Fandím, tedy jsem
V poslední době se více než kdy jindy píše o fanoušcích a jejich excesech. Kolikrát jde do pozadí i sám fotbal a kolikrát ani jim samotným o fotbal vůbec nejde.
Spouštěč
Vše odstartoval onen nešťastný incident v ochozech Bazalů. Nejprve oba kotle vytáhly v dojemné shodě ve stejném okamžiku transparenty s nápisem "Český fotbal pro fanoušky", aby pak o přestávce naběhla tlupa z kotle domácích na plot oddělující sektor hostí, kterým z náhlé nutkavé potřeby lomcovala, aby jej vyvrátila. Když se jim tento chlapský čin povedl, zůstali bezradně stát a omezili se "jen" na metání sedaček po několika málo cajtech stojících v mezisektoru oddělujícím znepřátelené tábory. Jen co naběhli těžkooděnci, rozprchli se borci jak zajíci mezi normály a policajty nenapadlo nic jiného, než za nimi poslat pár rozbušek a dávek ze slzáku. Další několik minut probíhalo v duchu hry na zaháněnou.
Reakce byly různorodé, nicméně všichni zúčastnění byli zajedno v tom, že na vině jsou ti druzí, popř. špatně přimontované sedačky. Přesně jako v tom vtipu: "Obžalovaný, kdo si začal?" "On, nechtěl mi dát peněženku". Média si celou causu vychutnala po svém, z komentářů některých to vypadalo, že reálně hrozilo vypuknutí války. Nefotbalová část společnosti mohla díky několika záběrům zase jednou usoudit, že fotbaloví fanoušci jsou sběř, kterou je třeba komplet pozavírat, a že návštěva ligového zápasu se rovná hazardování s vlastním životem. A svaz začal "jednat".
Tady se bude fandit slušně!
Vyhlásil "nepřizpůsobivým" boj. Boj po česku. Prý to tak už nejde, míra byla dovršena. A tak Míra se smrtelně vážným výrazem ve tváři oznámil, že s násilím na stadionech je veta, včetně toho verbálního. Prý nadávky kazí malé děti, které odvážní rodičové navzdory všem myslitelnými nemyslitelným nebezpečím na ligu vezmou. Patrně žije on a jeho nohsledi v představách, že mladí dnes vroucně vyznávají ideály Rychlých šípů. Stačí jet pár minut v dopravním prostředku s partou náctiletých nebo i sedmi osmiletých smradů. Slušné uslyšíte jen spojky a předložky. Stačí sedět v ochozech a poslouchat, jak se baví otcově se svými synky. Ty už nikdo v tomto směru zkazit nedokáže, fotři to zvládli sami.
Jistě že něco jiného jsou pokřiky či vzájemná komunikace a něco jiného hromadné skandování, ale nakolik tady jde vskutku o snahu očistit fotbal od nešvarů, je otázka. Ono, mezi námi, i to načasování, kdy se zrovna projednává kauza "muže s koženou brašnou", působí dost nešťastně. A také to, že varovný prst se vztyčil až poté, co se začaly doslova kotit pokřiky proti Peltavenovi. Dřív to nikdo neřešil. Snaha přitvrdit se zrodila až po ostravských událostech, jakoby svou neschopnost cokoli s problémovými fandy chtěli zakrýt řešením pseudoproblému.
