Konečně nám to začíná, Serie A klepe na dveře

Konečně nám po týdenní stávce a reprezentační pauze začíná soutěž, na kterou mnozí z nás netrpělivě čekali - italská Serie A. Fanoušci jednotlivých mužstev se již nedočkavě těší na páteční souboj milánského AC s římským Laziem, jež otevře v pořadí již osmdesátý první ročník italské nejvyšší soutěže.

Loni jsme byli svědky slabší sezony, ve které velké kluby (vyjma AC) nenaplňovaly svůj potenciál a topily se v problémech. To se odráželo rovněž na výsledcích tamějších klubů v evropských pohárech, kde Inter jako poslední zástupce Serie A vyletěl již začátkem dubna, což je pro hrdou zemi premiéra Berlusconiho ostuda. Letos chce Itálie znovu povstát a kompletuje týmy, které mohou v budoucnu vládnout Evropě. Už je také načase, kvůli slabším výsledkům totiž z letošního ročníku postoupí do Ligy Mistrů pouze první tři celky.

Z ligy odešlo hned několik špičkových fotbalistů, na které se diváci přijdou podívat přímo na stadion. Inter opustil Samuel Eto'o, Udinese Alexis Sánchez, AS Řím Jérémy Ménez a Palermo Javier Pastore s brankářem Salvatorem Sirigu. Nezoufejme ovšem, kluby si sice ze zahraničí nepořídili tak zvučné jména, zato se soustředily zkvalitnit si kádry přestupy mezi sebou a doplnit si je talentovanými mladíky ze všech koutů světa.

V uplynulé sezoně se titulu po sedmi letech zmocnil AC Milan a taktéž letos je pokládán za největšího favorita. Svůj loni nově poskládaný tým letos velmi kvalitně doplnil na postech, jež jej hlavně v loňském ročníku Ligy Mistrů tolik trápily, a tak se na tréninku trenérovi Allegrimu hlásí nově příchozí Alberto Aquilani, Stephan El Shaaravy a taktéž Antonio Nocerino, který přišel jako náhrada za dlouhodobě zraněného Flaminiho. Když k tomu připočtu fakt, že obranu vyztužil zkušený Philippe Mexes a bek Taye Taiwo, nemohu vyloučit, že se AC po 18 letech dočká obhajoby scudetta. Bude samozřejmě záležet na formě klíčového útočníka Zlatana Ibrahimoviče a na chatrném zdraví dalších tahounů jako Alexandre Pato či Alessandro Nesta, ovšem pohledem na soupisku se dá určit, že letos budou případně i tito fotbalisté snadněji nahrazeni. Taktéž kouč Allegri je oproti loňsku vyzrálejší a z těch pár chybiček, které během sezony udělal, se jistě již dávno poučil.

To u jeho rivala ze stadionu Giuseppe Meazza Interu jsou fanoušci i odborníci poněkud skeptičtější. Aby také ne, vždyť Brazilce Leonarda na lavičce vystřídal velkoklubem neodzkoušený Gian Piero Gasperini (až jako několikátá varianta, experti jako Marcelo Bielsa Inter odmítli), který vyznává styl a pojetí hry zcela opačné, jakýmž se Inter prezentuje prakticky od svého vzniku a který jej dovedl k největším úspěchům v historii. Navíc za penězi do Ruska odešel ostrostřelec a loni největší opora nerazzurri Samuel Eto'o, jehož došel nahradit (a také vzkřísit svou kariéru) nejlepší hráč MS v Jižní Africe Uruguayec Diego Forlán. Je tedy zřejmé, že nemohu jistě odhadovat, co nám Inter nabídne.

Zajímavé bude sledovat, zda Gasperini dokáže namotivovat k velkým výkonům loni stagnující osobnosti jako Wesley Sneijder, Thiago Motta a Diego Milito a zda dodá sebevědomí často chybujícímu Ranocchiovi. K optimismu přivádí fanoušky Interu fakt, že pod Gasperiniho vedením v Janově podávali Milito s Mottou senzační výkony. Jinak je kádr modročerné části Milána oproti té červenočerné značně v nevýhodě, visí v něm plno otazníků nad mladíky, zkušenými veterány (Samuel je po dlouhém zranění, Stankovičovy a Chivuovy výkony už půjdou spíše jenom dolů) i trenérským štábem. Do klubu přišlo několik hráčů, kromě již zmíněného Forlána se nám v Itálii poprvé představí také naděje Jonathan, Ricky Álvarez a Luc Castaignos. To Andrea Poli a Mauro Zárate jsou již na soutěž zvyklí a tak se jim bude bojovat o místo v sestavě poněkud snadněji.

