Kdo v Lize mistrů číhá na Slavii? APOEL se představuje

Předloni jsme pro vás profilovali Maccabi Tel-Aviv s CSKA Moskva před zápasy s Plzní a Spartou, loni se zase Viktoria chystala na námi představený Ludogorec. Pokaždé to českým klubům v daných předkolech Ligy mistrů nevyšlo. Tentokrát to do skupinové fáze milionářské soutěže pokusí dotáhnout pražská Slavia, na kterou si brousí zuby nikosijský APOEL...

Slavia na kyperského soupeře narazí v Evropě vůbec poprvé ve své dlouhé historii, avšak vzhledem k tomu, že akronym APOEL supluje "Atletický fotbalový klub nikosijských Řeků", a že se na tribunách jeho domácího stánku vždy vyskytuje celá řada modrobílých vlajek, není od věci si připomenout minulá střetnutí sešívaných s řeckými soky.

Ta dopadala všelijak: v Lize mistrů nacházíme jedinou, už šestnáct let starou vzpomínku na nezvládnuté třetí předkolo s Panathinaikosem. V Poháru UEFA v tomto století Slavia vyzrála na OFI Krétu (2000/01) i PAOK Soluň (2002/03), a to vždy přesvědčivě. Jenže jejími posledními střelci do řecké sítě byli Kuka, Skácel a Vachoušek, na které se už nikdo spoléhat dávno nemůže.

Slávisté si tedy asi spíše mohou brát inspiraci ze zkušeností sousední Sparty, která nejprve přes kyperského šampiona prošla v kvalifikaci Ligy mistrů v sezoně 2004/05 a předloni ho také dvakrát porazila v Evropské lize.

Jenže tenkrát se zase APOEL nacházel v nepříliš dobrém rozpoložení a z tehdejšího základu se teď mezi startéry očekává jen brankář Boy Waterman, stoper Carlão (který v prosinci nedohrál ani první poločas) a veterán Nuno Morais. Dalšími pamětníky jsou pak už akorát Giorgos Efrem s Viníciusem.

Že se APOEL během necelých dvou let takhle proměnil, to může kdekomu přijít podivné, ale ono to koresponduje s nevídaně intenzivní rotací trenérů, takže se ve výsledku jedná o poměrně přirozený jev.

Statistiky po květnu 2015, kdy byl z čela o dva body vedoucího týmu tabulky (!) dvě kola před koncem (!!) vyhozen Thorsten Fink, totiž doopravdy berou dech. Po bývalém hráči Bayernu to na tři měsíce vzal Domingos Paciência, jenž za 97 dní dojel na výsledky v předkole LM. Pak přišla řada na Gruzínce Temura Ketsbaiu, kterému v dubnu 2016 zlomil vaz semifinálový exit z národního poháru, třebaže si APOEL v tu chvíli užíval čtyři kola před koncem (!) rovnou čtyřbodového náskoku na čele ligové tabulky (!!).

Korunu měl potom všemu šílenství nasadit Thomas Christiansen, když se pakoval letos v květnu okamžitě po nedotažení domácího doublu ve finále národního poháru — přestože tým dříve dovedl k dalšímu titulu a do osmifinále Evropské ligy. Jenže to stále nebylo nic proti osudu Maria Beena, o něhož APOEL stál dlouhodobě (již při odchodu současného trenéra Donise roku 2015, na startu celého tohoto kolotoče), aby ho před pár dny nakopl po třech utkáních a senzačních 63 dnech ve funkci.

Přesto přese všechno by nebylo úplně přesné říct, že nikosijskému celku schází koncepce — Giorgos Donis se vrátil do povědomého prostředí, kde stále působí pár 'jeho' hráčů, a to se okamžitě projevilo v odvetě zápasu s Viitorulem, která oproti utkání v Rumunsku působila přeci jen odlišně. Ba slibně.

Řecký internacionál s rodištěm ve Frankfurtu na malém prostoru odvedl asi největší možný kus práce, a ačkoliv jeho mančaftu v první (bezbrankové) půli přálo i štěstí, sluší se říct, že mu APOEL šel jaksepatří naproti. S Beenem na lavičce by byla Slavia jasným favoritem, respektive by se dnes patrně chystala na někoho jiného. Takhle je to složitější. Nakolik zhruba složitější, to se vám za pomoci místního žurnalisty se zaměřením na kyperské šampiony Mikaela Papadakise pokusí přiblížit následující zevrubný profil...



