Hidetoši Nakata - truchlivý samuraj
Zaujalo nás
Bývá považován za nejlepšího Asiata v dějinách fotbalu. A to přesto, že svou profesionální kariéru ukončil v pouhých devětadvaceti letech. Když se k tomu gestu rozhodl, národ plakal, protože odcházela legenda. Motivy jeho rozhodnutí často bývají spojovány s finanční stránkou či zdravotními problémy, ale talentovaného fotbalistu k tomu vedlo něco mnohem, mnohem hlubšího.
Nakata hrál fotbal na profesionální úrovni sotva dva roky, ale přesto se stal dvakrát po sobě hráčem sezony. V pouhých dvaceti letech musíte být dost velký talent na to, aby se vám něco podobného podařilo. V minulém díle jsme si připomněli člověka, který figuruje v Pelého seznamu sto dvaceti pěti nejlepších žijících hráčů historie. Hvězda dnešního vydání nebude výjimkou, protože také Nakatovi se dostalo tohoto ocenění. Ptáte se, čím si to zasloužil?
Vášeň pro fotbal na sobě mladý Nakata podle vlastních slov začal pozorovat zhruba v sedmi letech při četbě manga komiksů se sportovní tématikou. Nakata však netrávil dny pouze čtením, naopak se věnoval mnoha sportům. Ve dvou z nich ale vynikal už od školy - fotbal a baseball hrály v jeho životě velkou roli. Ani jeho literární schopnosti zcela nezanikly, ale o tom až později. Po těžkém rozhodování si Nakata vybral fotbal, protože prý při jeho hraní cítil více volnosti. Talentovaný záložník ohromoval již během svých prvních zkušeností s fotbalem. V mládežnických týmech si jej všiml Junji Ogura, který stál na pozadí Nakatova vzestupu.
První profesionální smlouvu Nakata podepsal s klubem Bellmare Hiratsuka ve stejnojmenném městě. Toto angažmá mu vyneslo také pozvánku do juniorských reprezentačních výběrů Japonska, takže se Nakata objevil i na dvou juniorských turnajích pod hlavičkou FIFA. Pouhý rok po prvním podpisu smlouvy se dostal také do konečného výběru japonského týmu pro olympijské hry v USA roku 1996. O rok později si Nakata připsal premiérový start za seniorskou reprezentaci v utkání proti Jižní Koreji.
Cesta za slávou
Klíčovým se pro kariéru Hidetošiho Nakaty stal rok 1998 spojený především s mistrovstvím světa ve Francii. Japonci se sice museli do posledních chvil strachovat o možnost zahrát si na tomto svátku fotbalu, ale podařilo se jim projít přes kvalifikaci i souboj s Iránem. Pod dohledem španělského arbitra Manuela Diaze Vegy zářil právě Nakata. Nevstřelil sice ani jednu branku, ale všechny tři góly své země připravil. Fanoušci byli u vytržení a očekávali od ofenzivního talentu velké věci. Vycházející hvězda japonské kopané se rozhodla dobýt Evropu a usadila se v kádru ambiciózní Perugie. Ta poslala do Japonska čtyři miliony dolarů a udělala z Nakaty druhého Japonce v dějinách Serie A. Tím prvním se stal Kazu Miura, který však na roční anabázi v Janově příliš neuspěl.
Přesto se Nakata rozhodl postavit se nepříjemné statistice a tento tah se ukázal jako výtečný. V první sezoně nastřílel Nakata z pozice záložníka úctyhodných deset branek. Fanoušci šikovného středopolaře obdivovali nejen díky jeho schopnostem, ale zaujala je také Nakatova posedlost módou a extravagancí. Již na mistrovství světa Nakata ukázal, že je rád středem pozornosti a móda je mu velmi blízká. Před závěrečným turnajem si obarvil vlasy na blond, což kvitoval například známý japonský vizážista Aki Watanabe, jenž Nakatu označil za budoucí symbol módních trendů.
