Horníček bude v baráži čelit belgickým hvězdám. Nerad utíkám z boje, stále věřím, že budu chytat za Bragu, doufá

V 17 letech se vydal za dobrodružstvím. Brankář Lukáš Horníček (22) opustil Pardubice a vydal se do Bragy. Na severu Portugalska dozrál. Dnes je mu 22 let, bojuje o šanci v prvním týmu a v pátek bude v úvodním duelu baráže o Euro do 21 let čelit Belgii. "Věřím, že máme na to, abychom se na Euro dostali," hlásí Horníček v rozhovoru pro Livesport Zprávy.

Když jste v létě 2019 odcházel do Bragy, stály o vás také Valencia či Sparta. Zaváhal jste někdy, že jste skutečně vybral dobře?

"Samozřejmě, že občas bylo období, kdy jsem byl na vážkách, zda jsem udělal správné rozhodnutí. Postupem času jsem však dospěl k názoru, že jsem udělal dobře. To, co mi Braga zprostředkovala, jaké mi poskytla podmínky a jakého hráče ze mě udělal, s tím jsem naprosto spokojený. Nemám nic negativního. Jediné, co mi momentálně schází, tak je více odchytaných zápasů."

V minulé sezoně jste odchytal čtyři soutěžní zápasy. Na podzim jste stihl už tři. Vnímáte to, že se posouváte v hierarchii Bragy?

"Cítím, že se to posouvá. Ať už co se týká trenérů, ale i celého realizačního týmu. Máme nového trenéra a cítím od něj důvěru. Vnímám, že mi věří. Hodně na něj tlačí i trenér brankářů, který věří tomu, že mám na to, abych chytal. Chce, abych odchytal co nejvíce zápasů. Pracujeme na tom i v tréninku, abych byl co nejlépe připravený v momentě, kdy přijde moje šance."

Minulý týden jste poprvé dostal šanci v Evropské lize proti Elfsborgu. Jaké to bylo?

"Přesně takové, jaké jsem si představoval. Přišel jsem na stadion a fanoušci Elfsborgu byli neskuteční. Dělali skvělou atmosféru po celý zápas, o to víc jsem si takový moment užil."

Jak moc je pro vás složité jít z tréninku takhle náhle do ostrého zápasu?

"Ani tolik ne. Naše tréninky jsou hodně koncipované tak, že je to pro nás brankáře v podstatě příprava na zápas. Chce se po nás, abychom trénovali v maximálním nasazení, jako bychom měli hrát. Když poté přijde zápas, je mnohem jednodušší do něj přepnout. Tohle mi moji premiéru v Evropské lize hodně usnadnilo. Nešel jsem tam nervózní, ale sebevědomý, že jsem dobře nachystaný."

V Braze absolvujete jakousi vysokou školu fotbalu - v minulé sezoně jste v Lize mistrů čelili Realu Madrid či Neapoli. Nyní máte na programu ještě AS Řím či Lazio. Co vám tyto evropské výlety dávají?

"Asi jsem se otrkal na obrovských stadionech a člověk pak není z čehokoliv vyklepaný. Sice jsem nechytal, ale už když jdete na rozcvičku, všude na vás bučí. Není to příjemné, ale vy se od toho musíte oprostit a mít dobře nastavenou hlavu, protože se může stát ledacos. Naučil jsem se si to nepouštět do hlavy, což je super věc."

Vaši vrstevníci Matěj Kovář či Vítězslav Jaroš rovněž odešli jako teenageři do velkých klubů, ale záhy pochopili, že musí odejít někam na hostování. Třeba Kovář se přes Spartu dostal do Leverkusenu. Vás během těch pěti let něco podobného nenapadlo?

"Momentálně jsem hráč Bragy, takže chci bojovat o místo v jejím týmu, ale před sezonou se objevily nabídky na hostování. Jsem stále mladý brankář, který potřebuje pravidelně hrát, sbírat zkušenosti, takže jsem o takové možnosti uvažoval, ale nakonec moje setrvání v Portugalsku neberu jako špatné rozhodnutí. Díky trenérům se mi otevírají příležitosti, kterých musím využít. Není jich tolik, ale snažím se přesvědčit."

