Když jedna trofej nestačí

Real Madrid. Těžko na světě hledat člověka, který se aspoň trochu zajímá o sport a neví, co je to Real Madrid. Když se zeptáte člověk na mimočeský fotbalový klub, většina vám poví právě Real, Manchester United, nebo Barcelona. V posledních letech byl však znatelně vidět propad Realu, několik let se čekalo na triumf a fanoušci "merengues" museli s trpkým výrazem v tváři sledovat, jak se radují jejich největší rivalové.

Stop barcelonskému "boomu" měl zaručit staronový prezident a všem již dobře známý lišák Florentino Peréz, po jeho jmenování se reakce fanoušků rozcházely, ta početnější část fanoušků měla radost a věřila v lepší zítřky, naopak druhá se držela spíš při zemi a moc velkou radost z toho neměla. Po nástupu Peréze se opět rozhýbal celý fotbalový trh, jak je mu vlastní a někteří fanoušci jak Realu, tak ostatních klubů to nesli opravdu špatně. Jak všichni víme, následovala další špatná sezóna, druhé místo v lize, ostuda v Lize mistrů a Copa del Rey a trenér Pellegrini si balil kufry. A v tu ránu do křesla Realu neusedl nikdo jiný než svérázný trenér José Mourinho.

Ten Mourinho, který v té končící sezóně vyhrál s Interem treble a v Lize mistrů vyřadil Barcelonu. Otázky fanoušků Realu po jeho jmenování však byly jasné, opravdu chceme porazit Barcelonu za tu cenu, že se vzdáme celé naší herní filozofie? Kde je naše madridská hrdost? Důvod jmenování Mourinha byl však jasný, hlad po trofejích a ty měl Mourinho zaručit. Vypadalo to jasně, Mourinho má zaručit trofeje a dostane se mu za to jakékoliv oběti. Peréz šel Mourinhovi na ruku a přivedl mu hráče i asistenty, které chtěl. Mezi fanoušky Realu opět převládala nejistota, na co nám bude ten na MS nevýrazný Di Mária? K čemu kupujeme přestárlého Carvalha? Je Khedira opravdu tím hráčem pro Real? Má Özil kvality na to táhnout Real? Spekulace se množily a množily a každý očekával novou sezónu.

Přišel začátek sezóny a Real cestoval na hřiště Mallorky. Bílý balet potřeboval vstoupit do sezóny úspěšně a o to větší bylo zklamání, když si z Mallorcy vezl jen remízu 0:0. Chyběla tvořivost, nápad. Z táboru Barcelony zněl tichý posměšný smích. Jak čas plynul, tak se výkony Realu zvedly jak v lize, tak v Lize mistrů, kde později s přehledem vyhrál svojí skupinu. Mezitím však přišlo datum 29.11., datum prvního El Clásica, do kterého nastupovala obě mužstva se stejným bodovým ziskem (31 bodů z 36 možných). V obou táborech panovala předzápasová nervozita. O něco klidnější byli z mého pohledu fanoušci "blaugranas", v poslední době se jim v duelech s Realem Madrid velmi dařilo a navíc v jejich prospěch hrálo domácí prostředí.

Oba týmy nastoupily v nejsilnějších sestavách a očekávání tak byla vysoká. Co však přišlo po tom, to nemělo obdoby. Barcelona vedla po dvaceti minutách již 2:0 a Real se rozsypal jak domeček z karet. Hráči byli soupeři naprosto poníženi, Katalánci si na hřišti dělali, co chtěli. Na tenhle neuvěřitelně trapný výkon koukala většina "merengues" s otevřenou pustou, trpkým výrazem ve tváři a vykulenýma očima. Fanoušci Barcelony oslavovali, dostali se do vedení Primera Division a navíc ztrapnili největšího rivala. Hráči Realu marně hledali slova, na tohle zkrátka nebyla žádná odpověď. Zbývalo jen zvednout hlavu a pokračovat dál. Před Realem stála další překážka, kterou byla houževnatá Valencie připravená smlsnout si na rozlomeném Realu. Naštěstí Real nedopustil další průšvih a po dvou gólech Ronalda zvítězil 2:0.