Pokud v Interu hlásí úspornější režim, v Neapoli vyhlašují útok na nejvyšší příčky. Kolem čtyřiceti milionů vydali Kampánijci na nové posily a to ne zbůhdarma. Tým kouče Mazzarriho zbrojí na Ligu Mistrů, kterou si zahraje po dvaceti letech. Již loni přišel klíč k třetímu místu Edison Cavani a letos jej následovali hvězda loňského ročníku Serie A Gökhan Inler, Miguel Britos z Boloně, Blerim Dzemaili z Parmy, v Interu nechtěný Goran Pandev či z Florentiny příchozí Santana s Donadelem. K tomu si letos Neapol přikoupila svou dávku neprozkoušených "neznámých" z Jižní Ameriky a mohu jen zřídka odhadovat, který z nich se doopravdy prosadí.

Neapol má, zdá se, vše potřebné k boji minimálně o třetí místo. V její loňské sezoně si vybrala "z pekla štěstí", když dokázala udržet klíčové hráče většinu sezony zdravé a několik výsledků uhrála díky fortuně neobyčejné. Představitelům bylo zřejmě jasno, že pokračovat s tak úzkým kádrem i v Lize Mistrů by byla pošetilost. Před startem nynějšího ročníku je SSC o stupeň výše, fotbalisté jako Marek Hamšík či Ezequiel Lavezzi již nemusí odehrávat zápasy s nedoléčeným zraněním a Walter Mazzarri tak má velmi konkurenceschopný celek, před kterým se jistě můžou sklonit i nejvěhlasnější soupeři.

V Miláně doplňují, v Interu šetří, v Neapoli utrácejí a v Udinese prodávají. Nic jiného se o obchodnickém týmu z města blízko slovinských hranic říci nedá. Trenér Guidolin postrádá na trénincích Zapatu, Sáncheze i Inlera, za jejichž smlouvy obdržel šéf Pozzo přes padesát milionů euro! Ovšem nezoufejte. Sice se jedná o klíčové hráče, ale ne ani zdaleka tak potřebné, jako je Antonio Di Natale, kapitán mužstva a v současnosti nejlepší fotbalista italské národnosti. Ten zůstal, stejně jako záložník Asamoah nebo brankář Handanovič. A kdo zná přestupovou politiku šéfů Udinese, ten se nemusí obávat o budoucnost klubu. Z loňského úspěchu vyždímali maximum a znovu a znovu nakoupili neznámé talentované mladíky, ze kterých jednou jistě budou další Inlerové a Sánchezové.

V letošní sezoně se ovšem musí očekávat výkonnostní propad. Mladíci se potřebují zabydlet, nabrat svalstvo, získat kondici a zvyknout si na prostředí italského calcia, čili prvně bude vše záležet na umu Di Nataleho a spol. Ostatně, ani sám Pozzo neočekává, že se jeho squadra kvalifikuje do příštího cyklu Ligy Mistrů.

Přecházím k prvnímu římskému klubu. Lazio se zřejmě po chudších letech znovu propracovává do špičky Serie A, za což by měli jeho fanoušci vděčit především výborné přestupové politice kritizovaného šéfa Lotita, jehož umíněnost a rozumné výdaje na platy a nové akvizice dostali Lazio na loňskou skvělou pátou příčku, dokonce před římské rivaly z AS. Skvělý a ostřílený taktik Edy Reja dodává ten pověstný šroub do mašiny, která je, zdá se, perfektně naleštěná a připravená rozjet produkci na plné obrátky.

Lazio opustili před sezonou tři hráči základní jedenáctky - Muslera, Lichtsteiner a Zárate. Ty ovšem nahradili neméně známí Marchetti, Cana, Djibril Cissé či kanonýr Miroslav Klose. K tomu se mohou Laziale těsit taktéž na Konka, Luliče, či Stankeviciuse a na loni nepostradatelné Hernanese, Mauriho či Ledesmu. Rozhodně nemohu o Laziu prohlásit, že mění kvalitu za kvantitu, dle mého názoru nejsou nově příchozí o nic slabší. Někteří se dokonce domnívají, že je na tom ještě lépe!

