit zašlou slávu severovýchodního celku, vytáhnout ho zpět mezi smetánku a následně hlavně nespadnout. Bývalá hvězda Hamburku se však velké příležitosti nezalekla a úkol splnila do puntíku, v podmanivém stylu.
Kevin Keegan nebyl nějakým taktickým géniem. Co ho odlišovalo od Pardewa a dalších, to byla jasná představa o tom, jaký chce produkovat fotbal (atraktivní), a koho pro to potřebuje (samé technicky zdatné jedince). Nekonalo se proto žádné hromadné zabíjení ofenzivního talentu jako nyní, tomu Keeganův plán nemohl být vzdálenější. Jeho filozofie byla totiž stejně jednoduchá jako opojná: svého soupeře prostě přestřílet.
Taková strategie s sebou přirozeně nesla pár divokých porážek, zároveň ale i nějaké to sladké ovoce. V sezoně 1993/94 se útočné duo Andy Cole - Peter Beardsley podělilo o neskutečných 55 branek a nebojácného nováčka rázně katapultovalo na nečekanou třetí příčku.
Tehdejší kabina Newcastlu držela při sobě, byla navýsost britskou společností a ze závěrečných 14 kol ročníku vytěžila parádních 10 výher. Čili se jinými slovy, a čistě pro pořádek, rovnala přesnému opaku současných Magpies.
Vrchol Keeganovy továrny na prvotřídní zábavu měl nicméně nadejít až s ročníkem 1995/96, kdy se Toons třásli na vlastní vykoupení. Předešlá sezona jim totiž vůbec nevyšla: prodej Andyho Colea do Manchesteru United a s tím související dramatický úpadek výkonnosti vedly akorát na nedostačující šesté místo.
Odpověď? Jedno z nejvzrušivějších zápolení na čele tabulky anglické nejvyšší soutěže vůbec; tedy odpověď typicky keeganovská, chtělo by se říci.
Newcastle United versus Manchester United. Kevin Keegan versus Sir Alex Ferguson. Pozdější nejlepší hráč ročníku Les Ferdinand versus autor šesti jarních vítězných tref Eric Cantona. Ginolovo velkolepé entrée na ostrovní scénu versus Schmeichelovy psí kusy mezi třemi tyčemi.
Magpies začali famózně a v jednu chvíli dokonce na druhé místo živili pohodlný 12bodový náskok. Ten se však postupně tenčil a po úřadování spolehlivého tandemu Schmeichel-Cantona během druhého vzájemného souboje obou rivalů se manko červených smrsklo na rozdíl jediného korálku.
Následoval spektakulární kolaps, jakému se až po 16 letech plně vyrovnalo jiné drama s protagonisty v Manchesteru United - toho času již v docela odlišné roli.
Kevin Keegan svou bárku plnou čirého entuziasmu zkrátka neukormidloval. Ironie tomu navíc chtěla, aby klíčový direkt obdržel zrovna na svém milovaném Anfieldu, kde válel jako hráč a těsně nepochodil coby manažer. Na sklonku osudového ročníku 1995/96 tedy spolu se slavnou tribunou The Kop přihlížel zběsilé akci o sedmi gólech a rodící se prohře svých svěřenců v poměru 3:4.
Tu vzápětí následoval jeho památný výbuch v televizním rozhovoru, poněkud matná závěrečná kola a mistrovské oslavy ManUtd.
Keeganova první trenérská štace na severovýchodě země vyústila v jeho dobrovolnou rezignaci začátkem ledna 1997 a zanechala za sebou popravdě dosti komplikovaný odkaz. Newcastle od té doby nikdy nehrál lepší fotbal, o tom nemůže být sporu. Přesto se nelze ubránit dojmu, že toho v sobě tehdejší Toons měli o trochu více. Stali se sice učiněným zjevením a šampiony četných srdcí neutrálů, na vrcholu sil ale zároveň hořce zklamali.
Ať už se rozhodnete pro tu či onu optiku, daná éra každopádně utváří respektovanou část klubových dějin.
Žádná zainteresovaná osoba na ni nebude vzpomínat ryze v dobrém, ale stejně tak nikdo nebude litovat její samotné přítomnosti. Podobně jako třeba mé fanouškovské já neželí pasivní účasti na bezprecedentní jízdě Arsenalu do finále Ligy mistrů; jakkoliv frustrující onen poslední večer byl.
I negativní emoce jsou zkrátka emoce, a tím se konečně oklikou dostáváme k jádru celé krize současného Newcastlu: jeho fungování je dnes prosté reálných sportovních aspirací a daleko spíš než vášeň tedy mezi fanoušky rozsévá apatii.
Ashleyho živý štít, John Carver. Zdroj: shieldsgazette.com
Ubohý nastrčený John Carver
Šlo o nehorázně líný tah nezainteresovaného majitele.
Newcastle před sebou sice měl téměř celou jednu polovinu ligového kalendáře, přesto se Mike Ashley po odchodu vyháněného manažera Alana Pardewa rozhodl pro alibistické povýšení asistenta.
Norwich vesměs tentýž tah stál loni místo v nejvyšší soutěži a Straky teď klidně může potkat stejný osud - ačkoliv se na autopilota obrátily ještě uprostřed bezpečných vod a 16 kol před koncem namísto pěti.
John Carver, celoživotní fanda Newcastlu, jehož profesní začátky na St. James‘ Parku datujeme do dávného roku 1983, byl tímto krokem vyloženě předhozen tygrům. Obětován a zneužit. Jako loajální zaměstnanec klubu v dané situaci nemohl říci "ne", přestože sám neměl týmu pořádně co nabídnout. A právě proto teď slouží tak akorát jako nedokonalý hromosvod ostré kritiky vůči vedení.
Třebaže Carver do té doby platil za univerzálního oblíbence publika, netrvalo dlouho a ochozy jej začaly bombardovat rétorickými otázkami, zdali není pouze převlečeným Pardewem.
Takové pokřiky byly samozřejmě nefér. Jak dosvědčuje klubový insider Lee Ryder, alespoň v zákulisí se pod jeho vlivem leccos změnilo. V klubu, jehož příznivci byli v temných dobách zvyklí upínat se na talentované individuality jako Paula Gascoignea (80. léta), Micka Quinna (počátek 90. let) či Alana Shearera (přelom tisíciletí), se prý najednou kladl hlavní důraz na týmového ducha a soudržnost kabiny.
Dorostenci takto obdrželi výjimečnou pozvánku ke společnému obědu s dospělými, po ofenzivních tahounech Cabellovi s Pérezem se rázem vyžadovala větší pracovitost směrem dozadu a sám Carver šel svými časnými budíčky v pět ráno celému kolektivu dokonalým příkladem. I při mizerné bilanci o jedné výhře z úvodních sedmi zápasů tím pádem v Newcastlu panoval opatrný optimismus.
Jak se bohužel později ukázalo, taková strategie nesla zhruba efekt energetického nápoje v boji s únavou - krátkodobé zažehnání již přítomného problému se možná dostaví, o to hůře to ale vypadá, jakmile daná "medicína" přestane účinkovat.
Přesně to, na co Carver od počátku kladl důraz, se teď tedy jeví být zdaleka největší slabinou rozpolceného mužstva. Na hřišti se Newcastle jako jeden tým rozhodně neprezentuje a v šatně očividně trůní cosi shnilého.
Zejména disciplína Magpies se v tuto chvíli ocitá na bodu mrazu, což obvykle nevěstí nic dobrého. Červenou kartu už pod dočasným lodivodem vyinkasovali čtyři různí hráči, Papiss Cissé byl speciálně potrestán za plivnutí na soupeře a Mikea Williamsona dokonce sám Carver čerstvě nařkl z úmyslu nechat se vyloučit a vyvléknout se tak ze záchranářských bojů. Do těch se přitom Newcastle definitivně zapojil skrze rekordních osm ligových porážek v řadě.
Úplně od věci proto není ani diskuze o tom, zdali náhodou tenhle Newcastle není tím nejhorším ve více než 20leté éře Premier League. Zde Lee Ryder připomíná, že horší než sestupová družina z roku 2009 (s přeplacenými jmény jako Owen nebo Viduka) už to dozajista nebude; ta se zmohla jen na sedm vítězství.
Aby se ovšem letošní Newcastle bodově alespoň vyrovnal Sounessově mizérii zpřed 10 let, musel by strhnout na svou stranu všechny tři zbývající klání, což si lze představit jen stěží. A co se nejhorší Pardewovy sezony týče (2012/13), tam by byly potřeba podobně nereálné dvě výhry.
Na hřišti už to tedy o moc níže nepůjde. Pokud ani kapitán Coloccini evidentně nejeví o osud mančaftu žádný hmatatelný zájem, nemá smysl hovořit o ničem jiném než akutní potřebě radikální čistky.
Tu by už přitom měl provádět nový schopný manažer, čímž se znovu vracíme k papaláši jménem Mike Ashley. Jeho pozvánku do jámy lvové už odmítl Steve McClaren a za stávající situace klidně mohou přibývat další. Newcastle United je totiž skutečně lecčím, jenom ne vábným pracovištěm.
Bavíme se přeci jen o klubu, kde v jednom 18měsíčním intervalu bůhvíjak vyžili bez podpisu jediné nové akvizice, a kde rovnou dva manažeři skončili částečně pro mizivou kontrolu nad přestupy (Keegan, Pardew).
Bavíme se o fotbalovém ekvivalentu zombie - klubu napůl živém a napůl mrtvém, nemajícím směr, natož cíl...