Podívejme se ale mezitím na chvíli na pouť Realu Ligou mistrů. V té zažíval opačný příběh. Jeho soupeři v základní skupině byli Ajax, Auxerre a opět AC Milán. Real si připsal pět výher a jednu remízu a spokojeně dokráčel do osmifinále, kde mu byl za soupeře určen jeho minulý kat, Olympique Lyon. Z táboru Realu se ozývala různá proroctví, ale většina se shodla. Musíme postoupit, tuhle ostudu si nesmíme dovolit. Tohle bylo hlavní "gró" těch proroctví. Houževnatý Lyon si ovšem byl vědom své šance. Ale o tom až později. Než se odehrálo první osmifinále Ligy mistrů, Real si zajistil finále Copa del Rey, kde v posledních dvou letech ostudně vypadl s třetiligovými kluby. Jeho cesta vedla přes Murcii, Levante, Atlético a Sevillu. Můžete hádat, kdo Real čekal ve finále. V lize si Real po prohře s Barcelonou připsal pět výher, ale pak přišlo období, které rozhodlo o katalánském titulu. Ztráty s outsidery, Real během dvou týdnů přišel o 5 bodů. Po remíze v Almérii a prohře s Osasunou v titul už věřil málokdo.

Zhruba měsíc potom přišla další velká zkouška, a to očekávané osmifinále s Lyonem. 22.2. bylo datum, ke kterému vše směřovalo. Na jedné straně parta kolem Ronalda a Özila a na druhé tým kolem Gourcuffa a Bastose. Fanoušci Realu si nepřipouštěli nic jiného než postup. Za hodinu hry se nic nestalo, alespoň tedy co se branek týče, pak však za velkého potlesku fanoušků domácích přišel na trávník navrátilec Karim Benzema. Netrvalo to ani minutu a "syn Lyonu" se probojoval obranou a poslal míč do sítě. Z gólu se neradoval, bylo vidět, že má Lyon stále v srdci. Deset minut před koncem však srovnal Gomis a Real tak odjížděl s nadějným výsledkem 1:1. V lize se mu zatím taky celkem dařilo, až na remízu na hřišti Deportiva La Coruňa si připsal několik výher. Po uplynutí třech týdnů přišla na řadu odveta Ligy mistrů na stadionu Realu Madrid. Už od začátku utkání Real bušil do lyonských vrat, velkou příležitost promarnil Angel Di Mária, kterého vychytal vynikajíci Hugo Lloris. Ve 37. minutě se Real už dočkal, Ronaldo s Marcelem zakombinovali a druhý jmenovaný se prokličkoval až do vápna a rozjásal publikum. Ve druhém poločase se dvakrát "zaskvěl" chybující stoper Cris a po trefách Benzemy a Di Márii se Real radoval z postupu. Los mu přisoudil do čtvrtfinále Tottenham, horší bylo, že dalším případným soupeřem by byla Barcelona, kterou si fanoušci přáli až ve finále.

Druhého dubna se odehrál takový nenápadný zápas, Real doma hostil Sporting Gijón a všichni očekávali další pohodlné vítězství a prodloužení série Joseho Mourinha v počtu neprohraných ligových duelů na domácí půdě. Ovšem diváci viděli jen festival neproměněných příležitostí a výborného brankáře Gijónu. Když v 79. minutě skóroval Miguel a poté neproměnili velké šance ani Adebayor, Higuaín a Özil nastřelil jen břevno, bylo jasné, že obdivuhodné sérii je konec. Tři dny na to Real hostil na domácím hřišti natěšený Tottenham, ale jeho odhodlání bylo rychle schlazeno. Ve 4. minutě se prosadila zimní posila Adebayor a když se v 15. minutě po dvou zbytečných faulech nechal vyloučit Crouch, nebylo o výhře domácích pochyb. Ve druhém poločase se za Real trefil znovu Adebayor, pak i Di Mária a Ronaldo a Tottenham si odvezl pěkný nášup. Odveta za týden byla již pouze formalitou a Real zvítězil z jeho pohledu 1:0 po brance Cristiana Ronalda. V pozadí událostí se však vyvrbila jedna zajímavá věc, od 16.4. do 3.5. se odehrají hned 4 duely mezi Barcelonou a Realem Madrid.