Jeho největší protivník AS Řím se v období mercata prezentoval zcela odlišným stylem. Klub koupil Italo-Američan Thomas DiBenedetto a způsobil v klubu malou revoluci. Pořídl si kompletně nový personál - na pozici sportovního ředitele byl obsazen Walter Sabatini a na trenérskou lavičku se posadil Luis Enrique, dosavadní kouč barcelonské rezervy. Zřejmě i nový majitel je zfanatizován úchvatně dominantním postavením Katalánců a tak se rozhodl jejich styl okopírovat a pokusit se svou revoluci přenést do stojatých vod Serie A. Myšlenka sice dobrá, ale její zrealizování je již poněkud obtížnější a bez správných kroků může být i smrtelná. Přece jenom se v Itálii produkuje naprosto odlišný styl fotbalu a tak není jisté, zda zrovna nezkušený druholigový trenér s kádrem plným nových neodzkoušených posil dokáže způsobit alespoň údiv diváka nad pěkným fotbalem. Já osobně se nechám překvapit, i když předkolo Evropské ligy mi jasně ukázalo, že bude muset Enrique ještě hodně cvičit. Jak jsem již naznačil, AS provedlo velké změny. Za dva měsíce se v klubu protočilo sto milionů jen skrz nákupy a prodeje, což je úctyhodná suma. Přišli Bojan, Ángel, Lamela, Heinze, Stekelenburg, Pjanič, Kjaer, Gago a Osvaldo a klub opustili Ménez s Vučiničem, Brighim, Mexesem a Riisem.

Juventus je italským rekordmanem v počtu triumfů a taktéž zřejmě historicky nejslavnějším tamějším sportovním celkem. Obrovská tradice, mračna špičkových osobností na lavičce i na hřišti, zkrátka fenomén. V posledních letech ovšem jen pajdá, lépe řečeno přešlapuje na místě. Po dvou sedmých místech a menší ztrátě na reputaci se jeho šéfové vydali cestou další obměny kádru. Nebo spíše jen posílení, poněvadž sportovnímu řediteli Marottovi se nepodařilo prodat většinu nepotřebných hráčů s velkými platy, o které logicky není zájem. Na trenérské křeslo usedl bývalý hráč Staré dámy Antonio Conte a má za úkol dostat populární Juve zpět do Ligy Mistrů.

Marotta si na přestupovém trhu počínal pro fanoušky Juventusu zdánlivě dosti nepochopitelně. S příchody Elii, Estigarribii a Giaccheriniho čítá soupiska pět křídel (Martínez a Pasquato odešli na hostování), útok s příchodem Vučiniče sedm fotbalistů na dva posty, kdežto ve střední záloze se do základní sestavy dá počítat jen s nově příchozími Vidalem a Pirlem. Při vší úctě k Pazienzovi, Marchisiovi a Marronemu, ani jeden z nich nemůže být důstojnou náhradou za jednotlivého člena první dvojky. A když se podívám na počet odehraných zápasů Andrea Pirla v posledních letech, jsou mi tyto přestupy o to podivnější. Pan Marotta ale jistě ví co dělá, jinak by přece nemohl zastávat tak důležitou pozici v italském fotbale. Do obrany ještě přišel Lichtsteiner z Lazia a krátkou epizodku si tu také připsal Reto Ziegler, který již ovšem odešel jako nepotřebný do Turecka.

V Palermu je situace podobající se Udinese. Objev Javier Pastore opustil sicilský klub a přestoupil za 43 milionů euro do bohatého PSG, kam jej následoval i brankář Sirigu. Poté se soupiska zkrátila o důležité hráče jako Bovo, Nocerino a Cassani, kteří odešli buď na hostování, nebo za směšné částky ke konkurenčním klubům. Šéf Zamparini má zřejmě stejný plán jako turínský Marotta, jehož genialita nám dojde až časem. Abych ovšem jen nekritizoval, palermským se povedly i některé nákupy. Barreto z Atlanty, Silvestre z Catanie či Mantovany z Chieva jistě vyztuží vybrakovanou sestavu horkokrevných Siciliánů.

