Italské mercato ve znamení chaosu a zklamání

Je to jen pár hodin od doby, kdy zazněl závěrečný gong a v italském fotbale se uzavřel obchodní ruch. A i když se poslední den calciomercata obešel bez velkých jmen, emocí a překvapení v něm bylo požehnaně. Pojďme si krátce shrnout, čeho se fanoušci mohli dočkat.

Poslední den přestupů v italském calciu by se dal přirovnat ke známé divadelní hře irského dramatika a prozaika Samuela Becketta. Čekání na Godota je dnes již klasické absurdní drama, které přesně vyjadřuje posledních 24 hodin dění na poli přestupů. Pro některé fanoušky se jednalo o drama do posledních chvil, pro jiné byl poslední den pln absurdit. A ve výsledku se jen málokdo toho svého vysněného "Godota" dočkal.

Žádná pompa, žádné fanfáry, malá očekávání - takové bylo pozadí posledního dne, kdy mohly kluby prodávat a nakupovat. Stejně jako ve zmíněné hře se jednalo o chudé kulisy, neboť jedinou dekorací dnes již populárního díla je osamělý strom u cesty. Přitom bylo o co hrát. Italské kluby zbrojí do evropských bojů a snaží se dohnat anglickou a španělskou konkurenci, která sbírá stále větší náskok.

V nedávné době se italské elitní kluby probouzejí z okovů tradic či víry v samospásnou historii a podvolují se západnímu trendu přílivu majoritních vlastníků z cizích zemí. To se týká především dvou milánských celků, které dříve patřily mezi evropskou smetánku, ale v minulých letech se dostávají do krize. Inter a nově i jeho městský konkurent začínají spoléhat na zahraniční kapitál, protože chápou, že jen samotná značka nebo vitrína zaplněná trofejemi dnes k pokroku nestačí.

Pod nadvládou Piemontu

Juventus je jediným suverénem, který díky vlastnímu pádu na dno (čti Serie B) našel cestu a stal se italským hegemonem. Díky zapálení prezidenta De Laurentiise a práci správných lidí na těch správných místech mu chce na paty šlapat Neapol, které by se to mohlo podařit. Římské AS stále trpí stejnými nočními můrami a obdobné problémy mají také týmy Fiorentiny nebo Lazia. A sem tam se na scéně objeví jednosezónní překvapení, kterému se povede rozvířit stojaté vody hrdého calcia a kdekdo doufá, že tentokrát by se už "Godot" mohl objevit. Po skončení ligového ročníku si ale všichni podají ruce a svorně si řeknou: "Zase jsme se nedočkali".

Italská Serie A ale nikdy nepřestane snít o návratu mezi elitu. A velký dík za to patří Juventusu Turín. Vlajková loď italské kopané ovládá první ligu a v tomto ročníku chce rovněž trofej pro vítěze Ligy mistrů. Jeho kádr se hodně pozměnil a mnozí fanoušci některé kroky úplně nechápou. Klub ztratil Álvara Moratu, kterého si zpátky odkoupil Real Madrid. A mnozí fanoušci mohou srpen 2016 označit jako "to léto, kdy odešel Paul Pogba". Přesto Juventus ještě zvýšil svůj náskok na konkurenci. Přišly hvězdy jako Mehdi Benatia, Miralem Pjanić, Marko Pjaca nebo Gonzalo Higuaín.

Před posledním dnem vypadalo všechno růžově, protože Marotta a spol. identifikovali nástupce Paula Pogby, Belgičana Axela Witsela. Navíc se k týmu měl přidat také oblíbenec trenéra Allegriho, Juan Cuadrado. Tenhle úkol byl splněn, i když tříleté hostování za pět milionů eur není úplně obvyklým řešením. Tím spíše, že po vypršení této doby bude Cuadradovi 31 let a ve smlouvě o trvalém přestupu má cenovku 25 milionů eur. Aspoň bude v diskuzích pod zápasy Staré dámy zase živo. Hlavní pozornost se ale upírala na zisk záložníka a nástupce "Polpa". Když celé léto padají jména jako James Rodriguez, Isco, Matuidi nebo Sissoko, je Belgičan Witsel jen nemilým překvapením. Ale v hodině dvanácté i on přijde vhod.