Kdo že sponzoruje ten Newcastle? Zdroj: whatculture.com
Reklama doslova všude, kam se podíváš
Když si v těchto dnech na St. James‘ Parku takříkajíc dobře sednete, užijete si výhled až na 137 různých bannerů inzerujících společnost Sports Direct, Ashleyho prosperující firmu se sportovními oděvy. Takový smutný nález nedávno ve své knize s názvem "Up There: The North-East, Football, Boom & Bust" triumfálně odhalil Michael Walker.
V loni publikovaném díle se Walker pokouší zhruba postihnout, jak se v běhu času měnila pozice kopané uvnitř regionu s tak silnou závislostí na těžkém průmyslu. A Newcastle se docela přirozeně ocitá v centru jeho pozornosti. Odjakživa platí za jakousi vlajkovou loď anglického severovýchodu a konkrétně jeho domovská aréna potom regulérně určovala trendy.
Dnes je St. James‘ Park primárně jednou obří inzerční plochou, ačkoliv prý původně mělo jít pouze o provizorní řešení. "Sports Direct budeme vystavovat akorát do konce sezony. Jsem si jist, že pro příští ročník seženeme nového sponzora. Myslím, že fanoušci brzy uvidí, že nám na klubu záleží," nechal se slyšet Mike Ashley v listopadu 2009. Před pěti a půl lety.
Veškerá reklama je mimochodem Sports Direct věnována zdarma; tak trochu výměnou za skutečnost, že Mike Ashley na rozdíl od svých předchůdců Shepherda s Hallem nečerpá z klubu žádný běžný plat. Takový ústupek se však jeví být pouze kosmetickým, neboť Londýňanova společnost kvete vskutku závratnou rychlostí.
V běhu času Sports Direct absorbovalo prestižní, leč strádající značky jako Lonsdale (box) nebo Dunlop (tenis), přiživit se stihlo i na Umbro a k ponižujícímu podvolení roku 2012 dohnalo rovněž konkurenční Whelanovo JJB, které před necelou dekádou Ashleyho společnost střídala na čele žebříčku nejúspěšnějších prodejců sportovních potřeb, oblečení a obuvi.
V účtech za roky 2013 a 2014 společnost vykázala celkový příjem 2,7 miliard liber a hrubý zisk o úchvatných 239 milionech stejné měny. Od Ashleyho nástupu do čela Magpies jeho Sports Direct nepřetržitě roste a ztrátě se přiblížila jedině roku 2009, kdy před zdaněním vydělala "pouze" 11 milionů.
Z podceňovaného chlapíka s nepřehlédnutelným pupkem a závislostí na hazardu se tak postupem času vyklubal nadmíru respektovaný a nesmlouvavý obchodník, který se vstříc úspěchu nebojí jít až za hranu. Jeho praktiky dovedou být značně neortodoxní, jeho jednání v sobě má cosi fundamentálně hrubiánského. A bůhvíjak čistý není v tomto směru ani chod Sports Direct.
Pakliže bedlivě sledujete blížící se volby do britského parlamentu, patrně sami tušíte, že jedním z hlavních bodů programu labouristů je zákaz takzvaných "zero-hour kontraktů". Jejich (zhoubný) princip spočívá zhruba v tom, že vy jako zaměstnanec nemáte pražádnou kontrolu nad tím, kolik v daném měsíci vyděláte. Vaše firma se rozhoduje ad hoc podle toho, jak vás zrovna potřebuje.
Libovolný čtvrtek se tak můžete dozvědět, že příští týden vlastně nemáte co dělat, protože vaše netradiční pracovní smlouva zkrátka a dobře nepočítá se žádnou dolní hranicí měsíčně odpracovaných hodin - proto "zero-hour".
V České republice tenhle fenomén není tolik rozšířen, ve Velké Británii však jde o patřičně medializovaný problém a konkrétně Sports Direct by se bez smluvních závazků takového charakteru obešla jen stěží. Z celkového počtu 19 tisíc lidí se z řádného kontraktu se zaručeným příjmem těší ubohých 4,3 tisíc zaměstnanců SD, zbytek přežívá v permanentní nejistotě.
Sports Direct má tím pádem před moralisty opravdu co obhajovat, přesto Newcastle United aktuálně disponuje jedním ještě kontroverznějším sponzorem. V říjnu 2012 se totiž stračí vedení neváhalo upsat hotovému ďáblu, když uzavřelo spolupráci s předním poskytovatelem takzvaných mikropůjček, který s největší chutí parazituje právě na hrabství Tyne and Wear a jeho bezprostředním okolí.
Vzato kolem a kolem, dotyčná firma Wonga.com ztělesňuje veškerý cynismus tohoto světa. Těm v největší nouzi na svých internetových stránkách nabízí krátkodobé půjčky s vysokými úroky, čímž je v nezanedbatelné míře přivádí na mizinu. V Česku se s takovou službou můžete setkat pod názvem finská půjčka, výmluvnější je však anglický název "payday loan" - jelikož ti, co o podobné injekce žádají, jsou zpravidla motivováni vlastní neschopností dobrat se ve zdraví kýžené výplaty (payday).
Nejvíce takových jedinců se přitom koncentruje právě na severovýchodě Albionu, kde přečkání jednoho dlouhého měsíce činí problémy až 26 % obyvatelstva. Žádný jiný region v zemi dále neregistruje vyšší podíl osob, které to dopracují až k bankrotu.
Nový svazek Newcastlu s Wonga.com tudíž logicky dráždí, dokonce velmi, a sám tak jedině vhodně dokresluje celý proces odcizení jednoho fotbalového klubu, který v těchto týdnech dospívá do navýsost alarmující fáze.
Fanouškovská základna Toons historicky platí za jednu z těch nejpočetnějších a hlavně nejvěrnějších na Ostrovech. O tom nejlépe vypovídá skutečnost, že i ve druhé lize St. James‘ Park vykazoval čtvrtou nejvyšší návštěvnost napříč všemi ligovými patry anglické fotbalové scény.
Bohužel, Mike Ashley dělá všechno proto, aby něco takového dál neplatilo.
V minulosti si možná mazaný podnikatel příznivce klubu šikovně nadbíhal dobře načasovanými marketingovými tahy jako třeba zavedením fixních cen lístků na dlouhých 10 let dopředu nebo příležitostným představením 50% slev pro rodiny a kamarády permanentkářů.
Jenže dnes je situace odlišná. Ano, tehdy se sice rovněž reagovalo na prázdné sedačky, tentokrát však pět tisíc opuštěných míst z dubnového duelu s Tottenhamem zvěstuje úplně jinačí, mnohem dramatičtější signál ze strany ochozů směrem ke svému někdejšímu zdroji nezměrné hrdosti.
"Přestala to být zábava; doby, kdy popíjel s fanoušky v ochozech, jsou ze sta procent pryč. Teď už je to jen o byznysu," prozradil dobře informovaný anonym Davidu Connovi, patrně nejznámějšímu investigativnímu novináři z redakce Guardianu.
Takových lidí s blízkým vztahem k čím dál plaššímu majiteli přitom jako by ubývalo. Co se tedy v těchto perných okamžicích nejdůležitější postavě vedení NUFC vůbec honí hlavou, o tom se můžeme jenom dohadovat.
Jasné je snad akorát jedno: Ashleyho uzavřenost ničemu nepomáhá, stejně jako ničemu nepomohlo už jeho veřejné vyhlášení války psaným periodikům koncem roku 2013.
Na jeho základě je prominentnímu regionálnímu zpravodaji The Chronicle dodnes kompletně odepřen jakýkoliv přístup na St. James‘ Park, pročež se adekvátní mediální pozornosti nedostává třeba ani tak chvályhodným aktivitám jako týmové návštěvě místní nemocnice. Propojení fotbalového klubu s místní komunitou slábne a slábne.
Zde je přitom nutné si uvědomit, že třeba spolupráce s lokálními úřady je obyčejně nedílnou součástí zdravého fungování speciálně severoanglických fotbalových celků. To v Newcastlu na udržování, ne-li přímo utužování takových vazeb příliš nedbají.
Klub sice s městskou radou kooperoval alespoň u příležitosti organizace letošního mistrovství světa v rugby, fotbalové záležitosti s ní už ale běžně nekonzultuje. To potvrdil hnedka proces přejmenování St. James‘ Parku na Sports Direct Arenu, který se rada na podzim 2011 hotovila dokonce legálně napadnout.
Komerční název nakonec milovanému stánku pod tlakem veřejnosti moc dlouho nevydržel.
Situace v Newcastlu rozhodně není uspokojivá, ba ani humorná. Vysmívat se jí odmítají i vybraní podporovatelé rivalů ze Sunderlandu, v čele se světoznámým žurnalistou Jonathanem Wilsonem, a to už skutečně něco znamená.
Sestup Magpies se stává veřejným zájmem, a tak by tomu i mělo být.
Za stávající situace totiž Mike Ashley de facto všem boháčům na téhle planetě názorně ukazuje, že znásobit profit vlastní firmy prostřednictvím prvoligového anglického klubu vlastně není vůbec složité. A takový precedens je přitom v jádru daleko nebezpečnější než ten, který vytvářejí či už vytvořili démonizovaní Roman Abramovič se Sheikhem Mansourem.
Nejdůležitější otázkou teď samozřejmě je: dá se proti tomu nějak bránit či přímo bojovat? Lze vůbec zvenčí přinutit Ashleyho k odstoupení?
To upřímně těžko říct. Jedno potenciálně oprávněné těleso by tu nicméně bylo. A pokud zrovna o jeho existenci uslyšíte poprvé v životě, nebude to tak úplně vaše chyba, nýbrž důsledek jeho takřka nulové akceschopnosti.