První duel byl ten ligový, byla to poslední šance Realu alespoň trochu zdramatizovat konec ligové sezóny a navíc si chtěl Real vylepšit reputaci po debaklu 0:5 na Camp Nou. Od začátku střetnutí hrála "prim" na míči jako obvykle Barcelona, ale Real se dostával do šancí vysunutým presinkem a určitě to bylo o něčem jiném, než podzimní duel. Druhý poločas začal přímým kopem Realu, ze kterého však trefil Ronaldo pouze tyč a chvíli poté přišla katalánská chvíle. Albiol za cenu červené karty a pokutového kopu stáhl svého někdejšího spoluhráče z Valencie Davida Villu a Messi nařízenou penaltu proměnil. V 82. minutě se shodně z penalty po sporné situaci prosadil Ronaldo a zaznamenal tak svůj první gól v duelech s Barcelonou. Týmy se tak rozešly smírně a spokojeni byli spíše Katalánci, kteří si pojistili vedení v tabulce a odvezli si cenný bod. Čtyři dny nato přišel druhý duel, a to souboj v Copa del Rey, oba týmy chtěly získat triumf a očekával se tak další souboj. První poločas byl spíše v režii Realu, který měl více šancí a jednou zachránil brankáře Pinta až Mascherano na brankové čáře. Ve 43. minutě trefil Pepe dokonce tyč. Po poločase se do tempa dostala Barcelona a začala hrozit, v jedné situaci zachránil Real až včasně zvednutý praporek rozhodčího, který odmával ofsajd při střele Pedra. V poslední minutě se zaskvěl brankář Pinto, který vytáhl krásnou ránu Di Márii. Na řadu tedy přišlo prodloužení, ve 102. minutě se rozjásala půlka stadiónu, Marcelo zakombinoval s Di Máriou a ve hlavičkovém souboji se prosadil kdo jiný, než Cristiano Ronaldo. Real cítil obrovskou šanci, stačilo se ubránit zhruba 20 minut a vytoužená trofej byla doma. To se nakonec povedlo a Madrid tak mohl slavit. S ohledem na předchozí roky a letošní ligu to však byla celkem slabá náplast, jelikož v Lize mistrů slavila Barcelona. Většinu nezainteresovaných fanoušků fanoušků především první duel nudil. V něm se toho ve zkratce moc neudálo, zápas rozhodlo až vyloučení Pepeho, do té doby dvorního strážce barcelonského Messiho. Po jeho vyloučení se Messi dvakrát prosadil a vzal Realu naději na pohádkový start ve finále Ligy mistrů. Odveta dopadla výsledkem 1:1 a Barcelona tak postoupila do finále.

Závěr sezóny se z pohledu Realu vezl ve spanilé jízdě Cristiana Ronalda za vytouženým překoním rekordu Sanchéze a Zarry v počtu vstřelených branek za ligovou sezónu. Poté, co se Ronaldo prosadil celkem čtyřikrát proti Seville, třikrát proti Getafe, dvakrát proti Villarrealu a dvakrát proti Almérii, rekordu dosáhl a dostal se na metu 40 branek za sezónu. Je to sice pěkný počin a historický zápis do historie, ale většina fanoušků by to určitě vyměnila za zisk triumfu v lize.

Toť souhrn sezóny a teď se pusťme k bilancování.

Hodnocení hráčů (stylem + a -)
Iker Casillas
+ několikrát opět podržel a předvedl výborné zákroky, navíc "správný" kapitán a sympaťák
- neodpustil si pár hrubek a některé góly šly na jeho vrub

Sergio Ramos
+ herně šel nahoru, hlavně v závěru sezóny výborný, kromě excesu s Barcelonou se víceméně vyvaroval jemu podobných excesů, nebezpečný ve vzduchu (párkrát se trefil do černého)
- má ještě na víc, exces s Barcelonou

Pepe
+ odehrál dost parádních utkání, kdy působil sebejistě a dodal obraně klid
- v hlavě to opravdu nemá v pořádku a to všichni víme, na odporné zákroky specialista n.1

