Evropské koeficienty po pohárovém týdnu (12)

Anglická dominance. Tak lze dvěma slovy popsat letošní průběh evropských pohárů. Do finále Ligy mistrů i Evropské ligy se po dech beroucích dramatech probojovaly výhradně kluby z Premier League, poprvé v historii evropských pohárů tak bude více než jedno finále záležitostí pouze klubů z jedné soutěže.

V pořadí národních koeficientů za období 2014/2015 - 2018/2019 (určující pro nasazení do sezóny 2020/2021) se nic nemění. Anglie výrazně navýšila náskok na Itálii, Nizozemsko si i přes vypadnutí Ajaxu upevnilo důležitou jedenáctou příčku.

Španělsko (zisk 0.286, bilance 1-0-3) je tentokrát bez finále! Poprvé od sezóny 2012/2013 a teprve popáté za posledních 20 let, které španělskému fotbalu jednoznačně patřily. V posledních pěti sezónách vybojovaly devět z deseti trofejí! Barcelona sice prolomila čtvrtfinálové neúspěchy posledních tří let, ovšem v semifinále předvedla opět venkovní kolaps, který ji stál postup dál - počtvrté za sebou. Valencia bojovala o finále EL neúspěšně, stejně jako v letech 2012 a 2014.

Anglie (zisk 2.000, bilance 4-2-2, 4 bonusové body za 4 postupy) se v pětiletém období dívá na Španělsko stále z velké dálky. Ovšem již podruhé za sebou má PL sezónní zisk vyšší než La Liga. A jestli to takto půjde dál, za pár let se po škrtání výrazně lepších španělských sezón můžeme nadít změny na prvním místě. Suverénně do finále EL postoupil Arsenal. Ostatní tři celky předvedly vyrovnané souboje se sladkým koncem - neuvěřitelný obrat (Liverpool), postupový gól v posledních vteřinách (Tottenham) či penaltový rozstřel (Chelsea).

Německo (zisk 0.286, bilance 0-2-0) končí v pětiletém období čtvrté za Itálií, v letošní sezóně však její náskok trochu smázlo - konkrétně o cca 2.500 bodu. Jinak ne úplně povedený ročník zachraňoval Frankfurt, který do německého národního koeficientu letos připsal nejvíce bodů z bundesligových celků.

Nizozemsko (zisk 0.400, bilance 1-0-1) se po loňské katastrofě (pouze 2.900) sebralo a letos si připsalo téměř třikrát tolik bodů (8.600). Národní koeficient táhl jednoznačně Ajax s nejvyšším příspěvkem mezi všemi kluby Evropy. Pohádku o finále po 20 letech však nakonec kvůli krutému závěru v odvetě s Tottenhamem do konce nedotáhl. Každopádně Nizozemsko končí před Rakouskem na důležitém 11. místě, které mistru zajistí skupinu LM, pokud se do LM kvalifikuje z ligy i obhájce.

Mimochodem není tak úplně pravda, že finálovou účast a případnou trofej Ajaxu přáli obecně snad všichni fanoušci, kromě fanoušků Spurs. Je tady totiž ještě jeden takový zajímavý pohárový tým. A sice FC Red Bull Salzburg. Jak známo, několikanásobný rakouský mistr se nemůže dlouhodobě kvalifikovat do Ligy mistrů. Tu ho v kvalifikaci vyřadí izraelský mistr, tu lucemburský, jindy zase švédský, chorvatský či srbský. Zisk 11. místa pro Rakousko za pětiletku 13/14 - 17/18, kterému z největší části pomohl právě Salzburg dává do příští sezóny 19/20 rakouskému mistru, kterým je Salzburg naději na přímou účast v LM. Konečně! Ovšem za jedné podmínky, zmíněné na konci předchozího odstavce, a sice, že se do LM kvalifikuje z ligy i obhájce. A to by právě nebyl případ Ajaxu. Nizozemsko se tak pomstilo alespoň návratem na 11. pozici před Rakousko za aktuálně sledovanou pětiletku 14/15 - 18/19 určující nasazení do sezóny 20/21.

A ještě jeden zajímavý příběh se odehrává v evropských pohárech. Má spojitost s Petrem Čechem a týká se, věřte, nebo ne, i pohárových koeficientů. Víme, že Petr Čech může získat svou poslední trofej v posledním zápase v EL proti Chelsea, kde hrával dlouhá léta. Zajímavé je, že v osmifinále nastoupil proti Stade Rennes, kde také trávil část kariéry. A nejzajímavější je, že pokud s Arsenalem trofej vyhraje, pomůže k přímé účasti v EL na podzim 2019 pravděpodobně také Spartě, kde chvíli působil též. Pokud tedy Sparta v lize skončí třetí a pohár vyhraje Slavia, nikoliv Baník.

Vzájemné souboje elitní čtveřice

Protože nás již čekají pouze dvě anglická finále, můžeme letošní statistiku uzavřít. Vévodí jí Španělsko a Anglie s výrazně pozitivní bilancí. V přímém srovnání naopak zaostávají Německo i Itálie.


Výpočet národních koeficientů

Vedle standardních 2 bodů za vítězství a 1 bodu za remízu (v předkolech pouze polovina, tedy 1 a 0,5) hrají důležitou roli body bonusové. V současném formátu připisují kluby do národních koeficientů 4 body za účast v základní skupině LM a 5 bodů za postup z ní do osmifinále LM. V jarních vyřazovacích bojích pak týmy vylepšují národní koeficienty ještě vždy 1 bodem za účast ve čtvrtfinále, semifinále i finále obou pohárů. Tyto zisky se dělí počtem všech klubů jednoho státu, které v sezóně do pohárů nastoupily. Česko letos získalo 32,5 bodu (14,5 Slavia, 11 Plzeň, 4 Jablonec, 2 Olomouc, 1 Sparta), což po dělení pěti účastníky dává hodnotu 6.500 bodu.

Finále evropského poháru jako záležitost jediné země

Po jedenácti letech dojde v Lize mistrů na anglické finále. 21. května 2008 slavil na stadionu Lužniki v Moskvě Fergusonův Manchester United, když v penaltovém rozstřelu udolal Chelsea, tehdy s výše několikrát zmíněným Petrem Čechem v bráně. Od té doby se jednotlivé anglické týmy do finále nejprestižnější klubové soutěže planety probojovaly čtyřikrát, přičemž pouze Chelsea, opět s Čechem v bráně, to dokázala dotáhnout v roce 2012 až k trofeji.

V historii 164 finále evropských pohárů půjde již o 19., respektive 20. střetnutí dvou týmů ze stejné soutěže. Osmkrát si to takto rozdaly španělské týmy, pětkrát italské, čtyřikrát (včetně dvou letošních) anglické, dvakrát německé a jednou portugalské.

Letošní finále Ligy mistrů bude sedmým takovým případem. V PMEZ a začátcích LM byla tato možnost prakticky vyloučena, protože až do roku 1997 reprezentoval každý stát pouze mistr (tedy s výjimkou automatického nasazení obhájce titulu, stejně jako v PVP - Pohár vítězů pohárů). Poprvé se tak událo v roce 2000, kdy bylo k vidění španělské finále mezi Realem Madrid a Valencií. Poté v roce 2003 italské mezi AC Milán a Juventusem, zmíněné anglické z roku 2008 mezi Chelsea a Manchesterem United, německé z roku 2013 mezi Bayernem Mnichov a Borussií Dortmund a dvě španělská, ba dokonce madridská, z let 2014 a 2016 mezi Realem a Atléticem. Hned ve čtyřech případech z těchto šesti došlo na prodloužení, z toho třikrát dokonce až na penalty. Všechna tři španělská finále ovládl Real Madrid.

V Evropské lize (respektive dříve Pohár UEFA či Pohár veletržních měst) dojde na 13. finále týmů z jedné země. První finále v režii jednoho státu se odehrálo v ročníku 61/62, kdy se o Pohár veletržních měst utkaly španělské kluby Valencia a FC Barcelona. Valencia si finále proti krajanům zopakovala v té samé soutěži o dva roky později, tentokrát proti Realu Zaragoza. Velké úspěchy španělské kopané let padesátých a šedesátých podtrhlo o další dva roky později opět finále poháru UEFA mezi Realem Zaragoza a Realem Madrid. V sedmdesátých letech se ke slovu dostali zástupci anglického a německého fotbalu. V prvním ročníku Poháru UEFA (71/72) se ve finále potkali Tottenham Hotspurs a Wolverhampton Wanderers. V ročníku 79/80 bylo již v semifinále jasno, že se o trofej utkají kluby německé, které obsadily všechna čtyři semifinálová místa, a vytvořily tak dosud nepřekonaný rekord. Ve finále nakonec Eintracht Frankfurt porazil Borussii Mönchengladbach. A to už se dostáváme do italské éry let devadesátých. Sezóna 89/90 a finále mezi Juventusem a Fiorentinou, o rok později pro změnu mezi Interem Milán a AS Řím. V sezóně 94/95 se proti sobě postavily AC Parma a Juventus, v ročníku 97/98 Inter Milán a Lazio Řím. Španělské finále se odehrálo v sezóně 2006/2007, když Sevilla FC porazila Espanyol. V sezóně 10/11 si to o vítězství v EL rozdaly portugalské kluby FC Porto a SC Braga, o rok později pak Atlético Madrid a Athletic Club z Bilbaa. A Letos bude k vidění velké derby londýnských klubů.