Galatasaray má za sebou rok jako na horské dráze. Aktuální cíl? Ligový titul

Je obtížné definovat, co znamená skutečný úspěch. Pro každého je to totiž něco jiného. Úspěch nemusí znamenat, že budete stát na stupních vítězů nebo budete vyzdviženi nad své vrstevníky. Zeptejte se stovky lidí, co považují za úspěch, a dostanete celou řadu odpovědí. Ale pro Galatasaray je úspěch jednoduše definován jako vítězství. Nic víc, nic míň. A bylo by bláhové myslet si něco jiného.

Galatasaray, klub s košatou historií a dědictvím, je nejúspěšnějším mužstvem v Turecku. Získal více titulů v Süper Lig (22), více tureckých pohárů (17) a více evropských trofejí (2) než kdokoli jiný. Jeho rivalita s městskými sousedy Fenerbahce je opravdu třaskavá, a i když by si sok možná myslel, že je větší než Galatasaray, čísla v současné době naznačují, že by se mýlil.

Neutuchající hrdost, kterou fanoušci Galatasaraye cítí, je patrná v okamžiku, kdy začnete opouštět nejbližší stanici metra a blížit se na stadion Nef. Víte, že jste se ocitli v oblasti, která září ryzí fotbalovou kulturou.

Stěny podél tunelu pokrývají malby, na nichž jsou vyobrazeny největší okamžiky klubové historie. Z nich vyčnívá vítězství v Poháru UEFA v roce 2000, kdy porazili tým Arsenalu s Thierrym Henrym a Patrickem Vieirou v sestavě. Jde tedy o jediný turecký tým, který kdy vyhrál evropský titul, což brzy zdvojnásobil, když o několik měsíců později porazil Real Madrid v Superpoháru UEFA.

A tohle je přesně ten důvod, proč byla sezona 2021/22 tak zničující pro všechny zúčastněné.

Devastující sezona

V minulém ročníku skončil Galatasaray na 13. místě, což je nejhorší umístění v historii ligy. Byl to katastrofální neúspěch, kterému odpovídaly i výstřelky mimo hřiště a politika, do níž byl zapleten Fatih Terim.

Terim je největší osobností v historii tureckého fotbalu. A to není žádné přehnané tvrzení psané pro dramatický efekt. Přezdívá se mu "císař" a neexistuje člověk, který by měl na tuto hru v zemi větší vliv.

Jeho životopis je jednoduše velkolepý. V roce 1996 dovedl Turecko jako první na mistrovství Evropy a v roce 2008 se dostal do semifinále Eura, kde s týmem předvedl nádhernou jízdu plnou dechberoucích obratů.

A podobně úspěšný byl i v Galatasarayi. Během čtyř různých období u kormidla v letech 1996-2021 získal osm ligových titulů, čtyři turecké poháry a pět tureckých superpohárů. Úspěšné tažení v Lize mistrů v roce 2013, v níž Galatasaray nestačil až ve čtvrtfinále na Real Madrid, si fanoušci připomínají dodnes.

Nebyl ani špatným hráčem. Přestože během jedenácti let v klubu nikdy nezískal ligový titul, byl jeho kapitánem, vůdcem a pravým bojovníkem. Na hřišti ztělesňoval Galatasaray. Vyhrál tři turecké poháry a Superpohár, a to v době, kdy ještě mužstvo nebylo tak silné.

Terimovy manažerské schopnosti a um, vydolovat ze všech to nejlepší, nemá obdoby. Jeho vřelá a přátelská, ale zároveň nemilosrdná a náročná osobnost mu poskytly dokonalou kombinaci pro prosazování autority. Těžko hledat bývalého hráče, který by o něm řekl špatné slovo.

S mnohými z nich se dodnes baví a nazývá je svými přáteli. Například bývalý kanonýr Marseille a Chelsea Didier Drogba ho často navštěvuje v Turecku a blízké vztahy má i s legendárním Gheorghem Hagim.

Spolupráce s Terimem

V nedávno vydaném dokumentárním filmu "Terim" od Netflixu, na který by se měl podívat každý fotbalový fanoušek, mluvil současný manažer Galatasaraye Okan Buruk o spolupráci s Terimem, pod kterým před více než 20 lety hrál.