Ricardo Carvalho
+ parádní předvídavost, kvůli které ušetří spoustu zbytečného běhání, to je jeho hlavní +, které mu stačí ke spolehlivým výkonům
- měl chvíle, kdy nestíhal, ale to se dá přisuzovat jeho pokročilejšímu věku

Marcelo
+ jedno z největších překvapení, šel nahoru jak ve hře dopředu, tak dozadu, občas hodně větral obrany soupeřů a dal pár důležitých branek, je na něm vidět odhodlání něco udělat a taky víra bojovat za tým
- ač se ve hře dozadu zlepšil, pořád tam nějaké mezery má, ale předpokládám, že to ještě vylepší

Arbeloa
+ spolehlivý odchovanec, své si odehraje
- tolik nepodporuje útok a tým tak z jeho strany není tolik nebezpečný

Albiol
+ tady toho opravdu moc není, na reprezentačního obránce slabota
- zklamal mě, když nastoupil, tak to za moc nestálo, vypadal, že nestíhá, asi mu chybí větší herní praxe

Xabi Alonso
+ mnohdy mozek hry s výbornými přihrávkami a nebezpečnými střelami
- duely s Barcelonou, kde byl jedním z nejslabších článků a byl úplně neviditelný

Sami Khedira
+ výkony proti silným soupeřům
- výkony proti slabým soupeřům, je to divné, ale jeho výkon roste ze jménem soupeře a naopak

Lass Diara
+ bojovník, vybojoval spoustu míčů, spolehlivý náhradník
- každý jeho kontakt s protihráčem vypadá na faul, často i na kartu

Granero
+ své si odehraje, spolehlivý hráč, bohužel při systému na dva DM, který mu není nejmilejší, si tolik nezahraje
- málo odehraných minut, zatím mi přijde, že nemá nic, čím by byl hře vyjímečný

Mesut Özil
+ geniální hráč, velké množství gólových nahrávek, za 13 mega parádní posila
- občas má období, kdy se po hřišti plouží

Angel Di Mária
+ napadání a vracení se v obrovské rychlosti
- otřesné simulace, dokonce předčil dřívějšího velmistra Ronalda

Kaká
+ parádní hráč, ale stále se to v něm v Realu hlavně vinou zranění neprobudilo, v duelu s Valencií jsme měli možnost vidět toho starého Rickyho, který si dělal, co chtěl
- proti Barceloně jsem čekal, že se předvede, ale zklamal a zůstal za očekáváním

Cristiano Ronaldo
+ gólostroj, neuvěřitelně produktivní, komplexní hráč, ubral na simulacích
- stoprocentně musí zapracovat na duelech s Barcelonou, kde byl opět a opět prakticky neviditelný

Karim Benzema
+ pár důležitých branek zejména v LM, dokázal, že to v sobě má a když dostane šanci, tak se umí odvděčit
- občas zápas odchodí neuvěřitelným stylem a působí jak leklá ryba

Gonzálo Higuaín
+ hodně produktivní, bohužel ho zbrzdilo zranění
- těžko mu něco vyčítat, byl zraněný a to ovlivnilo jeho sezónu

Adebayor
+ jakmile chce, tak si tu pozici a prostor ke vstřelení branky najde a pak je platný, je vidět, že za šanci v Realu bojuje a chce zůstat
- je to prostě takové kopyto, občas loktař a podle toho jeho hra také vypadá


Filozofie Realu Madrid
Jak všichni víme, Real byl vždycky klubem, který praktikoval ofenzivní styl hry. Proto se dá taky chápat zděšení některých fanoušků po jmenování Josého Mourinha trenérem. Real se vždycky řídil heslem "nezáleží, kolik gólů dostaneš, když jich dokážeš dát víc" a takhle by to mělo pokračovat i nadále a nemělo by záležet na tom, jestli proti Realu stojí nadupaná Barcelona nebo třeba Zaragoza. Každý klub má určitou devízu a tou Realu je hrát ofenzivně a bavit diváky. Ve většině utkání se to dařilo, ale hrát takhle proti největšímu rivalovi a mít úspěch za cenu toho, že se shodíme herně? Takhle by to pro další sezóny určitě nešlo a je potřeba s tím něco dělat. Real má svou určitou herní tvář a ta se nesmí změnit s jedním člověkem, ať je jím kdokoliv.