Kdo tyto nové akvizice povede, to ale není známo. Zamparini před začátkem ligy propustil kouče Pioliho (vydržel v klubu dva měsíce, vypadl v předkole Evropské ligy se Sionem) a v hledání náhrady byl doposud neúspěšný.

Taktéž ve Fiorentině se obměňuje kádr. Poslední dvě sezony jí nevyšli tak, jak si sportovní ředitel Corvino přál, a tak se Toskánci rozloučili s několika postaršími, drahými hráči jako jsou Adrian Mutu, Mario Santana, Sebastian Frey, Marco Donadel a Gianluca Comotto. Z toho jsou jejich fanoušci pochopitelně velmi smutní, poněvadž většinu z nich nesli ve velké oblibě. Radost jim nepřidává ani setrvání Riccarda Montoliva, který kvůli své touze opustit Florencii přišel o kapitánskou pásku (trenér Mihajlovič ji svěřil Gamberinimu), ovšem žádný velký klub o něj neprojevil dostatečný zájem. Dá se tedy očekávat, že tento ročník ještě jako profesionál odehraje, i když není vyloučeno jeho seznámení se s tribunami stadionu Artemia Franchiho. Také osudy Juana Manuela Vargase a Alberta Gilardina jsou nejisté. Klub se netají touhou je za tučný finanční obnos prodat, aby je posunul v kariéře a sám vyrovnal své nákupy.

Opačným směrem nežli Mutu a spol. putovali Andrea Lazzari, Gianni Munari, Romulo, Nastasič, Kharja, Santiago Silva a Mattia Cassani. Dá se předpokládat, že noví, namotivovaní fotbalisté budou přesně to, co Viola potřebuje a znovu zaútočí na pohárové příčky. Ostatně, špičkovou posilu získala Fiorentina hned z kraje června - Stevan Jovetič se po roční absenci vrátil a naplno může rozvinout svůj potenciál.

V dnešních dobách nepříliš vídané, ale v případě CFC Janov nejspíš skutečné. V létě velmi posílil tým a ještě vydělal 25 milionů euro jen z přestupů! Nový trenér Alberto Malesani tak má k dispozici velmi zajímavý kádr. Do branky přišel namísto chybujícího Eduarda jeden z nejlepších brankářů ligy Frey, který před sebou bude kormidlovat další nováčky Granqvista a Bova. V záloze se budou Janované opírat o Merkela s Constantem, Birsou a Jorquerou a v útoku bude mít rozdílový hráč Rodrigo Palacio konkurenci v Lucasovi Prattovi, Caracciolovi, Ribasovi a Zé Eduardovi. Posily vesměs kvalitní, nebo přinejmenším na ně jdou výborné reference. Je docela reálné, že po Konkovi s Rafinhou a Criscitem v průběhu sezony neštěkne ani pes.

Když k nakoupeným posilám přičtu stabilní opory jako Kucka, Mesto, Dainelli, Kaladze či již zmíněný Palacio a představím si trenérské umění Alberta Malesaniho, zdá se mi, že letos se s CFC musí počítat.

Chievo Verona se po loňském výborném 11. místu rozloučilo s několika lidmi, kteří je k tomuto umístění dotáhli. Odešli Constant s Mantovanim, ale hlavně se pokusil vyjít vstříc svým ambicím trenér Stefano Pioli, aby byl následně propuštěn ještě před začátkem sezony z Palerma.

Nový trenér Domenico Di Carlo se při přípravě na novou sezonu mohl radovat z přírustků, které Chievo přes léto posílily. Za utržené peníze z Constanta s Mantovanim došli ze zahraničí Vacek a Bradley, z klubů Serie A Hetemaj a Paloschi a z nižších lig Acerbi s Bassolim. Zajímavý hráč se přestěhoval z Bari, hvězda posledního kola loňského ročníku Grandolfo by mohl ukázat, zda jeho hattrick v Boloni nebyl jen náhodou.

Pokud bych měl tipovat konečné umístění Chieva v sezoně 2011/12, troufl bych si tvrdit, že se nevzdálí daleko od středu tabulky.