"Jako hráč jsem rád držel míč, moc jsem nepřihrával. Pamatuji se, jak jsem jednou měl míč u nohy, kopl jsem, pak podruhé a potřetí a pak jsem to pokazil a o balon přišel," řekl Buruk, kterého následoval ve vyprávění příběhu právě Terim.

"Řekl jsem mu: 'Okane, pošli míč prvnímu člověku, kterého uvidíš'. Ale on si ho, jak byl zvyklý, nechal dál. Pěkně mě to naštvalo, a tak jsem požádal podavače míčů o další a řekl 'Okane, hraj s tímhle!'"

Buruk pokračoval: "Dal týmu druhý míč a hra pokračovala. Jeden míč jsem měl u nohy a druhý byl na hřišti," vzpomínal.

"Ale nijak mě to neurazilo, na hřišti člověk musí trenéra poslouchat. Zejména v prvních dnech či týdnech v novém klubu totiž prezentuje svůj styl a přemýšlení, někdy prostřednictvím jednoho hráče, jindy prostřednictvím celého týmu. V tomto případě dal nám všem jasný a zřetelný vzkaz," řekl.

To je krátký pohled na to, jak Terim na střídačce vládl, ale také na to, jak obrovský měl mezi svými svěřenci respekt. Jde o muže s obrovskou důstojností, hrdostí a vášní, kterého fanoušci Galatasaraye bezmezně zbožňují. Má velké místo v jejich srdcích a je pro ně skutečně neomylný. Ani jeho láska ke klubu nezná mezí.

Rozpory s majitelem

Jeho největší síla je však možná spojena s jeho největší slabinou. Terimova základní přesvědčení a tvrdohlavost vedly k tomu, že se dostal do sporu s několika klubovými prezidenty a lidmi na vyšších pozicích, než je on sám.

Když působil v roce 2001 ve Fiorentině, pohádal se s majitelem Vittoriem Cecchi Gorim poté, co chtěl mít větší vliv na chod týmu, a jednou se dožadoval, aby ho během zápasu pustil do šatny. A to Terim rázně odmítl.

"Kabina je pro mě místo, kde jste očištěni od všeho, kde jste zcela zranitelní," řekl Terim ve svém dokumentu. "Hráči by se tam měli odstřihnout od jakéhokoli rozptýlení, fyzického i psychického. Soukromí tohoto místa pro mě bylo velmi důležité."

Ze své funkce tedy kvůli svému přesvědčení odstoupil a vzdal se veškerých náhrad, které mu mohly být vyplaceny. Fanoušci Fiorentiny byli jeho odchodem rozzuřeni a zdrceni.

V roce 2013 se zase nepohodl s majitelem Galatasaraye Ünalem Aysalem - navzdory zisku dvou ligových titulů a postupu do čtvrtfinále Ligy mistrů - nazval Terima obyčejným "zaměstnancem".

Před pěti lety byl také propuštěn z funkce manažera reprezentace Turecka poté, co se zapletl do hromadné rvačky v restauraci svého zetě, při níž bylo zraněno pět lidí.

"Dělám chyby, s tím se potýkáme všichni. Obvykle jednám trochu zbrkle a musím za to platit, to k tomu prostě patří. Nikomu nepřeji nic špatného, ale vždy budu chránit své nejbližší přátele a rodinu," řekl tehdy k situaci.

Své zásady pevně dodržuje a ti, které má nejraději, jsou pro něj vždy na prvním místě. I kdyby mělo dojít k fyzické interakci. Nepřipomíná vám to Tonyho Soprana, postavu z ikonického mafiánského seriálu? Mějte to na paměti pro to, co teď přichází.

Elmas zvolen i díky Terimovi

Sezonu 2021/22 zahájil nově zvolený prezident Galatasaraye Burak Elmas oznámením, že Terim podepsal v klubu tříletou smlouvu. V Turecku jsou prezidenti voleni skupinou fanoušků a Elmas získal tak velkou podporu i proto, že se zaručil, že Terim bude v klubu po celé tři roky.

Součástí jeho a Terimova plánu bylo odpojit se od typického přestupového scénáře, který znamenal podepisovat smlouvy s hráči, kteří jsou před koncem mnohdy hvězdných kariér. Hagi, Drogba, Wesley Sneijder a Radamel Falcao jsou toho příkladem.