Přezdívka APOELu zní trochu nabubřele "Legenda", a klub skutečně různými legendami opředený je. Koncem 80. let se proti němu například obořil bývalý hráč i trenér nikosijského celku Tommy Cassidy, když s magazínem People zpátky doma hovořil o rutinních korupčních praktikách, často politicky motivovaných. (APOEL je tradičně vyobrazován jako pravicový klub, zatímco Omonia má být 'týmem komunistů' — ve skutečnosti ale taková štěpící linie v rivalitě dvou celků z hlavního města nehraje tak prominentní roli).

Cassidyho nařčení byla nakonec UEFA rázně smetena ze stolu, příhodně však završila nepříliš plodná 80. léta. To v polovině devadesátek, v sezoně 1995/96, se APOEL pro změnu vyšvihl s první neposkvrněnou jízdou za titulem od roku 1948 (kdy ale potřeboval neprohrát jen čtrnáct ligových zápasů), což bylo nicméně na relativně dlouhou dobu poslední nadšené hurá pro "Legendu".

V následující sezoně APOEL finišoval až pátý a teprve roku 1997 technicky začal psát své moderní dějiny, když rostoucí finanční trable (nepřímo způsobené horlivým utrácením Anorthosisu Famagusta a snahou konkurentů se mu vyrovnat) řešil tak, že se stal de facto firmou a vstoupil na burzu. Následovala léta tápání pod vedením stěží kompetentních prezidentů, aby se profesionalismus v čele společnosti konečně dostavil s příchodem současného šéfa klubu Prodromose Petridese roku 2001.

Petrides okamžitě dohlédl na ukončení pětiletého čekání na titul (poslední takové sucho se událo v první polovině 80. let) a zhruba po pěti letech již svému kamarádovi Kyriakosu Zivanarisovi předával veskrze stabilní značku. Do čela klubu se Petrides opět vrátil v prosinci 2013, šest měsíců po dobrovolném odchodu veleúspěšného trenéra Ivana Jovanoviće, který minulého jara dovedl APOEL až do čtvrtfinále Ligy mistrů se slovutným Realem Madrid a loučil se 22. titulem v dějinách klubu.

Dnes Petrides platí za druhého nejúspěšnějšího předsedu APOELu po Georgiosovi Pouliasovi, který mezi lety 1936 a 1952 ve vůdčí úloze prožil celkem devět tažení za mistrovskými vavříny; Petrides se v tuto chvíli může pochlubit šesticí titulů. Ten poslední, letošní, byl pro nikosijského giganta už pátým v řadě, čímž byl vyrovnán klubový rekord zpřed 77 let, a tedy právě Pouliasovy éry.

Postavení "Legendy" na kyperské scéně je tak aktuálně odpovídající čili neotřesitelně vedoucí, když tři z posledních čtyř titulů APOELu přinášelo minimálně 80 bodů. V sezonách 2013/14 a 2014/15 si klub připsal na konto své první dva slepené národní doubly (liga + pohár) ve své bohaté 90leté historii.



Jak by jeden patrně očekával, APOEL je na tom co do rozpočtu (zdaleka) nejlépe v porovnání se zbytkem ostrova; můj konzultant Mikaelo jeho výši odhaduje na 12 až 13 milionů eur, někteří však spekulují i o patnácti milionech. Kluby jako Apollon, Omonia nebo Anorthosis se namísto toho pohybují v řádu pěti, šesti milionů; AEK Larnaka je ráda za pět.

Právě kolem hladiny pěti milionů eur se každopádně točí stálé příjmy APOELu, takže klub zůstává výrazně závislý na výsledcích v Evropě. Jinými slovy — kdyby nikosijští vypadli už na Viitorulu, byli by v pořádně bryndě. Proto se také Petrides odhodlal k tak riskantnímu kroku a mezi oběma zápasy v rámci šokové terapie vyměnil kouče.

