Fotbalové cestopisy (1): FC Hermannstadt

Hermannstadt. Řeklo by se na první pohled, že tuhle německy znějící obec bychom mohli najít právě někde na mapách Německa, Rakouska nebo Švýcarska. Zdání ovšem klame. Tohle zhruba stopadesátitisícové město leží ve zřejmě nejznámější rumunské oblasti vůbec, a to v "Drákulově" Transylvánii. A je to asi ten vůbec nejněmečtější klub v zemi.

Willkommen in Siebenbürgen

Abychom mohli lépe pochopit, proč je klub, který byl založen teprve nedávno, konkrétně v polovině roku 2015, pojmenován germánským přízviskem, je potřeba zabrouzdat nejen do nejběžnějších fotbalových letopisů Hermannstadtu, ale zaměřit se taktéž na historické souvislosti, především pak na migraci a složení obyvatelstva celého Sedmihradska.

Prozraďme hned na úvod, že Hermannstadt je jen německým přízviskem pro město Sibiu, které leží prakticky uprostřed dnešního Rumunska. Ve středověkých dobách se stalo zásadním centrem obchodu v podstatě pro celé území Sedmihradska a Valašska, přičemž zde docházelo k postupnému usidlování nejen Maďarů nebo Slovanů, ale rovněž hlavně Němců.

Spojitost se západními velmocemi pokračovalo, Sedmihradským Sasům, jak se německému etniku žijícímu v Rumunsku začalo říkat, hrálo do karet také začlenění území pod Habsburskou monarchii i Rakousko-Uhersko. Neměli jednoduše potřebu odcházet. A to ani po první světové válce, kdy se už Transylvánie stala součástí nově vznikajícího Rumunska.

Rumuni i Němci žili vedle sebe po několik století v relativním klidu a míru. Vztahy narušily až druhá světová válka, během níž Sedmihradští Sasové odcházeli ve velkém do Rakouska i Německa. Emigrace se nezastavila ani za režimu diktátora Nicolaeho Ceausescua. Údajně mohlo v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech uprchnout na půl miliónů Němců.


Až po roce 1989 se situace nějakým způsobem uklidnila. Podle posledního sčítání lidu dnes žije v Rumunsku na 35 tisíc Němců, 12 tisíc přitom připadá na Transylvánii. Sibiu, nebo lépe řečeno Hermannstadt, přitom na své německé kořeny ani v nynějších dobách nezapomíná. Německé školky, německé lyceum. Obchody, firmy, nápisy - a to třeba na poklopech kanálů. To je aktuální podoba města.

Místní obyvatelé jsou na svůj původ hrdí. Němčina není v Sedmihradsku jen jakýmsi doplňkovým jazykem, ale vlastně druhotnou variantou pro dorozumívání. Ti, co německy umí, Sibiu neřeknou ve většině případů jinak než Hermannstadt. A vůbec poprvé v historii se právě takto pojmenoval fotbalový klub, který už druhým rokem působí na nejvyšší úrovni.

Fotbal tu hrát budeme. Za každou cenu

Pokud se podíváme na samotné počátky sportu v Sibiu, je zde německá stopa více než patrná. Už roku 1845 byl založen jakýsi kroužek gymnastiky pod názvem Turnschule, v roce 1876 bruslařský oddíl Eislaufverein, následovalo třeba také cyklistické sdružení Die Falken. A v roce 1921 se v Sibiu konal vůbec první házenkářský zápas v Rumunsku, který tehdy v červnu svolal profesor Wilhelm Binder, jenž se zároveň chopil role rozhodčího. Jeho studenti se tak stali historicky prvními rumunskými házenkáři.

Počátky fotbalu se v Sibiu datují na rok 1919. Tehdy se zde konaly první fotbalové zápasy, přičemž z místního gymnastického klubu Societatea de Gimnastica Sibiu vzešel první fotbalový klub stejného jména. Od dvacátých let začal využívat také stadion, který je nyní mimochodem domovským stánkem právě FC Hermannstadtu. Jenže jeho poměrně úspěšnou činnost nakonec s koncem války zastavil nastupující nový režim. Udržet se naopak i přes nadvládu komunistů dokázal klub známý především jako Soimii Sibiu, v roce 2001 ho ovšem postihly finanční potíže, a tak po skoro devadesátiletém působení zanikl.

Jestliže nová politická éra nechala zapomenout na nejstarší fotbalový klub ve městě, pak v roce 1982 nechala vzniknout úplně nový. Inter Sibiu přitom reprezentovala hodně známá rumunská politická osobnost. Nicu Ceausescu, syn Nicolaeho Ceausescua, hodlal klub dostat z nižších pater do těch nejvyšších. A i zásluhou jeho výrazné podpory naplnil Inter svoje ambice. Nejlepšího výsledku dosáhl v roce 1991, tehdy urval v rumunské lize čtvrté místo.