Důvodem byl nedostatek finančních prostředků. V důsledku toho tak docházelo k podpisům mladších hráčů s výhledem do budoucna. Takže poté, co se Galatasaray v září 2021 Falcaa zbavil, přišli Alexandru Cicaldau, Olimpiu Morutan, Sacha Boey a Victor Nelsson.

Jenže rychle se ukázalo, že nejspíš nepůjde o jednoduchý ročník. Nejprve byl klíčový obránce Marcao suspendován na šest zápasů poté, co na tréninku napadl Kerema Akturkoglua, a to byla jen předzvěst něčeho horšího.

Poté, co je Rangers vyřadili z Ligy mistrů v kvalifikační fázi, se s jedním špatným výsledkem za druhým propadali ligovou tabulkou. V lednu se nacházeli pouhé tři body od sestupového pásma.

Konec trenéra i prezidenta

Díky řadě skvělých výkonů se Galatasarayi aspoň podařilo skončit na prvním místě ve skupinové fázi Evropské ligy, kterou tvořily Marseille, Lazio a Lokomotiv Moskva.

Je neuvěřitelné, že Terim měl stále podporu většiny fanoušků. Mnozí pevně věřili, že jde přece jen o dlouhodobý projekt, a potíže se daly očekávat. Jen málokdo však viděl druhou stranu argumentu - že jeho metody už nejsou účinné a zastaralé.

No a když byl tedy Terim 10. ledna 2022 propuštěn, strhla se bouřlivá diskuse, která byla namířena výhradně proti Elmasovi. Fanoušci byli skálopevně přesvědčeni, že prezident mužstva vrazil Terimovi nůž do zad. Slíbil mu čas na přestavbu mužstva, což se mu nedostalo.

Situaci ještě zhoršilo jmenování Domeneca Torrenta. Faktem je, že od prvního dne vedl předem prohranou bitvu. Nahradit Terima je jedna z nejtěžších prací...

Sůl do ran přisypal i způsob jmenování. Vyšlo najevo, že Elmas původně plánoval jmenovat Torrenta Terimovým asistentem ve snaze zmodernizovat Galatasaray a zároveň si ponechat klubovou legendu.

Jenže tohle byla katastrofa gigantických rozměrů. Rozsah tohoto rozhodnutí znamenal, že Torrent a Elmas neměli absolutně žádnou podporu fanoušků. Po 13. místě, neúspěchu v Tureckém poháru a porážce ve vyřazovací fázi Evropské ligy s Barcelonou přišli trenér i prezident na konci sezony o práci.

Žalostná sezona skončila tím nejvhodnějším možným způsobem. Fatih Terim byl hozen přes palubu, ale postaral se o to, aby s sebou stáhl všechny ostatní. Tohle je jeho loď, a pokud ztroskotá, ztroskotá tak, jak on chce.

Přichází aktuální sezona

Dursun Özbek byl podruhé zvolen prezidentem (dříve vedl klub mezi lety 2015-2018) a jeho prvním činem bylo jmenování další dřívější tváře Galatasaraye Okana Buruka trenérem.

Terimův odkaz se otiskl do celého tureckého fotbalu, což je vidět i na současných trenérech. Mnozí z nich jsou bývalí hráči, kteří za Terima hráli. Emre Belezoglu, Sergen Jalcin či Buruk jsou toho jasným příkladem.

Buruk vedl řadu tureckých klubů a v roce 2018 vyhrál s Akhisarsporem Turecký pohár, což byla teprve druhá trofej v jeho historii.

V roce 2020 dovedl Istanbul Basaksehir k prvnímu ligovému titulu, ale na začátku následujícího roku byl po několika těžkých měsících propuštěn. Vzhledem ke svému postavení v klubu měl však Buruk od počátku podporu fanoušků Galatasaraye. A zatím udělal velmi dobrý dojem. Na Burukovi je vidět, že je poctivým Terimovým žákem. Vtiskl mu agresivní a ofenzivní způsob hry, podobný stylu svého bývalého trenéra.

