Historie evropských pohárů - 1998/1999 - Penaltové loterie

Za druhou výsledkově nejhorší sezonu českých týmů v evropských pohárech v historii můžou i penalty. Slavii sice přinesly postup, znamenající jediný výraznější úspěch českého klubového fotbalu toho neslavného podzimu, ovšem Spartu stály Ligu mistrů a Jablonec v nich napsal neslavnou tečku v končícím Poháru vítězů pohárů.

O LM usilovala počtvrté v její sedmileté historii mistrovská Sparta, bohužel potřetí byla neúspěšná. Do PVP šel vítěz domácího Raab-Karcher Cupu Jablonec, který ve finále zdolal dobové zjevení Drnovice. Do Poháru UEFA zamířily druhý a třetí celek tabulky Slavia a Sigma. Z poháru Intertoto se o postup pokoušeli Brno a Hradec Králové. Oba však po velkém boji skončily ve druhém kole. Brno padlo s Espanyolem (doma 5:3, venku 0:2), votroci s Debrecínem (venku 0:0, doma 1:1). Mimochodem v brněnském útoku tehdy vedle sebe nastupovala zajímavá dvojice mladíků Pacanda, Švancara.

Žádná LM, žádné hvězdné týmy. Přesto se čeští zástupci utkali s týmy elitních soutěží. S italským, španělským i francouzským klubem to byla konečná v Poháru UEFA, jen v Německu přišel úspěch díky zmíněným slávistickým penaltám. Vůbec poprvé od rozdělení federace došlo na pikantní československý souboj. Po čtyřech postupech ještě československých týmů přes kyperské týmy, tentokrát výlet na Kypr dobře nedopadl. Naopak první střetnutí se skotským soupeřem po roce 1993 postup přinesl. 

Celkem se v sezoně 1998/1999 čtyři české kluby v rámci tří pohárů utkaly s osmi kluby z osmi různých evropských soutěží. S negativní bilancí 6-1-9 a nízkým ziskem 2.250 obsadilo Česko mezi 50 soutěžemi nelichotivou 30. pozici. Z osmi pohárových duelů vedly k postupu pouze tři.



Formát

Podruhé a naposledy se hrála Liga mistrů se šesti skupinami. Výjimečně beze změn byly i Pohár UEFA a PVP. LM se tedy opět otevřela pro 47 evropských mistrů, z nichž 7 bylo přímo ve skupině (doplňoval je obhájce Real Madrid), a 8 týmů z druhých míst osmi nejlepších evropských soutěží. PVP hrálo 48 vítězů domácích pohárů a obhájce Chelsea. O Pohár UEFA se ucházelo 104 dalších klubů včetně tří vítězů letního Intertota a tří týmů nasazených díky Fair play rankingu. Nově se evropských pohárů účastnily týmy Bosny a Hercegoviny, po roce se vrátila Albánie.

Naposledy se hrál Pohár vítězů pohárů. Nejmladší z trojice stabilních klubových soutěží vznikla v roce 1960, aby i vítězové domácích pohárů mohli měřit své síly na mezinárodním poli, stejně jako to již pět let dělali ligoví mistři. Od začátku až do konce se hrálo vyřazovacím způsobem systémem doma-venku a s výjimkou prvního ročníku se o finalistovi rozhodovalo pouze v jednom zápase na neutrální půdě. Jen tedy ve třech případech, před "vynálezem” penalt, se finále po remíze opakovalo (1962, 1964, 1971). Nejúspěšnějším týmem PVP byla FC Barcelona, která se hned šestkrát dostala do finále, z nichž čtyři vyhrála. Prvním vítězem byla italská Fiorentina, posledním italské Lazio, kterému v této sezoně 1998/1999 vystřelil trofej poslední trefou historie PVP Pavel Nedvěd. Od příští sezony pohltí vítěze domácích pohárů rozšířený Pohár UEFA.



České kluby

Z Ligy mistrů této sezóny si většina z nás pamatuje především epický závěr finálové bitvy mezi Manchesterem United a Bayernem Mnichov. Ale tématem sezóny byla i jízda ukrajinského Dynama Kyjev. Veleúspěšný klub ze sovětské éry se na evropské scéně z počátku devadesátých letech hledal, aby pak v letech 1997 - 2000 třikrát v řadě postoupil v LM ze skupiny. Skvělá generace se jmény jako Šovkovskyj, Kaladze, Lužnyj, Husin, Ševčenko či Rebrov byla postrachem velkých evropských týmů. Na podzim roku 1997 například dvakrát deklasovala FC Barcelonu. Hattrickem v úvodním poločase tehdy na Camp Nou zazářil jednadvacetiletý Ševčenko. O rok později ve druhém předkole tak Spartu nečekalo nic jednoduchého. 

Sparta však dokázala mít téměř celé dvojutkání pod kontrolou. Téměř. V Kyjevě zvítězila 1:0 - skvělý pohárový výsledek do domácí odvety. Na Letné dlouho držela bezbrankovou remízu, než v 89. minutě přišel nešťastný vlastenec Gabriela, jenž byl na hřišti sotva dvě minuty. Otřesená Sparta se z šoku nevzpamatovala. V penaltovém rozstřelu se trefil pouze Čížek, zatímco Votava a Stracený následně selhali. Tíha okamžiku ležela i na hráčích Dynama, také oni dvakrát výborného Poštulku nepřekonali, mj. i Ševčenko. Na závěr čtvrté série ale nechal hrdina z Kyjeva Baranek potřetí v řadě vyniknout Šovkovskyho a Dmytrulin poté poslal do skupiny LM Dynamo. Zatímco zklamaná Sparta se přesunula jen do Poháru UEFA, Dynamo ovládlo skupinu (stejně jako o rok dříve) a ve čtvrtfinále Ševčenko třemi trefami vyřadil obhájce Real Madrid. V semifinále vedl Kyjev doma nad Bayernem dvakrát o dvě branky, nakonec však remizoval a v Mnichově těsně prohrál. Stačilo málo a místo onoho známého finále se závěrečným uragánem ve vápně Bayernu jsme mohli sledovat třeba další Andrejovo představení. Na kdyby se ale nehraje. I tak se Ševčenko stal nejlepším střelcem LM, společně s Yorkem z Manchesteru, a stěhoval se do Milána. 