Japonský David Beckham
Renomé fotbalové superstar často otevírá hráčům možnosti i v jiných odvětvích zábavního průmyslu. Osobitá vizáž se podílela na hvězdném statusu nejednoho fotbalisty a výjimkou nebyl ani Hidetoši Nakata. Extravagantní styl ve spojitosti s posedlostí módou přispěl ke zvýraznění Nakatovy pověsti a postupem času se stal tváří značek jako je Calvin Klein. Díky přátelství s fotografem Andreou Teneranim pózoval pro časopis GQ. Renomované periodikum ústy Teneraniho vyjádřilo plusy Nakatovy osobnosti následně: "Je perfektní, je jako model. A hlavně miluje módu." Z talentovaného samuraje se stávala marketingová modla, kterou podporovala obliba na domácí půdě. Osobní stránky Nakaty registrovaly průměrně 200 tisíc zobrazení denně!
Perugia udržela japonský talent rok a půl. Říká se, že všechny cesty vedou do Říma. Vedly tam i kroky Hidetošiho Nakaty, za něhož tamní AS zaplatilo více než 21 a půl milionů eur. Nakata byl jedním z přímých účastníků památného ročníku 2001, v němž AS dosud naposledy získalo mistrovské Scudetto. Tým vedený ofenzivními legendami jako Francesco Totti, Vincenzo Montella nebo Gabriel Batistuta si poradil s veškerou konkurencí a mohl se za velké slávy radovat z prvenství v Serii A. Pokud by měl vystihnout Nakatovo působení v AS jediný zápas, pak jej dobře dokumentuje jeho představení proti Juventusu Turín.
Řím v něm prohrával již o dvě branky a navíc byl ze hry stažen právě klenot Giallorossi. Hidetoši Nakata ale Francesca Tottiho nahradil více než obstojně a deset minut před koncem utkání vstřelil krásnou dělovkou kontaktní branku. To ale nebylo vše, čím se ostrostřelec Nakata pochlubil. Jeho další ránu ze samého konce utkání musel brankář Edwin van der Sar vyrážet jen před sebe, kam si doběhl útočník Vincenzo Montella a srovnal!
Pro lásku k fotbalu
V nejlepším se prý má skončit. Toto heslo razil také Nakata, který po mistrovských oslavách z Věčného města odešel. Za sumu převyšující 28 milionů eur jej koupila hrdá Parma, která se na Japoncovo umění spoléhala v šedesáti sedmi zápasech. Na další triumfy ale Nakata v dresu Ducali nedosáhl a nakonec se rozhodl pro změnu klimatu. Po hostování v Bologně se Nakata upsal Fiorentině a barvy Violy hájil po dobu dvou let. Postupně ale ztrácel motivaci. Nenašel ji ani na Ostrovech, kam se v roce 2005 vydal na hostování do Boltonu Wanderers. Vášeň pro milovanou hru byla nenávratně pryč. Ještě větší šok pro celou zemi vyvolala zpráva milovaného hráče o zamýšleném konci kariéry. Na začátku července zvěsti potvrdil sám hráč s tím, že jeho rozhodnutí skončit jako profesionální fotbalista je konečné.
Média samozřejmě začala spekulovat o možných důvodech za tímto neočekávaným krokem a ve hře se objevilo mnoho "zaručených" informací. Když Nakata poprvé prostřednictvím svých webových stránek ohlásil konec kariéry, nejedno japonské srdce bylo zlomené. Hlavní sportovní magnet celé země dostával tisíce dopisů denně a registroval až patnáct milionů zobrazení za den, což odpovídalo desetině japonské populace. Namísto fotbalu se Nakata vrhl na osobnější cíle, mezi něž patří samozřejmě móda, cestování a především sbírání nových zážitků. O ně se někdejší hvězda dělí s veřejností, protože od roku 2007 funguje jako stálý přispěvatel magazínu Monocle.
