Hodnocení týmů po MS: Argentina

Byla to jedinečná příležitost, jak získat vytoužený titul mistra světa a zařadit se už asi definitivně po bok největších legend historie světového fotbalu. Poslední krok ale Messi nezvládl, ve finále jeho Argentina padla. A další šance už přijít nemusí...


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮✮

Ještě v základní skupině to vypadalo, že Argentina na šampionát přicestovala značně nepřipravena, že hledá svou herní tvář, že proti lépe takticky připraveným celkům nebude mít mnoho šancí. Jenže s postupem času se argentinská hra jasně vykrystalizovala a dá se vlastně říct, že Albiceleste hráli s každým dalším zápasem lépe a lépe. Nebyl to rozhodně žádný ofenzivní koncert, kouč Sabella vše stavěl na pevné defenzivě, v čemž ho navíc ještě více utvrdilo čtvrtfinálové zranění hvězdného Ángela di Maríi. Toho v sestavě nahradil značně defenzivněji laděný Pérez a z Argentiny se stal typický brejkový tým.

Bylo také poněkud zvláštní, že přestože Argentina v osmifinále přehrála Švýcary 1:0 po prodloužení a za dlouhých sto dvacet minut tedy neinkasovala, pro čtvrtfinále už nedostali důvěru stoper Fernández a defenzivní záložník Gago, místo nichž nastoupili Demíchelis a Biglia. Jako chyba se vyloženě neukázala ani jedna změna, Biglia ve středu pole odváděl po zbytek turnaje obrovské penzum práce a Demíchelis, přestože byl výrazně slabší než stoperský kolega Garay, nijak výrazně nepochybil.

Rozhodujícím faktorem, který nakonec připravil Argentinu o zlaté medaile, tak nakonec poněkud překvapivě byla ofenziva. Jak ironické u týmu, který má ve svém středu několik útočníků té nejvyšší světové kvality a mohl si dovolit nechat doma Téveze nebo Pastoreho. Stačilo di Maríovo zranění, Messiho sestupnou tendencí oplývající výkony, nemohoucnost Higuaína (který svůj neuznaný finálový gól dost možná slaví ještě teď) a prakticky nulový přínos střídajících Agüera s Palaciem, a Argentinu pokořila její papírově největší zbraň.

Defenzivní fáze: ✮✮✮✮✮
Perfektní. Ne snad ani tak individualitami, ale skvělým systémem, který dlouho slavil úspěch. Až do finále Argentina ve vyřazovacích bojích neinkasovala, evidentně se nabízela paralela se čtyři roky starým šampionátem a triumfem Španělska. Jenže stačilo jedno drobné zaváhání, jedna rychlá akce Schürrleho s Götzem v prodloužení boje o zlato, a na Argentinu zbylo jen druhé místo.

Všemu skvěle šéfoval Ezequiel Garay, jeden z nejlepších obránců celého turnaje. Absolutorium zaslouží také pravý bek Zabaleta, jenž obětoval své častější ofenzivní výlety za defenzivní jistotu. Ani Rojo si z celkového pohledu na levé straně nevedl špatně, přestože zrovna on tedy v obranné činnosti (hlavně ve finále) mnohdy hořel a Garay za něj několik situací musel zachraňovat. Zapomenout nelze ani na druhého stopera, ať už jím byl Fernández či Demíchelis, mnoho toho oběhal Biglia, defenzivě vydatně pomáhal i Enzo Pérez. Rovněž gólman Romero chytal nad očekávání dobře, rozhodně nebyl slabinou argentinského výběru, naopak patřil k vůbec nejlepším brankářům turnaje.

Nad všemi zmíněnými ale vysoko čněl Javier Mascherano...

Ofenzivní fáze: ✮✮✮✮
Rozhodně to byla ta méně důležitá složka argentinské hry, a to v ní byl sám malý velký Lionel Messi. Ten kraloval základní skupině, kdy vstřelil čtyři ze šesti argentinských gólů. Čas od času mu ještě přispěchal na pomoc di María, to bylo ale tak všechno. Evidentně nedoléčený Agüero se trápil sám se sebou, Higuaín zase nedokázal vyzrát na soupeřovy obrany, Lavezzi nedostal tolik herního prostoru, kolik by si zasloužil. Slavným se mohl stát střídající Palacio, v semifinále i finále měl vždy v rozhodujících momentech jednu stoprocentní gólovou šanci, kterou ale zcela trestuhodným způsobem zahodil.