Sprostě se pořvává už léta. Starší fanoušci tvrdívají, že kdysi by se s takovými křiklouny vypořádali lidi sami. Možná s jedním, se dvěma, ale s bandou čítající několik desítek nabušených frajerů? Pochybuji. To, co bylo dříve v omezené míře, se nyní stalo pevnou součástí repertoáru příznivců všech klubů, které svaz zákazem vulgarit dokázal sjednotit - v zášti vůči sobě. Aby bylo jasno - jsem proti vulgaritám všeho druhu, sám se jim vyhýbám, zvláště těm vůči druhým lidem. A vadí mi i negativní vyhraňování se proti soupeři - mám za to, že prioritou fanoušků by mělo být povzbuzovat svůj klub, nikoli se pouštět do toho soupeřova. Vulgarismy mi vadí, přesto nejsem žádný cimprlich a neosypu se, když vedle mne lítají k... jak vlaštovky. Vzdor tomu si na rozdíl od některých nemyslím, že k fotbalu vulgarismy patří. To, že v něm jsou, ještě neznamená, že to tak má být a že je to správné. Nicméně v zemi, kde obecenstvo v divadle dychtí po tom, aby jejich oblíbený bavič řekl lascivní vtip a do svého "švandovního" vyprávění zamotal nějakou tu prdel, v prostředí, kde hráči, trenéři nebo funkcionáři mluví mimo kameru tak, že dlaždič je proti nim inteligent, působí rozhodnutí svazu učinit výchovný krok v podobě hrozby přerušení utkání za vulgární pokřiky směšně. Reklama na prostředek podporující erekci před každým televizním utkáním pak snahám svazových funkcionářů o slušnost dodává až parodický nádech.
Pelta &company se ohánějí zahraničím, nicméně fotbalová kultura tam je na mnohem vyšší úrovni i díky tomu, že v čele klubů a svazů sedí dočista jiní lidé než u nás. A to nemluvím o nastavení celé společnosti. Hráči si stěžují na chabou podporu fanoušků a slabou návštěvnost, místo aby se snažili tolik opěvované cizině přiblížit nejprve oni svým přístupem a nasazením. V živé paměti máme beztak všichni rádoby vtipný popěvek reprezentantů na Radka Druláka, obviňujícího jej z absence jisté části těla, protože se je dovolil neadekvátně kritizovat. Co pak chtějí po fanoušcích? Tehdejší manažer nároďáku se v pátek pohoršoval nad fanoušky sešívaných používajícími obdobné obhroublé výrazivo. Kde byl tehdy na letišti?
Argumentovat tím, že fotbal je veřejná akce a že na jiných veřejných akcích se tak nemluví, taky není dvakrát šťastné. Těžko např. předpokládat, že člověk jde na Rusalku proto, aby vyfakoval Prince za to, že opustil Rusalku, nebo že bude skandovat oplzlé urážky na Jaga za jeho intriky vůči Othellovi. Fotbalové prostředí je zkrátka jiné a taky vzbuzuje jiné vášně, než slavná árie Měsíčku na nebi nebo škrcení Desdemony...
Svaz v tomto nemůže vyhrát. Je jasné, že fanoušci nepřestanou. Slovník, který v běžném životě používají tak, že už jim to ani nepřijde, nebudou měnit na požádání, resp. přikázání z vyšších míst. Jak se svaz zachová? Bude zápasy ukončovat? Kontumovat? Bude trestat kluby? Nebo nastane podobná situace jako v Polsku?
Polský vzor?