Vše vypadalo na nejlepší možné cestě, protože Witsel opustil přípravný kemp belgické reprezentace a přiletěl do Turína. Tam se podrobil nutné lékařské prohlídce a čekal v centru Juventusu na souhlas Zenitu. Ruský celek měl jednu podmínku - sehnat nového záložníka. Vše se zdálo být hotové, jak informovaly mnohé zdroje v Itálii, Belgii i Rusku. Cena se měla vyšplhat až na 22 milionů, což ale v dnešní době není žádná závratná částka. Juventus už měl vše připraveno, Witsel téměř držel pero nad smlouvou, ale Rusové stále nereagovali, i když konec přestupů byl už v jedenáct večer. Ještě ve 22:45 Juventus otevřel systém zvaný TMS, který klubům přes internet umožňuje dokončit operace. Zenit však svého záložníka nenašel, takže celý přestup nakonec ztroskotal. Axel Witsel čekal na jeho souhlas celých 12 hodin, ale nakonec se nedočkal a zůstává hráčem Zenitu.

Nebyly to jediné tahy, o kterých se ve spojitosti s Juve mluvilo. Do Interu měl podle mnoha zdrojů namířeno obránce Stephan Lichtsteiner, srdce pravé strany. Sám hráč to ale po celou dobu úspěšně popíral. Místo Pogby chtěl Juventus kromě Matuidiho i Ivana Rakitiće, na kterého se večer vyptával. Barcelona ale byla neoblomná.

Přestupová bomba z Frankfurtu

Nemůžu se zbavit pocitu, že éra po Pogbovi by mohla začínat i lépe, že to možná chtělo pomyslnou třešničku na dortu. Třeba takovou, jaká se povedla Neapoli. Nejen Olis, FuckT nebo mastakillah zřejmě budou spokojeni s posledním dnem v podání Partenopei. Po mohutném posílení zálohy a kýžených odchodech Grassiho s Valdifiorim se sportovní ředitel Giuntoli vytáhl nákupem vysněného obránce. Více než rok se hovořilo o přestupu Nikoly Maksimoviće z Turína, kterého chtěl trenér Sarri za každou cenu. Ta cena nakonec znamenala 5 milionů formou hostování a dalších 25 milionů v případě trvalého přestupu.

Ani tento přestup se neobešel bez komplikací. Maksimović si na trávení posledního přestupového dne vybral hodně špatné místo, protože většinu dne trávil v letištní hale ve Frankfurtu nad Mohanem. Důvod? Nejednalo se o remake snímku Terminál s Tomem Hanksem, nýbrž o nahlášení bomby, kvůli kterému se veškerý provoz zastavil. Neřešitelná situace? Nikoli pro prezidenta Neapole De Laurentiise. Ten totiž po vzoru Harrisona Forda ze snímku Air Force One napnul své síly a vyslal pro vysněnou posilu osobní letadlo! Ani to sice nestačilo k absolvování lékařské prohlídky, ale Neapol šla do rizika a hráče ve 22:52 podepsala bez ní!

I Neapol ale chtěla koupit více hráčů, z nichž na dva se nedostalo. Smlouvání o ceně ukončilo nákup obránce Domenica Criscita ze Zenitu, zatímco na světě není ani dohoda o přestupu brankáře Marca Sportiella z Atalanty. Ten již má jinou destinaci. V Neapoli se hodně mluvilo také o odchodu Manola Gabbiadiniho, který měl blízko do Evertonu. Ve městě Beatles ale nezakotví a místo toho jedná o prodloužení smlouvy a navýšení platu na 3 miliony eur ročně. Později se ještě objevily zprávy o nabídce 20 milionů eur za janovského střelce Pavolettiho.

Hodně chaotické hodiny zažily milánské kluby. Čerstvý příliv peněz do AC se kvůli fair play ještě neprojevil a jediným zdrojem bylo kromě možných prodejů pouhých 15 milionů coby symbolický dar od stárnoucího prezidenta Berlusconiho. Trenér Montella hodně stál o dalšího záložníka a jednoho obránce, ale musel si zvyknout na zklamání stejně jako většina fanoušků: velká jména do AC prostě už neproudí. Sosa nebo Pašalić nejsou rozdíloví hráči a Montellovi to nestačilo. Vedení prosil alespoň o jednoho možná nedoceněného hráče, kterého velmi dobře zná. Před sedmou hodinou večerní se začalo mluvit o možném příchodu Matiase Fernandeze z Fiorentiny a už ve 22:45 AC vydávalo oficiální tiskovou zprávu, že se zkušený Chilan stal hráčem Rossoneri formou hostování s opcí. Galliani pořád umí, když chce.

London Calling

A postupem času se odkrývaly další jeho tahy. Brankář Diego López opustil kádr směrem do barcelonského Espanyolu, ale velké plány měl Galliani s posilováním. Dopoledne se snažil dohodnout obránce Mangalu z Manchesteru City formou hostování a ještě odpoledne volal obránci Garayovi, který si nakonec rovněž vybral Valencii. Další telefonát směřoval do Belgie, kde hrává zkušený bek Leo Lacroix. S ním se ale Rossoneri nedomluvili na platu. A stejně tak Galliani nepochodil ani s telefonáty do Anglie. Delší dobu se mu pozdával Cesc Fábregas, jenž byl ale v Chelsea spokojen. A nakonec pak nabídl 21 milionů ve dvou splátkách Arsenalu, který hledal nový klub pro Jacka Wilshera.