Dovedu si představit, že vás to muselo hodně lákat jít v létě pryč...

"Nebudu lhát, že to tak nebylo. Je to opravdu složité, protože na jednu stranu jste jeden krůček od toho, abyste chytal v klubu, kde chcete chytat, ale pak se objeví někdo, kdo vám nabídne mnohem snazší cestu. Víte, že byste jinde byl tou jedničkou a vše by záleželo jen na vás. Člověk pak hodně váhá. Ale jsem typ, který nerad utíká z boje a stále věřím, že se dostanu do brány."

Třeba si to vyčekáte jako v reprezentaci, kdy se Antonín Kinský de facto natrvalo posunul do áčka a vy jste se rázem stal jedničkou. Ve finále to nemusí být vůbec na škodu, že?

"Vůbec ne. Ve fotbale nikdy nevíte, zda se neobjeví nějaký přestup či nedej bože zranění, které vám změní osud. Základ je být připravený."

Co jste říkal na to, že závěr kvalifikačního cyklu bude na vás?

"Byl jsem trochu překvapený, protože jsem neměl tolik ostrých zápasů, ale samozřejmě z toho mám radost. Zápasy za národní tým se mi povedly a pomohly mi i poté v Braze. Nabral jsem na srazu větší jistotu."

V baráži proti vám stojí Belgie, která má hráče, jenž působí v evropských top ligách. Co od toho očekáváte?

"Bude to těžké. Ale mám z toho pocit, že když budeme v optimální formě, budeme si věřit, že nám to může sednout. Samozřejmě budeme potřebovat i trochu štěstí, protože jak jste řekl, Belgie má spoustu hráčů, kteří hrají kvalitní ligy."

Vnímáte, že to bude hodně i o vás?

"Může to tak být. Nechci o tom moc polemizovat. Ve finále je úplně jedno, jestli postoupíme díky tomu, že já něco vychytám, nebo zda Sejky vstřelí dva hattricky. Důležité je, abychom se dostali na Euro."

Co vám v Braze pomáhá udržet se dobře nastavený v hlavě, když zkrátka tolik nechytáte?

"Není to lehké. Také mi kolikrát lítá hlavou, že nechytám, roky mi běží... V minulé sezoně jsem s tím bojoval. Stávalo se mi, že jsem měl pět dobrých tréninků a pak jsem s výkonem šel dolů. Nebyl jsem kvůli tomu stabilní. Člověk pak zjistí, že jakmile nejde z brankáře jistota, znejistí i obrana před ním a trenéři se bojí jít do rizika, takže je dost možné, že jsem tímhle přišel o několik dalších startů."

Pracoval jste na tom nějak?

"Musel jsem si jinak nastavit hlavu. Pracuji každý den na sto procent, abych podobné chyby už neopakoval a nedal někomu důvod k pochybnostem."

To zní, jako byste působil v top klubu, kde se nic neodpouští, nemyslíte?

"V Braze to tak ale skutečně bereme. Patříme do top čtyřky se Sportingem, Benfikou a Portem. V klubu se každý rok stanoví cíl, že se bude útočit na první místo. Nikdy jsem tu neslyšel, že bychom si před sezonou řekli, že stačí třetí místo. Letos nám to moc nesedlo, máme mladý tým, ale věřím, že když si to ještě sedne, sladíme se, tak máme na to, abychom o první místo skutečně bojovali."

Co se vlastně od té doby, kdy jste v 17 letech odešel z Pardubic, změnilo?

"Cítím na sobě, že jsem získal větší cit pro míč. Ať už v rukou či nohách. Fotbal vnímám jinak, než tehdy. Dá se říct, že se mi změnilo fotbalové IQ. Po technické stránce jsem hodně vyrostl."

V čem je Portugalsko pro brankáře specifické?