Na otázku pravých motivů, které stály za fotbalistovým rozhodnutím skončit s profesionálním fotbalem, dostali příznivci této hry odpověď poměrně nedávno. Ikona japonského sportu se dočkala mnoha individuálních ocenění, mezi něž patří také tři nominace na Zlatý míč. Přesto se vášeň pro fotbal vytratila. "Den za dnem jsem si uvědomoval, že z fotbalu - sportu, který jsem hluboce miloval - se stává jen byznys. Cítil jsem, že se hraje jen kvůli penězům a toho jsem se nemohl dál účastnit. Obchod vytlačil jakoukoli radost ze hry. Podle mého názoru by tým měl být jako rodina, ale to už neplatilo. Byl jsem zklamaný, proto jsem skončil," smutně dodal hrdý velikán.
Nakata hrál fotbal na profesionální úrovni sotva dva roky, ale přesto se stal dvakrát po sobě hráčem sezony. V pouhých dvaceti letech musíte být dost velký talent na to, aby se vám něco podobného podařilo. V minulém díle jsme si připomněli člověka, který figuruje v Pelého seznamu sto dvaceti pěti nejlepších žijících hráčů historie. Hvězda dnešního vydání nebude výjimkou, protože také Nakatovi se dostalo tohoto ocenění. Ptáte se, čím si to zasloužil?
Vášeň pro fotbal na sobě mladý Nakata podle vlastních slov začal pozorovat zhruba v sedmi letech při četbě manga komiksů se sportovní tématikou. Nakata však netrávil dny pouze čtením, naopak se věnoval mnoha sportům. Ve dvou z nich ale vynikal už od školy - fotbal a baseball hrály v jeho životě velkou roli. Ani jeho literární schopnosti zcela nezanikly, ale o tom až později. Po těžkém rozhodování si Nakata vybral fotbal, protože prý při jeho hraní cítil více volnosti. Talentovaný záložník ohromoval již během svých prvních zkušeností s fotbalem. V mládežnických týmech si jej všiml Junji Ogura, který stál na pozadí Nakatova vzestupu.
První profesionální smlouvu Nakata podepsal s klubem Bellmare Hiratsuka ve stejnojmenném městě. Toto angažmá mu vyneslo také pozvánku do juniorských reprezentačních výběrů Japonska, takže se Nakata objevil i na dvou juniorských turnajích pod hlavičkou FIFA. Pouhý rok po prvním podpisu smlouvy se dostal také do konečného výběru japonského týmu pro olympijské hry v USA roku 1996. O rok později si Nakata připsal premiérový start za seniorskou reprezentaci v utkání proti Jižní Koreji.
Cesta za slávou
Klíčovým se pro kariéru Hidetošiho Nakaty stal rok 1998 spojený především s mistrovstvím světa ve Francii. Japonci se sice museli do posledních chvil strachovat o možnost zahrát si na tomto svátku fotbalu, ale podařilo se jim projít přes kvalifikaci i souboj s Iránem. Pod dohledem španělského arbitra Manuela Diaze Vegy zářil právě Nakata. Nevstřelil sice ani jednu branku, ale všechny tři góly své země připravil. Fanoušci byli u vytržení a očekávali od ofenzivního talentu velké věci. Vycházející hvězda japonské kopané se rozhodla dobýt Evropu a usadila se v kádru ambiciózní Perugie. Ta poslala do Japonska čtyři miliony dolarů a udělala z Nakaty druhého Japonce v dějinách Serie A. Tím prvním se stal Kazu Miura, který však na roční anabázi v Janově příliš neuspěl.
Přesto se Nakata rozhodl postavit se nepříjemné statistice a tento tah se ukázal jako výtečný. V první sezoně nastřílel Nakata z pozice záložníka úctyhodných deset branek. Fanoušci šikovného středopolaře obdivovali nejen díky jeho schopnostem, ale zaujala je také Nakatova posedlost módou a extravagancí. Již na mistrovství světa Nakata ukázal, že je rád středem pozornosti a móda je mu velmi blízká. Před závěrečným turnajem si obarvil vlasy na blond, což kvitoval například známý japonský vizážista Aki Watanabe, jenž Nakatu označil za budoucí symbol módních trendů.