A tak byl často nejdůležitějším článkem i ofenzivy Argentiny Mascherano, konkrétně jeho dlouhé pasy na rozběhnuté spoluhráče. A když už Lavezzi patřil v první pětačtyřicetiminutovce finále mezi nejlepší muže na hřišti, do druhého poločasu pro změnu z neznámých důvodů nenastoupil. O Messim ještě bude řeč v dalších odstavcích. Zklamání, zklamání a ještě jednou zklamání...

Největší tahoun: Javier Mascherano
Nepochybně jeden z nejlepších hráčů celého mistrovství světa. Stejně jako celá Argentina se v základní skupině trochu hledal, v playoff už ale vždy patřil ke klíčovým postavám argentinského postupu, s přibývající důležitostí zápasu navíc jeho forma ještě více a více stoupala. V semifinále a finále předvedl dva naprosto fenomenální výkony, kterými držel svůj tým ve hře.

Fantasticky dirigoval celou obrannou fázi, předváděl klíčové zákroky, jako například když v devadesáté minutě semifinále za bezbrankového stavu zmařil jasnou gólovou šanci Robbenovi. Kromě toho ale pomáhal i ofenzivě, když si sbíhal až mezi stopery, aby následně míče rozděloval vysunutějším spoluhráčům. Operoval na obrovském prostoru, neúnavně bojoval, včas zastavoval akce soupeře. Dokázal, že Barcelona dělá chybu, když ho staví do obrany, jeho místo je v záloze, kde patří mezi nejlepší na světě.

Největší přítěž: Lionel Messi
Jistě, musí působit poněkud zvláštně, když za největší přítěž finalisty mistrovství světa označíme muže, jenž byl vyhlášen nejlepším hráčem celého šampionátu. Ovšem když už s touto Messiho cenou nesouhlasí ani sám božský Maradona, někde se jednoduše musela stát chyba. Ne, Messi opravdu nebyl nejlepší, ani zdaleka ne.

Vyhlašovat se tato cena po odehrání základních skupin, jen těžko by někdo mohl proti Messiho prvenství cokoliv namítat. Jenže Argentina by ze skupiny s největší pravděpodobností prošla i bez své desítky, turnaj se rozhodoval později. A tam Messi selhal na plné čáře. Nebojoval, v drtivé většině zápasu svému týmu nepomáhal. Jakmile dostal míč, velmi často vykouzlil nějakou geniální akci, která by jiné fotbalisty ani nenapadla, přesto... Gól ve vyřazovací části nedal, svou jedinou tutovou šanci ve finále neproměnil, příležitost dostat se na úplný vrchol mezi největší legendy historie nevyužil.

Dost možná to přitom byla jeho poslední šance na titul z mistrovství světa. Dost možná se velmi rychle blíží konec kariéry jednoho z nejlepších fotbalistů své doby, jednoho z nejlepších fotbalistů, kteří zřejmě nikdy nevyhrají světový šampionát. Messi v současné době evidentně není zdravotně v pořádku. Třeba i proto toho naběhal méně než jiní, třeba i proto se jeho výkony s postupujícím časem zhoršovaly. Pravdou ale zůstává, že se od něj čekalo víc. A i on sám chtěl víc. Moc toužil po zlatu, které i jeho vinou Argentinci nezískali...

Celkový verdikt: ✮✮✮✮
Argentina patřila mezi největší favority turnaje, a s touto rolí se vypořádala více než slušně. Finálová porážka ale představuje vždy to největší zklamání, jakkoliv na to Argentinci mohou být s odstupem času hrdí. Je toho spousta ke kritice, hlavně co se týká ofenzivy, z celkového pohledu je ale nutno argentinské představení v zemi svého úhlavního rivala považovat za úspěšné.