Kdo chvíli stál, ne vždy stojí opodál

Bundesliga v těchto dnech pádí vpřed nejprudším možným tempem, a přesto jeden z nejschopnějších německých trenérů zůstává stranou a užívá si volna. Thomas Tuchel si dává roční pauzu. Vynucenou pauzu. Za děním v bundeslize se ohlíží komentátor české verze Eurosportu Radim Bártů.

Řada věhlasných klubů tone na podzim v problémech, a přesto žádný z nich nezlanařil na svou lavičku muže, který už má za sebou slušné úspěchy a v odborných kruzích značnou reputaci, přestože je mu teprve jednačtyřicet let. Mohuč stála vždy trochu stranou zájmu většinového bundesligového fanouška, takže si možná řeknete, proč tolik rozruchu kolem chlapíka, který u lajny občas připomínal Hurvínka v teplákách. Ona ale určitě nebude náhoda, že o jeho služby stály už v průběhu minulé sezony kluby kalibru Leverkusenu nebo Schalke. Konečně, dostat nízkorozpočtový klub do předkola Evropské ligy není samozřejmost. V takovém případě se totiž nemůžete spoléhat na hvězdy, ale musíte mít ve hře systém. A - což je úplně nejdůležitější a kolik trenérů už si na tom zlámalo vaz - musíte přesvědčit hráče, aby vašemu systému věřili. Právě to zvládal muž, jehož image je pravým protipólem současných trenérských ikon Guardioly a Mourinha (přičemž ale Guardiolovu Barcu svého času nade vše obdivoval), naprosto dokonale.

Osobně asi nejraději vzpomínám na sezonu 2010/2011, kdy v týmu, jemuž se přezdívalo Boys Band, bavili tribuny Schürrle s Holtbym, a na konci z toho bylo senzační páté místo. A přestože tehdy po sezóně odešel Schürrle do Leverkusenu a Holtby se vrátil z hostování do Schalke, Mohuč pod Tuchelovým vedením obě ztráty ustála a v dalším ročníku skončila sedmá - to vše s rozpočtem, který by teoreticky na tak dobré pozice neměl stačit. Jistě i proto se Mohuč alespoň navenek rozešla s Tuchelem kultivovaně a výkonný ředitel klubu Christian Heidel prohlásil, že od něj vůči "nevděčnému" Tuchelovi nikdo neuslyší jediného křivého slova. Thomasi Tuchelovi totiž logicky přestaly mohučské výzvy stačit a správně vycítil, že ve své práci musí udělat krok někam dál. A když ho z Mohuče nepustili, rok před vypršením smlouvy s veslem jednoduše praštil a dal si rok pauzu. Tímto kontroverzním krokem sice řadu fandů naštval, ale ruku na srdce - kdo někdy v práci zažil pocity vyhoření, pramenící z vědomí nemožnosti podstatné změny k lepšímu, ten Tuchelův nárok na nabrání nových sil po pětileté mohučské misi pochopí.

Poptávka po jeho službách bude nepochybně značná. Thomas Tuchel vyniká především dlouhodobou prací s mladými fotbalisty, ale to rozhodně neznamená - jak by jistě potvrdil třeba Zdeněk Pospěch - že by neuměl naučit nové kousky i staré fotbalové psy. Nadto byl vždy i mistrem taktiky - přečíst dopředu jeho herní plán bylo pro soupeře krajně obtížné. Prakticky kolo co kolo vyrážel do ligových bojů s obměněnou základní jedenáctkou, přičemž slovo "náhradník" mělo v jeho slovníku dost odlišný význam, než jak mu obvykle rozumíme. Zejména od ofenzivních fotbalistů to často vyžadovalo hodně trpělivosti, důvěry a pochopení v trenérovy záměry, ale velkou výhodou tohoto systému bylo, že se v průběhu sezony udržovalo v provozní teplotě víc hráčů, než bývá obvyklé, což mělo navíc blahodárný vliv na psychiku týmu a na vzájemné vztahy mezi hráči.

Zkrátka a dobře - až Thomas Tuchel podepíše na konci jara novou smlouvu, bude mít jeho zaměstnavatel na lavičce jednoho z nejlepších stratégů mezi mladými evropskými trenéry. A bude moc zajímavé sledovat, jak uplatní zkušenosti, získané ve skromné Mohuči, v klubu, kde se na posilách nešetří. Taky jste zvědaví, kde to bude?