"Rozehrávka. Všechno se tu hraje odzadu, konstruktivně. Na tréninku často děláme malé hry a kolikrát jsou u brankáře dva doteky s balonem moc. Kdo si to zkusí, tak ví, že to je velká škola a jako brankáře vás to posouvá. I proto jsem řekl, že jsem na jiném levelu."

A co život na Pyrenejském poloostrově?

"Když jdete ze zimy do tepla, je to vždycky lepší. Slunce vám každý den udělá lepší náladu, takže pak neřešíte nějakou aklimatizaci. V zimních měsících tu máme 10 až 15 stupňů, což uznáte asi i vy, že je mnohem lepší než mráz a sníh."

Stoprocentně. Ale narážím tím vlastně na fakt, že jste v Portugalsku dozrál. Stal se z vás chlap.

"Zní to divně. Ale zpětně jsem fakt rád, že jsem neměl strach a šel do toho."

Jak vypadá život mladého fotbalisty v Portugalsku?

"První dva roky jsem byl bez auta, takže se toho moc vymýšlet nedalo, ale jakmile jsem dostal řidičák, tak jsem byl mnohem svobodnější. Můžeme si s rodinou či přítelkyní vyrazit za památkami, cestovat. To máme v oblibě. Portugalsko má v tomto ohledu co nabídnout."

V čem bylo dospívání v cizí zemi jiné, než kdybyste zůstal doma? Dokáže pojmenovat rozdíly?

"Nějaké rozdíly bych asi našel. Je to například ve způsobu přípravy. Myšleno hlavně v počtu tréninků. V Pardubicích jsme trénovali každý den dvakrát denně, což podle mě hráčům tolik neprospívá. Když uděláte ráno posilovnu, poté trénink a odpoledne další trénink, nemáte tolik energie. K tomu, abyste to zvládal, musíte mít kvalitní stravování, dobrou regeneraci. Obecně si myslím, že mít celoročně osm až devět tréninků týdně je hrozně moc."

Všeho moc škodí?

"Trénovat hodně není na škodu, ale dvoufázové tréninky s posilovnou denně mi přijdou možná až kontraproduktivní."

Je zajímavé, že to říkáte zrovny vy - dva metry vysoký chlap, co má všude samý sval. Ale to budou nejspíš dobré geny, že?

"Máte pravdu. Nikdy jsem s tím neměl problém. V Braze jsem ještě zapracovali na lepším středu těla, abych měl lepší stabilitu."

A nemusí vás trenéři v posilovně spíš brzdit?

"Občas ano. Výživový poradce mi sem tam říká, abych už nenabíral svaly, že by mi to mohlo spíš uškodit, takže se pak věnuji více středu těla nebo s kondičním trenérem brankářům pracujeme na lepší motorice."

Jinými slovy vám činky zakázali?

"To zase úplně ne, ale musím víc hledět na kalorický deficit, protože jinak ty svaly stejně naběhnou. Posilování si musím hlídat hlavně před sezonou, abych to nepřehnal, ale poslední dva roky už to tolik nehrotím."

Máte zváženo, kolik dáváte na bench?

"Na tohle moc nejsme. Každý si dává různé váhy a spíš než na objem jedeme na série. Každý máme jiné fyzické predispozice, takže žádné silové soutěže."

Ale asi byste zvedl dost, ne? Nebo je v týmu někdo, kdy by mohl mít větší sílu?

"Třeba naše jednička Matheus. To je hora svalů. Vypracovaný je také Bright Arrey-Mbi. Ten má dokonce víc svalů než já. Výživový poradce nám každý měsíc měří tuky a svaly a říkal, že Bright má nejvíc svalů. Dosud jsem to byl já, kdo měl nejvíc."

Je těžké v Portugalsku nehřešit a hlídat si životosprávu?

"Spousta věcí k tomu svádí, ale naštěstí máme takovou zátěž, že se nemusím tolik hlídat a jím normálně. Problém mám spíš se sladkým. Jsem dost vysazený na čokoládu. Vždycky si dám a pak jsem z toho špatný."

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.