"Fit & Proper Persons test by se sice brzy měl dočkat reformy, avšak ve své stávající podobě reálně nebrání v přístupu nikomu jinému než komiksovým superpadouchům," píše na svém blogu jeden z nejobratnějších komentátorů současného dění na britské fotbalové scéně Seb Stafford-Bloor. A odporovat mu příliš nelze.
Zmíněný test byl představen roku 2004 zhruba s následujícím cílem: zarazit příliv investorů s pochybnými úmysly a aktivitami a zamezit pokračování vlivu prokazatelně neschopných klubových ředitelů.
To samo o sobě zní ušlechtile a snad i slibně, o skutečně efektivní síto se však ke smůle všech ani omylem nejedná.
Inkriminovaným testem například neprojde ten, kdo již alespoň dvakrát (!) přivedl fotbalový klub k bankrotu, což po pěti letech praxe technicky diskvalifikovalo jednoho jediného muže: Dennise Colemana, zodpovědného za dvojí ekonomický krach Rotherhamu United.
A slabě nadefinovaná se zdá být rovněž druhá dimenze testu - do čela anglického fotbalového klubu se na jeho základě nesmí postavit ani ten, kdo byl odsouzen k výkonu trestu za "nepoctivé jednání".
Taková hráz už nezadržela třeba Thaksina Shinawatru, který si na útěku zpod rukou thajských úřadů v klidu odkoupil Manchester City, a nijak ohroženo tímto testem nebylo ani kompletní kvarteto bývalých vlastníků Portsmouthu, stojící na počátku jeho dramatického pádu vstříc úplnému dnu Football League. Takže nakolik zápornou postavou musíte být, abyste si na příslušných zátarasách opravdu vylámali zuby? Zjevně mimořádně.
Velkou slabinou Fit & Proper Persons testu je navíc totální absence nástrojů umožňujících nějaké retrospektivní jednání. Carson Yeung takto na papíře stále kontroluje Birmingham City, ačkoliv mezitím doma v Hong Kongu vysedává za mřížemi kvůli praní špinavých peněz.
Dokud tedy nedojde k razantní úpravě těchto pravidel, Ashley se nemusí cítit být pod jakýmkoliv tlakem. Ten nyní obstarává tak maximálně hrozba sestupu, ani tahle eventualita ovšem Londýňanův odchod od válu pochopitelně negarantuje.
Cena Newcastlu by v důsledku přirozeně klesla a to by Ashleyho od jakýchkoliv aktivit mohlo dost dobře odradit. Pokud ho nepřesvědčily formální nabídky z let 2008 a 2009, těžko by teď své stanovisko zničehonic přehodnotil. Tím spíš, když nedávno prohlásil, že dříve než v létě 2016 se po kupci ani nebude poohlížet.
Moc depresivní koncovka, říkáte? Obávám se, že se nedá svítit. Tohle totiž nepůsobí ani jako jedna z těch situací, kdy se lze jakž takž upokojovat slovy "hůře už být nemůže".
V tomto případě je automaticky hůře každým dnem, který celou tuto bolestivou ságu zase o kus protáhne...
Komentáře (386)
Přidat komentářOptimismus není na místě
Podpásovka po ránu, hned zkažená nálada.
Pěkné čtení na ranní posezení.
vic takovejch clanku
Nechceš tohle dělat na díly?
boj s větrnými mlýny tohle.
Na díly by to bylo ve výsledku mnohem chudší.
No to možná jo, ale tahle verze je prostě příliš dlouhá.
Tak na druhou stranu je tam kompletně všechno. Ono to stačí rozdělit na kapitoly a člověk to časem přečte.
Časem tu ten článek vůbec nebude na očích. Vidíš někde jinde na českém webu obdobu tohohle?
Tak já žádný slušný web o fotbale neznám. A jinak třeba vydává historické články, které jsou taky na půl hodiny čtení.
Nadpis jak na isportu
víc si nečetl, co
ten nadpis to dost degraduje
Taky to tak na mě trochu působí.
Takový nadpis snad jen k nějaké domingově satiře, ne takhle vážně míněné analýze.
Ja taky jeste zatim ne,ale souhlasim s nadpisem
Ze je jak z isport a moc se nehodi ke clanku,ktery bude jiste dobry a dal praci (a jasne,je to reseni kraviny )
Náhodou je vtipný...
Tam by něco takhle sofistikovanýho nedokázali vyplodit ani na skřipci
už je to ohraný a trapný...
.
I see what you did there.
Blesk nadpis
sam ses blesk ty retoni
Ja to teda samozrejme nectu, ale jaky podobny nadpisy tam byly? Jenom pro zajimavost.
robota na clanku krasna, ale ten klub nikoho nezaujima..musia vypadnut a ostat dole dlho a dlho..
co to meleč, tohle právě musí zajímat včechny ,jinak z Premier League bude uplná sračka , jsi chuj tak vypadni , fuck off
Newcastle ze nikoho nezaujima? wtf
ani vy nikoho nezaujímate, a nikto nepíše aby ste vypadli z ligy.
Tvoje bába nikoho nezajímá a Ty si dobrej mantinel
Tvůj svět se točí jenom kolem United že?
nie
Čekal jsem spíš nějakou analýzu hráčů.
bohužel, smutný obrázek toho, kdy se fotbalový klub může stát prostředkem výdělku...ta anketa je v tomhle ohledu pak zbytečná, Abra a Mansour používají kluby jako hračky (pračky) a není jejich zájem z nich dostávat ty peníze zpět nebo tedy alespoň většinu času...je jim to jedno, jejich cílem je za pár let z toho udělat soběstačný klub, jak se to už daří v Chelsea a nemají problém v případě potřeby do toho nalít peníze...jediné riziko tohohle financování klubu je odchod takového vlastníka ve fázi, kdy ten klub ještě soběstačný nebude...stát se to třeba teď v City, tak ten klub půjde velice rychle na držku...
horší varianta je právě Ashley, který prostřednictvím klubu vydělává na své hlavní živobytí a to je rozdíl proti Abrovi a Mansourovi, kterým je tak nějak hospodaření klubu u prdele, peněz je dost...Ashley prostě dlouhodobě parazituje na Newcastlu a jak je vidět, nějaká budoucnost klubu mu je nejspíš u prdele...prachy vydělává, jeho firma a hlavní cíl podnikání neustále roste i skrz Newcastle a co mu je do sestupu...když se tak stane, klubu se zbaví a může zkoušet štěstí zase jinde...
Roman sa o Chelsea poctivo stará
však hej a za chvilku už to třeba nebude ani potřeba
Ashley mi přijde jako podobnej vydřiduch jako Hicks a Gillet.. Jsem neskutečně rád, že se jich Liverpool zbavil..
https://www.youtube.com/watch?v=DLv6nn7P4Pg
A Glazerové budou v tomhle asi taky mistři.
tak Glazerovci jsou podobné m-dky
Tak "hračka".
To je prakticky pro každého majitele, který klub nedědí po generace nebo nevyrůstal jako fanoušek klubu. FIFA live. Případně zdroj financí. To bys tak musel mluvit stejně i o ACM, kdy byl klub hračkou Berlusconiho a podobně.
Abra je naopak celkem fajn, klub vlastní už 12 let, je s klubem hodně propojený - chodí na zápasy A-týmu, U-21, U-18, stará se o akademii a podobně. Není mu u prdele, ale naopak.
Obdivuju jak se snažíš, ale obávám se, že tohle jim v životě nevysvětlíš. Podle mne je Abra s přehledem nejspojenější s klubem (z těch top klubů s jedním nebo menším počtem majitelů). Sranda, že v tomhle na něj nejvíc flušou fandové klubů, který je majitelům většinou mimo obchodní záležitosti u prdele.
myšleno je to ve smyslu toho, že pro Abru to není hlavní zdroj podnikání, mu bylo těch 12 let úplně jedno, jestli Chelsea vydělávala nebo ne a prostě do ní naléval hromadu peněz, protože může, protože mu to je úplně jedno, protože má kupu peněz s kterou netuší co dělat...kdyby Chelsea měla být nějaký soběstačný podnikatelský záměr, o tom se rozhodně mluvit nedá...i když teď začne vydělávat, tak se v životě Abrovi ty investované prachy prostě nevrátí...
že mu na ni záleží a stará se o ní, to souhlasím, o tom není pochyb...
" mu bylo těch 12 let úplně jedno, jestli Chelsea vydělávala nebo ne " to se právě hrozně pleteš. Něco si o něm přečti, jinak bys tohle v životě nenapsal. Takhle to píšeš, jenom protože je to prachatej rusák a to ti k jeho odsouzení v tomhle ohledu stačí. Jenom koukni jakou cestu Chelsea k soběstačnosti ušla, samo že tam ty prachy ze začátku musel sypat, ten tým byl pár minut před krachem.
12 let mu nevydělávala, ne? který normální podnikatel by si tohle mohl dovolit, kdyby nebyl v tomhle případě prachatej rusák?
že teď soběstačná Chelsea už bude, proč ne, to já nikde nepopírám a o kousek výš to i píšu...ale tohle, co udělal s Chelsea Abra prostě není normální podnikání, to je mnohem blíž označení ta "hračka" i když to úplně tak být nemusí...
a nejde o to, že ji jen před 12 lety koupil, on ještě během té doby do ní musel sypat další hordy peněz...to s nějakým smysluplným podnikatelským záměrem má pramálo společného...