Co se v poslední době ovšem APOELu povedlo, to je uskromnění se na platech. V památné sezoně 2011/12 "Legenda" pracovala se zhruba desetimilionovým rozpočtem a nejvíce peněz brala rekordní posila klubu Aílton (zhruba 450 tisíc eur ročně), přičemž nyní je APOEL zpátky na zhruba stejné úrovni. Třiatřicetiletý vysloužilec Nuno Morais si přijde cca na 400 tisíc, přičemž na třech stovkách či těsně nad nimi se nachází celý zástup opor jako Carlão, Waterman, Pote, De Camargo či Bertoglio.

To znamená významný posun do nižších sfér oproti sezoně 2014/15, kdy APOEL ročně vyplácel 800 tisíc útočníkovi Djebbourovi a další půlmilion norské ikoně Riisemu. V následujícím ročníku si pak Fernando Cavenaghi přišel na 600 tisíc; od té doby už šly výdaje APOELu dolů, na zdravější a udržitelnější úroveň.

(Srovnání se Slavií je v tomto bodě poněkud složité vzhledem k nedostupnosti dat pro české mistry, ovšem Milan Škoda by měl vydělávat zhruba tolik jako Nuno Morais, zatímco Danny si hraje svou vlastní ligu — ať už má zaručený půldruhý milion ročně, jak psalo Aktuálně, nebo o 200 tisíc eur víc, jak uvádí Sport. Co se klubového rozpočtu týče, před mistrovskou sezonou měla Slavia pomýšlet na 9,5 milionů eur. Momentálně těžko odhadovat, ovšem APOEL na tom zřejmě stále bude o něco lépe.)

Co APOELu v nedávné době přilepšilo, to jsou dva rekordní prodeje — loni se nikosijským podařilo do Spojených arabských emirátů za tři miliony eur udat Tomáse De Vincentiho (dneska mimochodem volného hráče) a letos pak APOEL pouštěl útočníka Sotirioua do Kodaně za 2,5 milionů. Mezitím sám již dávno nejvíce zaplatil za Aíltona (700 tisíc), jinak většinu posil získává po skončení smlouvy.

Taková bilance klubu do budoucna bezesporu uleví, ještě větší roli má ale v jeho očekávaném finančním vzestupu sehrát blížící se podpis nového televizního kontraktu, který bude tím nejšťavnatějším v dějinách kyperské kopané. Doposud na TV právech nejvíce tržila sousední Omonia, která za tři roky spolupráce s kanálem Primetel (2013-2016) vykázala příjmy v hodnotě 7,5 milionů eur. To APOEL cílí na třímilionový roční přírůstek do kasy, zatím však není jisté, zdali podepíše tří- nebo pětiletou smlouvu.



Podporovatelé APOELu utváří zhruba 30 % celé kyperské fanouškovské obce, a i přes nedávný propad v návštěvnosti nikosijský titán do ochozů svého GSP Stadium, který sdílí s Omoniou, stále přitahuje z celé ligy nejvíce lidí. V uplynulé sezoně na APOEL chodilo v průměru 6 384 diváků na ligový zápas, což je ovšem pro bezmála 23tisícový stánek spíše málo; speciálně pokud uvážíme průměrně osmi- až devítitisícovou podporu v letech 2010-2013. Z hlediska procentuálního plnění svých arén jsou na tom podstatně lépe celky jako Anorthosis nebo Larnaka s ochozy pro deset, respektive osm tisíc fotbalových nadšenců.

Zároveň je nicméně nutno mít na paměti, že se nacházíme na v jádru řecké půdě, která je proslulá fanouškovským zápalem — a že APOEL v tomto směru není žádnou výjimkou. Před slavným osmifinále Ligy mistrů ostatně lyonské na Kypru vítal banner "Pociťte nikosijský teror" a určitý respekt z příznivců má tradičně také vedení klubu. To nedávno zejména s ohledem na nátlak fanouškovského kotle propouštělo trenéry Ketsbaiu s Christiansenem a nemilost příznivců dříve pocítil také úspěšný Jovanović, který napoprvé kormidlo opouštěl notně zahořklý v březnu 2004 po první porážce (!) sezony.