Japonský David Beckham
Renomé fotbalové superstar často otevírá hráčům možnosti i v jiných odvětvích zábavního průmyslu. Osobitá vizáž se podílela na hvězdném statusu nejednoho fotbalisty a výjimkou nebyl ani Hidetoši Nakata. Extravagantní styl ve spojitosti s posedlostí módou přispěl ke zvýraznění Nakatovy pověsti a postupem času se stal tváří značek jako je Calvin Klein. Díky přátelství s fotografem Andreou Teneranim pózoval pro časopis GQ. Renomované periodikum ústy Teneraniho vyjádřilo plusy Nakatovy osobnosti následně: "Je perfektní, je jako model. A hlavně miluje módu." Z talentovaného samuraje se stávala marketingová modla, kterou podporovala obliba na domácí půdě. Osobní stránky Nakaty registrovaly průměrně 200 tisíc zobrazení denně!
Perugia udržela japonský talent rok a půl. Říká se, že všechny cesty vedou do Říma. Vedly tam i kroky Hidetošiho Nakaty, za něhož tamní AS zaplatilo více než 21 a půl milionů eur. Nakata byl jedním z přímých účastníků památného ročníku 2001, v němž AS dosud naposledy získalo mistrovské Scudetto. Tým vedený ofenzivními legendami jako Francesco Totti, Vincenzo Montella nebo Gabriel Batistuta si poradil s veškerou konkurencí a mohl se za velké slávy radovat z prvenství v Serii A. Pokud by měl vystihnout Nakatovo působení v AS jediný zápas, pak jej dobře dokumentuje jeho představení proti Juventusu Turín.
Řím v něm prohrával již o dvě branky a navíc byl ze hry stažen právě klenot Giallorossi. Hidetoši Nakata ale Francesca Tottiho nahradil více než obstojně a deset minut před koncem utkání vstřelil krásnou dělovkou kontaktní branku. To ale nebylo vše, čím se ostrostřelec Nakata pochlubil. Jeho další ránu ze samého konce utkání musel brankář Edwin van der Sar vyrážet jen před sebe, kam si doběhl útočník Vincenzo Montella a srovnal!
Pro lásku k fotbalu
V nejlepším se prý má skončit. Toto heslo razil také Nakata, který po mistrovských oslavách z Věčného města odešel. Za sumu převyšující 28 milionů eur jej koupila hrdá Parma, která se na Japoncovo umění spoléhala v šedesáti sedmi zápasech. Na další triumfy ale Nakata v dresu Ducali nedosáhl a nakonec se rozhodl pro změnu klimatu. Po hostování v Bologně se Nakata upsal Fiorentině a barvy Violy hájil po dobu dvou let. Postupně ale ztrácel motivaci. Nenašel ji ani na Ostrovech, kam se v roce 2005 vydal na hostování do Boltonu Wanderers. Vášeň pro milovanou hru byla nenávratně pryč. Ještě větší šok pro celou zemi vyvolala zpráva milovaného hráče o zamýšleném konci kariéry. Na začátku července zvěsti potvrdil sám hráč s tím, že jeho rozhodnutí skončit jako profesionální fotbalista je konečné.
Média samozřejmě začala spekulovat o možných důvodech za tímto neočekávaným krokem a ve hře se objevilo mnoho "zaručených" informací. Když Nakata poprvé prostřednictvím svých webových stránek ohlásil konec kariéry, nejedno japonské srdce bylo zlomené. Hlavní sportovní magnet celé země dostával tisíce dopisů denně a registroval až patnáct milionů zobrazení za den, což odpovídalo desetině japonské populace. Namísto fotbalu se Nakata vrhl na osobnější cíle, mezi něž patří samozřejmě móda, cestování a především sbírání nových zážitků. O ně se někdejší hvězda dělí s veřejností, protože od roku 2007 funguje jako stálý přispěvatel magazínu Monocle.