Mourinhův styl hry a nezměrná moc vol.1
Už v předchozí části jsem nadhodil téma a styl hry, kterým se Real Madrid prezentoval proti Barceloně. Po Realu se očekává, že se Barceloně vyrovná a předčí jí kombinačním fotbalem a ofenzivními útoky a ne pečlivou defenzívou a rychlými brejky. Ano, je pravda, že proti současné Barceloně je uspět ofenzivním fotbalem velice těžké, ale když ne Real Madrid, kdo jiný by jí měl tímto stylem porazit a svrhnout z trůnu? Kdo jiný? S tím ale souvisí i současná pozice trenéra a jeho nezměrná moc. Vypadá to, že Mourinho je v Realu velký šéf a všechno se točí kolem něj. Ve světle nedávných událostí vyplynulo na povrch, že důvodem, proč byl vyhozen sportovní ředitel Jorge Valdano, byl opět Mourinho, se kterým měl Valdano spory. Proč obětovat bývalého hráče a sympaťáka pro Mourinha, pro kterého je dle mého důležitější pokořit samotnou Barcelonu než zvítězit s Realem. Jeho nenávist k Barceloně je vyšší, než touha něco vyhrát s Realem. Ač to zní divně, samotný Real není důvodem toho, proč Mourinho zůstává nadále.

Spekulace, příchody, odchody na další sezónu
Garay - velice diskutované jméno, o které má zájem hned několik celků, v Realu mu pšenka moc nekvete a necelých sedm odehraných zápasů mluví za vše, přitom tenhle hráč je kvalitní a ve většině týmů by se uchytil
Gago - měl to být nový Redondo, ale letos i vinou zranění odehrál asi zhruba zápasy, očekává se jeho odchod do Itálie, kde by mohl znovu odstartovat svou dosavadní kariéru
Pedro León - přišel jako jeden z nejlepších krajních záložníků ligy, ale krom gólu proti AC Milán se do kuloárů končící sezóny nijak nezapsal, vypadá to, že bude putovat zpátky do Getafe, nebo do jiného menšího španělského klubu
Drenthe - z hostování v Herculesu se vrací zpátky do Realu, těžko se v něm pro něj najde místo, a tak je dost možné, že si sbalí svých pět švestek a odejde
Lass Diarra - velmi skloňované jméno, o jeho služby mají zájem hlavně Juventus, který je za něj ochoten vysázet potřebné peníze, Mourinho by se jeho odchodu asi nebránil, vzhledem k tomu, že si přivedl Sahina
Canales - měl to být velký talent, ale při příležitostech, které dostal se vůbec neprosadil a nepředvedl zhola nic, dá se očekávat, že odejde, v současné době se mluví o zájmu Villarrealu, který prý nabízí zhruba 10 milionů eur
Benzema - velmi diskutované jméno, já však doufám, že tenhle výborný útočník zůstane a dostane ještě možnost všem ukázat, že on to v sobě má
Granero - nevěřím, že tenhle oblíbenec Peréze někam odejde, za to bych mu hodně spílal (Perézovi), ale nic není nemožné a i tenhle přestup je diskutovaný
Adebayor - o něm se toho také hodně namluvilo, těžko říct, jestli nakonec skončí v City nebo Realu, City se ho chtějí zbavit a nabídli ho Realu za zhruba 5-7 milionů eur, dá se čekat, že si ho Mourinho vyžádá do týmu
Agüero - v poslední době hodně spojovaný s angažmá v Realu Madrid, sám by tam asi celkem rád přestoupil, protože ho láká vidina Ligy mistrů a vítězství v nějaké jiné soutěži, než jakou je Evropská liga
Tévez - o tom se mluví jen trochu, v souvislosti s ním se spíš spekuluje o konci v City, protože by se chtěl vrátit do Argentiny, jakožto jeho domovské krajiny
Kaká - o tomhle hráči se toho taky dost namluvilo, údajně má dost blízko k angažmá v Chelsea nebo AC Milán. Sám vše však popírá