A na kolik cestujících fandů se může těšit pražský Eden? To podle Mikaela závisí na tom, jak dopadne první zápas v Nikósii. Pokud dobře, dá se prý očekávat příliv až osmi stovek věrných. Například roku 2011, po bezbrankové domácí remíze se Slovanem, se k odvetě 3. předkola Ligy mistrů do obdobně vzdálené Bratislavy vydávalo na 650 fanoušků APOELu, kteří záhy přihlíželi dostačující výhře 2:0.



Jak už bylo řečeno, Giorgios Donis se do klubu vrací (prozatím jen s roční smlouvou v kapse), a přestože byl ihned zkraje kalendářního roku 2015 vyhozen, fandové si ho obecně váží. O padáka šlo koneckonců poněkud unáhleného — šest čistých kont v řadě na sklonku ligového podzimu následovala remíza 4:4, pak prohra 1:2, další plichta s posledním týmem tabulky a... bum!

Jeden nevydařený měsíc — ke všemu výrazně poznamenaný nahodilými absencemi lusofonních opor Tiaga Gomese, Carlãa a Kaká (to se mimochodem dávalo za vinu Donisovu svědkovi na svatbě a jeho velkému chráněnci, fyzioterapeutovi Georgitsasovi, což těžko něčemu pomohlo) — tehdy zkrátka stál řeckého kouče místo, třebaže ztráta na vedoucí Apollon stále činila jen dva body.

O pár měsíců dříve každopádně Donis naopak nikosijskou bárku narovnával, když se mu po příchodu v říjnu vydařilo lednové přestupové období (do týmu třeba v první řadě přivedl rozdílového ofenzivního záložníka De Vincentiho) a jarní část sezony ústící v obligátní mistrovský titul. Giorgios Donis mimoto zůstává posledním trenérem, který APOEL dovedl do skupinové fáze Ligy mistrů, kde už ale i přes odvážné výkony v těžké skupině s Barcelonou a PSG získal pouze jediný bod s Ajaxem.

Sedmačtyřicetiletý stratég a bývalý záložník se zkušenostmi z anglické Premier League dnes platí za nadšeného studenta hry a svým způsobem také novátorského kouče. V čele saúdskoarabského Al-Hilalu prorážel s neortodoxním rozestavením 3-4-2-1 se dvěma trequartisty pod hrotovým útočníkem a pomáhal takhle ukončit 26leté čekání tradičního klubu na triumf v národním poháru.

Obdobný přístup bude Donis vyznávat i s APOELem, ačkoliv jen těžko ve variantě se třemi stopery. Jeho současné 4-3-2-1 každopádně stále charakterizuje práce dvou ofenzivních záložníků, kteří mohou chvílemi připomínat křídla, to však rozhodně ne křídla ostrá. Jestliže pak úspěšný Jovanovićův tým vystupoval v klasickém rozestavení 4-2-3-1, sázel přitom na ofenzivně laděné beky (bývalá křídla) — a tenhle prvek lze vystopovat i na APOELu minulé sezony stejně jako na APOELu z odvety s Viitorulem.

Co se předešlého dvojzápasu Kypřanů v Lize mistrů týče, zeptal jsem se vrchem na názor rumunského novináře Emanuela Roşua:

" Zápas v Nikósii byl pro Viitorul po prvním poločase velmi složitý (inkasovali tehdy všechny čtyři branky, z toho tři v prodloužení — pozn. red.) kvůli vysoké teplotě a vlhkosti vzduchu. (...) Tým nevypadá příliš soudržný, otevírá hodně prostoru pro kombinaci, aplikuje rozvláčný presink, nevypadali příliš agresivní. (...) Viitorul porazili, protože byli vyspělejší. Viitorul udělal pár velkých chyb v obraně a APOEL suverénně trestal. První gól padl z hlavičky po rohu, druhou branku zavinilo obří pochybení při přímém kopu. Oba jejich góly vstřelili stopeři. (...) APOEL vypadal, že se dá vždy nachytat z protiútoku. (...) Atmosféra v Nikósii byla dobrá, prodalo se na patnáct tisíc lístků, jedna tribuna zůstala z bezpečnostních důvodů uzavřená. "

Umět vyjmenovat členy kádru kyperských klubů samozřejmě není standardní výbavou běžného fanouška českého ani evropského fotbalu, jedno jsme se však napříč léty snad všichni naučili podvědomě tušit, ba přímo očekávat — směsku všech možných národností, typicky portugalsky mluvící hráče, a jen minimum domácích tváří.