V Parmě se můžou pyšnit několika vynikajícími přestupy. Představitelé tohoto sympatického celku se jako skoro každý jiný celek v Serii A rozhodli posilovat a trenérovi Colombovi přivedli hned několik zkušených fotbalistů, jejichž umění by je mohlo dostat do horní části tabulky. Především Floccari má zacelit díru po Amaurim, kterého se nepodařilo zlákat k dalšímu působení u dvojnásobného vítěze Poháru UEFA. Taktéž Francouz Biabiany přišel jako náhrada za odcházejícího hráče - v tomto případě se jedná o Bojinova. Obranu vyztužili Brandao se Santacrocem a Rubinem a v záloze bude uplatňovat své zkušenosti Manuel Blasi.

I u Parmy se musím při pohledu na soupisku těšit na její zápasy. Představa útoku Giovinco - Floccari - Biabiany je hodně lákavá a taktéž obrana mi přijde papírově pevnější, než ta loňská, jen v záložní řadě mi chybí dostatečná kreativita. Při dobré konstelaci hvězd z toho ale může být pěkná finální příčka.

Svůj arzenál posílila také sicilská Catania. Almirón, Suazo, Lanzafame, a Keko mají zkvalitnit především útočné řady, od Paglialungy a Legrottaglieho si slibuje méně obdržených branek v sezoně. Významnější odchody uskutečnila pouze dva, důležitý obránce Silvestre se už připravuje s rivalem z Palerma a náhradník Morimoto posílil nováčka z Novary.

I v Catanii se měnil trenér, Argentince Simeoneho vystřídal Vincenzo Montella, který má za sebou krátké angažmá u AS Řím. Již v předešlém roce měli Sicilané vyšší ambice, ovšem trenéři Giampaolo a později Simeone nedokázali navázat na výstavní fotbal předchůdce Siniši Mihajloviče a tak se Catania hlavně uprostřed sezony značně trápila.Tým složený ze spousty Argentinců byl podle předpokladů nervově labilní a nakonec skončil až třináctý. Nutno podotknout, že to mohlo být i horší.

Roberto Donadoni byl prvním propuštěným koučem této sezony. Ještě dokonce dříve než sicilský Pioli. Nebylo tomu tak ale kvůli výsledkům, nýbrž kvůli sporům s vedením. Někdejší lodivod italské reprezentace chtěl po Cagliari, aby zainvestovalo prostředky z prodeje Alessandra Matriho do Juventusu, Federica Marchettiho do Lazia a Andrea Lazzariho do Fiorentiny, což se u tamějších bafunářů neshledalo s pochopením. Spor vyústil v jeho předčasný odchod, nástupcem se stal Massimo Ficcadenti.

A ten to nebude mít nikterak lehké. Marchetti s Matrim sice již v předešlém roku za Cagliari nenastupovali, ale novými akvizicemi se stali pouze neznámí fotbalisté ze zahraničí (kromě Ekdala), nad jejichž prosazením v Serii A visí otazníky. Mohu tedy konstatovat, že klub byl se 14. příčkou patrně spokojen a prakticky s totožným kádrem si ji jde obhájit.

Přesný opak se děje v Ceseně. Ve městě z oblasti Emilia-Romagna to fotbalem žije. Nejprve dokázalo místní AC zlákat hvězdu Mutua, aby následně zlanařili i Candrevu, Ghezzala, Comotta, Rossiho, Édera či Jorge Martíneze z Juventusu. Klíčovým se také dá označit setrvání Parola, kterého chtělo pár větších klubů. Chvályhodné počínání loni postoupivšího celku se - zdá se - velkými ambicemi. To ocenili i jeho fanoušci, kteří stanovili rekord v počtu prodaných permanentek. Odchody hlásí činovníci jen tři, Giaccherini je v Juventusu, Caserta zpět v Atalantě a ze širšího kádru zmizel taktéž Igor Budan. Všichni tito protagonisté kopané byli nahrazeni, troufnu si říci, lepšími a Cesena by neměla mít žádný problém se šplháním vzhůru tabulkou.

Marco Di Vaio a potom všichni ostatní. Toto platilo v předešlých sezonách o Boloni. Pětapadesát gólů za tři sezony v tomto starobylém městě asi hovoří za vše. Letos by mohl dostat i mohutnou podporu spoluhráčů, poněvadž tamější FC mu přikoupilo slušného parťáka do útoku - je jím Alessandro Diamanti. Záda jim bude navíc krýt Aquafresca, který by zde mohl dát vzpomenout na svou někdejší slávu a znovu se ukázat celé Itálii. Bude ovšem také záležet na novém trenérovi Bisolim, jak se zhostí své práce v novém působišti.

