Když končí nejen sezona

Další ročník Bundesligy je za námi, ale pro někoho nebyl uplynulý víkend jen ve znamení konce sezony. S německou nejvyšší fotbalovou soutěží, klubem nebo dokonce s celou kariérou se loučilo hned několik velkých jmen poslední doby. Přehled nejvýraznějších rozluček přináší komentátor Eurosportu Tomáš Petr.

Pád o patro níž
Poslední místo tabulky v konečném účtování patří Paderbornu. Premiéra v Bundeslize záchranou neskončila, ale špatný dojem debutant rozhodně nezanechal. Po šesti sezonách mezi elitou Bundesligu opustil také Freiburg. K záchraně týmu, který v předchozí sezoně dokonce působil v Evropské lize, nakonec chyběl jeden bod. U přesunu o patro níž bohužel bylo i česko-slovenské trio Darida, Krmaš a Guédé. Stejně jako loni se svým osudem dosti hazarduje Hamburk. Jediný tým, který nevynechal ani jeden ročník Bundesligy, si opět po roce zahraje baráž. V kontextu se situací před posledním kolem to lze ale brát jako vítězství. Uvidíme, zda však nepůjde o Pyrrhovo vítězství.

Dortmundské slzy
Borussia prožila nervydrásající ročník. Z hrobníkovy lopaty Dortmund na jaře utekl a z posledního místa tabulky se propracoval až do Evropské ligy. Po posledním zápase s Werderem Brémy pak přišlo předem avizované loučení Jürgena Kloppa. Stejně jako předtím v Mohuči i v Dortmundu strávil sedmačtyřicetiletý trenér sedm sezon. Borussii Klopp dotáhl ke dvěma titulům a do finále Ligy mistrů. Společně s Kloppem se se Signal Iduna Parkem rozloučil také Sebastian Kehl. Bývalý reprezentační obránce prakticky celou kariéru strávil právě v Dortmundu, kam v lednu 2002 přestoupil z Freiburgu. Tehdy se o něj zajímal i Bayern Mnichov.

Jak v Dortmundu tak v Leverkusenu
Pokud Borussia přišla o Kehla, tak v Bayeru pověsil kopačky na hřebík jeho dvojník Simon Rolfes. Oba hráče spojovala stejná pozice na hřišti, kapitánská páska na ruce i podobný počet zápasů odehraných jak v klubu tak v reprezentaci. Rolfes však na rozdíl od Kehla během kariéry nedosáhl na velkou trofej.

Propadák jménem Di Matteo
Třikrát v řadě Schalke prošlo do osmifinále Ligy mistrů, ale letos málem ani neproniklo do Evropské ligy. Hlavním důvodem je bezpochyby angažování Roberta Di Mattea. Výsledky i předváděná hra přinášely fanouškům hlavně na jaře neustálé zklamání, a tak italský trenér po necelém roce v Gelsenkirchenu dle očekávání balil kufry.

Záchranářský expert
Poslední roky má Stuttgart jasný cíl - uniknout sestupu a zajistit si bundesligovou příslušnost i pro další sezonu. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Nebýt Huuba Stevense asi by to neklaplo loni ani letos. Jednašedesátiletý nizozemský trenér je prostě strážným andělem Stuttgartu. Osobně jsem zvědav, jestli příští rok Stevense čeká návrat do třetice všeho dobrého a zlého.

Odchod nejlepšího střelce
Jen osm hráčů v historii zaznamenalo v Bundeslize víc branek než on. Mezi cizinci je se 176 góly vůbec nejlepším střelcem. Svou bilanci však již Claudio Pizarro nevylepší. Peruánský útočník, který s 383 zápasy také drží rekord v počtu bundesligových utkání mezi cizinci, si udělal jméno ve Werderu Brémy a pak spolehlivě pálil i v barvách Bayernu Mnichov. V Německu s krátkou pauzou v Londýně vydržel skoro šestnáct let.