1. bylo to potřeba, když byl tým nad propastí a on ho chtěl zvednout o několik tříd nahoru
2. fakt ti to přijde jako neúspěch po těch trofejích a tom jaký si na tom ve světě udělal jméno? Teď je jeden z nejznáímějších miliardářů, dřív byl jenom jeden z tabulky Forbesu, navíc mu to obrovsky pomáhá v ostatní businessu.
Fakt mám někdy pocit, že by všichni chtěli, aby se na to vysral a Chelsea krachla a on je taková svině, že do ní sypal prachy fuj!!!
však samozřejmě že chci, aby se na to vysral a Chelsea krachla, jenže na to už je bohužel nejspíš pozdě
vsak nikdo nerika, ze to je pro Abru neuspech. Ty mas fakt problem s porozumenim psanemu slovu. Swarley napsal uplne neco jineho nez proti cemu se vymezujes.
jinak myslim, ze pro Abruv hlavni byznys je Chelsea tak mozna nastroj, pres kterej by mohl prat prachy (i kdyz pochybuju). pro nej je hlavni to, ze je kamos s Putinem.
Znáš Amazon? Koukni na jejich ziskovost. Budeš docela překvapenej, že se tohle dneska v businessu nepovažuje za prvořadé. Viz. jak psal Talker. Jenom o kolik narostla hodnota Chelsea za jeho nákup. Fakt považuješ těch 12 let s tolika trofejema a z krachujícího průměrnýho klubu na jeden z top na světě za neúspěch? Jasně že tam ty prachy nalil a často zybtečně, ale každej normální podnikatel jak říkáš by do toho nešel a teď by bojoval nějaký pohrobokek Chelsea o postup do Champu.
zisk samozřejmě neznamená z hlediska podnikání v podstatě nic, nebo přesněji není stěžejním ukazatelem toho, jak společnost funguje, jak hospodaří a jaký přínos pro majitele z toho nakonec může plynout...
myslíš, že současný prodej Chelsea by stačil na to, aby vrátil Abrovi vše, co do toho nasypal? + samozřejmě nějaká očekávaná výnosnost a zhodnocení těch peněz za dobu 12 let...já tomu moc nevěřím...
To popravdě nevim a i kdybych se to snažil spočítat z dostupných čísel bojim se, že by to fakt nebylo moc vypovídající. Jde o to, kolik do toho nasypal nepřímo a kolik mu to nepřímo vyneslo. Ale furt si nemyslím, že je to takovej průser jak se obecně říká.
nemyslim, ze by s tebou akcionari uplne souhlasili.
tak pochopitelně, v takovém případě ten zisk generovat musíš a musíš jim určitou výnosnost jejich peněz zaručit, to by si ty prachy vzali jinak hodně rychle zpátky
ale Abra je na to sám, vyloženě ty peníze nepotřebuje, takže v jeho případě nemusí jít vůbec o zisk, ale právě o to maximalizovat hodnotu celé Chelsea...pak ji může za určitou částku střelit a dle toho si spočítat, jak se mu daná investice vyplatila...
vsak jasne, Chelsea jako takova mela zisk snad 3 krat od prichodu Romana. Ted uz jsou an tom dost dobre a prijde mi, ze vicemene sobestacny, takze tam Abramovic vybudovat uspesnej klub i v tomhle smeru. Jen to stalo an zacatkuy velky prachy, pochopitelne, ktery se nekdy tezko vrati. respektive v horizontu desitek let mozna jo. A nechapu, proc se fans Chelsea kvuli tomuhle tak certi.
To ze klub Roman vyuziva i ro byznys, tim ze tam pozve do loze obchodni partnery a tak je celkem pochopitelne, na druhou stranu by se v pohode obesel i bez toho. Kellner si koupil pro tyhle ucely lozy na Chelsea, Arbamovic celej klub. Vzhledem k podstate Abramovicova podnikani je pro nej klicovej vztah k Putinovi a okoli a to, ze se nesere do domaci politiky a radsi si v Londyne hraje s Chelsea. Kdyby se mu tohle rozesralo, tak mu ani Chelsea nepomuze.
tam je jediné riziko, že by ho měli zavřít za nějaké ty aktivity v Rusku nebo něco podobného, ale tak to se těžko stane
tak on by asi zustal v Londyne, jen by jaksi prisel o hlavni zdroj prijmu. Ale tak on proti Putinovi nejde a tezko si predstavit, ze by se to zmenilo. Mozna pokud by po Putinovi nastoupil nekdo, kdo by mu nebyl naklonen no.
těžko říct, jak moc to má Abra v Rusku podchycené a jak reálně by vůbec něco takovýho mohlo hrozit...to bych spíš měl strach, aby ho někdo nesejmul, než že by si na něj měl došlápnout ruský právní systém...
A CFC by zdědil Putin...
jo tak to by teprve popularita Chelsea raketově vzrostla
No jen počkej, najednou by bylo o 100 milionů fanoušků více. Respektive všichni rusové a východní ukrajinci by to měli povinné. A Zeman by to vyhlásil stejně v rámci ČR.
no koukni na Chodorkovskiho.
zisk je taky imaginární hodnota
co se tady nedozvím
a neni? potenciální zisk můžu zrušit velmi rychle. celkově je zisk prostě špatný ukazatel výkonnosti podniku. Si vem, že máš prosperující firmu s dobrou technologií, vyhodíš pár lidí v rámci "restrukturalize", seřízenš investice, krátkodobě ti to zvýší zisk, ale realita je taková, že za pár let bude firma nekonkurenceschopná, pokud pak znovu nenaleješ velké prachy do novějších technologií apod.
1) Zisk rozhodně imaginární hodnota není.
2) Zisk, sám o sobě, není ukazatel výkonnosti podniku. V dnešní době máš základní dělení výkonnosti subjektu na finanční a nefinanční. První zmíněné absolutní finanční ukazatele jsou - aktiva, vlastní kapitál, náklady, tržby, EBIT, EAT, EVA, NPV. Dále jsou užívány relativní finanční ukazatele - ROE, ROI, ROS, CFROI. Co se týče nefinančních, tak ty se dělí na dvě skupiny - tvrdé a měkké. Tvrdé nefinanční ukazatele jsou - zvýšení počtu zákazníků, snížení doby výroby nebo třeba snížení počtu reklamací. Do měkkých nefinančních ukazatelů se dá zařadit - firemní kultura, goodwill subjektu, spokojenost nebo věrnost zákazníka, zvýšení kvalifikace pracovníků a hlavně INOVACE.
Určitě je potřeba zvolit, na jaký segment se tato výkonnost orientuje a vybrat již zmíněné faktory ve vhodné kombinaci (využití aktiv, rentabilita, zadluženost, likvidita atd.). Potom ti to "vyplyvne" poměrně kvalitní verifikovaný výsledek.
3) Tvůj příklad co tu uvádíš je silně konkretizovaný. Prosperující firma, dobré technologie, pár lidí vyhozeno restrukturalizací ... Obecné informace, na které se nedá jednotvárně odpovědět. Nicméně souhlasím s tebou, že omezením investic se subjekt stává nekonkurenceschopným v horizontu několika měsíců/let (záleží na jakém segmentu trhu se pohybuje).
4) Potenciální zisk je virtuální hodnota, kterou si může každý člověk nafouknout dle svého uvážení, a proto ji nepovažuji za relevantní. Na toto téma doporučuji shlédnout http://www.csfd.cz/film/230191-enron-the-smartest-guys-in-the-room/ . Je tam krásně vysvětlen již zmíněný "potenciální zisk".
to ses rozepisovat ani nemusel, já všechny ty ukazatele znám, stejně jako Altmanův index, Tafflerův a Tamariho model apod. jasně, že není imaginární doslova, ale je to zkrátka hodnota, se kterou se dá pracovat tak, že zkrátka když nechceš mít zisk, tak ho nikdy mít nebudeš, neni to něco něco jako tržby, které buď máš, nebo ne. a ten můj příklad sem dal, protože sem se předtím díval na toto https://www.youtube.com/watch?v=rodifJlis2c
a když už jsme u ekonomických filmů/dokumentů, já zase doporučuju toto: http://www.csfd.cz/film/334480-nerovnost-pro-vsechny/
navíc, pro spoustu společností není ani vysoký zisk žádoucí, takže ho pak uměle snižují tím, že si zvýší náklady za kraviny.
Nežádoucí výši zisku si dovedu představit v zemi, kde se uplatňuje progresivní zdanění. Jinak je to samozřejmě blábol.
"Náklady za kraviny" je regulérní součást podnikání, která je legislativně v pořádku. Proč akumulovat peníze, když je můžu investovat a zhodnotit. Pomůžu jak sobě, tak ekonomice.
ono docela stačí, že nemáš ochotu platit vyšší daně, takže zisk "rozpustíš"
Víceméně kterýkoliv podnikatel, který začíná je pár let v mínusu nebo na nule...
já samozřejmě chápu, co se mi snažíš říct, ale prostě nevěřím, že by se to případným současným prodejem Abrovi vše vrátilo a ještě na tom vydělal nějaké prachy, které bys od takové mohutné investice očekával
Tak ziskový na tom nebude, samozřejmě. Kdyby to prodával, tak mu to možná pokryje to, co do toho vrazil + inflaci. Ale on to taky nechce prodat, očividně je s tím klubem spjatý a za ty peníze mu to stojí.
Oproti Ashleymu, který z toho peníze vytřískává a klub mu je u prdele.