Sparta se ze zklamání neoklepala ani v Poháru UEFA. Nedal jí k tomu příležitost baskický Real Sociedad, kde tou dobou řádil Darko Kovačevič, s osmi góly nejlepší střelec této soutěže. Na Letné dal Spartě dva góly, z poločasového vedení domácích 2:1 to bylo po obratu 2:4, a tedy mizerná pozice do odvety. V San Sebastiánu vstřelil Kovačevič jedinou branku zápasu. Pro Spartu to tedy byl výsledkově katastrofální pohárový podzim. Ze dvou možností se jí nepodařilo postoupit ani jednou. Přitom to v Kyjevě tak skvěle začalo...

Vicemistrovská Slavia byla nasazena do druhého předkola Poháru UEFA, los jí nadělil bratislavský Inter. Až v šesté sezóně po rozdělení federace tak došlo na duel bývalých ligových soupeřů. Na Strahově Slavia soupeře převálcovala 4:0, v odvetě tak měl slovenský soupeř před sebou těžký úkol a přestože se dostal do vedení 2:0, drama se nekonalo. První kolo již bylo o něčem jiném. Slavia narazila na Schalke 04, které o dva roky dříve Pohár UEFA ovládlo penaltovým vítězstvím nad milánským Interem, následně se stejným soupeřem vypadlo ve čtvrtfinále. V obou případech u toho byla česká dvojice Radoslav Látal, Jiří Němec, kteří dříve stáli i u pohárových úspěchů Sigmy, respektive Sparty. A v sestavě Schalke 04 nechyběli ani proti Slavii. V útoku před nimi hrál například Marc Wilmots, který zařídil německému týmu v domácím zápase vítězství 1:0. Na Strahově Slavia brzy srovnala skóre díky Dostálkovi, a protože skvělý Radek Černý žádný gól nepustil, došlo na penalty. V prvních čtyřech sériích byli střelci přesní, i pátou sérii odstartoval proměněnou penaltou Luboš Kozel. Tíhu okamžiku neunesl van Hoogdalem, jehož Černý vychytal, a mohl se začít radovat. S ním celý tým, celý Strahov, všichni, kdo přejí českým klubů v pohárové Evropě. Byl to totiž jediný významnější úspěch této sezóny.



Ve druhém kole Slavia skončila, stopku jí vystavila Bologna FC. Do Poháru UEFA se osmý celek Serie A kvalifikoval vítězstvím v Poháru Intertoto. Hlavními hvězdami týmu byli útočníci Giuseppe Signori a Kennet Andersson. V Boloni se opět trefil Dostálek a porážka 1:2 dávala Slavii do odvety naději. V ní však Italové ukázali sílu a Slavii na postup nenechali ani pomyslet. Sami naopak došli až do semifinále, celý pohár nakonec opanovala Parma, když ve finále zdolala Olympique Marseille. Ten se u nás ostatně také představil.

Sigma v lize skončila třetí. Ve druhém předkole předčila skotský Kilmarnock dvakrát 2:0 a v prvním kole ji čekal právě čtvrtý celek francouzské ligy. V bráně pomalu končil kariéru Andreas Köpke, v útoku řádil v této sezóně šedý vlk Ravanelli a mezi nimi běhali například Christophe Dugarry či Robert Pirés. V Olomouci se však k velké kariéře zrovna rozehrával mladý Marek Heinz, který na vedoucí gól Ravanelliho na Andrově stadionu odpověděl dvěma trefami. Marseille ale v závěru srovnalo, doma pak Sigmu deklasovalo 4:0, když se dvakrát trefili právě Pirés a Dugarry, a zahájilo tak svou cestu až do finále.



Neslavně skončila druhá účast Jablonce v evropských pohárech. Díky dobré pozici Česka v pořadí národních koeficientů byl vítěz českého poháru mezi patnácti nasazenými v prvním kole PVP. Z předkola mu jako soupeř vzešel Apollon Limassol, jenž tak tak vyřadil litevský Ekranas. Kyperský celek při svých předchozích jedenácti pohárových účastech dokázal přejít jen přes čtyři soupeře. Na podzim roku 1998 se k nim bohužel přidal i Jablonec. V Limassolu Jablonec díky Fukalovi sice vedl, dvakrát však inkasoval a přivezl si těsnou porážku. Tu v teplickém exilu smazal již v prvním poločase, když se dvakrát trefil Martin Procházka. Po hodině hry ale soupeř snížil a poslal zápas do penalt. V nich Jablonec, stejně jako Sparta, selhal a s Evropou se loučil nečekaně brzy. A to na dalších dlouhých devět let. 

Velmi nízký zisk 2.250 znamenal pro Česko pokles pouze o jednu příčku na 10. pozici v pořadí národních koeficientů. Spartu sice mrzel nešťastně ztracený postup do Ligy mistrů, ovšem bylo třeba zapomenout a v konkurenci Slavie a teplického překvapení spěchat v lize za obhajobou, protože mistr ligy měl na podzim roku 1999 zajištěn postup do skupiny LM tentokrát bez kvalifikace. A to se vyplatí.