Odchovanci
Tohle je v souvislosti s Realem taky dost omílané téma, Real má výbornou mládež, ale co je horší, je její zapracování do samotného týmu. Když se podíváme kolem, tak osmnáctigólový Soldado září ve Valencii po boku Maty, který je rovněž odchovancem Realu. Tohle je jedna z věcí, kterým by se měl Real začít víc věnovat. Lehko se to řekne, ale je škoda zbavit se nadějných mladíků a pak je za větší peníze kupovat zpět nebo je nechat zářit jinde. Dalším příkladem je i Negredo, který sice není přímým odchovancem, ale v Realu také strávil nějaký ten čas a v letošní sezóně se trefil dvacetkrát. Přitom podobný typ by se místo Adebayora hodil.

Důvody neúspěchu.
Předvším v Primera Divison je důvod jasný - ztráty s outsidery a podcenění několika zápasů. Real si poradil se všemi silnými soupeři vyjma Barcelony. Ať to byla Sevilla, Atlético, Athletic, Villarreal, Valencie, tak to pro Real nebyl žádný problém a družina z Madridu si dokázala poradit a soupeře přehrát. S tímhle tématem taky úzce souvisí fakt, že hlavním problémem byl post takzvané devítky. V době, kdy se zranil Gonzálo Higuaín, měl José na tento post pouze Karima Benzemu a hráče z "béčka". Později tam zkoušel i Cristiana Ronalda, který se však na hrotu neosvědčil. Real "zabilo" neproměňování velkých šancí a ztracení tak zápasu ze slabšími celky. Nebylo to o tom, že by si Real nevytvořil šance, ale o tom, že je nedokázal proměnit. Hluché období Karima a zatmění Adebayora proti Gijonu, to byly jedny z hlavních důvodů, proč se naděje a víra v titul Realu později rozplynula v prach.

Odlišné reakce fanoušků na letošní sezónu
A tímhle se už dostáváme k samotnému nadpisu. Když jedna trofej nestačí. Real Madrid je specifický a hrdý klub, který se jako jeden z mála jen s jednou a pro některé druhořadou trofejí nespokojí. Navíc ve španělské lize bylo o titulu Barcelony rozhodnuto dlouho před koncem a Real tak byl velmi slabým protivníkem, což je taky rána do srdce fanoušků Realu. Někteří se spokojili s vítězstvím Copa del Rey, překonaným rekordem Ronalda a postupem do semifinále Ligy mistrů. "Tvrdé" jádro a dost fanoušků však ne, Real by nikdy neměl být a nechce být v pozici druhého v pořadí a koukat Barceloně na záda, absolvovat duely s ní zatažen na své polovině a čekat na její chyby, tohle, jak píši již po několikáté, není styl Realu Madrid. Proto bude také pro spoustu fanoušků vítaným dnem ten, v němž odejde současný kouč Mourinho a přijde někdo, kdo pozvedne vlajku Realu Madrid zpět k nebesům a dokáže vrátit jeho hru proti Barceloně na úroveň, na kterou patří. Jak je tedy vidno, spoustě fanoušků tedy jedna trofej nestačí a i když to Peréz možná úplně nedomyslel, za tu jednu trofej mu ke kolenům fanoušci nepadnou.

Abych na Mourinha neházel jen špínu, musím něco podotknout i na jeho obranu. Na to, že je to Mourinho a čekaly se od něj výsledky 1:0 a hra ze zajištěné obrany, tak často překvapil a některé soupeře vyprovodil slušně. O tomhle také vypovídá 102 vstřelených gólů za sezónu, což je vyrovnání loňského počtu.

Budoucnost
Těžko očekávat, co můžeme čekat v další sezóně a dalších sezónách. Ač tahle sezóna v některých věcech vedla v určitých věcech k lepšímu a byl vidět v některých ohledech postup, pořád je to pro většinu fanoušků málo a Real bude pořád muset tvrdě pracovat na návratu na vrchol. Většina "pravověrných" fanoušků Realu Madrid doufá v další posun a triumf v Lize mistrů nebo domácí soutěži. Nedá se očekávat, co přijde a nám tedy zbývá jen doufat. Hala Madrid!