Rossoneri nebyli jediným klubem, který u Wilshera nepochodil. Anglický záložník, se kterým manažer Arsene Wenger moc nepočítá, odmítl za posledních pět dní už 21 (!) nabídek! Mezi nimi se jako vážný kandidát jevilo také římské AS. Giallorossi stále nemohou přenést přes srdce a mysl vyřazení z Ligy mistrů. To s sebou nese mnoho defektů, mezi něž patří i absence kýžených desítek milionů. Právě za ně chtěl trenér Spalletti pořídit prvotřídního záložníka, který mu do skládanky chyběl. Vysněným cílem byl Borja Valero, ale jeho cena i oddanost Viole vše zhatily.

Dlouho to vypadalo, že se do AS bude stěhovat jeden z trojice Adam Maher, Pedro Obiang nebo právě Jack Wilshere a favoritem byl právě Angličan. Vlci s ním dokonce již uzavřeli předběžnou dohodu ohledně platových podmínek ročního hostování, jenže kolem osmé hodiny večerní Wilshere otočil. Má dvě malé děti a právě z rodinných důvodů odmítl opustit Londýn. Nakonec jej získal Bournemouth. Ještě hodinu před koncem přestupního období se sportovní ředitel Walter Sabatini pokusil o zisk Clémenta Greniera z Lyonu, který měl zase zájem o hostování Juana Iturbeho, jenže na dotažení už nezbyl čas.

Přesto se kabina AS změnila, protože na hostování s opcí odešel do Sassuola Federico Ricci, jemuž se povedl loňský ročník v Crotone. Do Bologně zamířil kromě Vasilise Torosidise také mladík Umar Sadiq, který bude u Felsinei sbírat zkušenosti. A prořídlé řady zálohy opustil také William Vainqueur, se kterým se nepočítalo. Před trenérem Spallettim tak stojí nelehký úkol poskládat z omezených zdrojů funkční systém. Ambice Římu totiž nikdy nechyběly. To samé se dá říct také o toskánské Fiorentině.

Její lodivod by rád konečně prorazil a dokázal své kvality. Nohy mu ale podráží každoroční neschopnost vedení poskytnout mu adekvátní kádr. Situace už byla několikrát tak vyhrocená, že Portugalec Paulo Sousa hrozil demisí. Nakonec ale vždy zůstalo jen u slov. Vedení nově posílené o Pantalea Corvina se sice snaží, ale fanoušci by kromě snah rádi viděli také jména. Pryč jsou doby Jovetiće s Ljajićem, Toniho s Toldem, Batistuty nebo Gilardina s Gamberinim. Pryč je dokonce i Marcos Alonso, který se ve Florencii vykopal v solidního zadáka. Dokonce tak solidního, že za něj Antonio Conte vysázel 23 milionů eur.

Trenér Sousa ale asi doufal, že s obdrženou sumou vedení naloží lépe. Dokázalo sice udržet ostrostřelce Nikolu Kaliniće, jenže mu jako vždy nepřivedlo hráče, které Sousa preferoval. Nekonal se velký návrat Stevana Jovetiće, ohledně kterého se Viola s Interem nedomluvila na podmínkách splátek. Neochota platit požadované sumy stála Fiorentinu příchody záložníka Pedra Obianga a brankáře Marca Sportiella, jejichž akvizice by Fiorentinu zase posunuly. A tak bychom mohli pokračovat. Marcose Alonsa nahradí jen v Evropě neznámý bek Maximiliano Olivera, někdejší kapitán uruguayského Peñarolu.

Englishman in Torino

Hodně zájmu vzbudilo roční hostování Angličana Joea Harta v Turíně. Nevybral si jej však Juventus, nýbrž jeho městský rival. Hráč, který byl jedničkou v reprezentaci Albionu i v Manchester City až do příchodu Pepa Guardioly, vyzve na souboj dosavadní jedničku Daniele Padelliho. Prioritou v poslední den byl pro Býky stoper, jelikož tým opustil rebelující Maksimović. Náhradou za něj měl být mladý Chorvat Jozo Šimunović, který (ne)nastupoval v Celticu. Mladý stoper totiž neprošel zdravotní prohlídkou a Turín dlouho přemýšlel, jestli jej i přesto angažuje. Nakonec se rozhodl pro riziko, za které zaplatí méně peněz, takže "jen" oslabil zadní řady a nikoho dalšího nepřivedl.