Tak to neni jenom Ashley, Glazerovci a vlastníci Arsenalu na tom nejsou o tolik jinak, jenom v tom umí víc chodit, proto jsem pořád 100x radši za Abru.
tak tak, však to jsem v tom původním srovnání psal...pokud ten majitel k tomu získá vztah, což Abra jednoznačně má, tak jsi za vodou a nemusíš mít absolutně žádný obavy...
pak jsme zaběhli k něčemu jinému, ohledně nějakého smysluplného podnikání a tam už je to horší...ale to fanouška Chelsea absolutně zajímat nemusí, ale leží to v žaludku mnoha ostatních fandů v celé Anglii...
Jo, to chápu, že to leží ostatním fanouškům v žaludku, na druhou stranu Abra mi přijde prostě zlatej. Ale to už je to, co jsem psal (navštěvuje zápasy jak A-týmu, tak juniorek, chodí na treninky juniorky se koukat občas, je do chodu klubu neuvěřitelně zapojený, podle všeho na Mourinha tlačí, aby zapojil mladíky do A-týmu)...
Lepšího majitele jsme si ani přát vlastně nemohli.
tak z vašeho pohledu bych se na to díval úplně stejně, kdo by nechtěl mít majitele s hromadou peněz a s takovým zájmem o svůj klub, to je pochopitelné
Tak nejde ani tak o prachy už v současnosti.
Ten klub se uživí sám, má dostatečné příjmy a nemusí se nic řešit. A jako bonus je sympatický majitel, který se klubu věnuje a můžeme si být jistí, že nebude klub tunelovat.
z vašeho pohledu ideální situace
"A jako bonus je sympatický majitel"
To si myslel Abramoviča? To ako úplne vážne??
V čem je nesympatický?
Pokud jsi četl vlákno, tak bys to asi pochopil...
Navštěvuje pravidelně zápasy jak A-týmu, tak juniorských týmů, chodí na treninky juniorky se koukat občas, je do chodu klubu neuvěřitelně zapojený, podle všeho na Mourinha tlačí, aby zapojil mladíky do A-týmu...
Prostě z mého pohledu jeden z nejlepších majitelů v PL.
jenže pak stačí jeden rozvod a majitel změní priority , viz Monako
abra uz ma rozvod za sebou
To platí i pro Ashleyho ostatně. První tři roky ve ztrátě, zbytek už v plusu.
proti tomu nic nemám, pokud je to smysluplné a počítá se s určitou návratností, ale tohle prostě Abrův případ není...nebo možná v nějakém horizontu 50 let...
presne. a ja na tom treba nevidim nic moc spatneho. Nebyt toho, tak Chelsea dneska neni tam kde je, tak moc nechapu, proc se jejich fans tak certi, kdyz se tohle napise. Zaroven mu na tom klubu ocividne zalezi, jak pise Masopust, jinak by tam ty prachy taky nedaval.
Ale proste na zacatku chtel mit tym, co vyhraje titul a LM, tak se na naklady zas tolik nehledelo, nejak ten tym vybudovat musel. Verim tomu, ze poslednich par let uz funguji jinak.
Prostě prvních pár let se budoval silný tým, který si má vybojovat pozici nejen v rámci anglie, ale světového fotbalu. Což se povedlo, ta fáze skončila vítězstvím LM.
Před pár lety se vytvořila nová koncepce, kdy se má sázet na mladé hráče, ať už koupené nebo vychované skrz akademii. Obě fáze zatím drhnou, protože z těch mladých, kteří stáli pár mega se prosadil jen Courtois a z akademie nikdo, ale očividně jsou tlaky na Mourinha, aby s tím něco dělal.
Doporučuji jinak skvělý rozhovor s Nevillem, především druhou část:
http://weaintgotnohistory.sbnation.com/2015/5/6/8559099/gary-neville-analyzes-mourinhos-transfer-brilliance
"It would be a failure, if he wouldnt bring those players in". Mluví o Brownovi, Solankem a RLC (odchovanci).
Následující otázka o tom, že Mourinho ještě nedal start odchovanci CFC, který by nebyl před ním v týmu:
"He has to, he has to! You cant have youth team who win 4 FAYC in 6 years and not bring the players through. Roman Abramovich has given confidence to Mourinho its not only about media and winnings, but I want to see in COC and lesser league games operating 2-3 kids next year. And there will be consequences if not. This is reason why Abramovich is watching U-21 games"
Doufám, že má pravdu a Abra tu myšlenku má a pokud se na to Mourinho vykašle, tak poletí. Protože jinak to žádný manažer vážně brát nebude.
Já tomu bohužel nevěřím, tohle je naše největší mínus v současnosti a docela bych si přál nějaký ban na přestupy.
Já tomu celkem věřím. Abra narval do akademie desítky či stovky milionů a bude chtít, aby to bylo vidět. Chodí na U-21 a U-18 zápasy, chodí i na treninky mládežnických mužstev občas. Kdyby mu nezáleželo na zapracovávání mladíků, tak by "neztrácel čas".
Podle mého to prostě bude muset Mourinho zkoušet. Každý měsíc se k tomu tématu vyjadřuje, neustále o tom mluví a podle mého je na něj vyvíjen tlak ze stramy vedení.
Samozřejmě se tomu může vyhnout titulem, ale vedení se může naštvat a prostě mu nechají do zálohy Fabregase, Matiče, Ramirese a řeknou "máš tam RLC, ten prostě bude čtyřka".
Sice s nimi může v tomhle bojovat (bude tam stavět Zoumu), ale to by byla dost šílenost od takového pragmatika, protože by ho to stálo časem prostě místo.
prvni cil, tedy titul, mourinho splnil, ted po nem abra nemuze primarne chtit nic jineho, nez aby zabudoval tu vyjimecnou generaci mladych, by byl jinak sam proti sobe
Neni od toho nekde transcript? V praci mi nedovoli se na to divat
Hele v první části mluví o změnách v A-týmu, což je nezajímavé, pokud CFC sleduješ.
Druhá část (o akademii) má asi minutu a půl a shrnutí toho videa je právě v tom komentáři, přepisovat ti to kompletně nebudu, protože jsem taky v práci a zvuk si tu pouštět nebudu.
Klíčové myšlenky jsem ale vypsal.
Diky
Na druhou stranu Abra věděl, koho před dvěma roky angažuje a současná situace není překvapivá. A nutit ho k tomu mi přijde na sílu s nejistým výsledkem, protože to není jeho styl.
Takhle nutit asi těžko, to by nebylo moc ku prospěchu ve výsledku. Ale je to jedna z možností, jak k tomu Mourinha donutit. Ono to tak ve výsledku i bude, protože angličanů moc nemáme a tudíž je soupiska dost omezená.
Ideální by bylo, kdyby to Mourinho vzal za své a opravdu se snažil ty mladíky zapracovat.
Další možností by bylo to pravidlo 13 +12 pro soupisku. To by kompletně vyřešilo tenhle problém. Mourinho by k tomu byl dotlačen pravidly.
Pokud ani jedno nebude pravdivé, tak si musí Mou uvědomit, že pokud na tom nebude opravdu makat, tak nemá dlouhodobou jistotu u nás.
nevyřešilo by se nic, Mou stejně používá jen 14 hráčů a dva Angličany má
Tak hráče na pozici 12-18 využívá na COC, FA Cup a občas skupinu LM. Případně když se zraní pár hráčů, tak jinou možnost prostě nemá.
pokud se mu někdo zraní, tak přestane střídat
Chci tím říct, že se v businessu automaticky Abra považuje za ropáckýho "texasana", jenom protože ropa, prachy a Rusák, což je samozřejmě hrozná chyba ho takhle zaškatulkovat.
ale já tohle ani řešit nechtěl...šlo mi jen o to srovnání Abra nebo Mansour vs. Ashley, kdy je jednoznačně pro klub lepší ta první varianta...vám může být úplně u prdele kolik do toho Abra dal a jak jste se na ten vrchol dostali...všechno tohle naše nadávání nemusíte řešit, jste nahoře a to se prostě počítá, letos máte titul a jako fanouška tě nemusí absolutně nic jiného zajímat...podobně i případ Man City a Mansour, na co si tam chceš z pozice fanouška toho klubu stěžovat...
problém je Ashley, kterej to má na kšeft a to možná ani ne na primární kšeft, kdy spíš Newcastle ještě zneužívá k nějakým jiným podnikatelským záměrům a osud klubu mu je nejspíš u řitě...to tě jako fanouška klubu zajímá a to je pro tebe bohužel zdrcující zjištění...
Tak i Abra to má na kšeft že jo, jenom koukni kolik lidí se vedle něj na fotbale vystřídá, v jednom článku to bylo krásně shrnutý.
Teď koukám, že podle některých odhadů nasypal do Chelsea stejně kolik stáýla ta jeho superjachta, to je šílený prostě ze všech stran.
