Každá řeka jiná

Dle Hérakleita dvakrát do téže řeky nevstoupíš. Zatímco Felix Magath jeho slova stoprocentně potvrdil, Jupp Heynckes tezi filosofa z Efesu vyvrátil jak soušku. A teď si vyberte.

Pod Magathem vyhrál Wolfsburg svůj zatím jediný bundesligový titul. Ale co naplat, ani tvrdý a úspěšný trenér není všelék na bolesti automobilového týmu, který se od titulu spíše trápil a letos agónie dosáhla vrcholu. Je znát, že tým, který se vytvořil kolem Misimoviče, Grafiteho a Džeka v sezóně 2008-2009, jen tak dohromady dát nejde.

Felix Magath je určitě výborný trenér, vždyť jeho úspěchy s Bayernem a samozřejmě i s Vlky jsou nezpochybnitelné, ale nemůžu se zbavit dojmu, že mistrovský rok s Wolfsburgem byl i dílem náhody. Takový Grafite dal 28 gólů a zažil jistojistě životní sezónu. Misimovič nahrál na 20 gólů a s tím se už dá titul vyšít. Možná, že při druhém koupání Magathovi přerostlo přes hlavu sezení na dvou vlčích židlích, až z toho chytil Jarolímův syndrom. Každopádně tohle angažmá se nepovedlo.

Stane se, Vlci se zvednou, o tom nemám pochyb, Dost a Olič společně s Diegem sice nebudou tak dobří jako výše zmíněná trojice mistrovského ročníku, ale na rychlý průlet tabulkou nahoru to stačit bude a při vyrovnanosti Bundesligy bych se nedivil, kdyby z toho na konci roku byly poháry. A pokud to tak dopadne, část zásluh na tom bude mít i Felix Magath. Tomu lze popřát ještě jedno angažmá, kde by všem pochybovačům dokázal, že je výborný trenér. A kdo ví, třeba po sezóně vstoupí znova do známé řeky, tentokrát se jménem Bayern. Jupp Heynckes se totiž jak známo chystá na odpočinek.

Možná, že u Heynckese se uzavírá kruh. Alespoň to naznačil Bayer Leverkusen. Naposledy totiž vyhrál farmaceutický tým v Mnichově při jeho prvním působení na lavičce bavorského velkoklubu a po 23ti letech to dokázal znova, při jeho stoprocentně posledním bavorském angažmá. Že v téhle studené řece opět smočí Heynckes nohy, toho se jistě nenadál. Zvláště, když to letos - až na jednu běloruskou výjimku - Bavorům šlapalo jako nikdy nikomu. Jenže, co čert nechtěl. Pokud se na ten zápas díval Marek Leśniak, který jako poslední dokázal v roce 1989 zařídit výhru Leverkusenu v Mnichově, musel mít radost. Dva šťastné góly hostí, nemohoucnost domácích a překvapení bylo na světě. Ale co si budeme povídat, pro Bundesligu je to jenom dobře.