Evropské koeficienty po pohárovém týdnu (15)

Španělské triumfy v Lize mistrů i v Evropské lize symbolicky završily letošní pohárovou sezónu. Jejími jasnými vládci byli právě zástupci Primera División, kteří dohromady nasbírali historicky nejvyšší zisk do národního koeficientu během jedné sezóny. V ryze španělském finále vybojoval trofej pro vítěze Ligy mistrů Real Madrid, v Evropské lize se z vítězství raduje Sevilla FC.

Rekapitulace

Nový sezónní rekord má hodnotu rovných 23.000 bodu. Zasloužily se o něj fenomenálním způsobem španělské kluby, které vyhrály prakticky vše, co mohly. Ne, není to fráze. Kromě Realu Sociedad, který se neprosadil v těžké konkurenci základní skupiny Ligy mistrů, totiž na španělské týmy již nikdo neměl. Real Madrid a Sevilla své soutěže vyhrály, Atlético Madrid, FC Barcelona, Valencia a Real Betis pak byly vyřazeny pouze kluby z Primera División.

S velkým odstupem skončila na druhém místě Anglie (zisk 16.785), kterou již potřetí v řadě táhla především Chelsea. Tentokrát však po dvou úspěšných jízdách po velké evropské trofeji nesahala. Třetí bylo s nevelkým ziskem 14.714 Německo, které opět drželo duo Bayern Mnichov, Borussia Dortmund. Oba němečtí účastníci finále Ligy mistrů 2012/2013 ovšem narazili na pozdějšího vítěze LM, Real Madrid. Těsně za Německem skončila čtvrtá Itálie (zisk 14.166), která po letech ignorování EL zjistila, že neúspěchy v méně prestižním evropském poháru mají dopad i na počet míst v LM. To a také vidina zisku trofeje na vlastním stadiónu hnalo kupředu v EL Juventus. Poprvé za pět let se italský tým probojoval v EL do semifinále.

Další soutěže zakončily ročník s větším odstupem. Zajímavostí je zisk Ruska, které letos bralo více, než Portugalsko či Francie. A hned za touto sedmičkou končí Česko především díky další skvělé jízdě Plzně, ke které se přidal i Liberec. Až za námi je Ukrajina, Rakousko, Švýcarsko, Rumunsko, Turecko, Belgie či Řecko. Z pohledu českého klubového fotbalu velmi povedená sezóna.

Co se týče sledovanějšího a pro nasazování klubů důležitějšího pořadí národních koeficientů za pět sezón (určující pro ročník 2015/2016), pozorovali jsme v průběhu celé sezóny několik zajímavých bodů. Pro hodnocení nejzajímavějších událostí v souvislosti s pořadím národních koeficientů využijeme seznam, který jsme zveřejnili před zahájením pohárové sezóny 2013/2014:

Souboj až o druhou příčku

Vyrovnané kvalitní výkony v posledních sezónách přinesly španělskému klubovému fotbalu jednoznačné vedení v pořadí pětiletého součtu národních koeficientů, které letošní bezkonkurenční výsledky ještě více pojistily. A to i přesto, že do čtvrtého předkola LM se kvalifikoval v Evropě neostřílený a v osudí nenasazený baskický Real Sociedad. Mezi druhou Anglií a třetím Německem však byl před sezónou pouze jeden bod rozdílu a Bundesliga měla možnost vrátit se na druhou příčku po 16 letech. Anglie ovšem své druhé místo uhájila, ne snad ani proto, že se neopakovalo německé finále v LM (Borussia Dortmund a Bayern Mnichov již moc bodů navíc přidat nemohly), ale spíše kvůli výsledkům ostatních týmů. Vždyť VfB Stuttgart nepostoupil ani z předkol.

Další propad Itálie?

V posledních sezónách i přes dílčí úspěchy nedosahují celkové výsledky italského fotbalu úrovně svých hlavních konkurentů. Naposledy byla italská Serie A nejúspěšnější v evropských pohárech před dlouhými deseti lety v sezóně 02/03. Také proto letos měly italské kluby podruhé v řadě pouze dvě jisté vstupenky do základní skupiny LM. Před sezónou navíc měla Itálie pouze pár desetinek náskoku na páté Portugalsko, a hrozil jí tak "sestup" z elitní čtyřky po dlouhých 30 letech. Italská šestice však potvrdila to, co se zdálo i na začátku sezóny, a sice že je daleko silnější než šestice klubů z Portugalska. To letos nereprezentoval tradiční zástupce Sporting Lisabon a navíc další tahoun posledních let, SC Braga, vypadl v předkole.

Souboj o Top 5 Daleko pravděpodobněji se tak jevil portugalský souboj s Francií o zachování pozice v elitní pětici, a to i přesto, že díky odečtu sezóny 08/09 mělo Portugalsko na Francii poměrně velký náskok. Již zmíněná skladba portugalských zástupců v porovnání s těmi francouzskými totiž také dávala tušit, že dělba celkového počtu bodů šesti kluby, bude daleko více bolet Portugalce. Tato domněnka se ovšem nepotvrdila a zejména díky Benfice, která po dvojici madridských klubů získala vůbec nejvíce bodů, zůstalo v elitní pětici pro nasazení do sezóny 15/16 Portugalsko.

Řecko a Turecko bez tradičních opor

Svérázné fotbalové prostředí v těchto zemích už nejedenkrát vedlo k tomu, že o účastnících evropských pohárů nerozhodovalo pořadí v tabulce, ale verdikty od zeleného stolu. Tentokrát tamní situace vyústila do takové podoby, že poprvé v tomto tisíciletí se Evropa musela obejít bez řeckého pohárového suveréna Panathinaikosu či bez tradičních pohárových zástupců z Turecka, Besiktase a Fenerbahce (oba vyloučeni v předkolech). Poněkud slabší celková síla zástupců obou států tak mohla vést ke ztrátě předsezónní pohodlné pozice na začátku druhé desítky v žebříčku národních koeficientů, což se do jisté míry potvrdilo. Zezadu se k nim dotáhlo Švýcarsko, Rakousko a Česko. Právě s Českem pak budou obě balkánské země bojovat v příští sezóně o dvanáctou pozici.

Souboj o 12. i 15. místo

Důležité pozice především pro nasazování do různých fází LM. Dvanácté (respektive třinácté místo v případě kvalifikování se obhájce trofeje do základní skupiny LM) zajišťovalo podle formátu z posledních čtyř let mistrovi země přímou účast v základní skupině Ligy mistrů. Protože však právě od ročníku 2015/2016 dochází k drobným úpravám a účast v základní skupině připadne i vítězi Evropské ligy, nemusí mít v krajním případě jistotou základní fáze LM ani mistr země z 12. pozice.

Na 12. pozici startovalo ročník Řecko, které mělo stejně bodů jako 11. Turecko. S nevelkým odstupem tuto dvojici stíhalo před sezónou 13. Švýcarsko. Za 14. Rakouskem následovala čtveřice týmů s přibližně stejnými zisky - Česko, Izrael, Kypr a Rumunsko. Tyto země se měly prát o patnácté místo, které nabízí možnost usilovat o Ligu mistrů dvěma týmům z jedné ligy. V nejlepší dvanáctce se nakonec Turecko i Řecko s vypětím všech sil udržely. Důležitou patnáctou pozici si pak díky skvělé sezóně vybojovalo Česko, které se lehce vzdálilo Rumunsku a hodně z výšky teď mává Kypru, Izraeli či Dánsku.

Konfrontace nejlepší šestice

Vedle hlavního ukazatele aktuální síly jednotlivých evropských soutěží, tedy vedle pětiletého žebříčku národních koeficientů, můžeme soutěže porovnávat také na základě přímé konfrontace zástupců nejlepších evropských lig. V základních skupinách LM i EL se španělské, anglické, německé, italské, portugalské a francouzské kluby mezi sebou střetly dohromady ve 48 utkáních. V rámci jarního play-off došlo k dalším 33 takovým střetnutím. I tuto statistiku v aktuálním ročníku suverénně ovládá španělská La Liga.


Výpočet národních koeficientů

Vedle standardních 2 bodů za vítězství a 1 bodu za remízu (v předkolech pouze polovina, tedy 1 a 0,5) hrají důležitou roli body bonusové. V současném formátu připisují kluby do národních koeficientů 4 body za účast v základní skupině LM a 5 bodů za postup z ní do osmifinále LM. V jarních vyřazovacích bojích pak týmy vylepšují národní koeficienty ještě vždy 1 bodem za účast ve čtvrtfinále, v semifinále i ve finále obou pohárů. Tyto zisky se dělí počtem všech klubů jednoho státu, které v sezóně do pohárů nastoupily. Tři bonusové body za účast ve čtvrtfinále, semifinále i finále jednoho z pohárů si letos připsaly hned tři španělské kluby (Real Madrid, Atlético Madrid, Sevilla FC) a portugalská Benfica.