Na otázku pravých motivů, které stály za fotbalistovým rozhodnutím skončit s profesionálním fotbalem, dostali příznivci této hry odpověď poměrně nedávno. Ikona japonského sportu se dočkala mnoha individuálních ocenění, mezi něž patří také tři nominace na Zlatý míč. Přesto se vášeň pro fotbal vytratila. "Den za dnem jsem si uvědomoval, že z fotbalu - sportu, který jsem hluboce miloval - se stává jen byznys. Cítil jsem, že se hraje jen kvůli penězům a toho jsem se nemohl dál účastnit. Obchod vytlačil jakoukoli radost ze hry. Podle mého názoru by tým měl být jako rodina, ale to už neplatilo. Byl jsem zklamaný, proto jsem skončil," smutně dodal hrdý velikán.
Komentáře (103)
Přidat komentář"Vášeň pro milovanou hru byla nenávratně zpátky."
Myslím, že to tak autor nemyslel.
Myslel
Když je něco nenávratně zpátky, tak se ti to vrací, ne naopak, že by ustupovala...
To se omlouvám, psal jsem to v noci Samozřejmě "pryč"....
V noci? Článek má čas uveřejnění 11.54. Jsi nyní v Novém světě, Largo?
Ve Tvém světě je čas uveřejnění totožný s časem psaní?
Tak je to tu dvě hodiny a noc nikde. A Nový svět odkazoval na Novosvětskou, ne na nějaký Tvůj, nebyl to výsměch...
Na mě musíš pomalu takhle po ránu
Za poslední odstavec.
To je hloupý názor. Fotbalisté jsou zaměstnanci, a proto pobírají salaire. Pokud se mu to nelíbí, tak se neměl stávat profesionálem, mohl chodit do práce a 2x tejdně chodit na treninky amatérů. Navíc fotbal je zábavní průmysl, a pokud na vás přijde 50 000 lidí 2x týdně, kteří za to platí, tak není divu, že jste s ohledem na tuto skutečnost odměnováni. Stěžovat si na to, že z fotbalu se stává byznys je stejná blbost, jako stěžovat si na to, že v česku si žijeme hůř než v německu
však se na to taky vysral, jak říkáš... není to hloupý. nelíbilo se mu to, tak skončil. nevim, co je na tom hloupýho. hloupý by bylo, kdyby si na to stěžoval, ale hrál by dál za těžký prachy
Nevím jak je to v zahraničí, ale u nás jsou fotbalisté OSVČ.
Co to s tím má co dělat?
nejsou to zaměstnanci
Není to trochu protizákonné, když jsou vázáni k jednomu klubu. Asi tam mají výjimku.
Tak nejde o to, že by měl být fotbal plně amatérský. Ale změnilo se to tak, že je to jenom o penězích pro hromadu hráčů, pro vedení klubů i agentů, což je vidět.
Palcující rozervanci a romantici. To jsou jak ty věčné stížnosti, že film je jen a jen byznys.
Ale Nakatu mám rád.
populistický kecy
bohužel čistá pravda
Výborný článek o výborném hráči
máš z toho asi průjem co?
Říkal jsem si co je tohle za reakci která nedává žádný smysl pak jsem s epodíval na profil a pochopil ACS
to ti musí bejt asi taková psina co? jéé on fandí spartě .... celá rodina se u vás popadá za břicha ...