Galatasaray má v tomto ročníku Superligy nejvyšší počet střel na branku (2,37) a také průměrně nejvíce střel za 90 minut (17,71). Vstřelil pouze devět branek, což je dáno čistě tím, že nejlepší hráč minulé sezony Aktürkoğlu je z formy. Bez ohledu na to jsou však celkové výkony v ostrém kontrastu s loňským ročníkem.

Mertens byl zadarmo

Dvěma výraznými hvězdami zatím jsou Boey a Nelsson, kteří, jak víme, podepsali v minulé sezoně smlouvu s Terimem v rámci jeho nového projektu. Možná to nakonec nebyl úplně špatný nápad.

Buruk pracuje velmi dobře, ale je upřímně řečeno nemožné přehlédnout překvapivé letní přestupové okno, které právě proběhlo. Jak se klub vypořádal s tíživou finanční situací? Primárně prodali jednoho ze svých nejlepších hráčů Marcaa do Sevilly za přibližně 16 milionů eur. To se povedlo. Zároveň se podařilo zbavit se řady dalších, včetně rumunské dvojice Morutan a Cicaldau, která se prostě neosvědčila.

Přestupy, které se v Galatasarayi odehrály, byly chytré. Podařilo se totiž najít dobrou rovnováhu mezi podpisem mladších hráčů, kteří jsou v nejlepších letech, a osvědčeným receptem na podpis starších superhvězd, které na sklonku své kariéry stále září.

Bývalý talent Neapole Dries Mertens a někdejší záložník Chelsea a Manchesteru United Juan Mata přišli zdarma. Lucas Torreira je novou tváří z Arsenalu a skvěle se mu daří a devatenáctiletý a kdysi velmi dobře hodnocený Jusuf Demir přišel za šest milionů eur a pomalu ukazuje kvalitu.

Technicky nadaný záložník Sergio Oliveira podepsal smlouvu za 3 miliony eur a za přibližně stejnou částku přišel jeden z nejlepších středních obránců Turecka v minulé sezoně Abdulkerim Bardakci, který nahradil Marcaa. A bývalý hráč Norwiche Milot Rashica přišel na hostování.

Všechny tyto transakce byly nesmírně chytré a efektivní a Galatasaray díky nim znovu začal být hrozbou. Přesto jeden podpis vyčnívá nad ostatními.

Icardi vyčnívá nad ostatními

Mauro Icardi se ve svých necelých třiceti letech stal hlavním tahounem tureckého týmu. Kdysi byl považován za potenciální světovou superhvězdu, ale problémy mimo hřiště a tendence objevovat se na titulních stránkách novin jeho kariéru silně zbrzdily.

V PSG, kde předtím působil, vážně bojoval o každou minutu a francouzská strana se ho zoufale snažila dostat z klubu pryč. Dokonce tak zoufale, že klub byl ochoten platit stěží uvěřitelných 90 % jeho platu. Výsledkem je, že Galatasaray za hráče zaplatil pouze 750 000 eur. Brilantní obchod.

Za klub zatím odehrál jeden zápas. Nastoupil z lavičky, dostal se do potyčky se soupeřem, která vyústila ve vyloučení brankáře Konyasporu Ibrahima Sehice, a dotlačil obránce soupeře k tomu, aby si vstřelil vlastní gól, který se ukázal jako vítězný.

To byl jen běžný pracovní den rtuťovitého a nepředvídatelného Maura Icardiho. Ale buďte si jisti, že turečtí fanoušci ho budou zbožňovat.

Pokud se v Istanbulu podaří dostat z hráče to nejlepší, bude mít klub senzačního tvůrce hry, který může vyřešit plno ofenzivních problémů. I díky tomu všemu je Galatasaray v Superlize na druhém místě hned za týmem Adana Demirspor, se kterým se utká 1. října.

Pro Galatasaray to bylo dvanáct měsíců jako na horské dráze. Z úplného dna vystoupil klub na vrchol a opět z něj vyzařují pozitivní vibrace.

Turecký fotbal je vrtkavý a Okan Buruk to ví. Jeho oči jsou pevně upřeny na titul. Dobře si uvědomuje, že pro Galatasaray je úspěch definován pouze jako vítězství. Nic víc, nic míň. A bylo by bláhové myslet si něco jiného.