Resp. ta jachta má mít podle některých odhadů větší cenu jak Chelsea (reálně bude o dost nižší)
Roman do Chelsea lil peníze a ty zůstávají ve formě dluhu, který teď dělá cca 1 miliardu liber, je jasné, že Roman ty peníze momentálně zpět ani nechce, ale do budoucna jim to může zavařit.
tak někde to tam tak vykázáno musí být, ty peníze prostě nemůžeš do podniku narvat, aniž by pak někde touhle formou nebyly vidět...ve formě nějakého závazku tam musí tohle být vykázáno...
no on prave klub postupne oddluzil, treba tady: http://www.ft.com/intl/cms/s/0/5bf8da7c-f574-11de-90ab-00144feab49a.html#axzz3ZRjLdfJj
Proste navysi zakladni jmeni o ten dluh, neco ve stylu, Chelsea vyda nove akcie a temi zaplati ten dluh. Roman uz nema pohledavku ale ma akcie misto toho.
já přesně netuším, jak tenhle systém funguje v Anglii...u nás samozřejmě můžeš vydat akcie, někdo ti za ně zaplatí (Abra) a tím rozšiřovat základní kapitál a dostávat tak peníze do společnosti...ale musíš pořád počítat s tou variantou, že je někdo bude chtít zpět...pořád jsou ty peníze cizí zdroj z pohledu Chelsea, pokud si akcie budou přehazovat mezi sebou nějací kupci, tak je to sice fajn a jsi v pohodě, ale samozřejmě může nastat ten den, kdy je někdo bude chtít zpátky a v tomhle ohledu to může být právě Abra...což je samozřejmě jen hypotetická věc, ale jde mi o to, že tady pořád ten závazek je a nemizí...
pokud Abra klub prodá, tak prodá tenhle svůj podíl někomu jinému a nic se nezmění, čili na 99,9% se nikdy ty prachy takhle vracet nebudou, ale závazek to prostě pořád je...teď jde o to, jestli tam nemá Abra narvaných víc peněz v podobě nějakých svých vložených peněz...
a u toho prodeje by případně šlo taky o to, jestli je fakt 100% vlastník, pokud ne, tak se musí poměrně i ta odhadovaná tržní částka podniku snížit, protože by ji samozřejmě při prodeji nemohl dostat celou...
on ty pohledavky uz kapitalizoval, ne?
Ok miliarda libier. Stále je to neoficiálne číslo, aj keď sa tej skutočnosti dosť približuje. Podľa časopisu Forbes má Chelsea už teraz hodnoti 868 miliónov dolárov. Takže suma sumárum, keby chce tie peniaze späť, tak klub predá a pár šupov by na tom aj zarobil, keďže klub začína byť sebestačný a v ďalekom horizonte nebude treba do infraštruktúry vôbec investovať nejaké peniaze navyše.
strasne bych nekdy chtel na den zkusit, jaky to je, mit takhle jednoduchej svet
Ale na to sa nemusíš na nič hrať. Stačí, aby si bol ako doteraz
Tak diky za radu. Vysmival jsem se predevsim tvoji aritmetice.
* sorry, toto bola stará informácia. Hodnota klubu je 1,38 miliardy dolárov
aha...takze klub ma hodnotu 868m libier, klub mu dlhuje 1mld a on na tom predajom este zarobi? Tak to mi budes musiet nejak vysvetlit
Obě čísla jsou spekulace.
Tak ale ownyho tvrdenie a tvrdenie časpopsiu Forbes hádam nebudeme dávať na jednu úroveň
bacha na převody
Opravil som sa ak si si nevšimol
to je nepodstatne, pretoze Abramovic by mal zinkasovat 1.38 mld za predaj, ale este by chcel aj tu 1mld ktoru mu dlhuje klub...cize klub by musel niekto kupit za 2.38 mld aby mal Abramovic to co je jeho
Fakt takhle exaktně počítáš spekulační hodnoty?
Čože? Veď práve preto, že do toho klubu vložil také peniaze, má ten klub takú hodnotu. Či to sa neráta? Proste klub má hodnotu 1,38 miliardy lúsknutím prstov?
když pominu že takto počítat nesmyslná čísla je blbost, tak proč by probůh měl chtít ještě vydělat 1,38mld, prostě za své působení v CFC je v tomto okamžiku na -1mld, kdyby ji prodal za tu její tržní hodnotu, tak ve výsledku vydělá 380 milionů
Ja to tiež takto chápem, ale kiwwi a posledný kovboj majú tieto počty nastavené zrejme inak. Ekonóm nie som, ale na toto stačí hádam aj sedliacky rozum Fakt som zvedavý s čím prídu
+ inflace a logicky by se tady mel i pocitat nejakej vynos, kterej by mel z jiny prilezitosti, kdyby to treba investoval do cennejch papiru, protoze asi by to nenechal lezet na ucte
To už je fakt zoufalost tahat na Abramoviče Náklady obětované příležitosti
presne, to sem kokot, ze u uspesnyho podnikatele s necim takovym pocitam... protoze ono je ve finale fuk, jestli by zhodnotil ty penize pres cenny papiry, nebo si koupil nejaky vzacny auto/nevim a po casem ho prodal s jeste vetsim vejvarem (tohle pry delaji sejkove, kteri pry penize neresi, hm...)
a on ten klub ako dostal zadarmo ci ako?
Za astronomických 60 milionů wow!
Tak předpokládám že to je v té částce zahrnuté, pokud ne, tak by pomyslný zisk nebyl těch 380m ale třebas jen 180m (samozřejmě když zůstaneme u těchto selských počtů, pořád nevím proč jsi psal o těch 2,38mld)
no pretoze Chelsea ma realne hodnotu teraz 1.38 mld ale + ma navyse este pohladavky vo vyske 1 mld. tj, kupec by musel zaplatit vsetko...ja to zjednodusujem, viem ze to nie je takto 1+1 ale stale nerozumiem preco by sa Abramovic mal vzdat dobrovolne toho dlhu?
Už som sa ťa to raz pýtal a urobím to znova. Nemá Chelsea momentálne preto takú hodnotu, lebo do nej Abramovič toľko vložil? Investície do klubu sa tiež prejavia na jeho celkovej hodnote, nie?
Možná má kiwwi pravdu.
Včera mi bylo divné, že nás předskočili v hodnotě Citizens. Možná protože my máme u Abry dluh, kdežto do nich to arabové cpou jako sponzorské dary. Tím by se to relativně vysvětlilo. Klub má hodnotu nižší, protože tam je dluh.
Takže to mám chápať tak, že reálna cena klubu, teda čiastka časopisu Forbes 868 mio libier + miliarda libier dlhu je výsledná suma? Potom by ma zaujímalo, aké dlhy majú ostatné kluby v ramci Top 10 tohoto rebríčka, pretože by sa poradie asi pomenilo
ne, klub ma hodnotu 868 m libier, ale pripadny kupujuci by za neho musel zaplatit 1.8 mld. libier pretoze kupuje klub aj s miliardovym zavazkom....
jedine ze sa na to Abra vyserie a preda to za 868m a bude v mega strate
Když už, tak by to zájemce koupil za symbolickou cenu a s věřitelem se vypořádal po koupi, aspoň takhle se to v praxi dělá.
Ak by to takto bolo, neviem, tie počty sa mi nezdajú, tak by na tom Abramovič až tak neprerobil. Teda za predpokladu, že ten jeho dlh činí onú miliardu libier. A to môže byť viac, čiže by prerobil a môže to byť aj menej čiže by pár šupov, ako som v úvode písal zarobil.
Čítal som nejakých 140 miliónov libier + prešli na neho už vtedajšie dlhy Chelsea
http://www.independent.co.uk/sport/football/news-and-comment/roman-abramovichs-10year-chelsea-anniversary-what-did-he-ever-do-for-us-spend-2-billion-in-10-years-at-chelsea-thats-what-8680084.html
tady to je docela dobre rozebrane, i kdyz tam chybi samozrejme posledni dve sezony
Pojem likvidita ti asi nic neříká, co?
Kdyby byla zbytecna, netrasl by se Ashley o druhej flek, ale cely by to valcoval, ne? Ja timhle chtel zjistit, co lidem vic nevoni, jestli spis uspech jinych (pocitam, ze pro Abru fandove CFC nehlasujou), nebo amoralni obirani klubu o veskery zakladni hodnoty jako ambice a vazbu na region/fanousky.
Smutny, ze ta anketa nakonec dopada takhle, ale to bude asi i tim, ze plno lidi hlasuje, aniz by cetlo clanek a obdrzelo dulezity info.
Mimochodem, ohledne tech metafor - ja bych to rozdelil na hracky (Abra, Sheikh) a pracku (Ashley) spis.
Vždyť to bylo jasný, že Abra bude nejvíc špína majitel, at by tam byl kdokoliv, i Berlusconi třeba.
Jak řikám no
určitě by byla obrovská škoda, kdyby si lidi tenhle článek nepřečetli...právě to tam popisuješ výborně a já s tím souhlasím...jak jsem původně tu diskuzi začal, Ashley je mnohem větší zlo pro klub jako takový...samozřejmě, že si Chelsea nebo City nebudou stěžovat na to, že je vedou takhle bohatí lidé...ale Ashley Newcastle podle všeho jen zneužívá pro svůj prospěch...
a tu pračku jsem myslel z ohledu proprání svých peněz z jiných obchodů...to Ashley nedělá, ten klub vysává a využívá k jiným podnikatelským aktivitám...
co je zas?
vtípek
Ten nadpis je boží
Nevím, Newcastle tolik nesleduju, ale to je jako špatně, že majitel klubu nechce prodělávat? Jinak článek mi dost připomněl situaci v ČR.. tady je na tom řada klubů dost možná podobně, ne-li stejně. A je to tak správně imho.
tady nejde o to že nechce prodělávat ale o to že ho "tuneluje" a sportovní hledisko je mu ukradený.
Tak není to špatně, na druhou stranu majitel "vydělává" už tím, že ten klub vlastní, protože ten nárůst hodnoty je obrovský za poslední dekádu.
Ashley ho koupil za 134 mega liber. Před sedmi lety.
ManCity si koupil Mansour za 220 mega liber. Ta hodnota je minimálně stejná, ne-li vyšší. Podle Forbes byla hodnota klubu 230 mega liber 2 roky zpátky. To je nárůst 75% během 6ti let, kdy je u kormidla.
A vem si, že to ještě nebyla nová TV práva a podobně, což opět zvyšuje hodnotu klubu. V současnosti by mohl dosta třeba 300 mega, což je více než 100% zisk na tom klubu jen díky vlastnictví.