To si piš
Tvůj příspěvek není o moc chytřejší
http://youtu.be/SgAG9bnQG2o
Pán fotbalista
Vadil mu byznys, přitom dělal pro Calvin Klein atd? To mi moc nesedí, jinak skvělej hráč a známej, stejně jako Jay Jay Okocha
nevadil mu byznys, vadilo mu, ze se z fotbalu stal jen byznys
to jsou dve odlisne veci
no jasně, ale logicky k němu přispíval, že jako fotbalista ( díky fotbalu známá osobnost) dělal svůj vlastní byznys pro Calvina, takže díky fotbalu :-)
Coooo?
z fotbalu se stal byznys i díky tady těm hráčům, kteří díky své fotbalové popularitě vydělávali třeba na módě a podobných aktivitách, pořád nechápu, co nechápete :-)
frajer
Chcel by som vidiet ako by teraz Parma dala za hraca 28 mega
tenkrát ještě byla štědře dotována jakousi farmaceutickou firmou
*potravinářskou
jj, Parmalat, ten mak mek financni problemy, takze se majitel vysral na klub
sympatak, miloval jsem ty jeho bomby z dalky
Jasný, vadil mu fotbalovej byznys, ale že byl pár sezon mezi desítkou nejlíp placených fotbalistů světa mu evidentně nevadilo...a fotbal se určitě nestal větším byznysem v době, kdy on profesionálně fotbal hrál...tyhle krásnofotbalový řeči o fotbalu bez komerce ode těchto lidí jsou opravdu katastrofální...
zato moudra z diskusí Eurofotbalu od lidí, kteří si pomalu nezavázali ani kopačky, by se měly tesat do kamene co
vykuř mi moje shnilý černý péro
:D
Proč? Naráz to na něj mohlo dolehnout, když viděl, že sportovní stránka jde všude okolo něj dozadu, a akcentuje se ta peněžní. Je to jak v jiné práci, když najednou cítíš, že tam chodíš jen pro výplatu a jinak Tě ubíjí.
Tady jde o obecnou stránku věci, fotbal se přece nestal komerční záležitostí a byznysem v roce 2006, kdy s fotbalem skončil...
To ne, ale prostě to ti mladí dlouho nepozorují nebo jim to je fuk. Odtrénují a jdou do butiku nebo do knajpy. A někteří začínají o hře přemýšlet a zjistí, že jsou součásti mašiny na peníze a začne jim to vadit. Přestane je fotbal těšit, je-li takto "ozvláštněn" a volí konec.
Tenhle borec patříval mezi deset nejlíp placených fotbalistů na světě, byl tím byznysem štědře odměňovanej, to si toho jako za celou svoji kariéru nevšimnul?
Peněz si všiml, ale chápu to tak, že přišel okamžik, kdy poznal, že už to není o hře, že prioritou jsou všude kolem prachy.
Tomu vůbec nerozumím...to jaké do té doby nevnímal, jak komerce ve fotbale funguje?
Pravděpodobně si to neuvědomoval. Chápu, že to najednou člověku může dojít a začne se mu to hnusit.
Driv ta komerce nebyla tak velka, tak dokazal snaset, ale pak se to zhorsovalo, a on dospel k rozhodnuti, ze uz to je na nej moc. Nevim co je na tom tezke pochopit...
Nakata proste nezvladol tlak, ktory na neho nalozila Parma, ked za neho vyplatila obrovske peniaze a cakala obrovske vykony a lidra. Nestalo sa, kritika a ze nenapil ocakavania na neho dolahlo, nedokazal sa od toho odprostit, futbal ho nebavil. Bolo prve toto, ci strata motivace?
Kazdopadne akesi zivotne prezrenie o futbale ako takom, to su take alibisticke bachorky. Nakata sa nenarodil v sedemdesiatych rokoch (ved i vtedy prestupoval Cruyff za ohromny milion Ł), ze by nevedel, co sa s vrcholovym futbalom spaja. Futbal sa nestal biznisom (ano slovensky sa to takto pise ) zo dna na den.
S prvnim odstavcem souhlas, s druhym uz ne. Delal si nekdy na pasu ve fabrice? Tyden to vydrzis a treba te to i bavi, mesic taky, dva mesice taky a pak uz proste potrebujes vypadnout, jinak zesilis.
