HODNOCENÍ ZÁKLADNÍCH SKUPIN

Euro 2004 zatím svou úrovní naplňuje očekávání fanoušků. Jistě, hlavní hodnocení se bude odvíjet především podle vyřazovacích zápasů, ale již teď je možné konstatovat, že šampionát je přehlídkou ofenzivní hry, mnoha skvělých individuálních výkonů i nezapomenutelných okamžiků a branek. Pojďme si shrnout, jak se o to zasloužily jednotlivé týmy...



SKUPINA A

Portugalsko
Domácí favorit postoupil sice z prvního místa, ale s notně odřenýma ušima. V zahajovacím zápase hanebně a nečekaně podlehl podceňovanému Řecku a teprve s nožem na krku zdolal po křečovitých výkonech Rusko a Španělsko. Dá se říci, že Portugalci tentokráte nevítězili kombinační hrou a driblérskými kousky, ale především houževnatostí, silou vůle a nasazením, což nejsou jejich typické fotbalové vlastnosti. Také tradiční opory, z nichž především s reprezentací se loučící Figo jaksi není ve své kůži, museli nahradit jiní – skvělý žonglér Ronaldo, střelec první branky Rusům Maniche, organizátor Deco a hrdina pyrenejského derby Nuno Gomes.

Řecko
Největší překvapení mezi čtvrtfinálovou osmičkou. Výkon Řeků však šel po šokující výhře 2:1 nad Portugalskem a také nepříliš čekané remíze 1:1 se Španělskem dolů. Svěřenci německého trenéra Rehhagela, označovaného za hlavního strůjce historického úspěchu, mohou děkovat domácím, na jejichž plný bodový zisk v souboji se Španěly při své porážce s Ruskem museli spoléhat. V každém případě řecký zázrak ukazuje, jak daleko může dojít mužstvo beze hvězd semknuté především stoprocentním týmovým duchem a kolektivním výkonem.

Španělsko
Opačným příkladem Řecka je Španělsko. Země, která se pyšní možná nejkvalitnější ligou na světě, na velkém turnaji opět – po kolikáté už? – zklamala. Španělé sice konečně zvládli vstup na turnaj (upachtěná výhra 1:0 nad Ruskem střelou nedoceněného náhradníka Valerona), ale po remíze s Řeky a porážce v prestižním duelu s domácími na ně zbylo až třetí místo. Tým plný sebevědomých hvězd tak předčasně balí kufry - nevedlo se hlavně Raulovi, ale ani ostatním útočníkům, s pouhými dvěma góly ze tří zápasů se prostě postoupit nedá.

Rusko
Celek zmítaný mnoha problémy začal prachbídně, jeho výkon se ovšem neustále – byť jen pomalinku – zlepšoval a nakonec odjíždí se vztyčenou hlavou. Před startem šampionátu se sice brankář Ovčinikov holedbal tvrzením, že jeho spoluhráči patří k největším adeptům na zisk evropského titulu, jenže zranění několika opor (např. Onopka), vyřazení lídra zálohy Mostovoje z kádru (rozpory s trenérem po úvodní ztrátě se Španělskem) a propad formy řady borců roztrhal nadnesené plány na cucky. Dojem si Rusové vylepšili alespoň v závěrečném zápase s Řeckem, v němž Kiričenko vstřelil nejrychlejší branku mistrovství a potvrdil, že mládí bude muset mít v celku sborné velkou zelenou.



SKUPINA B

Francie
Obhájce prvenství sice vyhrál svou skupinu, ale výkony ani zdaleka neoslnil. Pikantní je, že své první čtyři (!) góly (které rozhodly o čtyřech bodech) vstřelil ani ne tak vlastní zásluhou. Důkazem je přímý kop a penalta Zidaneho proti Anglii (při nichž vynikla především Zizouova chladnokrevnost), vlastenec nešťastníka Tudora a ruka útočníka Trezegueta proti Chorvatsku. Ani se Švýcary to nebylo nijak přesvědčivé, v závěrečných minutách se alespoň probudil kanonýr Henry, od nějž příznivci rozhodně čekali více, než jen dva zásahy. O Francouzech je však známo, že jejich výkon roste se silou protivníka, i proto zůstávají nadále favoritem č. 1.

Anglie
Reprezentace hrdého Albionu musela nejprve překousnout hořkou porážku s odvěkým rivalem z Francie, když o tři body ji obral až v nastaveném čase Zidane. Ve zbylých duelech ale nadšení Angličané předváděli velice líbivou hru a jejich fanoušci se opájí představou, že by po dlouhých letech konečně mohli opět dobýt medaile. Vlna šílenství se roztočila hlavně kolem mladíčka Rooneyho, zatím nejviditelnější hvězdy turnaje. Celkem čtyřmi zásahy zdolal Švýcarsko a Chorvatsko, s van Nistelrooijem kraluje tabulce střelců a zastínil dokonce i své slavnější spoluhráče Owena a Beckhama.

Chorvatsko
Chorvaté už dávno nemají tým, který jim v roce 1998 na mistrovství světa vybojoval bronz. V prvním zápase se Švýcary byl jejich výkon nejen tragický, ale zároveň hodně agresivní, až se jím musela zabývat sama UEFA. Proti Francii se však vytáhli, nebýt Trezeguetovy ruky, neměli daleko ke třem bodům. S Angličany hráli vabank a v brankových dostizích propadli, když se zvláště obrana nevyvarovala několika chyb, kterých v euforii hrající ostrované dokonale využili. Mužstvo brilantních techniků má však potenciál a v příštích letech se může v Evropě znovu zařadit mezi absolutní špičku. Po individuální stránce se více čekalo od hyperstřelce Monaka Dada Prša, nicméně jeho jediná trefa do černého, když krásně vymetl pavučiny Barthezovy brány, stála za to.

Švýcarsko
Průměrný celek nepředvedl nic zázračného, ale také vyloženě nezklamal – ani několik málo zkušenějších opor (Stiel, Frei, Chapuisat, Yakin) nemohlo s nevýrazným herním projevem absolutně nic udělat.. Přesto si reprezentanti země helvétského kříže domů vezou jeden primát – Vonlanthen se v zápase s Francií stal nejmladším střelcem historie evropských šampionátů.



SKUPINA C

Švédsko
Žlutomodří, jako jediní trénovaní rovnocennou dvojící trenérů, kralovali nakonec nejvyrovnanější skupině. Když nejprve rozmetali slaboučké Bulhary 5:0, psalo se o nich (hlavně ve švédském tisku) pomalu jako o hlavních aspirantech na titul. Další boje s mnohem silnějšími Italy (1:1) a Dány (2:2) sice prokázaly sílu seveřanů, zároveň odhalily také jejich slabiny: značnou nevyrovnanost výkonů jednotlivých hráčů. Síla mužstva totiž roste a padá s formou ofenzivní řady Ljunberg – Larsson – Ibrahimovič.

Dánsko
Dánský dynamit, pěchovaný především ofenzivními bijci jako Tomasson, Gravesen a Gronkjaer, opět prokázal svou sílu. Po sympatické remíze s Itálií (kdy Olsenovi hoši měli na tři body) udolali naši přemožitelé ze světové kvalifikace 2002 odevzdané Bulharsko (2:0) a postup stvrdili remízou se Švédskem. Ta vzbudila rozruch svou výsledkovou podobou (2:2) – přesně tolik totiž skandinávským rivalům stačilo na to, aby postoupili oba dva na úkor Itálie.

Itálie
Jednoznačně největší zklamání turnaje. Velkohubé a rozhádané hvězdy ze série A se chvástaly předsevzetím napravit hanebné vyřazení na MS Koreou a přitom dopadly ještě hůře. Itálie neporazila ani Dánsko, ani Švédsko a když pokořila Bulharsko až ve čtvrté minutě nastavení, nemůže se nikdo divit, že jede předčasně domů. Do historie šampionátu se tak zapsala spíše trapasy a výstřelky. Těm jednoznačně kraluje plivnutí špílmachra Tottiho do tváře Dána Poulsena; ve srovnání s tím působí demonstrativní odmítnutí kanonýra Vieriho komunikovat s novináři či obvinění trenéra Trapattoniho z dohodnutí výsledku zápasu Dánsko – Švédsko jako neškodné dětské škorpení. Škoda, že v jeho povyku zanikly solidní individuální výkony Gattusa či Cassana.

Bulharsko
Od Bulharů se moc nečekalo, ale s takovým propadákem nepočítali ani fotbalisté samotní. Jako jediní ze všech 16 účastníků si nepřipsali jediný bod, společně s Lotyšskem a Švýcarskem nastříleli nejméně branek a suverénně nejvíce jich inkasovali (devět). V jejich případě by možná mělo platit "není důležité vyhrát, ale v případě takhle špatné hry ani zúčastnit se".



SKUPINA D

Česko
Nevyrovnaná obrana, ale obrovská ofenzivní síla, to je charakteristika suveréna skupiny D – jako jediní jsme dokázali vydoloval ze tří zápasů maximální počet devíti bodů. Připsali jsme si i několik dalších unikátů: ve všech soubojích jsme prohrávali a až v závěrečných minutách je famózně otáčeli, po čtyřiceti letech jsme konečně (v normální hrací době) porazili Němce, na které jsme dokonce vyrukovali se sestavou plnou náhradníků. Z mužstva vyčnívají výkony kapitána Nedvěda, střelecké mašiny Baroše, neúnavného a kreativního Poborského, (nečekaně) defenzivního dirigenta Rosického a v jednom z nejlepších zápasů evropské historie (výhra nad Nizozemskem 3:2) čaroval i brankář Čech. To vše pod pevnou taktovkou trenérského génia Brücknera vyvolává ve fanoušcích jen to největší očekávání: hráči o tom příliš nemluví, ale už teď je jasné, že Česko tady chce bojovat o zlato.

Nizozemsko
Těsně, ale nakonec přeci jen doklopýtali favorizovaní Holanďané mezi elitní osmičku. Nejprve po vlažném a nudném výkonu remizovali s Německem (1:1), poté trestuhodně ztratili vedení proti Česku, což si odskákal především trenér Dick Advocaat. Museli tedy spoléhat právě na své přemožitele, že neprohrají s Německem. To se také stalo, takže "oranjes" stačila výhra 3:0 nad outsiderem z Lotyšska ke kýženému druhému místu. Ze základní jedenáctky se nejlépe jevili záložníci Davids a Robben spolu s úderníkem van Nistelrooijem (čtyři přesné zásahy).

Německo
Přesně jako na houpačce: jednou jsi nahoře, jednou jsi dole, aneb třetí největší zklamání portugalského šampionátu. V Asii před dvěma lety nečekaně stříbrný německý tým svým letošním výkonem potvrdil všeobecnou pravdu – kdo nedává góly, nemůže myslet na vítězství, což na Euru 2004 platí dvojnásob: právě v počtu nastřílených branek se celky na třetích místech radikálně lišily od těch, které si vybojovaly postup. Trenér Völler již rezignoval na svou funkci, jediné, čím se naši západní sousedé mohou utěšovat, je solidní hra některých mladíků (Lahm, Schweinsteiger), což novému koučovi dává jisté naděje pro budování týmu na domácí MS 2006.

Lotyšsko
Zpočátku odsouzenec k totálnímu nezdaru, v závěru mužstvo, které rozhodovalo o osudu velkých a chvílemi nebojácnou hrou osvěžilo celý šampionát. Největší senzace kvalifikace podala sympatické výkony. Češi proti Lotyšsku jen velmi těžce otáčeli, Němcům hráči z malé pobaltské země kupodivu ukradli bod (a položili tak základ k jejich vyřazení) a pokud by v závěrečném souboji porazili Nizozemsko, radovali by se s postupu. Ale to už by byla asi hodně velká utopie...