Kromě těchto dvou přibylo do týmu i pár dalších hráčů, ovšem žádný z nich (až na brankáře Gilleta) loni nehrál první ligu. Fanouškům ostatních celků jistě není posílení Boloně nijak příjemné, tento tým totiž pravidelně obírá favority o body a třeba právě letos by mohla začít i s obíráním těch na stejné úrovni. Malou útěchou jim může být prodej obránce Britose do Neapole a taktéž odchod golmana Viviana na marodku Interu Milán.

V Lecce se oproti tomu žádné velké posílení hotovými fotbalisty nekoná. 17. tým ročníku 10/11 se na ten letošní vyzbrojil víceméně jen hráči na hostování a zdá se, že bude prakticky od začátku ligy odsouzen k holému souboji o záchranu. Strasser, Giondanato, Pasquato, Oddo či Cuardado - tito by měli vypomoci k záchraně, která je dle mého názoru docela nepravděpodobná, ostatní týmy mají kádry kvalitnější. Za tři miliony odešel dělat dvojku do Neapole brankář Rispoli, což je další citelné oslabení klubu z oblasti Apulie. Uvidíme, jak se z nelehké situace tým okolo trenéra Di Francesca dostane.

Nyní se dostávám k nováčkům letošní Serie A. Začnu Sienou, které po návratu do nejvyšší soutěže utekl kouč Antonio Conte do Juventusu. Jeho nástupcem je prvoligový "panic" Giuseppe Sannino. Ze Sieny odešlo jen několik málo hráčů (Jajalo, Brandao, Marrone, Tziolis) a jejich místa zaujali Destro s Grossim, Bolzonim, Belmontem, Gazzim, Continim a Manninim, ale především dokázali Toskánci angažovat Gaetana D'Agostina, jednoho z nejlepších hráčů sezony 08/09 (tehdy oblékal dres Udinese). Kádr je již od pohledu značně kvalitnější, než ten z Lecce a pokud si správně sedne chemie mezi týmem a jeho koučem, mohla by z toho být poklidná záchrana.

Dále si vezmu na paškál Atalantu. Nemíním se zde pouštět do žádného komentování afér, které tento klub v Itálii vyvolal (kdo chce, může si o tom tady přečíst) a zaměřím se pouze na sportovní hledisko. Mercato využila Atalanta excelentně, svůj kádr posílila o výborné, zkušené fotbalisty, kterým by neměl dělat problém zlikvidovat šestibodový náskok soupeřů a ještě se dostat do středu tabulky. Trenér Colantuono má nově k dispozici hned devět fotbalistů. Z hostování se vrátili talentovaný rychlík Schelotto a Fabio Caserta a dále klub "plácl přes kapsu" a pořídil si jednoho z nejlepších hráčů Jižní Ameriky Maxi Moráleze, který přichází za 5,3 milionu (za stejnou částku mimochodem odešel Edgar Barreto do Palerma). Toho následoval i Masiello z Bari, italský reprezentant do jednadvaceti let Gabbiadini, Lucchini ze Sampdorie, Denis z Udinese, Cigarini z Neapole a Brighi z AS Řím. Již dlouho jsem neviděl papírově lepší posílení u nováčka Serie A. Naproti tomu odešel jen již zmíněný Barreto. Pro mě osobně je Atalanta nejzajímavějším týmem letošního ročníku a jsem velmi zvědavý, jak se v klubu s tímto materiálem poperou.

Představení ukončím Novarou, jejíž účast v lize je pro širokou veřejnost obrovským překvapením. Tým, který se měl loni prát o setrvání v Serii B bude letos hrát proti Interu, AC Milan, AS Řím, Juventusu a ostatním velkým klubům Itálie. Tým okolo Attilia Tessera se snažil ze všech sil posílit svůj značně neznámý kádr, ale až na útok se mu nepodařilo postavit konkurenceschopný kádr. Dellafiore, Pesce, García ani Galassi nejsou fotbalisté, kteří by dotáhli Novaru mimo sestupové pásmo, ovšem třeba se budou znovu dít zázraky a Morimoto s Granochem a Jedou vykopou pro nováčka účast v první lize i v příštím roce.