Jay-Jay Okocha - nejlepší Nigerijec své generace

Přesně takovým titulem se nigerijský fotbalista honosí. Kromě toho ale učí děti fotbalovému umění, vlastní bary na Victoria Island a v Lagosu. V Ogwashi-Uku po něm pojmenovali stadion a býval častou tváří v reklamách předních značek. Říká se o něm, že je tak dobrý, že ho rodiče museli pojmenovat dvakrát. Seznamte se s nigerijskou hvězdou, Jay-Jayem Okochou.

Když o vás ví legenda jako Pelé, pak na sebe musíte být opravdu hrdí. Nedovedu si představit, jak se asi cítil Jay-Jay Okocha v roce 2004, kdy ho Pelé zařadil mezi sto nejlepších hráčů. A fakt, že se v tomto seznamu vyžádaném organizací FIFA umístil jako jediný Nigerijec, potvrzuje tradici - Okocha je zkrátka považován za nejlepšího Nigerijce všech dob. Čím že si to zasloužil?

Vezměme to pěkně od začátku. Představujete si chýše, horké sluneční paprsky, nedostatek vody a chudobu? Špatně. Augustine Azuka Okocha, jak zní fotbalistovo občanské jméno, se narodil v srpnu (anglicky "august") roku 1973 v sedmi set tisícovém městě jménem Enugu. Od malička mu doma říkali Austin, přezdívku Jay-Jay mu dal až jeho starší bratr James. Také ten hrál fotbal. Vlastně, James se stal prvním spoluhráčem malého Jay-Jaye. Malá ulice, ručně dělaný míč. Alespoň tak popisuje své začátky slavný hráč v rozhovoru pro stanici BBC.

Jeho talentu si všimli zástupci klubu Enugu Rangers, na stadion to měl dospívající Augustin pár minut. Tento městský klub vychoval později také hráče jako Taribo West nebo John Utaka. Zemí zaslíbenou se pro hbitého záložníka stalo Německo. Právě v Německu se poprvé dostal do prostředí velkého fotbalu a nastartoval tam svou bohatou kariéru. Pro vzlet do velkého světa si mladý Afričan vybral Borussii Neunkirchen, v jejímž týmu se objevil v roce 1990. Vydržel v něm dva roky, protože po sedmi gólech v pětatřiceti zápasech neodolal vábení Eintrachtu Frankfurt.

Teď trochu odbočím. Asi si říkáte, jak se mohl malý Jay-Jay dostat z Nigérie a provinčního klubu až do Bundesligy. Řeknu to takhle: pomiňme fakt, že Jay-Jayova starší sestřenice se jmenuje Ngozi Okonjo-Iweala a jako ekonomka je známá především díky postu na ministerstvu financí. První seznámení s fotbalem v Německu zažil Okocha vlastně spíše náhodně. V roce 1990 jel do Německa navštívit svého kamaráda a s ním se šel podívat na tréninky jeho klubu. Jak to tak bývá, na kamarádovu přímluvu se do tréninku zapojil a ohromil.

O dva roky později jej koupil Eintracht Frankfurt a mladý záložník se v týmu setkal s borci, jako byli Tony Yeboah nebo Thomas Doll. Možná si ze svého angažmá nebude pamatovat příliš mnoho, ale na jeden okamžik nezapomene. V roce 1993 hrál hlavní roli v krásném gólu proti Karlsruhe, když si počkal na hranici pokutového území, následně obešel slavného Olivera Kahna a překonal také jeho dva bránící hráči. Tato branka byla mnohými magazíny zvolena za gól roku. Jinak ale Frankfurt nezažíval dobré období a nakonec se mu nevyhnul pád do druhé ligy. To už se ale Okocha stěhoval.

Obstřelování zdi

Zaujalo jej Turecko, kde vyslyšel volání bohatého a slavného Fenerbahce. Tam se stalo Okocha legendou především díky pověstným přímým volným kopům. Na trénincích dlouho piloval kopací techniku a ovoce jeho snaha nesla například třiceti góly ve dvaašedesáti utkáních. V Turecku se mu tak zalíbilo, že se stal jeho právoplatným občanem. Takže kdybyste za sebou někdy slyšeli jméno Muhammet Yavuz, měli byste se otočit a žádat autogram, protože tohle jméno má ve vlastnictví právě slavný fotbalista.

