Gól není zločin: Slavia totálním fotbalem po Lille semlela i Spartu. Vítězný návrat Kozla do Liberce

Časy se mění. Slavia vede ligu a Sparta se vrací do role lovce. Už na začátku října je zaděláno na další strhující bitvu o mistrovský titul. Zápletku mu dalo úvodní derby, ve kterém červenobílí potvrdili návrat všeho totálního, co je pod Jindřichem Trpišovským v minulosti vyneslo na vrchol.

Jestliže se v létě zdálo, že pokud by si Lars Friis šel vsadit sportku, stal by se téměř jistě miliardářem, jak mu všechno vycházelo, poslední týdny ukazují, že dánský kouč není neomylný a i jeho se štěstí nedrží věčně.

Derby v Edenu bylo razítkem na to, že Sparta na domácí scéně uvadá a plavovlasý trenér, který v létě převzal odpovědnost za její výkony, musí najít cestu z krize ven. V Chance Lize totiž klub z Letné ztrácí sílu, kterou dokázal převálcovat soupeře. Kvůli které na Spartu znovu fotbaloví experti pěli ódy.

Že se jedná o subjektivní pohled? Pojďme si dát trochu čísel. Na začátku ligy, kdy Sparta paradoxně hojně rotovala kádr, měla v úvodních šesti zápasech očekávané góly (xG) na hodnotě 2 a více. Jen v Jablonci spadla na 1,94. I tak se jednalo o solidní hodnotu. A i když to herně občas drhlo, Pražané vyhrávali doma i v pohárech, čímž si zajistili účast v Lize mistrů.

Jenže pak přišel zlom. V Hradci Králové se Sparta dostala v očekávaných gólech na hodnotu 1,55, proti Českým Budějovicím (1,87) se zdálo, že si spraví chuť a vrátí se znovu do rytmu, ale i výkon na Střeleckém ostrově působil rozháraným dojmem. A pak už jsou tu vyloženě průšvihy, které rudé oddělily od Slavie na rozdíl šesti bodů. Prohra se Sigmou (1,25 - nejnižší xG v domácím prostředí) a derby v Edenu, kde přímá střela na branku přišla až ve druhém poločase a očekávané góly hostů nepřesáhly hodnotu 1.

Je zřejmé, že od zápasu v Hradci se na Letné něco změnilo. Co přesně, musí nyní pojmenovat Friis a jeho tým. V neděli v útrobách slávistického stadionu nabídl spíš obecnou odpověď o tom, že podobný proces tu byl v již v minulé sezoně a hráči si s tím musí poradit, být více kreativní. Zda bude to stačit, si nejsem jistý.

Dobrý dojem neudělalo ani Friisovo přiznání, že Sparta byla zaskočena skutečností, že může v Edenu hrát fotbal a držet se své hry. Zde patří kredit Jindřichu Trpišovskému, který přečetl Dánovu myšlenku o prostorech pro hbitá křídla za obranu Slavie ještě před samotným zápasem a prostory, kde by mohli Jan Bořil, David Zima či Tomáš Holeš krvácet, zkrátka a jednoduše zavřel. Nechal Spartu hrát u jejího vápna, kde ji posléze znepříjemňovalo práci trio Tomáš Chorý, Mojmír Chytil a Lukáš Provod.

Nebylo chybou, že Friis něco zkusil a zařadil do sestavy Ermala Krasniqiho, ale že náprava přišla až ve druhém poločase. Jestliže pokýval hlavou na dotaz, zda nečekal od hráčů rychlejší reakci, to samé by se dalo říct o něm. Sparta totiž v prvním poločase marně hledala cestu, jak může Slavii ublížit.

Ano, mohla hrát svoji hru, ale musela by se zároveň popasovat s intenzitou, se kterou slávisté zápas rozjeli, což bylo pro Qazima Laciho, Kaana Kairinena ale i například Veljka Birmančeviče složité. "Nakopnou dlouhý balon a běží, s tím se těžko něco dělá," ulevil si Laci po zápase. Pod tlakem dělali sparťané rozhodnutí, které by za normálních okolností neudělali. Třeba když Laci dvakrát po sobě odvzdal balon lehkomyslnou patičkou na půlce, nebo Birmančević zbrkle v ojedinělém brejku pálil přímo z první, místo aby situaci lépe vyhodnotil.

Vysvětlení je jednoduché - slávisté dostali rivala do nekomfortu svým - říkejme tomu třeba - totálním uvítáním. V Edenu to před pár týdny pocítilo Lille, když na něho Diouf a spol. vlétli a honili francouzský celek po celém hřišti, hráči za desítky milionů eur se nestačili divit, co se to děje a v jakém vesmíru se zrovna ocitli.

Jenže na tohle měla být Sparta připravená. V úvodních 20 minutách, které rozhodly o výsledku utkání, byli svěřenci Jindřicha Trpišovského v transu. Nevynechali ani jeden souboj, neustále byli v pohybu, v nabídce a sbírali odražené balony. Jakmile se Sparta vzpamatovala a Slavia už začala postupně fyzicky odcházet, bylo pozdě....

Fotbal je krásný v tom, že umí rozdávat i brát. Jestliže Luboši Kozlovi před několika měsíci vzal, když jej nové vedení Slovanu odvolalo z funkce a tak trochu jej ještě poplivalo na rozloučenou, v sobotu si to současný jablonecký kouč vzal vše zpátky.

Liberec v přímém souboji doslova knokautoval a zostudil. Pět gólů v samostatné české lize ani jeden ze severočeských rivalů v přímém souboji nikdy nevstřelil. "Dnes jsme padli na dno," hlesl majitel Ondřej Kania na sociální síti X. Těmito slovy měl jeho vzkaz nejspíš skončit.

Jenže mediální aktivita Slovanu pokračovala. Klub vydal i video, ve kterém vlastník detailně vylíčil, co po výplachu v derby pronesl před hráči a jaké jsou jeho bezprostřední dojmy - samozřejmě plné emocí - po prohře 0:5.

"Řekl jsem jim, že vím, že já jsem v životě vítěz. Že jsem byl vždycky schopný překonat velké překážky a nakonec vždy zvítězil, ale že v nikom z nich to nevidím. A byl bych strašně rád, aby mě vyvedli z omylu," byla jedna z myšlenek, která opravdu v sobotu večer zazněla před nastoupenou jednotkou Radoslava Kováče.

Co k tomu dodat... Snad jen, že ještě je stále dost času na to, aby se sportovní dokument, který se od začátku sezony o klubu natáčí, přeměnil na nefalšovanou reality show.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.