Na řadu však přišel, konkrétně v roce 2000, ten samý problém jako u Soimii Sibiu. Jednoduše se nedokázala udržet hospodářská situace na potřebné úrovni, klub se zadlužil, a tak fanoušci v Sibiu zase neměli do čeho píchnout. Netrvalo ovšem dlouho a přišel na řadu nový projekt, konkrétně FC Sibiu. Čestným prezidentem klubu byl jmenován Klaus Werner Iohannis, tehdejší starosta, který ve funkci hlavního politického představitele města vydržel přes 14 let. A pokud by náhodou někdo nevěděl... Tenhle dnes už šedesátiletý rodák ze Sibiu to v roce 2014 dotáhl na celkově pátého rumunského prezidenta. O tom však ještě později...

Jenže ani období FC Sibiu nemělo dlouhého trvání. Po čtyřech letech, i kvůli častým změnám na poli hráčském i manažerském, klub fakticky skončil. Na tradici fotbalu se následně od roku 2009 snažila navázat další, do té doby nepolíbená popelka, a to konkrétně Vointa Sibiu, zase však tenhle oddíl, který do rumunské ligy postoupil během pouhých tří let ze čtvrté nejvyšší soutěže, nevydržel dlouho. A v roce 2012 odešel ze scény díky obrovským dluhům.

Suma sumárum, Sibiu se může zdát jako vážně prokleté místo pro vnik stálého fotbalového prostředí. Místo, kde se motají politické špičky Rumunska. S nimi kluby přicházejí a zase odcházejí. A když z jejich strany neexistuje vyložená podpora, ztroskotá nakonec ve finále vše na nedostatku financí. Někdy je snaha v Sibiu od hlavních představitelů možná až přílišně optimistická, může působit i nekoncepčně. Cíle jsou přece jenom mnohdy lehce vyslovitelnou záležitostí, jejich realizace ovšem daleko strastiplnější.

FC Hermannstadt na výsluní vystoupal velmi rychle, během pár let se ocitl mezi rumunskou smetánkou a zajisté by se v ní chtěl usadit. Už jenom krok vedení přivést na pozici prezidenta zkušeného manažera Iuliua Muresana, jenž od roku 2001 úspěšně působil v Kluži, zároveň také kontroverzního muže Razvana Zamfira, přezdívaného "Moggi de Romania", jenž má kontakty ve fotbalovém podsvětí, naznačuje, že klub nechce fungovat jen pár let a že zamýšlí v Rumunsku vytvořit dlouhodobě konkurenceschopnou fotbalovou atmosféru. Zase však není úplně jasné, jak to s ním celé dopadne. V současné chvíli totiž čelí úplně nové a nepoznané hrozbě - a to ztrátě potřebných finančních příjmů kvůli omezením spjatým s koronavirem.

Když áčko vyzve béčko. A když se nahradit může kdokoli a kdykoli

Přeměna názvů oddílů, jejich rušení a obnova, povětšinou kvůli dluhům různým věřitelům a nevyjasněnému financování, je v Rumunsku, tak říkajíc, na denním pořádku. A politika, lépe řečeno, političtí představitelé, se do fotbalu vměšují možná více než jinde v Evropě. Budiž příkladem nejznámější kauza ohledně Steauy Bukurešť, jejíž kontroverzní majitel Gigi Becali byl nakonec nucen sáhnout k volbě nevýrazného názvu FCSB pro svůj více než tradiční klub. Tak se současně musí oficiálně jmenovat kvůli prohranému sporu s ministerstvem obrany. To například vedlo polemiku i s Rapidem Bukurešť ohledně stadionu Giulesti-Valentin Stanescu, jehož bylo vlastníkem. Bukurešťský klub měl totiž velký problém platit vládnímu institutu nájem.

Zároveň Rumunská fotbalová federace mnohdy sáhne k nelogickým krokům, které vzbuzují údiv a někdy úsměv nad danou situací.

Třeba když se v roce 2016 konalo finále Ligového poháru. Nehrálo se totiž ke konci sezóny, případně v jejím průběhu, jako je tomu zvykem například ve Francii či Anglii, ale v podstatě na začátku té nové, tedy až v půlce července. Bezpochyby zajímavé východisko.