To byl přesně případ APOELu z dob největší slávy, a trend se těžko nějak zásadně trhá, ačkoliv se nyní najdou i exempláře, které na první pohled budí ještě víc pozornosti. Anorthosis s Omonií například do svých nedávných srpnových přáteláků vyslaly dohromady jednoho Kypřana, což by pro oba celky v případě ligového střetnutí znamenalo v souladu s kyperskými regulemi tučnou finanční pokutu.

U APOELu se v úterý v základní sestavě čekají všehovšudy dva Kypřané, takže žádný šok, ovšem nutno kvapem podotknout, že oba figurují na dosti citlivých a potenciálně rozdílových postech. Giorgos Efrem celé jaro promarodil, od konce ledna figuroval v ligovém základu jen třikrát — jednou v únoru, jednou v březnu, jednou v květnu, z toho dvakrát nedohrál. A nedohraje nejspíš ani tentokrát, protože stejně jako druhý falešný křídelník Aloneftis prostě nemá potřebnou kondici (letní přípravu neabsolvoval).

Ať už ale nakonec oba odkopou 60 nebo 70 minut, pozor si na ně bude muset dávat Slavia obrovský. Osmadvacetiletý Efrem obvykle startuje zprava a často se vytahuje až nad hrotového útočníka — žádá si hodně balonů, střílí góly, tvoří, je to zkrátka obounohý, všestranný, nevzrostlý šikula. Společně s Aloneftisem, schopným exekutorem standardek, oba přicházeli zdarma posílit první Donisův tým, takže asi nikdo neví lépe než on, jak je patřičně využít. Variantou na rozhýbání unaveného soupeře, jako se to Donisovi perfektně povedlo proti Viitorulu, je potom bývalá nizozemská naděje Lorenzo Ebecilio.

Efrem v Rumunsku nehrál a na bezgólovém projevu to bylo hodně znát. Projevila se zároveň také absence stopera Carlãa, suverénně největší defenzivní opory týmu, která dnes už patří Turínu FC a zpátky v Nikósii pro tuto chvíli jenom hostuje. Rovněž zkušeného Brazilce si v létě 2014 do kabiny přiváděl Donis a na důrazném stoperovi i schopném rozjížděči útočných akcí bude opět velmi stavět.

Z první Donisovy éry zůstali také dva klíčoví středopolaři Vinícius s Nunem Moraisem. První jmenovaný je často středem všeho, přijímá i vyhrává nespočet balonů, a obvykle se chová jako box-to-box záložník. Jeho kolega potom nosí kapitánskou pásku a po dekádě v Nikósii je už coby Portugalec veskrze místní. Původně byl hrán na pravém beku či ve středu obrany a kritizován, teprve Jovanović mu ale našel tu správnou roli zametače uprostřed pole, který se speciálně pod Donisem může chovat jako třetí stoper.

Propojení všech složek týmu bude mít na starost Argentinec Facundo Bertoglio, který střídá skvělé výkony s těmi nemastnými neslanými. Na ofenzivně laděného špílmachra je sice velkým přínosem pro defenzívu, zároveň ale vpředu až nezdravě často nevolí ideální řešení. Nejistotu potom budí také oba kraje obrany — nalevo schází jediná velká absence týmu, až do ledna rehabilitující Ioannou (v mládí Manchester United), napravo pak figuruje nedoléčený Milanov. Ten strávil poslední dny horlivou rekonvalescencí v Německu, protože za něho jednoduše neexistuje žádná adekvátní náhrada.

Zatímco Jaroslav Šilhavý může nasadit Zmrhala i Součka, v barvách APOELu se odchovance téměř určitě nedočkáme. Posledním z akademie povýšeným hráčem je Nektarios Alexandrou, ročník 1983, který si zatím letos v Evropě vůbec nekopl. Bývalý kapitán a další prominentní produkt APOELu Konstantinos Charalampidis bude ve čtvrtek po loňském odchodu z mateřského klubu čelit Plzni v barvách Larnaky.

Předpokládaná sestava APOELu (4-3-2-1):