Vsichni se dnes chovaji jakoby zmenit nazor byl trestny cin. Mohl si precist jednu jedinou knihu na libovolny tema rozdeleni zdroju ve svete, nebo si jen precist blbej clanek v novinach a to mu mohlo otevit oci...
Nemyslim si, ze si pouzil vhodne prirovnanie. Na praci za pasom je ubijajuca prave ta kazdodenna rutina, ktora na teba posobi priamo kazdy den. Kdezto s futbalom ako biznisom mas akysi filozoficky, hodnotovy problem, s ktoreho prejavmi nie si ako futbalista konfrontovany kazdym dnom, kedy prides do prace.
Ja v podstate netvrdim, ze Nakata nemohol casom vnimat intenzivnejsie, ze futbal = biznis, ale zdovodnit takto koniec s futbalom je totalne alibisticke a pre mna i nelogicke. To by sa kludne mohol vyhovorit na neexistenciu svetoveho mieru, ktora mu brani sa plne sustradit na futbal. Nakata proste skoncil s futbalom, pretoze neuniesol uz i v jeho dobe (a i dobe dlho pred nim) prirodzenu sucast vrcholoveho futbalu, tlak prameniaci z toho, ze do teba nejaky klub investuje obrovske peniaze a ocakava navratnost. Zjednodusene povedane, alibisticky oznacil pricinu svojho konca mimo seba v duchu "oni su zli, ja som obet".
Přirovnání možná pokulhává, ale s mojí zkušenosti se sportem na velmi nízké soutěžní úrovni se mi to prostředí nelíbilo už tam. Umim si jen hodně těžko představit, co všechno obnáší, když za tebe někdo platí miliony a týden co týden musíš uspokojit desetitisíce fanoušků. Vše co jsem chtěl tím přirovnáním říct je, že mi nepřijde vůbec nereálné, aby to Nakatu fakt přestalo bavit z těch důvodů o kterých píše.
Taky si myslim, ze mohlo jit o posun v mysleni. Treba si po tech letech slavy a penez uvedomil, ze to vsechno je jen pozlatko, a chybi mu to, cim ho fotbal naplnoval nejvic. Nezapomente na to, ze japonska kultura je relativne kolektivisticka, hodnota celku je pro ne postavena vys nez individualni zajmy. Hraci na vrcholovy urovni tezko skonci v podobnym veku, pokud se nezranej (pravdepodobnejsi). Tohle je dalsi moznost.
Nakata sa narodil v sedemdesiatych rokoch. Ale jinak souhlas. Když ještě nebyl v balíku, tak mu velké prachy ve fotbale určitě nevadily .
Zle som to napisal Myslel som tym, ze ho futbalovo neformovali sedemdesiate roky.
Jak nezvladl, vsak tam odehral 2,5 sezony a 67 zapasu
Nakatomi Plaza - John McClane
jako malej jsem sbiral fotbalove karticky hracu a tohoto jsem minimalne 10x a rikal jsem si "kdo to sakra je" :DD
Doufám, že to na něj přišlo ve Fiore a ne v Boltonu.
Zase skvělý článek Já už snad chodím na Eurofotbal jen kvůli těmhle článkům
To je k nevíře, co se tady člověk občas dočte. Že prej báchorky... zrovna Nakata je fakt ten poslední, komu by se tyhle slova neměly věřit. A už vůbec ne jen proto, že odjakživa ujížděl na módě, a tak po skončení kariéry kývl na spolupráci s Calvinem Kleinem. Opravte mě, ale mám pocit, že pro ten časopis i pro CK začal dělat až po pověšení kopaček na hřebík - což je pochopitelný žejo, snad nikdo nečekal, že bude do konce života dřepět na chodníku.
Co je ale uplně hlavní - a to mi v článku dost chybí - je fakt, že Nakata je neskutečně poctivej člověk. Člověk lidu, kterej nebyl milovanej jen pro svuj vzhled (alá japonskej Beckham), ale i pro svý životní postoje... a na popularitě mu jedině přidává jeho aktivita po skončení kariéry.