K podobnému kroku se uchýlila rovněž Sampdoria. Tým excentrického majitele Massima Ferrera se pokoušel především zbavit Antonia Cassana, ale rovněž najít náhradu za Leandra Castána. Tu spatřil v rumunském obránci Chirichesovi, jehož ale nakonec nepustila Neapol. Dalším na řadě byl mladík Bianchetti, kterého zradily platové podmínky. A tak Ferrero sáhl po nejlevnější variantě, slovinském rodákovi Krajncovi z Cagliari. Svého snu se nedočkali ani fanoušci Sassuola, kteří marně doufali v adekvátní náhradu za beka Šimeho Vrsaljka. Ten odešel sbírat trofeje do Atlética Madrid, ale jeho místo zůstalo prázdné. Nicolu Sansoneho nahradil mladík Ricci z Říma.

Hodně aktivní byla Bologna, která chce bojovat minimálně o střed tabulky. Velký návrat ztraceného syna Alessia Cerciho ale nedopadl dobře. Někdejší hráč AS Řím nebo Turína nedokázal najít pohodu a sebevědomí v Atléticu Madrid, čehož teď chtěla využít právě Bologna. Zkušený křídelník odmítl římské Lazio vzhledem ke své minulosti v AS, ale o návrat do Itálie hodně stál. Volání z Bologni tak bral s otevřenou náručí. Jenže nakonec mu zbyly oči pro pláč, protože odpoledne neprošel zdravotní prohlídkou! Že by se stěhoval zase v zimě?

12 - 8 = Zamparini

Podzimní krásy Bologni bude ale přeci jen zkoumat několik nových tváří. Řeč už byla o římské dvojičce Sadiqovi s Torosidisem a Bologna obchodovala také s Veronou. Hellas sice spadl a bude hrát jen druhou ligu, ale na ty nejlepší protivníky se mohou těšit dva její hráči. Bologna totiž dokončila přestupy záložníka Federica Vivianiho a obránce Filipa Helandera. Zisk prve jmenovaného trval celých 50 minut! Posily sbírá také nováček z Crotone, který rychle zjišťuje, jak těžký může být život v první lize. Do útoku zlanařil dvojici Falcinelli - Trotta, kteří jinak patří Sassuolu.

Řádky bulváru pravidelně plní prezident Palerma Zamparini, který dodává calciu osobitý ráz. Kromě obvyklého koníčku spočívajícím ve vyhazování a opětovného najímání trenérů zkusil něco nového: za přestupové období prodal osm hráčů a hned 12 jich koupil! K tomu všemu v posledním dni ještě zkoušel koupit Adela Taarabta s Gonzalem Bergessiem. Na souhru Palerma jsem hodně zvědav.

Dresy s novými jmény čekají ve fan shopech také příznivce Lazia. Tradiční celek hodlá převzít nadvládu nad městem a po zmatcích na trenérském postu se chce dostat hodně vysoko pod vedením Simoneho Inzaghiho. Ten čekal těsně před koncem jen na jednoho hráče - chybělo mu křídlo místo Candrevy. A ačkoli nejde o někoho, kdo by dostával fanoušky Lazia do extáze, Luis Alberto rozhodně kopat nezapomněl. I když se o to manažer Brendan Rodgers v Liverpoolu hodně snažil... Ve třiadvaceti letech má kariéru stále před sebou a klubovou kasu přišel jen na pět milionů eur.

Kalinić, Brozović a už nić

Na slavné časy vzpomíná také druhý milánský celek - Inter. A díky zámožným vlastníkům už nechce jen vzpomínat, což dokázal také v minulých dnech. Přivedl Antonia Candrevu, Joaa Maria nebo Gabriela Barbosu a dohromady za ně utratil na své poměry nehorázných 87 milionů eur! I vhledem k tomu se nedalo očekávat, že by se během několika zbývajících hodin pokusil zopakovat projekt Galácticos, ale minimálně jeden sen fanoušci měli: zisk kvalitního beka (Lichtsteiner, Criscito) a prodej těch méně kvalitních (všichni v kádru). Nakonec se splnila ta druhá část a ještě jen napůl. Jedinou změnou byl odchod zklamaného Canera Erkina, přičemž alespoň zůstali Brozović s Icardim.

Erkin určitě není jediným zklamaným, kterého vysvobodil konec přestupního období v Itálii. Dost možná jste ve středu měli podobné pocity zklamání či zlosti. Ať už jste doufali v to, že zprávy, které jste četli, jsou pravdivé, nebo jste věřili v opak. Karty jsou už ale jasně rozdány, takže teď nezbývá, než začít s nimi hrát a doufat v úspěšnou partii...