Hodně kontroverzní je například čerstvé pravidlo ohledně nasazování rumunských hráčů do 21 let do základní sestavy. Jak se dá tohle opatření obejít, ukázal Dan Petrescu, kouč Kluže, v březnu v zápase proti Gaz Metanu Medias - mimochodem největšímu rivalovi FC Hermannstadtu. Mladý debutant Razvan Fica odehrál jen 10 sekund, byl okamžitě vystřídán a nahrazen Constantinem Paunem-Alexandruem, který běžně do klužského áčka patří.

Pořádný zmatek v Rumunsku nastal v roce 2013.

Na konci května neobdržela profesionální licenci Universitatea Kluž, ta ale celou záležitost řešila s Mezinárodní sportovní arbitráží. A ta rozhodla, jen pár týdnů před začátkem soutěže, že v nejvyšších patrech Universitatea zůstat může.

Otazník v tomto ročníku visel také nad Rapidem Bukurešť, jenž rovněž licenci neobdržel. Také on měl ale najednou velký zájem setrvat, možná i s ohledem na to, jakým způsobem uspěla právě Universitatea, vždyť přece v tabulce skončil na osmém místě a v pohodě se zachránil dle regulí. A do těchto záležitostí se rázem začala míchat taktéž Concordia Chiajna, v předchozí sezóně 2012/13 až patnáctý celek konečného pořadí, jenž ovšem naopak regulérně sestoupil. Nicméně chtěl jaksi doplnit po Rapidu, který neměl potřebná povolení, volné místo v lize.

A v Rumunsku tak dospěli k "šalamounskému" řešení. Z ničeho nic bylo 6. července rozhodnuto, že se bude hrát dodatečná jednozápasová baráž k sezóně předchozí, tedy k té 2012/13, aby rozsoudila, jestli se udrží Rapid nebo Concordia. Jen několik dní na to, konkrétně 13. července, se ono klíčové utkání uskutečnilo. Rapid uspěl po prodloužení. Jenže král Šalamoun nebyl v tu chvíli nejsilnější. Ačkoli Rapid sehrál již dvě ligová klání proti Viitorulu a Vasluii a zdálo se, že v tu chvíli naplno rozjetá nejvyšší soutěž bude čítat i jeho, zase se do věci vložilo CAS, a to dalo zapravdu zkraje srpna Concordii. Výsledek? Hodně "zajímavě řešená" baráž byla anulována, Rapid byl z ligy vyřazen, jeho dva úvodní výsledky byly zrušeny a do rozjetého vlaku nastoupil jeho protivník.

Rapid mimochodem jednal s Mezinárodní sportovní arbitráží taktéž před sezónou 2014/15, nyní v roli regulérně postupujícího. Znovu totiž neobdržel licenci. Na konci června CAS ovšem tentokráte rozhodl ve prospěch Rapidu, a ten se tak navrátil po roční odmlce a "neúspěšné" baráži zpátky do ligy. Před sezónou 2016/17, konkrétně jen den před jejím zahájením, naopak Rapid vyhlásil bankrot, a stáhl tak ve finále svou účast. Velmi narychlo ho tak nakonec nahradil Poli Temešvár.

Majstrštykem rumunských bafuňářů pak bylo pohárové klání z roku 2016. Tak trochu nepoštelovali možnost, že by v pátém kole Cupa Romaniei na sebe mohly narazit dvě rezervy. Co čert nechtěl, došlo právě k oné kuriózní situaci, kdy béčko vyzvalo áčko Dinama Bukurešť. Tenhle duel si vynutil taktéž pozornost televizních kamer. Rezerva Dinama nakonec nevyužila "domácí" prostředí a podlehla v boji o osmifinále s hlavním týmem o gól.


Nutno však podotknout, že ačkoli rumunské fotbalové prostředí může působit, česky řečeno, jako jeden velký kocourkov, všichni okolo berou fotbal velmi vážně. Připomeňme třeba, že program každého kola, až na výjimečné případy, je uzpůsobený tak, aby se žádné střetnutí nepřekrývalo a aby každé z nich mohlo být vysíláno na televizních obrazovkách. Hraje se tak prakticky vždy od pátku až do pondělí, i když liga je aktuálně jen o čtrnácti týmech.

Hermannstadt na úkor Sibiu? Proč ne? Nám to nevadí!

Režim Nicolaeho Ceausescua město Sibiu nabídl pouze v zuboženém a zchátralém stavu. Silnice plné děr, budovy na pokraji zhroucení, zkrátka neútulné místo pro živobytí. Transylvánští Sasové se tak logicky uchylovali k cestám do Německa. Možná že tyhle věty a slova budou znít příliš nekorektně, myšleny politicky jako velká kritika rumunského diktátora. Každopádně místní obyvatelé, kteří v Sibiu žijí třeba několik desítek let, mohli situaci vidět právě tímhle způsobem. Jako jejich spasitel se tedy mohl jevit právě Iohannis (německy Johannis), zřejmě nejznámější osoba Sibiu. Tedy, zase zapomínáme. Mluvme radši v jeho souvislosti o Hermannstadtu.