1. (Tohle je v článku letmo zmíněný, ale zaslouží si to rozvést) To cestování trvalo celý dva roky, během nichž on údajně navštívil na 70 zemí, udělal z toho dývýdýčko a část výtěžků pak měla jít na výzkum léčby malárie v Kongu. Jo, člověk může pochybovat, že tomu tak nakonec fakt bylo, ale pořád tu vidim ten zřejmej rozdíl, kdy celebrita "dělá charitu" z tepla vlastního (luxusního) obydlí, a kdy celebrita ty místa opravdu navštíví.
2. Po tsunami: "Nakata promptly operated charity football matches in Asia and the EU and a number of charitable events for children in Tohoku after the disaster. He has been traveling around Japan to rediscover and promote the greatest Japanese cultures to the world."
... v rámci toho - po "třech letech poznávání vlastní kultury" (jak sám řek) - se pustil do produkce saké jako součásti japonský kultury, kterou pak vyvezl až do Londýna (v rámci svýho N Baru).
3. To mi přijde vůbec nejhlavnější: http://www.habitat.org/newsroom/2009archive/11_16_2009_CWP_Hidetoshi_Nakata.aspx
Za tieto veci si Nakata uznanie samozrejme zasluzi. Ale vyssie bola debata o inom, o tom, ze oznacil za vinnika konca svojej kariery skutocnost, ze futbal = biznis.
"Obchod vytlačil jakoukoli radost ze hry."
A ja tvrdim, ze:
"Tlak, a ze nenaplnil ocakavania v istej fazy kariery mu bralo radost z hry."
Obe vety spolu suvisia, ale je v tom zakladny rozdiel. Nakata hladal pricinu svojho konca inde nez v sebe, hodil vinu na "zly futbal", nie na seba. A toto je mi proti srsti.
Ano, islo hlavne o biznis. Neviem ake ocakavania mali vo vtedy cerstvo vykradnutej Parme po krachu ich hlavneho sponzora Parmalatu, ale co si ja pamatam, kupoval sa za slusny balik penazi (na azijskeho hraca, ktory bol vtedy stale akymsi exotom, kedze sa jednalo o transakciu pred MS02), jeho vykony vzdy vycnievali nad ostatnymi (nakolko v AS nepatril do zakladu) a zaroven na to ho posadili na lavicku, tak mam skor dojem, ze investiacia do neho bola skor mimofutbalova nez futbalova, kedze by sa rapidne zvysil zaujem o Serie A a teda aj Parmu svtedajsim najlepsim futbalistom a ikonou Japonska. Cize skvely reklamny a marketingovy tah, ktory este obchod Serie A - J League chvilku mierne zivil, az nakoniec zvitazila s Japoncami Bundesliga. Skutocne co si pamatam, v Parme bol snad asi vtedy jediny kreativny hrac, co hral a nezmyselne chybal po vydarenom zapase v zaklade a pritom Parme sa vtedy aj napriek 6-7 miestu skutocne bez neho herne nedarilo. Ale blizsie info uz nemam, co bolo toho pricinou. Nakata mal skutocne velky potencial byt aj svetovym futbalistom.
Čau lidi, nemáte někdo seznam hráčů o kterých tady byl napsán takovýhle článek? Rád bych si je všechny přečetl.
http://www.eurofotbal.cz/tema/hvezdy-trpasliku/
Díky moc
To je tak těžké pochopit, že miloval fotbal jako hru?
Zbytek jde pochopit dvěma způsoby. Nelíbilo se mu, co se dělá z fotbalu obecně a tak skončil. Nebo to jde pochopit tak, že u něj samotného se radost ze hry vytratila a už to pro něj byl jen byznys, bral to jako něco, co mu vydělává, i když například on dle svého nepodává adekvátní výkony. Tak jako tak to je obdivuhodné a klobou dolů.
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele