Historie evropských pohárů - 2002/2003 - Balkán cup

Toto pejorativní označení pro Pohár UEFA a následně Evropskou ligu se začalo mezi fotbalovou veřejností objevovat na přelomu tisíciletí po velkých reformách evropských klubových pohárů devadesátých let. Nůžky mezi stále populárnější Ligou mistrů a "tím druhým" pohárem se rozevíraly stále víc. Fotbalová kvalita a atraktivita již nebyla tak relativně vyrovnaná jako v době existence tří pohárů, ale výrazně se koncentrovala do Ligy mistrů...

Důvodů bylo několik. Samozřejmě v prvé řadě navýšení počtu míst v LM pro elitní ligy, aby byly zaplašeny návrhy na vytvoření tzv. Superligy nejbohatších klubů. V top klubech se navíc hromadila hráčská kvalita i díky dopadům Bosmanova pravidla z roku 1995. Známá jména v LM přitahovala stále větší pozornost fanoušků, což vedlo k zájmu sponzorů, a tedy k navyšování odměn za účast v LM. Zato v Poháru UEFA a v následné EL, se stále početnějším zastoupením klubů z nově vznikajících zemí rozpadajícího se Sovětského svazu a Jugoslávie, neměly týmy, navyklé na LM, prakticky žádnou finanční a leckdy ani soutěžní motivaci. 

A právě česká pohárová sezona 2002/2003 se zkratkovitě, při hledání společného jmenovatele, za takový Balkán cup označit dá. Neboť po letech bojů proti atraktivním týmům, zejména v případě Sparty v LM, se velká očekávání nenaplnila, všechny české kluby skončily v Poháru UEFA, až na pár výjimek mnoho zvučných jmen nepřijelo a dost často se mířilo právě na Balkánský poloostrov.

Z elitních evropských lig dorazili vlastně jen dva soupeři. Jeden z Itálie a jeden ze Španělska. Jednoznačně největším jménem byl AC Milán, který v boji o LM přešel přes Liberec a následně celou soutěž opanoval! Viktoria Žižkov narazila, poté, co překvapivě přešla přes skotské Rangers, na sevillský Betis. Liberec v Poháru UEFA sice potkal jeden anglický celek, Ipswich Town však tou dobou vykazoval pouze druholigovou příslušnost. 



Pětileté kralování Sparty ukončil Liberec, který šel do třetího předkola LM. S nízkým klubovým koeficientem však putoval mezi nenasazené týmy. Lepší pozici měla druhá Sparta, která sice musela překonat dvě předkola, ale v obou byla nasazená. V Poháru UEFA se představili třetí Viktoria Žižkov, pátá Slavia coby vítěz domácího poháru a také Sigma Olomouc, v lize až desátá. Proč i Sigma? Jedenáctá pozice Česka v pětiletém žebříčku přece garantovala pouze čtyři účastnická místa v pohárech. Důvodem bylo umístění Česka na třetí příčce žebříčku Fair Play, díky které mohla vyslat ještě jednoho zástupce. V české klubové historii poprvé a naposledy.

Další možností kvalifikace do Poháru UEFA byl letní Pohár Intertoto. V něm se představily Synot, Brno a Teplice. Hned první kolo bylo konečnou pro Brno, které doma podlehlo izraelskému Ashdodu 0:5. Synot přešel přes moldavský FC Tiraspol i švédský Helsingborgs (o dva roky dříve účastník LM, když v předkole vyřadil milánský Inter) a zastavil se až ve třetím kole na francouzském Sochaux. Teplice s Horváthem, Voříškem, Verbířem či Zelenkou naznačily, že by jim to v Evropě mohlo jít a vyprovodily portugalskou Santa Claru i německý Kaiserslautern. V semifinále je zastavila Bologna FC, své velké evropské představení si proto nechaly až na další sezonu.

Celkem se v sezoně 2002/2003 pětice českých klubů v LM a v Poháru UEFA utkala s 16 kluby z jedenácti evropských soutěží. Zaznamenala pozitivní bilanci 18-2-12 a nadprůměrný zisk 6.200, znamenající jedenácté místo mezi 51 soutěžemi. Z šestnácti pohárových duelů české kluby vytěžily devět postupů.

Formát pohárů nedoznal proti předchozí sezoně žádných změn. Poprvé se v Evropě představily kluby Kazachstánu, naopak kvůli rozporům s národní federací absentovaly v tomto i v následujícím ročníku ázerbájdžánské týmy.



České kluby

Slovan Liberec se na začátku nového tisíciletí dostal na svůj dosavadní vrchol. Nejen předváděnou hrou pod vedením trenérského dua Škorpil - Csaplár, ale i výsledkově. Na jaře 2002 slavili Kinský, Johana, Koloušek, Štajner, Nezmar a další první liberecký ligový titul a v létě už se mohli ucházet o Ligu mistrů.

V posledním předkole LM jim však los nadělil soupeře z nejtěžších - milánské AC. Rossoneri skončili v ročníku 2001/2002 v lize čtvrtí a v Poháru UEFA se dostali až do semifinále. Liberec měl také své pohárové zkušenosti - v Poháru UEFA skončil jen o kolo dříve než Ancelottiho klub. Mix stávajících hvězd a výrazných investic do nových posil po výsledkově nepovedené druhé polovině devadesátých let měl slavné AC dovést k novým úspěchům, mezi které by triumf v LM samozřejmě patřil. Maldini, Gattuso, Ševčenko, Seedorf, Rivaldo, Pirlo, Rui Costa, Pippo Inzaghi a spol tedy pochopitelně byli papírovými favority.

Souboj Liberce s AC Milán se dá směle zařadit mezi to nejlepší z historie českého klubového fotbalu. Na San Siru domácí zvítězili 1:0, když Inzaghi využil Hauzrova zaváhání. Liberec se stejně jako o rok dříve v Poháru UEFA prezentoval sebevědomým výkonem i několika dobrými příležitostmi ke skórování. U Nisy bez šancí rozhodně nebyl, ovšem další Inzaghiho gól postupové naděje hodně vzdálil. AC mělo i další možnosti, ale nevyužilo je, Slepička naopak zkraje druhého poločasu srovnal a Langer dokonce poslal Liberec do vedení. Na třetí gól již ale nezbýval čas, a postup do LM, kterou následně celou ovládl, slavil italský klub.

Liberec čekalo další putování Pohárem UEFA. V prvním kole lehce vyřadil gruzínské Dinamo Tbilisi, ve druhém díky penaltám přešel přes anglický Ipswich Town. Tou dobou byl Ipswich účastníkem pouze první divize, tedy druhé nejvyšší anglické soutěže. Z Premier League totiž o sezonu dříve vypadl a do Evropy se dostal tak trochu náhodou díky žebříčku Fair Play. Ostatně stejně jako Sigma. Třetí kolo už bylo pro Liberec konečnou. Ligou mistrů ostřílený Panathinaikos s Basinasem či Karagounisem si po rok staré zkušenosti se Slavií a Spartou pochutnal také na Slovanu. 



Sparta si po třech účastech v LM, z toho dvou velmi povedených, zvykla na nejprestižnější klubovou soutěž a také její fanoušci začali brát LM za samozřejmost. Druhé místo v lize nemuselo být překážkou, znamenalo pouze absolvovat o předkolo navíc, a to Sparta proti gruzínskému Torpedu Kutaisi zvládla bez problémů. Spartu v létě posílil po vydařených zahraničních angažmá Karel Poborský, který měl společně s relativně mladými parťáky Jarošíkem, Sionkem, Grygerou, Lukášem Zelenkou, Hübschmanem či Junem dotáhnout tým počtvrté v řadě do LM. 

Jarabinského celek ale narazil ve čtvrtém předkole na belgického mistra z Genku, v kádru například s Didierem Zokorou či Wesley Sonckem. Osudným se Spartě stal zápas v Belgii, kdy dvakrát inkasovala v první půli a skóre již korigovat nestačila. V odvetě na Letné se s góly roztrhl pytel pro změnu v druhé půli. Domácí dvakrát prohrávali, vždy dokázali srovnat, Jarošík záhy poslal Spartu do vedení, ale ve zbývající půlhodině se již trefil pouze Babnič. Na kýžený tříbrankový rozdíl se Sparta nedostala, a tak se z historicky první účasti v LM radoval Genk. 



Sparta se tak přesunula do Poháru UEFA, kde v prvním kole bez problémů přešla přes bosenský Široki Brijeg. Také druhé kolo začala dobře, když doma brankou Jarošíka zdolala Denizlispor. Druhořadý turecký celek, který psal historii evropských pohárů pouze tuto jedinou sezonu, měl být snadným soustem v cestě do třetího kola. V Denizli však domácí s hlasitou podporou fanoušků, a mimo jiné se dvěma Slováky v základní sestavě (Kratochvíl, Benčík), Spartu překvapili. Vstřelili dvě branky a postoupili dál. Sparta tak na své poměry zapsala relativně podprůměrnou sezonu. Z osmi zápasů sice šest ovládla a pouze dva ztratila, obě venkovní prohry však byly osudné. Dnes víme, že šlo jen o přechodnou epizodu v Poháru UEFA, další tři ročníky totiž Sparta opět stráví ve skupině Ligy mistrů. V rozmezí devíti sezon 1997/1998 - 2005/2006 ji hrála hned sedmkrát! ...bohužel, potom už ani jednou.

Viktoria Žižkov se v Evropě představila potřetí. Dosud největším zážitkem byl osm let starý souboj s Chelsea. A tato sezona posunula dojem z viktoriánského působení v Evropě ještě výš. Z dnešního pohledu se to zdá jako utopie, ale na Žižkově v létě 2002 panoval smutek z až třetího ligového místa. Titul, případně i druhé místo a postup do kvalifikace o LM, byl totiž blízko. Na Strahově proti Slavii stačilo Žižkovu uhrát více bodů než Liberec ve Vršovicích proti Bohemians. Liberec padl, Žižkov dlouho držel remízový stav, ovšem pět minut před koncem vstřelil jediný gól zápasu slávistický Pavel Kuka. Liberec tak zůstal první a před Žižkov se dostala ještě Sparta, která vyhrála v Uherském Hradišti. 

Byl z toho tedy "pouze” postup do Poháru UEFA. V předkole Stracený, Mlejnský, Chihuri, Pikl a spol vyprovodili slabé Domagnano ze San Marina. Ve druhém kole přišla odměna v podobě skotských Rangers. Na Strahově Ronald de Boer, Claudio Caniggia či Šota Arveladze sledovali, jak Pikl se Straceným střílejí góly a Pavel Kučera v bráně maří všechny skotské šance, včetně penalty kapitána Barryho Fergusona. Ostrovní týmy ale vždy zdobila nedobytná domácí tvrz, proto ještě zdaleka nebylo nic hotovo. Právě jedno z nizozemských dvojčat, které do Rangers přišlo z Barcelony dohrát závěr kariéry, srovnalo dvěma góly stav dvojzápasu. Šlo se tedy do prodloužení, kde postupový třetí gól domácích vstřelila pro změnu zmíněná gruzínská fotbalová superstar. Ovšem čtyři minuty nato zpražil Ibrox Park Marcel Lička. Žižkov postoupil přes Rangers! 



Ve druhém kole se Žižkov utkal s Betisem, kde tou dobou působil například Brazilec Denílson, v roce 1998 poněkud překvapivě nejdražší hráč světa, nebo třeba Joaquín, tehdy 21letý mladík, budoucí legenda, která v Betisu hraje i dnes na prahu čtyřicítky. V prvním zápase na Strahově se přes řadu šancí na obou stranách trefil pouze čerstvý mistr světa Denílson, v Seville si domácí vítězstvím 3:0 postup pohlídali.

V lize byla Slavia až pátá, účast v Evropě si tak zajistila díky vítězství nad Spartou ve finále domácího poháru. A znovu z toho bylo slušné představení. Nepřijel sice žádný velkoklub z top soutěží, na druhou stranu se fanoušci mohli těšit z výjezdů na Partizan, PAOK či Besiktas. V prvním kole si Slavia poradila s Mouscronem, kde působil například Mbo Mpenza. Jeho dva góly, kterými dotáhl vedení Slavie v úvodním zápase v Mouscronu ještě duel zdramatizovaly. Na Strahově se však již hrálo podle not Vachouška, Pitáka či Skácela, nové nadějné generace - Slavia zvítězila 5:1.  

Z Bělehradu si Slavia dovezla porážku 1:3, takže v domácí odvetě měla co dělat. A jak bylo na Strahově v rámci Poháru UEFA pravidlem, Slavia spustila uragán s velkým množstvím šancí, které zákonitě vedly k potřebným gólům. Po dvou Vachouškových trefách zvýšil vedení na 3:0 těsně před koncem Petrouš z penalty. Hosté však v 90. minutě gólem Iviče poslali zápas do prodloužení. Beránkův tým se ale nesesypal a v prodloužení Gedeon s Adautem upravili skóre na vysokých 5:1.

Také ze Soluně přijela Slavia se ztrátou, tentokrát jen jednoho gólu. V odvetě PAOK dlouho vzdorovat nedokázal. Skácel dohnal ztrátu již ve 13. minutě, postupový gól vstřelil Vachoušek zkraje druhé půle. V mrazivém prosincovém večeru hostům stačilo vstřelit jeden venkovní gól, ovšem tuto možnost v závěru dvěma góly rázně odmítl Kuka. Výsledek 4:0, a šlo se do jarního osmifinále.

Poprvé Slavia začínala doma a opět zůstala neporažena. Na rozdíl od předchozích čtyřgólových demolicí z toho byl sice skromný, ale do venkovní odvety slušný výsledek 1:0. Proti Besiktasi, suverénu turecké ligy, se trefil Tomáš Došek. V Istanbulu již domácí, v kádru například s Ilhanem Mansizem či Tayfurem, bronzem ověnčenými borci z nedávného MS, ukázali svou kvalitu a Slavii udělili lekci. Hosté své úvodní velké šance promarnili, zato Besiktas do poločasu dorovnal ztrátu, po hodině hry pak během deseti minut Slavii uzemnil třemi góly a zdálo se být hotovo. Ovšem Dostálek z penalty a Hrdlička po rohovém kopu skóre korigovali a rázem v posledních pěti minutách Slavii stačilo vstřelit pro postup jediný gól. A ten skutečně přišel, když Piták z přímého kopu zaskočil Córdobu, podobně jako o půl roku dříve Ronaldinho Davida Seamana na MS. Italští rozhodčí se však rozhodli odmávat ofsajd probíhajícímu Hrdličkovi, což znamenalo velké vydechnutí obecenstva na stadionu na jedné straně a na druhé straně vystřídání Colliny na pozici Čechy nejnenáviděnějšího rozhodčího Domenicem Messinou. 



Sigmu, přidělenou do Poháru UEFA pouze na základě žebříčku Fair Play, logicky nezastihla evropská účast v nejlepší formě. Tým s Vaniakem, Rozehnalem, Kováčem či Vlčkem skončil v lize 10., v této sezoně si pak ještě o příčku pohoršil. A v Poháru UEFA skončil Páníkův tým bohužel hned v předkole. Doma proti Sarajevu Sigma ještě otočila výsledek na 2:1, to samé se ale povedlo i Sarajevu v odvetě a po penaltách se radovali z postupu, poprvé po dvaceti letech, domácí. Zato Sigma připomněla svou šest let starou blamáž, kdy vypadla s Hutnikem Krakov.

A teď trochu kondicionálu. Na kdyby se nehraje, ale nebýt danajského daru v podobě bonusového místa za široce definovaná kritéria slušnosti, brala by jinak úspěšná pohárová čtyřka (Liberec, Sparta, Žižkov, Slavia) zisk 7.500 bodu znamenající skvělé sedmé místo mezi 51 soutěžemi. A taky posun Česka na desáté místo před Belgii a Turecko. A tedy přímý postup mistra ligy 2003/2004, Baníku Ostrava, do základní skupiny LM pro sezonu 2004/2005. Je to asi nefér nyní vytahovat, ale kvůli Fair Play žebříčku, které umožnilo škobrtnutí Sigmy, se místo Baníku prohánělo v LM Fenerbahce.  

Zpět mezi historická fakta. I v součtu se Sigmou šlo o nadprůměrnou sezonu, osmou mezi 27 českými, vedoucí ke konečné dvanácté příčce v pětiletém žebříčku národních koeficientů. Důležité bylo, že se povedla již čtvrtá sezona v řadě a pokud by se vydařila i ta následující 2003/2004, která bude střídat nízký zisk sezony 1998/1999, mohl by z toho být průnik do nejlepší desítky. A tedy, opět po čtyřech letech, přímý postup mistra do základní fáze LM pro ročník 2005/2006. Ale to už hodně předbíháme.