Tam když do premiérského křesla usedl Donald Tusk, byli fanoušci vesměs rádi, měli za to, že to bude jakožto věrný fanda Lechie Gdaňsk jejich člověk. Nicméně netrvalo dlouho a příznivci zelenobílých vyvěšovali transparenty, v nichž Tuskovi oznamovali, že nikdy nebyl, není a nebude fanouškem jejich klubu, a "kibole" po celém Polsku dodnes skandují, a to nejen při zápasech, ale i na cestách D. Tuska po zemi: "Donald, matole, twój rząd obalą kibole", což znamená zhruba toto: "Donalde, ty hovado, fanoušci zatočí s tvou vládou." Za tyto i jiné pokřiky padají peněžité pokuty. Čím si to "matol" zasloužil? Polští "kibole" jsou známí svým mimořádným patriotismem, o čemž svědčí četné vlastenecky laděné transparenty, a Tusk hlásající, že polskost je nenormální, je v jejich očích zrádce. K tomu se druží i represe proti nim používané: hodně nahlas se v médiích, jež nejdou na ruku vládě, hovoří o řízeném vyvolávání nepokojů násilností i pomocí nastrčených provokatérů, což vládě umožnilo konečně zpřísnit zákony vůči nim. Běžně se stává, že policie některé z nich odvleče někam do lesa, kde je zpracuje svými obuchy. Jasně, Poláci paří k nejhorším a nejtvrdším fandům v Evropě, přesto toto počínání represivních složek budí velké rozpaky. Slavná je causa "Starucha", šéfa kotle varšavské Legie, kterého úřady ve zpolitizovaném procesu využily k exemplárnímu potrestání. Nejde o žádnou milušu papušu - neváhal přeskočit bariéru a praštit mezi oči obránce svého týmu, když se mu nelíbil jeho výkon, jindy během minuty ticha za zemřelého funkcionáře soupeřova klubu začal skandovat "Ještě jeden!" Nicméně obžaloba z účasti v organizované skupině na prodeji amfetaminů založená na svědectví chlapa propuštěného z vězení působí více než nedůvěryhodně a věří jí málokterý polský fanoušek. I nevládní média to vidí tak, že jde o odstrašující příklad pro ostatní fandy.
Takže se ptám: může vyhovovat i našim mocipánům, když se něco semele, aby to pak mohli použít k vlastnímu zviditelnění, potažmo ke zpřísnění legislativy? Určitě je třeba vymýtit násilí a vyštípat z hledišť ty, co tam lezou jen proto, aby dělali bugr. To se shodneme, doufám, snad všichni. Český fotbal pro...
Co mne se týče, za těch iks let, co chodím na Baník, jsem se o život ani o zdraví nikdy nebál, a to ani v onu inkriminovanou sobotu se Spartou. Jo, bylo tam živo, to jo. Ale na samotném stadiónu hrozí nebezpečí jen zřídkakdy, to je můj názor. Mezi tzv. normály určitě. K řádění "fanoušků" tu a tam dochází, ale rozhodně ne častěji než k zahrávání přímých nebo rohových kopů, jak by mohl nezasvěcený člověk podle komentářů médií soudit. Spuštění tohoto řádění nemusí mít na triku pokaždé fanoušci, ale leckdy i nemístná šikana pořadatelů či sekuritky, kteří dělají vše proto, aby svým namachrovaným vystupováním vyprovokovali dav k nepříčetnosti. To se týká zejména zápasů venku, kde si taková sekuritka podle svědectví řady zdejších přispěvatelů hraje na nedotknutelné jedince stojící nad zákonem, resp. na zákon sám. A v davu se pak ztrácejí zábrany, to je známá věc. (Vzpomínám na vyprávění Jessyho Owense na zahájení olympiády v Berlíně. V jednu chvíli na stadionu pohasla světla a jeden jediný reflektor zamířil na Hitlera. Chvíli bylo ticho, načež Hitler zvedl pravici a z amplionu se ozvalo "Sieg!" a celý stadion odpověděl "Heil!". To se zopakovalo dvakrát, třikrát a Owens dodal: "Musel jsem si dát ruku do kapsy, jinak bych ji taky zvedl.")
V žádném případě zde nechci obhajovat fanoušky. Ti se často považují za ty, bez nichž by fotbal snad ani neexistoval. Často jsou to lidi průměrné inteligence, bez jakýchkoli zájmů, schopností či dovedností, žijících na úkor rodičů, znající jen svá práva, nikoli však už své povinnosti, obviňující ze svého stavu celý svět, jen ne sebe. Často jsou též z nefunkčních rodin, a proto pro ně identifikace s klubem dostává podobu nalezení smyslu života. A jako správní alfa samci potřebují sobě i okolí dokazovat svou sílu, nadřazenost a tvrdost. Nevadí, že mnohdy neumějí vyjmenovat základní sestavu svého týmu nebo že řvou na rozhodčího kvůli neodmávanému ofsajdu na vlastní polovině. To oni jsou tím Baníkem, tou Spartou nebo Slávií, protože jsou ochotni pro svůj klub rozbít někomu hlavu nebo okno, při zápase skandují nenávistné pokřiky na soupeře a rozhodují o tom, jaký má pravý fanda zastávat názor vůči vedení či spřáteleným fanouškovským frakcím. Tohle je přece to pravé fandění, vystupovat co nejotrleji, nejdrsněji a zaměňovat to s věrností. Když s pěti pivy v krvi ničí autobus a křičí přitom jméno svého klubu, rehabilituje to v jejich očích veškeré jejich počínání.
Proto nepřekvapí jejich komické ohrazování se vůči zákazu vulgárního skandování. Tito borci ovšem myslí řeči o omezování svobody projevu zcela vážně. Snažím se představit situaci, kdy jim samotným někdo od plic pořádně nadává a jak mu oni v rámci svobody projevu přátelsky kynou... Když Matušovič kdysi ukázal letenskému kotli fakáče v odpověď na urážky, jimiž ho kotel častoval, div že ho nezlynčovali. Aneb oni můžou, on ne. V jednotě je síla, a tak mohou adolescenti hromadně urážet dospělého chlapa a plácat se přitom vzájemně po lopatkách, jak to tomu "č..." nandali a jak nadto bojují za český fotbal. Čili dát svému křupanství vyšší smysl a stoupnout tak ve svých očích. O to víc, že co se terče jejich protestu týče, mají vesměs pravdu. Pelta není ideální volbou pro předsedu svazu, řečeno co nejkulantněji. Nicméně většina klubů, jejichž jsou oni fanoušky, si ho do čela dosadila, jelikož byla s jeho minulou prací spokojena. To si málokdo z nich uvědomuje. Je to však obrázek českého fotbalu. Takže český fotbal pro české fanoušky - to bude nejlepší kombinace.
Spouštěč
Vše odstartoval onen nešťastný incident v ochozech Bazalů. Nejprve oba kotle vytáhly v dojemné shodě ve stejném okamžiku transparenty s nápisem "Český fotbal pro fanoušky", aby pak o přestávce naběhla tlupa z kotle domácích na plot oddělující sektor hostí, kterým z náhlé nutkavé potřeby lomcovala, aby jej vyvrátila. Když se jim tento chlapský čin povedl, zůstali bezradně stát a omezili se "jen" na metání sedaček po několika málo cajtech stojících v mezisektoru oddělujícím znepřátelené tábory. Jen co naběhli těžkooděnci, rozprchli se borci jak zajíci mezi normály a policajty nenapadlo nic jiného, než za nimi poslat pár rozbušek a dávek ze slzáku. Další několik minut probíhalo v duchu hry na zaháněnou.
Reakce byly různorodé, nicméně všichni zúčastnění byli zajedno v tom, že na vině jsou ti druzí, popř. špatně přimontované sedačky. Přesně jako v tom vtipu: "Obžalovaný, kdo si začal?" "On, nechtěl mi dát peněženku". Média si celou causu vychutnala po svém, z komentářů některých to vypadalo, že reálně hrozilo vypuknutí války. Nefotbalová část společnosti mohla díky několika záběrům zase jednou usoudit, že fotbaloví fanoušci jsou sběř, kterou je třeba komplet pozavírat, a že návštěva ligového zápasu se rovná hazardování s vlastním životem. A svaz začal "jednat".
Tady se bude fandit slušně!
Vyhlásil "nepřizpůsobivým" boj. Boj po česku. Prý to tak už nejde, míra byla dovršena. A tak Míra se smrtelně vážným výrazem ve tváři oznámil, že s násilím na stadionech je veta, včetně toho verbálního. Prý nadávky kazí malé děti, které odvážní rodičové navzdory všem myslitelnými nemyslitelným nebezpečím na ligu vezmou. Patrně žije on a jeho nohsledi v představách, že mladí dnes vroucně vyznávají ideály Rychlých šípů. Stačí jet pár minut v dopravním prostředku s partou náctiletých nebo i sedmi osmiletých smradů. Slušné uslyšíte jen spojky a předložky. Stačí sedět v ochozech a poslouchat, jak se baví otcově se svými synky. Ty už nikdo v tomto směru zkazit nedokáže, fotři to zvládli sami.
Jistě že něco jiného jsou pokřiky či vzájemná komunikace a něco jiného hromadné skandování, ale nakolik tady jde vskutku o snahu očistit fotbal od nešvarů, je otázka. Ono, mezi námi, i to načasování, kdy se zrovna projednává kauza "muže s koženou brašnou", působí dost nešťastně. A také to, že varovný prst se vztyčil až poté, co se začaly doslova kotit pokřiky proti Peltavenovi. Dřív to nikdo neřešil. Snaha přitvrdit se zrodila až po ostravských událostech, jakoby svou neschopnost cokoli s problémovými fandy chtěli zakrýt řešením pseudoproblému.
Sprostě se pořvává už léta. Starší fanoušci tvrdívají, že kdysi by se s takovými křiklouny vypořádali lidi sami. Možná s jedním, se dvěma, ale s bandou čítající několik desítek nabušených frajerů? Pochybuji. To, co bylo dříve v omezené míře, se nyní stalo pevnou součástí repertoáru příznivců všech klubů, které svaz zákazem vulgarit dokázal sjednotit - v zášti vůči sobě. Aby bylo jasno - jsem proti vulgaritám všeho druhu, sám se jim vyhýbám, zvláště těm vůči druhým lidem. A vadí mi i negativní vyhraňování se proti soupeři - mám za to, že prioritou fanoušků by mělo být povzbuzovat svůj klub, nikoli se pouštět do toho soupeřova. Vulgarismy mi vadí, přesto nejsem žádný cimprlich a neosypu se, když vedle mne lítají k... jak vlaštovky. Vzdor tomu si na rozdíl od některých nemyslím, že k fotbalu vulgarismy patří. To, že v něm jsou, ještě neznamená, že to tak má být a že je to správné. Nicméně v zemi, kde obecenstvo v divadle dychtí po tom, aby jejich oblíbený bavič řekl lascivní vtip a do svého "švandovního" vyprávění zamotal nějakou tu prdel, v prostředí, kde hráči, trenéři nebo funkcionáři mluví mimo kameru tak, že dlaždič je proti nim inteligent, působí rozhodnutí svazu učinit výchovný krok v podobě hrozby přerušení utkání za vulgární pokřiky směšně. Reklama na prostředek podporující erekci před každým televizním utkáním pak snahám svazových funkcionářů o slušnost dodává až parodický nádech.
Pelta &company se ohánějí zahraničím, nicméně fotbalová kultura tam je na mnohem vyšší úrovni i díky tomu, že v čele klubů a svazů sedí dočista jiní lidé než u nás. A to nemluvím o nastavení celé společnosti. Hráči si stěžují na chabou podporu fanoušků a slabou návštěvnost, místo aby se snažili tolik opěvované cizině přiblížit nejprve oni svým přístupem a nasazením. V živé paměti máme beztak všichni rádoby vtipný popěvek reprezentantů na Radka Druláka, obviňujícího jej z absence jisté části těla, protože se je dovolil neadekvátně kritizovat. Co pak chtějí po fanoušcích? Tehdejší manažer nároďáku se v pátek pohoršoval nad fanoušky sešívaných používajícími obdobné obhroublé výrazivo. Kde byl tehdy na letišti?
Argumentovat tím, že fotbal je veřejná akce a že na jiných veřejných akcích se tak nemluví, taky není dvakrát šťastné. Těžko např. předpokládat, že člověk jde na Rusalku proto, aby vyfakoval Prince za to, že opustil Rusalku, nebo že bude skandovat oplzlé urážky na Jaga za jeho intriky vůči Othellovi. Fotbalové prostředí je zkrátka jiné a taky vzbuzuje jiné vášně, než slavná árie Měsíčku na nebi nebo škrcení Desdemony...
Svaz v tomto nemůže vyhrát. Je jasné, že fanoušci nepřestanou. Slovník, který v běžném životě používají tak, že už jim to ani nepřijde, nebudou měnit na požádání, resp. přikázání z vyšších míst. Jak se svaz zachová? Bude zápasy ukončovat? Kontumovat? Bude trestat kluby? Nebo nastane podobná situace jako v Polsku?
Polský vzor?
Tam když do premiérského křesla usedl Donald Tusk, byli fanoušci vesměs rádi, měli za to, že to bude jakožto věrný fanda Lechie Gdaňsk jejich člověk. Nicméně netrvalo dlouho a příznivci zelenobílých vyvěšovali transparenty, v nichž Tuskovi oznamovali, že nikdy nebyl, není a nebude fanouškem jejich klubu, a "kibole" po celém Polsku dodnes skandují, a to nejen při zápasech, ale i na cestách D. Tuska po zemi: "Donald, matole, twój rząd obalą kibole", což znamená zhruba toto: "Donalde, ty hovado, fanoušci zatočí s tvou vládou." Za tyto i jiné pokřiky padají peněžité pokuty. Čím si to "matol" zasloužil? Polští "kibole" jsou známí svým mimořádným patriotismem, o čemž svědčí četné vlastenecky laděné transparenty, a Tusk hlásající, že polskost je nenormální, je v jejich očích zrádce. K tomu se druží i represe proti nim používané: hodně nahlas se v médiích, jež nejdou na ruku vládě, hovoří o řízeném vyvolávání nepokojů násilností i pomocí nastrčených provokatérů, což vládě umožnilo konečně zpřísnit zákony vůči nim. Běžně se stává, že policie některé z nich odvleče někam do lesa, kde je zpracuje svými obuchy. Jasně, Poláci paří k nejhorším a nejtvrdším fandům v Evropě, přesto toto počínání represivních složek budí velké rozpaky. Slavná je causa "Starucha", šéfa kotle varšavské Legie, kterého úřady ve zpolitizovaném procesu využily k exemplárnímu potrestání. Nejde o žádnou milušu papušu - neváhal přeskočit bariéru a praštit mezi oči obránce svého týmu, když se mu nelíbil jeho výkon, jindy během minuty ticha za zemřelého funkcionáře soupeřova klubu začal skandovat "Ještě jeden!" Nicméně obžaloba z účasti v organizované skupině na prodeji amfetaminů založená na svědectví chlapa propuštěného z vězení působí více než nedůvěryhodně a věří jí málokterý polský fanoušek. I nevládní média to vidí tak, že jde o odstrašující příklad pro ostatní fandy.
Takže se ptám: může vyhovovat i našim mocipánům, když se něco semele, aby to pak mohli použít k vlastnímu zviditelnění, potažmo ke zpřísnění legislativy? Určitě je třeba vymýtit násilí a vyštípat z hledišť ty, co tam lezou jen proto, aby dělali bugr. To se shodneme, doufám, snad všichni. Český fotbal pro...
Co mne se týče, za těch iks let, co chodím na Baník, jsem se o život ani o zdraví nikdy nebál, a to ani v onu inkriminovanou sobotu se Spartou. Jo, bylo tam živo, to jo. Ale na samotném stadiónu hrozí nebezpečí jen zřídkakdy, to je můj názor. Mezi tzv. normály určitě. K řádění "fanoušků" tu a tam dochází, ale rozhodně ne častěji než k zahrávání přímých nebo rohových kopů, jak by mohl nezasvěcený člověk podle komentářů médií soudit. Spuštění tohoto řádění nemusí mít na triku pokaždé fanoušci, ale leckdy i nemístná šikana pořadatelů či sekuritky, kteří dělají vše proto, aby svým namachrovaným vystupováním vyprovokovali dav k nepříčetnosti. To se týká zejména zápasů venku, kde si taková sekuritka podle svědectví řady zdejších přispěvatelů hraje na nedotknutelné jedince stojící nad zákonem, resp. na zákon sám. A v davu se pak ztrácejí zábrany, to je známá věc. (Vzpomínám na vyprávění Jessyho Owense na zahájení olympiády v Berlíně. V jednu chvíli na stadionu pohasla světla a jeden jediný reflektor zamířil na Hitlera. Chvíli bylo ticho, načež Hitler zvedl pravici a z amplionu se ozvalo "Sieg!" a celý stadion odpověděl "Heil!". To se zopakovalo dvakrát, třikrát a Owens dodal: "Musel jsem si dát ruku do kapsy, jinak bych ji taky zvedl.")
V žádném případě zde nechci obhajovat fanoušky. Ti se často považují za ty, bez nichž by fotbal snad ani neexistoval. Často jsou to lidi průměrné inteligence, bez jakýchkoli zájmů, schopností či dovedností, žijících na úkor rodičů, znající jen svá práva, nikoli však už své povinnosti, obviňující ze svého stavu celý svět, jen ne sebe. Často jsou též z nefunkčních rodin, a proto pro ně identifikace s klubem dostává podobu nalezení smyslu života. A jako správní alfa samci potřebují sobě i okolí dokazovat svou sílu, nadřazenost a tvrdost. Nevadí, že mnohdy neumějí vyjmenovat základní sestavu svého týmu nebo že řvou na rozhodčího kvůli neodmávanému ofsajdu na vlastní polovině. To oni jsou tím Baníkem, tou Spartou nebo Slávií, protože jsou ochotni pro svůj klub rozbít někomu hlavu nebo okno, při zápase skandují nenávistné pokřiky na soupeře a rozhodují o tom, jaký má pravý fanda zastávat názor vůči vedení či spřáteleným fanouškovským frakcím. Tohle je přece to pravé fandění, vystupovat co nejotrleji, nejdrsněji a zaměňovat to s věrností. Když s pěti pivy v krvi ničí autobus a křičí přitom jméno svého klubu, rehabilituje to v jejich očích veškeré jejich počínání.
Proto nepřekvapí jejich komické ohrazování se vůči zákazu vulgárního skandování. Tito borci ovšem myslí řeči o omezování svobody projevu zcela vážně. Snažím se představit situaci, kdy jim samotným někdo od plic pořádně nadává a jak mu oni v rámci svobody projevu přátelsky kynou... Když Matušovič kdysi ukázal letenskému kotli fakáče v odpověď na urážky, jimiž ho kotel častoval, div že ho nezlynčovali. Aneb oni můžou, on ne. V jednotě je síla, a tak mohou adolescenti hromadně urážet dospělého chlapa a plácat se přitom vzájemně po lopatkách, jak to tomu "č..." nandali a jak nadto bojují za český fotbal. Čili dát svému křupanství vyšší smysl a stoupnout tak ve svých očích. O to víc, že co se terče jejich protestu týče, mají vesměs pravdu. Pelta není ideální volbou pro předsedu svazu, řečeno co nejkulantněji. Nicméně většina klubů, jejichž jsou oni fanoušky, si ho do čela dosadila, jelikož byla s jeho minulou prací spokojena. To si málokdo z nich uvědomuje. Je to však obrázek českého fotbalu. Takže český fotbal pro české fanoušky - to bude nejlepší kombinace.
Komentáře (311)