Evropské koeficienty po pohárovém týdnu (14)

Letos se to čekalo snad více než kdy jindy. Do mnichovského Bayernu se vkládaly velké naděje, že bude prvním klubem, který obhájí vítězství v Lize mistrů. Po semifinálových duelech je ovšem jasné, že tomu tak opět nebude. O trofej si to v Lisabonu rozdají celky z Madridu.

Z Iberského poloostrova bude i letošní vítěz Evropské ligy. Turínské finále se nakonec obejde bez domácího celku - obstarají jej portugalská Benfica a španělská Sevilla FC. Atmosféra semifinálových odvet byla ve všech čtyřech případech ovlivněna radostí hostujícího celku a smutnících domácích fanoušků. Finálová sestava jasně ukazuje, která soutěž ovládla letošní pohárový ročník. Španělsko vytvořilo historický rekord v zisku bodů do národního koeficientu během jedné sezóny.

Španělsko

Aktuální zisk 22.571 bodu se po odehrání finále ještě jistě zvýší. Primera División letošní dominancí na evropské scéně překonává nejen všechny novodobé vysoké zisky, ale také ten vůbec nejvyšší, svým způsobem paradoxní, ze sezóny 59/60. Podruhé v historii bude finále LM ryze španělské. Díky zvládnutým odvetným utkáním na soupeřově hřišti se v něm představí madridské kluby Real a Atlético.

Ještě před rozehráním semifinálových duelů bylo jasné, že španělský klub bude i ve finále EL. Španělská bitva ukázala sílu pohárového pravidla o vstřelené brance na půdě soupeře. Přestože Valencia doma smazala ztrátu z prvního utkání v Seville a navrch přidala ještě jeden gól, o jejím vypadnutí z pohárů rozhodla jediná vteřina. Prakticky ta poslední. Zisk španělských týmů za semifinálové odvety činí 1.286 bodu za bilanci 3 vítězství (každé po dvou bodech), 0 remíz a 1 porážky a za 3 bonusové body za tři účasti ve finále.

Anglie

Chelsea se potřetí v řadě do finále jednoho z evropských pohárů nepodívá. Po dva roky starém triumfu v LM a rok starém vítězství v EL však opět končí jako nejlepší klub z Anglie, tentokrát v semifinále LM. Zisk Anglie je tedy za semifinálové odvety nulový kvůli bilanci 0-0-1. Celkový roční zisk Anglie 16.785 je druhým nejlepším výkonem sezóny, ovšem daleko za rekordním ziskem Španělska.

Německo

Stále je to ale víc, než v právě končící sezóně vybojovalo Německo. Bundesliga tak i po pětiletce 09/10 - 13/14 končí třetí, přestože si před sezónou brousila zuby na druhou příčku Anglie. Zisk 14.714 je třetím nejlepším po Anglii a Španělsku, pro Německo je však nejnižším ziskem ve sledovaném pětiletém období. Nejde ale o žádný propadák, přestože fanoušci německé kopané, a především Bayernu Mnichov, byli po loňském finále LM namlsaní na další velké kousky. Zisk Německa za uplynulý pohárový týden činí 0.000 za bilanci 0-0-1.

Itálie

Čtvrtá v sezóně a čtvrtá i v pětiletém období zůstává Itálie. Serie A podala ve srovnání se svými posledními sezónami solidní výkon, nicméně opět budou obě pohárová finále bez italské účasti. A to i přesto, že Juventus měl před sebou vidinu závěrečného zápasu na svém domácím stadiónu. Zisk Itálie 0.167 za bilanci 0-1-0.

Portugalsko

Do Turína se na finále EL naopak vrátí Benfica. Klub, který v posledních letech předvádí v evropských pohárech velké věci (finále EL 12/13, čtvrtfinále LM 11/12, semifinále EL 10/11, čtvrtfinále EL 09/10) čeká na velkou evropskou trofej více než padesát let. Naposledy se tento portugalský fotbalový fenomén radoval z vítězství a následné obhajoby v PMEZ v letech 1961 a 1962. Zisk Portugalska 0.333 za bilanci 0-1-0 a 1 bonusový bod za postup do finále.

Finále evropského poháru jako záležitost jediné země

Počtvrté v řadě uvidí fotbalová Evropa jednobarevné finále. Po portugalském Dublinu v sezóně (10/11) a španělské Bukurešti (11/12) v EL se před rokem mluvilo německy při finále LM v Londýně. Letos bude finále LM znovu záležitostí jedné země. Dokonce jednoho města. Madridské celky se utkají v nedalekém Lisabonu. Připomeňme si všechna finále v režii jednoho státu v historickém přehledu.