Paris Saint-Germain je dnes především symbolem neomezeného kapitálu, ale to není záležitost výhradně moderní doby. Už v roce 1998 byl francouzský klub schopen vytáhnout z kapsy 24 milionů eur a učinit tak z Okochy nejdražšího afrického fotbalu historie. Je asi jasné, že se Okocha musel hodně snažit splácet tuto sumu. Myslím, že se mu to povedlo. Další série nacvičených přímých kopů přes zeď v jakékoli vzdálenosti, další vyhraná utkání. Celkem jich bylo 84 a Okocha v nich vstřelil 12 branek. Po mistrovství světa v roce 2002 se z Okochy stal volný hráč. Když se rozhodoval, kam povedou jeho kroky, Premier League pro něj byla jasná volba.

Nástup ale neměl vůbec ideální. Hned na začátek svého angažmá se zranil a delší čas nemohl hrát. Díky technice a snad i své lidskosti se stal velmi oblíbeným u všech fanoušků a kabina jej milovala. Hráči na jeho počest dokonce nechali vytisknout trička s nápisem: "Jay-Jay - tak dobrý, že jej pojmenovali dvakrát." Pomohl svému týmu k zachránění, protože jeho sedm gólů bylo vždy poměrně klíčových. Zároveň ale dbal na to, aby to byly také trefy krásné, oku lahodící. Není divu, že fanoušci zvolili jeho trefu proti West Hamu gólem sezony.

Bůh to po mě chtěl

Okocha se v tu dobu těšil nejen z náklonnosti fanoušků, ale také respektu spoluhráčů. Možná proto jej vedení určilo kapitánem týmu. Africký fotbalista vždy nosil pásku na ruce s velkou hrdostí a snažil se být pro mnohé vzorem. Již v rámci angažmá ve Francii se stal tváří mnoha reklam a také natočil několik instruktážních videí, které měly za cíl vyškolit mladé fotbalisty v technice kopu. Jako kapitán dovedl Jay-Jay Okocha svůj Bolton Wanderers až do finále Ligového poháru v roce 2004, i když Bolton nakonec nevyhrál. S postupem času klesala kapitánova obliba u některých členů realizačního týmu, což nakonec vedlo k odmítnutí ročního prodloužení smlouvy.

Okocha se odhodlal zkusit nové a nepoznané a zamířil do Kataru. Své poslání ale nenaplnil a po roce se stal volným hráčem. Dlouho se spekulovalo o dalším působišti, ale Okochovo vysvětlení dalšího tahu bylo daleko za chápáním novinářů. Ulovil jej nováček Premier League Hull City a když se zkušeného hráče ptali, co jej k tomu kroku vedlo, odpověděl velmi prostě. "Bůh to po mě chtěl." Ani Bůh mu ale nepomohl se zdravotními problémy, takže po roce si v Hullu připsal jen osmnáct startů a žádný gól.

Okocha se vždy pyšnil hrdostí oblékat dres Nigérie, které si vždy velmi vážil. Reprezentační srazy mu prý připomínaly, odkud je, a jaké štěstí má. Zároveň pro něj znamenaly jistou míru odpovědnosti, protože k podobně velké hvězdě samozřejmě mnozí vzhlížejí. Za Nigérii nastoupil v pětasedmdesáti zápasech, mimo jiné se podílel na zisku olympijského zlata z Atlanty v roce 1996. Když se kvůli zdravotním potížím rozhodl ukončit své účinkování v dresu národního výběru, při zápase proti Senegalu v roce 2006 se dočkal potlesku nadšených diváků. Šedesát tisíc lidí na zaplněném stadionu mělo slzy v očích, když se loučil...

Nezáleželo na tom, v kolika reklamách se objevil. Ani na tom, zda vlastní módní značku či vyrábí soukromou značku balené vody. Okocha si nepřipsal úspěchy a oblibu ani díky řetězci vlastních barů s názvem "Number 10". Do srdcí fanoušků po celém světě se zapsal především díky touze nevzdávat se a díky své kopací technice. Prostřednictvím té totiž rozdával radost.