Hráči nejsou tak špatní, jak o nich lidé říkají, domnívá se Di Biagio

Pak se asi nechápeme, nebo čteš špatně. "A je jedno, do jaké formy to poskládáš, ale tohle jsou jeho základní prvky, jeho záchranný systém." Hra na tři vzadu je zkrátka Conteho záchanný systém, když nic jiného nefunguje. A v Juve mu to nefungovalo, tak hrál na 352 a všechno si sedlo. S reprezentací to bylo nemlich to samé a sám potvrzuješ, že v Chelsea tomu opět nebylo jinak. Tři případy, když se stejně uchýlil k té své záchranné variantě.

Nikde jsem netvrdil, že by hráči nesdíleli jeho mentalitu a bojovnickou náturu. Všichni ho maximálně respektují, někteří z těch mladých hráčů pod ním taky dostali šanci. Myslím, že jsem to ve druhém a třetím odstavci nastínil poměrně jasně. Každý hráč umí něco, má nějakou přednost. Ale když je ten kluk dobrej dopředu a je tvůrčí osobností, potřebuje volnost, tak mu dám pozici na falešném křídle, nebo trequartisty, podhrotového útočníka a ne že ho budu svazovat u čáry a nutit ho, aby běhal nahoru dolů (Bernardeschi). Když vidím, že typický krajní obránce do čtyřčlenné obrany umí skvěle bránit, ale dopředu je to bída, nebudu ho nutit lítat nahoru dolů na fullbacku (De Sciglio). To samé platí naopak. Když kluk má skvělý potenciál a vyrůstal jako záložník, kterého to táhne zejména kupředu a než ho nesmyslně začali stavět na beka kvůli nedostatku variant, táhlo ho to na křídlo, nebudu ho nutit tolik bránit (Florenzi). Ano, u Conteho platí, že má rád vyvážené strany, ale není to tak markantní, jako u například u Allegriho. Allegri opět udělal z De Sciglia skálu v obraně, vrátil mu sebevědomí. Na Euru před dvěma lety De Sciglio jezdil po prdeli a lítal, protože se tým semkl a všichni šli za Contem. Z dlouhodobého pohledu je to neutáhnutelné, protože šel za hranici svých možností a vyčpěl. Na turnajový formát ovšem ideální.

Conte je kouč, který vytáhne z průměrných hráčů maximum a udělá z nich nadprůměrné a z nadprůměrných udělá opory týmu. Stačí se podívat, jak pracoval s hráči jako Padoin nebo Giaccherini. Ti kluci by pro něj na hřišti zemřeli, ale kolik toho taky nahráli? Posílal je na hřiště méně, ale právě proto, že je držel na lavičce a dával jim podněty jednou za čas, dostal z nich to nejlepší pro tým. Opakem byl Quagliarella, hráč co se chtěl prosadit, chtěl hrát, ale Conte to v něm neviděl, měl o něm jinou představu a dusil ho na lavičce. Přitom kvalitu měl.

A za mě není dobře ani taktická dominance, ani absolutní volnost. Pro mě je zásadní absolutní alfou a omegou hra dozadu, při bránění si každý musí plnit svou roli, ale nebudu toho či onoho hráče stavět do role, pro kterou není stavěný. Řídit se něčím jako "všichni musí umět všechno" není zrovna úplně chytrý. Na druhou stranu, v útoku mají mít hráči volnost a ne hrát stále přes kopírák po stranách, centrovat míče a čekat, až to hrot pošle zpět do druhé vlny, ze které box-to-box hráči vytvoří tlak, budou dobíhat odražené míče a střílet na bránu. Insgine i Bernardeschi jsou hráči, kteří by měli dostat volnost pod útočníky, ať už společně pod jedním útočníkem, na křídlech, aby chodili směrem "dovnitř" a nechodil zbytečně k čáře, nebo aby hrál jeden pod dvěma útočníky a tvořil jim mezihru a připravoval šance.

Do 442 nemá Itálie hráče. Mancini je podle mě často nedoceňovaný, ale taky potřebuje hráče "na míru", stejně jako Ranieri. Rozestavení není podstatné, ale podstatné je, jaké hráče pošleš na hřiště. Hráči na hřišti a rozestavení jsou spojené nádoby, nemůže jedno oddělit od druhého a říkat, že jedno je podstatné a druhé není podstatné. Tím bys popíral vůbec jakékoliv dovednosti a schopnosti hráčů a mohl stavět Bonucciho v záloze, Belottiho na stoperovi nebo Verrattiho na křídle (hyperbola). Musíš vždycky vycházet z toho, co máš. Podle toho formuješ rozestavení, jinými slovy způsob, jakým budeš hrát. V tuhle chvíli má Itálie baterii záložníků, která hovoří sama za sebe, že je nejvhodnější hrát na tři ve středu. Má lehce nadprůměrné útočníky, čímž je radno eliminovat slabiny a vyzdvihnout silné stránky a nechat hrát jednoho s podporou kreativních křídel a hrát to se zataženým středopolařem před obranou. Nemáš tam silové záložníky = nemůžeš hrát na dva ve středu. Nemáš takřka nikoho, kdo kvalitně alespoň v 8 z 10 případů pošlě (i pod tlakem) míč přesně od čáry do vápna, kde by hledal spoluhráče. Nemáš kvalitní forvardy, kteří by si sami v tandemu vytvořili převahu nad obranou soupeře. Vycházím čistě z toho materiálu a hráčské baterie, která je pro italskou reprezentaci v tuhle chvíli k dispozici.