Pokud navíc posouvá majitel klub dále a investuje správně, ta hodnota roste. Případně se ten hráč dá prodat, pokud je dobrý a opět na tom vydělá majitel.
Jo, souhlasím. A přiznávám, že je trochu těžké si ty částky vůbec představit - minimálně měřeno pohledem Synot ligy, kde je vyrovnaný rozpočet logicky alfou a omegou většiny klubů a místo prodeje by bylo lepší mluvit spíš o přenechání.. Přesto si myslím, že to je primárně věc majitele, jak k tomu přistupuje, klub je firma a pokud do něj Ashley neinvestuje nebo investuje minimálně, tak holt riskuje, že část své hodnoty klub přesunem do nižších pater ligových soutěží ztratí. Ale za tunelování by se to označit asi dalo.. připomnělo mi to podobný případ, kdy si SG při privatizaci koupila KB (dost neprůhledně, skoro zadarmo a to je mimochodem věc, pod kterou je podepsaný Zeman), a od té doby končí zisky banky ve Francii, kde má SG každoročně ohromnou ztrátu. To je vlastně hodně podobný případ, protože investice jsou téměř u nuly a klienti - fanoušci - odcházejí jinam
Ono je to pěkně popsáno v článku, doporučuji si to přečíst.
Četl jsem ho, píšu, že takovému pohledu chápu, jen mi spíš nějak nevadí ta představa druholigového Newcastlu
Tak současný Newcastle by mi mimo PL taky nevadil. Ale dříve mi byli sympatičtí.
A vlastně si stačí přečíst článek, kde se přímo řeší, že Ashley na tom vydělává - zdarma obrovská reklama a růst firmy...
Akorát teda ta délka
kazdopadne za clanek
Jestli vám ten nadpis přijde jako z blesku.... tak byste asi neměli blesk číst
možná právě proto ty lidi nečtou...
Tak jak vědí, jaký jsou tam nadpisy...
Chtělo by to nějaký tučný nadpisy, rozdělit. Číst to celý nechci a nevim co si vybrat
Jinak fajn článek, rozhodně se ale přimlouvám za rozdělení na kapitoly s jednotlivými nadpisy, je to hodně dlouhé a když to člověk čte natřikrát, tak musí hledat, kde skončil.
Rozdelit na dily, to by rozesralo celou strukturu. Napr. usek s Keeganovym NUFC tu ma jasnej smysl, kterej by ale samostatne ztracel smysl.
Kapitoly tu rozdelujou obrazky (nekolikanasobne vetsi nez tucny nadpisy) a ty vodorovny cary. Myslel sem, ze to bude stacit.
*jasnej účel... ztrácel smysl
Ja si obrazku na mobilu nevsimam, kapitoly by dávaly větší smysl - clovek ví, ze skončil před kapotolou reklama sports direct...
Obrázky sou důležitý zase pro ty na nemobilu, ale můžu přidat i ty kapitoly no.
Lepší?
Perfektni Jabtobteda uz dočetl, ale je to přehlednější. Výrazně.
Ok, tak do budoucna.
Mirror: £10m-rated PSG midfielder Yohan #Cabaye on #Liverpool's radar? http://t.co/bLdGTkauGX
#LFc
za 10 mega
aha, Mirror
A kolik by měl asi tak stát hráč po třicítce po nepovedeným angažmá, kdy je rok a půl bez formy?
po třicítce
Neodpověděl jsi na otázku, klasika A neznám z hlavy přesný věk všech hráčů, dobře třicet mu bude za 8 měsíců
10 mega je za 29-ročného Cabaya dobrá cena, aby som ti odpovedal na otázku, Srandastromík.
aha, vrabejka
Za tuhle cenu bude retardovanej každej klub z topky co po něm neskočí včetně Chelsea a City.
Jo jo klidně ho berte, průměráka jednoho...
jaj to už mu je tolik
Počkej, počkej. Ten čeká na waitlistu Arsenalu.
nečeká. #reliableyung
Ale měl by.
Diaby vám nestačí, nenažranci?
Super, toho bych Vám moc přál.
#reliablevrabejka
Díky, ale ne
podle mě pokud opustí, tak pro Arsenal
Telegraph: #Liverpool in pole position to sign Memphis #Depay - http://t.co/wYo50mNo4F http://t.co/ZFcNLLd93X
#LFC
Toto je vždycky největší prdel, když někdo hodí odkaz na serózní plátek ...který to má však v rubrice spekulací a odvolává se na zdroj The Sun.
Mně přijde strašnej nesmysl se v tomhle hrabat. Každej se snaží přinést nějakou senzaci, aby byl zajímavej, přitom úspěšnost je tak 1 %..
a holandsky noviny vcera vysly s tim, ze jsme se zapojili a ze Depay chce k nam... uz by mohla prijit Chelsea, koupit ho a bude klid.
Pustte Remyho, sasci.
sissoka hlavne
Taky. Ale Remy je genius, je potreba, aby se jeho talent vyvijel v optimalnim prostredi.. Sissoko je "jen" extremne vykonne dynamo. Ten se prosadi vsude, kdezto Remy v takovychhle podminkach akorat hnije.
článek
fantomas
Škoda že ich nekúpil Vince, by som im aj začal fandiť :))))
Je to hrozná škoda, že je koupil tenhle mamrd, který si bere z klubu akorát prachy a investovat se mu nechce. Se solidním majitelem, kterýmu by záleželo na sportovní stránce klubu, by nebyl problém udělat z Newcastlu klub na úrovni Tottenhamu. Dobrej článek
tak snad tenhle paklub sestoupi
Ten klub nemůže za to, že má debilní vedení, které jde ruku v ruce s ještě debilnějším majitelem.
Už to nepij ani ředěný
Anketa
tie vysledky su vysmech...
Jo, tak to jo
výsmech verejnej mienky?
Jeste jeden dotaz. Vzhledem k dnešním volbám má někdo v planu zrušit ten zeroo hours work week po volbách? Pripadne omezit?
Když už dneska paradne vychází nacasovani na volby.
? Dyt je to přímo v článku, že je to jedna z hlavních municí (pravděpodobně vítězných) labouristů.
https://twitter.com/unionstogether/status/596222842057940992
+ kampaň odborů https://twitter.com/unionstogether/status/596257548841459712
Nebo teda celý je to kampaň odborů, ale ty sou samozřejmě přidružený k labouristum, který to sami prosazujou.
Já četl právě článek o volbách na idnesu a nějak mi to splynulo už.
Mě by teda spíš zajímalo, jak je to s něčim takovym u nás. Běžný tu asi nejsou, ale úplně zakázaný taky ne, že jo? Já bych si to sám rád našel, ale popravdě netušim, jestli pro to vůbec máme v češtině ekvivalent.
mensie OT k prichodu Depaya, taka mala spomienka na "noveho diabla" :))
http://www.profutbal.sk/spravy/?clanok=75075
Mephis Depay is still training at the moment, but will travel to Manchester today, to finalise the deal. (source: @JeroenKapteijns) #MUFC
OFICIÁÁÁÁÁÁLNĚĚĚĚĚĚĚĚ! https://twitter.com/PSV/status/596260943182585856
MEPHIS JE NÁŠ!!! VÍTEEEEEEEEEJ!
https://twitter.com/ManUtd/status/596262445380988928
Ale vrabejka říkal...
ale gratulujem, výborný hráč... aspoň mám čierneho koňa do fanty.
pokud si ho tam bude dávat každý, jakože asi jo, tak to moc černý kůň nebude
ja mám piči iných
rasisto
Mu zas beztak přepálí cenu jako Balotellimu a bude k ničemu.
vyhoří
Já se to snažim furt všem vysvětlit že už je za zenitem a nikdo neposloucha
paráda
dneska mam uz od rana uplne super den, vsetko vychadza a teraz este toto, to je naprosta parada
aj ja mám dnes... po vyše týždni si kúpim lístok do MHD a zrovna revízor.
že wow
šťastie praje pripraveným
a ja som parkoval v starom meste za 1.50 za kazdu zacatu polhodinu a ked som hodil parkovaci listok do stroja tak mi vyplul cas 29:37
aj ja mam dneska super den
ale fakt, to nemoze byt nahoda
proste jste si souzeny
*odsouzený
Nezakriknout
3 hodiny spánku a mám chuť si vypíchnout oči a dat je někam do tmy, ať si odpočinou...
Krajní bek do 3-5-2 se bude hodit za každých okolností
Tak z toho mám velkou radost!
aj tak sme ho nechceli
my víme
Paráda
prý nějakých 22 mega liber, to jde
PSV si mohlo víc vyskakovat.
měl jsem strach, když se objevoval zájem i jiných klubů, že se to vyšplhá výš...tohle ještě v rámci možností je slušná částka...
pekna cena pro obe strany imho
25+bonusy přinejmenším.
Tak prvni prestup, to fakt vypada na lip zorganizoavny prestupak nez loni. Ed se zlepsuje. Depay by mel byt pro nas skvely, tesim se na nej.
Ale jistojistě konec Naniho. A jsem zvědavý na to, jestli Adnan nepůjde hostovat, ale na druhou stranu zase budeme hrát o soutěž více. Uvidíme no.
Nani mi uz nejak nevadi. Mel jsem ho rad, ale uz to nebylo ono. Takze bych mu klidne podekoval a poslal dal. Verim, ze se mu jeste bude darit. A Adnana... pokud by mel paberkovat jak letos, tak jednoznacne hostovacka. on musi hrat a hrat co nejvic.
chce to dotáhnout před přípravou, potřebujeme mít ten tým co nejdřív pohromadě...doufám, že Hummels bude brzo následovat...