"Byl učitelem fyzicky. Pak starostou Sibiu. A nakonec bude prezidentem celé země. Právě proto, že je tak německý," napsal o něm německý deník Augsburger Allgemeine roku 2014 během listopadových voleb. Už s předstihem. A nutno říci, že právě tahle slova Iohannise velmi trefně, jednoduše a hlavně pravdivě označují.

Rumunský politik, téměř dvoumetrový, vitální muž s ocelově modrýma očima, který si zásadně hlídá své soukromí, pocházející z rodiny Sedmihradských Sasů, byl a je v Hermannstadtu opravdu velmi populární. Ačkoli jeho rodiče i sestra za Ceausescuových časů emigrovali, on odmítl své rodné Rumunsko opustit. Dal se postupně na dráhu politika. A i když v dříve německy orientujícím se městě tvořila německá menšina od roku 2000 asi jen 1,6% všech obyvatel, volby na primátora Hermannstadtu vyhrál. A následně byl úspěšný ve dvou volebních obdobích po sobě.

Hermannstadt pozvedl během svého působení starosty na zcela jinou úroveň. Zatraktivnil ho nejen pro investory (v plném proudu je dálniční spojení do Bukurešti), kulturně (město bylo vyhlášeno v roce 2007 evropským hlavním městem kultury), ale především pro místní obyvatele, ke kterým má vlastně nejblíže.

"Mluví jako správný staromódní Sedmihradský Sas. Je upravený, přesný, pracovitý a čestný. Ztělesňuje všechny pruské ctnosti, které jsou ve zkorumpovaném Rumunsku, kde se politikům obecně nedůvěřuje, dobře přijímány. Jeho oponenti ho kritizují, že je bezdětný. A také, že je evangelík v zemi, kde převládá pravoslavné a katolické křesťanství," dodával o něm Augsburger Allgemeine. A volby o pár dní později vyhrál.


Jako Jaromír Jágr pro Kladno? Iohannis má s českou hokejovou legendou v podstatě dost společného, aspoň co se popularity ve svém okolí týče. Lidé ho v Hermannstadtu zkrátka milují, a nejen tam. Jsou na něj hrdí. Euforie z vyhraných voleb se přitom možná projevila právě během zakládání fotbalového klubu. Fanouškům prostě vůbec nevadilo, že dostal německé přízvisko a ne to rumunské. Posvětila ho v podstatě i samotná radnice, která je mimochodem aktuálním majoritním vlastníkem.

Jenže zase, stejně jako několikrát v minulosti, může fotbal v těchto končinách utnout problém s penězi. Už loni v listopadu přitom Muresan přiznal, že je klub v jakési finanční tísni. Údajně dlužil výplaty hráčům, hned tři investoři, místní obchodníci, chtěli odejít. Dluhy se podle slov klubového prezidenta vyšplhaly na 700 tisíc lei (asi 4 milióny korun).

Hermannstadt má jeden z nejmenších rozpočtů v lize. A není pro něj vůbec snadné ho naplnit. "Hledáme nové investory, abychom zvýšili kvalitu týmu i celého klubu. Vedeme rozhovory s firmami jak v Sibiu, tak v Německu," vysvětloval Muresan. "Hodně dluhů se hromadí také z předchozích sezón. Zahrnují i výplaty bývalým hráčům. Požádali jsme všechny o přeplánování, našli jsme zatím porozumění u všech, abychom mohli držet krok s našimi aktuálními náklady," pokračoval a přislíbil, že výplaty současným hráčům se v tu chvíli zpozdí nepatrně o několik dnů.

Období koronaviru pochopitelně klubové pokladně vůbec nepřispívá. Hermannstadt je pro variantu dohrát nynější ročník klidně bez diváků, když to míra epidemie umožní. Kde hledá inspiraci? Hádat můžete třikrát. "Dívám se ze své kanceláře na parkoviště před stadionem. Kdysi dávno tam nebylo možné sehnat parkovací místo. Teď ho zabírá jen moje auto," hlesl. "Četl jsem dokumenty německé ligy, jak chce situaci vyřešit. Německý model by pro nás byl přínosem. Televize by vytřískaly maximum, všichni by totiž fotbal sledovali doma."


Usilovně pracuje na tom, jak tyhle těžké časy překonat. Aby nově vzniklý klub nepotkal špatný osud tak jako mnoho oddílů před ním. A aby se v Sibiu mohl hrát fotbal i v letech následujících.

Tedy pardon, naposledy se opravíme - v Hermannstadtu.