V téměř půl druhé stovce finálových utkání evropských pohárových soutěží od roku 1955 tato situace nastala celkem šestnáctkrát. Letošní finále LM tedy bude 17. takovým případem. Posedmé si to takto rozdají Španělé, pětkrát si finále proti svým krajanům zahráli Italové, dvakrát Angličané a Němci a jednou Portugalci. Vzhledem k tomu, že až do roku 1997 v LM, respektive PMEZ či vždy v PVP reprezentoval každý stát pouze jeden tým (s výjimkou automatického nasazení obhájce titulu) byla účast dvou týmů ve finále těchto pohárů téměř nemožná.

Pouze v Poháru UEFA (dnes Evropská liga, dříve předchůdce Pohár veletržních měst) byla šance větší a hned dvanáctkrát se v této soutěži konalo finále týmů jedné země. První finále v režii jednoho státu se odehrálo v ročníku 61/62, kdy se o Pohár veletržních měst utkaly španělské kluby Valencia a FC Barcelona. Valencia si finále proti krajanům zopakovala v té samé soutěži o dva roky později, tentokrát proti Realu Zaragoza. Velké úspěchy španělské kopané let padesátých a šedesátých podtrhlo o další dva roky později opět finále poháru UEFA mezi Realem Zaragoza a Realem Madrid. V sedmdesátých letech se ke slovu dostali zástupci anglického a německého fotbalu. V prvním ročníku poháru UEFA (71/72) se ve finále potkali Tottenham Hotspurs a Wolverhampton Wanderers. V ročníku 79/80 bylo již v semifinále poháru UEFA jasno, že se o trofej utkají kluby německé. Ty totiž obsadily všechna čtyři semifinálová místa a vytvořily tak dosud nepřekonaný rekord. Ve finále nakonec Eintracht Frankfurt porazil Borussii Mönchengladbach. A to už se dostáváme do italské éry let devadesátých. Sezóna 89/90 a finále poháru UEFA mezi Juventusem a Fiorentinou, o rok později pro změnu mezi Interem Milán a AS Řím. V sezóně 94/95 se proti sobě ve finále poháru UEFA postavily AC Parma a Juventus, v ročníku 97/98 Inter Milán a Lazio Řím. Španělské finále se odehrálo v sezóně 2006/2007, když Sevilla FC porazila Espanyol. Před třemi lety si to o vítězství v EL rozdaly portugalské kluby FC Porto a SC Braga, hned o rok později proti sobě ve finále EL nastoupily Atlético Madrid a Athletic Club z Bilbaa.

Na Ligu mistrů (případně PMEZ) tedy zbývá pět takových případů, všechny po roce 1997. V roce 2000 španělské finále mezi Realem Madrid a Valencií, v roce 2003 italské mezi AC Milán a Juventusem, anglické z roku 2008 mezi Chelsea a Manchesterem United, německé z loňské sezóny mezi Bayernem Mnichov a Borusií Dortmund a konečně to letošní španělské.

Konfrontace nejlepší šestice

Vedle hlavního ukazatele aktuální síly jednotlivých evropských soutěží, tedy vedle pětiletého žebříčku národních koeficientů, můžeme soutěže porovnávat také na základě přímé konfrontace zástupců nejlepších evropských lig. V základních skupinách LM i EL se španělské, anglické, německé, italské, portugalské a francouzské kluby mezi sebou střetly dohromady ve 48 utkáních. V rámci jarního play-off došlo k dalším 32 takovým střetnutím. I tuto statistiku v aktuálním ročníku suverénně ovládá španělská La Liga.


Výpočet národních koeficientů

Vedle standardních 2 bodů za vítězství a 1 bodu za remízu (v předkolech pouze polovina, tedy 1 a 0,5) hrají důležitou roli body bonusové. V současném formátu připisují kluby do národních koeficientů 4 body za účast v základní skupině LM a 5 bodů za postup z ní do osmifinále LM. V jarních vyřazovacích bojích pak týmy vylepšují národní koeficienty ještě vždy 1 bodem za účast ve čtvrtfinále, v semifinále i ve finále obou pohárů. Tyto zisky se dělí počtem všech klubů jednoho státu, které v sezóně do pohárů nastoupily.