Eurofotbal spí! Čekáme na článek
Čekal někdo něco jiného? #WeWereJustMonitoring
Necakal .. v kutiku duse dufal, mozno, trosku ... ale necakal. V tomto sme nemali co oproti MU ponuknut.
No já taky ne, ale nasranej sem neuvěřitelně, je to pořád dokola.
A o tom Ntepovi sem taky četl jak říkáš, prostě klasika.
Dneska som ho spoznal .
trosku strach jsem teda mel, posledni tyden to nevypadalo na nejakou nasi aktivitu.Ale vzhledem k tomu, jak to ve vysledku bylo rychle, asi hrac jasne uprednostnoval nas no.
Depaykoooooooooooooooooooooooooooooo
Vítaj
Depaykoooooooo <3. To znamena asi konec Naniho a odchod ( hostovacka ) Januzaje ?
#FreeNani
škoda, že máme plnku. Bral by som, aspoň by sme nasrali nejakých mufanov.
#FreeJanuzaj #Brigada
Takze Depay do MU, ziadne prekvapko, hoci mozno som v kutiku dufal, ze mozno nahodou ... ale to by MU museli ist po dakom inom a Depaya nechciet. Nemali sme mu co ponuknut.
Takze co nam ostava ... neviem, dnes sa spomina nejaky Ntep z Rennes, netusim co je kto je. Klasika.
N'Tep je talent jak prase, technický hráč křídlo, ale sobec jak prase, soluje a na to, že je černý, taky docela namyšlený. Jinak fotbalista parádní no
Ty sa mi len snazis zlepsit naladu
cize dalsi vyhypovany francuz hovoris...
Vyhypovaný těžko říct. Netroufám si říct, jak by na tom byl v PL, ale pokud se bude chovat tak, jak teď, a hrát tak, jak teď, tak zůstane jenom u toho talentu a jeho vrcholem bude tak akorát Lille.
to sis to hodne zjednodusil, tak jako u vsech francouzu rad delavas
Je to kiwwi.
talent a sobec jak cerny prase
Nějaká novinka, že černoši nebývají namyšlení? Adebayor, Drogba, Yaya...
celá NBA...
V basketu je sebevědomí důležité
Tak ale N'Tep je fakt extrém
Treba N'Koudou, kterej se mne osobne libi hrozne moc, je naopak strasne plachej :)
Tak spíš to bylo myšleno tak, že je to další generalizace. Někteří jsou namyšlení, někteří plachý, někteří jsou standart.
Rychly kridlo, super technika, vedeni mice, vyborna strela. Hodne sebevedomej, obcas az moc - v tomhle je otazka, jak se na nem podepise, ze je na nem soucasny Rennes naprosto zavisly. Vetsinu uspechu udelali tak, ze Doucoure (ofenzivne ladeny CM) napalil centr na kridlo, Ntep to zpracoval, potahl a zavesil.
Vzhledem k tomu, kolik toho evidentne umi, mi prijde teda spis podcenovanej nez prehypovanej. Ale otazka je, jak se prosadi jinde, protoze u nej to bude i v hlave - ted je v klubu, kterej by bez nej hral snad o sestup, pridej k tomu jeho prirozene vysoky sebevedomi a mas dost nejistej vysledek.
Jinak Rennes hraje hodne ortodoxni 433, Montanier se dost evidentne inspiroval letosnim Monakem, takze mic v neustalym pohybu, bleskovej prechod do utoku, hodne centru, brejky.. do tohohle systemu je Ntep uzasnej, protoze umi podrzet mic, prejit pres hrace i vystrelit. Docela predvidatelnej typ hrace, rekl bych
Hm takže druhej Assaidi, to fakt nepotřebujem.
anketa aneb jak spočítat hatery Chelsea Abramovič Chelsea vede velmi dobře, takže hovořit o zlu můžou leda tak závistivci
A v čem to třeba Mansour vede hůř? ManCity aspoň budujou cosi do budoucna, Abra akorát do klubu vrazil miliardu liber.
O Mansourovi řeč nikde neni, ne?
Je v anketě, Liquid psal o anketě... V podstatě by pak šlo dávat jen Ashleyho.
A v čem si vedou Citizens lépe? Od příchodu šejků taky nezapracovali jediného mladíka do sestavy, investujou ohromné prachy za ne zrovna mladé hráče...
Podle mého to děláme v současnosti už lépe. Ale to je dané vývojem, kdy vedení mělo 10 let na to si to osahat a teď se prosazují rozumná rozhodnutí.
A Chelsea nebuduje nič do budúcna? Teda vlastne už nemusí, akadémiu má slušne rozbehnutú. Stačí, aby Mourinho naplnil tie kecy, ktorých má plnú hubu a zapracoval konečne odchovanca do A- mužstva
no nemyslim, ze to ma v planu. Maximalne ti nejlepsi mladici budou delat backup, ale do zakladu se nedostanou.. Chelsea nakupuje a vychovava mloade, aby je posilala na hostovani a pak prodala se ziskem
treba v tom, ze v Evrope se MC ndoukaze prosadit? Chelsea ty prvni leta po prichodu RA hrala vzdy semifinale LM asi az na dva pripady. MC maji problemy se uz dostat jen ze zakl. skupiny
http://www.premierleague.cz/aktualne/komentare/jak-chelsea-vyuziva-ffp/?aktualitaId=12125
bla bla bla
Super clanek.
Snad se zachrani, prijde nejaky trener a posily. S. Taylor odehraje celou sezonu a konecne vyhrajou derby.
Velmi povedený článek, sice dlouhý, ale čtivý.
HEFY !
HEFY !!
HEFY !!!
"Is my point proven. MANAGERS DONT WIN GAMES. Great players do. They said PEP would know every thing about Barca.He Could do nothing about it"
a rika to kdo?
https://pbs.twimg.com/profile_images/2517690709/kac1ids4vaa1mw4utakt.jpeg
tenhle cápek
to je ten doktor bayernu co ho vyhodili?
kdyz me ti typci nic nerikaji
to je nekdo nahodnej na twitteru.. mozna ne, ale ja ho urcite neznam :-)
Spíš ho jen retweetnul Lee Ryder, s ohledem na Carvera hádám.
aha...ja uz jsem nejakej zmatenej...jeste ze ten tyden byl kratky
No nejvíc matoucí je tu lexa, já třeba prve myslel, že to řek přímo Carver.
takze odted budu moc za vsechno?
Jo
a to je taky pravda!!
Tak manažer nemůže kontrolovat každý detail hry. Ale může vytvořit nějaký rámec (taktika, sestava, střídání), která to ovlivní. A nakonec se třeba díky krokům toho manažera vyhraje/prohraje.
Samozřejmě pokud se rozjede jeden ze dvou nejlepších hráčů světa, tak prostě manažer těžko něco udělá, no.
tak nejak
navic...proste barca byla lepsi...tam se neda delat nic moc,leda beton a ani tim by si nepomohli,kdyz na protiutoky tam nemel bayern poradny hrace
Carver said: “I still think I’m the best coach in the Premier League. That’s what I think.
Nebojí se toho.
http://www.express.co.uk/sport/football/575648/John-Carver-best-coach-in-the-Premier-League-Newcastle celé vyjádření
jak jsem ho měl rád, tak ten poslední půlrok ukazuje, že měl na úspěších Robsona pramalý podíl... resp. je možná schopný vést tréninky, ale to je tak všechno
To je šílený asi zjistil, že výsledky a jeho práce za něho mluvit nemůžou tak udělal pěkné interview
Parádní článek nechápu jak si někdo může stěžovat, že je to dlouhý, já od toho nemohl odtrhnout oči
Nechápu, ale proč se některé organizace tolik angažují ve finačním fair-play, ale neexistuje fair-play v chování ke klubu nebo existuje, ale nikdo o něm neví
Přesně tak. Ten Fit & Proper Persons test by moh tolik vyřešit, kdyby se tomu někdo věnoval a nastavil ho správně.
Zatím nikdo nepovažuje za prioritu se tím zabývat a nepomůže ani když ten klub klesne na dno (Portsmouth). Jestli jsem to pochopil, tak potom asi vzniknul ten test, ale moc se nezměnilo. Těžko říct co by se s klubem muselo stát, budeme asi muset sledovat takové případy čím dál víc, dokud to nebude neúnosné jako s těmi investicemi.
Co je mně známo, tak test byl představen roku 2004 čistě z abstraktních důvodů, kdy si někdo uvědomil, že klub vlastně může řídit kdokoliv, i usvědčenej kriminálník. Portsmouth se začal hroutit až posléze.
I Anglie má svého Pulpita
http://www.espnfc.com/barclays-premier-league/23/video/2439026/carver-im-the-best-coach-in-the-premier-league
koukam, ze uz odkazy tady jsou, cetl jsem diskuzi az pak...
Co se tyka WBA, jak je psano na zacatku clanku, tak oni se poucili s chyb z minulosti. Kdyz pred x lety postupovali do PL, tak nakoupili kupu novych hracu, a zadkuzili se, a stejne jim to nepomohlo k zachrane. Po par letech postoupili znovu do PL, ale uz neutraceli bezhlave a snazili se to odehrat s tim co meli a nakonec tu zachranu uhrali v pohode a vetsinou hrali klidny stred.
Z nich by si meli vzit priklad v QPR. Ti vzdycky nakoupi skoro novy tym, a ta nesehranost je srazi dolu. Ltos jsou opet na sestup, a jestli opravdu sestoupi, tak budou muset zaplatit pokutu 40 milionu liber za poruseni FFP
Nadpis článku jak pojď na mě z boku baby
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele