Historie lvíčka na hrudi: Trocha toho tataráčku

Už déle než jednadvacet let trvá historie samostatné české reprezentace. Během nich se v pozici hlavního trenéra vystřídalo hned devět mužů - o každém z nich EuroFotbal zpracoval netradiční takticko-analytický komentář, který se skládá z kratší obecné části a delším taktickém pojednání o vybraném utkání.

Když si předchozí lodivod Petr Rada otevřel e-mailovou schránku a přečetl si, že v reprezentaci končí, vedení svazu muselo neprodleně řešit, kým neúspěšného kouče nahradí. Nový Karel Brückner se hledá opravdu velice těžko, proto měl být (staro)novým šéfem legendární Dušan Uhrin. Vedení svazu však nakonec ukázalo na někdejšího trenéra Teplic, Sparty nebo Českých Budějovic. Trenéra se vskutku svérázným stylem...

František Straka

Tataráček, olejíček, srdíčko. "Manželka mi říká koloušku nebo králíčku, já jí říkám Bobíčku, ty moje zlatíčko." Není sebemenších pochyb, že ve Františku Strakovi měla fotbalová reprezentace toho nejromantičtějšího a nejexcentričtějšího trenéra ve svých samostatných dějinách. "Franz" nakonec odkoučoval jediný přátelský zápas, přesto po sobě zanechal zajímavý odkaz.

Více než trenérskými schopnostmi a zkušenostmi je Straka mezi fotbalovou veřejností známý pro svůj temperament a zálibu v netradičních jídlech. Pravidelně pije olivový olej s česnekem a octem. Za působení ve Spartě zase své hráče před derby se Slavií motivoval tataráčkem servírovaným ve tvaru pěticípé hvězdy. Své hráče vždy dokázal pobláznit. Takticky však příliš zdatný není, i proto často své působení musel ukončit dříve, než by si sám představoval.

Jeho angažmá v reprezentaci nakonec trvalo přesně jeden přátelský zápas proti Maltě, po kterém už mu vedení svazu nenabídlo nový kontrakt. A tak z něj udělalo nejkratší dobu sloužícího trenéra v české historii.

Straka pojal nominaci na Maltu po svém. Z jeho kádru by se dala poskládat kompletní jedenáctka absolutních reprezentačních zelenáčů. Mladá krev, hlad po úspěchu - to měly být největší devízy týmu, se kterým Česko vyrukovalo. Výběru, z něhož hned sedmička fotbalistů nikdy nenastoupila v soutěžním utkání národního týmu.

Taktický rozbor: Česko - Malta 1:0 (5. červen, 2009)


Základní sestava české reprezentace v utkání proti Maltě.

František Straka povolal do přátelského utkání hned jedenáct nováčků, sedm z nich nasadil dokonce do základní sestavy. Svoji hru chtěl založit na křídelních prostorech, kde shledal největší slabiny soupeřova týmu. V systému 4-4-2 postavil od první minuty na kraje hřiště obránce Romana Hubníka s Michalem Kadlecem, před nimiž se pohybovali Martin Fillo a Jaroslav Černý.

Nutno podotknout, že se o útočné akce po stranách v prvním poločase starali prakticky výhradně jen dva zmínění zadáci; především Hubník operoval na celé lajně a patřil k nejnebezpečnějším fotbalistům české reprezentace. Fillo a Černý se naopak při většině ofenzivních výpadů stahovali doprostřed hřiště, kde zbytečně zhušťovali již tak obsazené prostory. Malťané totiž většinu času bránili v devíti hráčích a střed pole měli dobře zajištěný.

Jakou pozornost dával Hubník směrem do útoku, o to méně se chvílemi věnoval bránění. Na pravé straně občas chyběl, při jednom centru Malty působil až netečně. Přesto si připsal několik pozitivních momentů i při odebírání míčů a spolu s Necidem byl nejlepším hráčem zápasu.

Kromě silných krajů hřiště dával Straka důraz i na hodně vysoký a aktivní presink. Hlavně v první půlhodině utkání, kdy byli ještě Češi plni sil a odhodlání, neměli hráči Malty k dispozici vůbec žádný prostor. Defenzivní blok se pohyboval vysoko, hráči napadali na celé délce hřiště. Zapojili se i útočníci, díky čemuž neměl soupeř klid ani u vlastní šestnáctky.

V závěru poločasu už tým od divokého atakování upustil. Po změně stran a několika střídáních však český tým v této disciplíně opět dominoval. Ihned po ztrátě míče se Strakovi svěřenci rychle zkonsolidovali a často jej ihned vybojovali zpátky. Pokud si Malta vytvořila nějakou šanci, bylo to zpravidla po individuálním zaváhání některého z Čechů.

Důležitou roli sehrála po přestávce právě střídání. Levá strana ve složení Šírl - Pudil fungovala o poznání lépe než složení v prvním dějství - hlavně Daniel Pudil byl aktivní. I David Limberský působil na pravém kraji záložní řady lepším dojmem než jeho předchůdce. Češi ani přesto nebyli v ofenzivě příliš nebezpeční - při útočení je přece jenom souhra důležitější než při posunech za míčem na kopačkách soupeře.

Ve druhém poločase Česko hrozilo nejčastěji centrovanými míči, o něž se starali především výše zmínění křídelní fotbalisté. Právě po centru Limberského a hlavičce Hubníka vstřelil Tomáš Necid třináct minut před koncem jediný gól zápasu.