Evropské koeficienty po pohárovém týdnu (1)

Léto je ve fotbalovém prostředí tradičně spojeno s boji v předkolech Ligy mistrů a Evropské ligy. Po dobu více než dvou měsíců bojovalo tentokrát 194 týmů o pouhých 37 volných vstupenek (6 v LM, 31 v EL). Mezi nimi také česká pětice, z níž byla úspěšná pouze Slavia.

Právě startující sezóna je poslední, která může něco změnit v pořadí národních koeficientů pro nasazení do ročníku 2021/2022 (součet pěti sezón 15/16 - 19/20). Česko bude bojovat o nejlepší patnáctku. Ta zaručuje dvě místa do bojů o LM, celkem pět týmů v pohárech a právě od podzimu 2021 ještě další bonus. EL se totiž rozdělí na dvě části, přičemž o účast v té kvalitnější se zajímavějšími soupeři (EL1) bude hrát například vítěz domácího poháru ze země na 15. místě, zatímco ten ze 16. bude hrát pouze předkola o skupinu EL2.

Letos i příští rok ještě zůstává vše tak, jako loni. 26 nasazených ve skupině LM, 17 ve skupině EL. O pouhých šest vstupenek do LM bojovaly celky v mistrovské (4 místa) i v nemistrovské části (2 místa). Poražení z nemistrovské části (z 2. předkola) pak měli druhou možnost v kvalifikaci o EL spolu s dalšími celky (13 míst), poražení z mistrovské části (z 0. až 3. předkola) pak utvořili oddělenou kvalifikaci o EL (8 míst). Zbývajících 10 míst v EL zaplnili poražení z mistrovské (ze 4. předkola - 4 místa) i nemistrovské části o LM (z 3. a 4. předkola - 6 míst). Jestli vám to nyní přijde složité, za dva roky to bude ještě zajímavější, a to nejen v předkolech, ale i v jarním play-off. 

Co letos očekávat

Elitní čtveřice má své jisté, nejlepší kluby Španělska, Anglie, Německa a Itálie si díky jistým skupinám budou i nadále jednoduše udržovat náskok před zbytkem. Zajímavé bude sledovat, zda se Anglie potřetí v řadě přiblíží v poslední dekádě suverénnímu Španělsku a kdo se ve vyrovnaném duelu Itálie versus Německo bude radovat ze třetí pozice. První ztrátu zaznamenala Serie A. 

Pátá Francie by se také neměla třást o své jistoty, naopak po menší přestávce se nám vrací souboj o důležitou šestou pozici mezi Ruskem a Portugalskem. V prvním přímém souboji sice Krasnodar vyřadil Porto, ale zajíci se budou počítat až po honu. Víme z historie, že v EL občas některé kluby dokáží přispět do národního koeficientu daleko více než v LM. Navíc Braga poslala ven z pohárů Spartak a v EL budou Portugalci ve velmi silné čtveřici, zatímco Rusko již ztratilo dva týmy.

Top desítka už není tak jistá. Osmou Belgii od dvanáctého Nizozemska dělily na začátku sezóny necelé 4 body. Rakousko a Nizozemsko se díky nedávným úspěchům dokázaly dostat do bojů o nejlepší desítku, tedy o přímou účast v LM. Nizozemské kluby zvládly i uplynulé předkolo, rakouské kluby příliš ne, ale ještě se můžou předvést.

Bohužel se začínají rozevírat nůžky mezi dvanáctkou a dalšími pozicemi. O tři místa v nejlepší patnáctce tak svedou souboj Dánsko, Česko, Řecko a Kypr, případně další soutěže. Nebezpečné může být Srbsko, či Švýcarsko, které má ve hře ještě trojici klubů, byť předkola mělo katastrofální. Vzhledem k počtu týmů, se kterými výše jmenovaní do skupin jdou, to vypadá na souboj jednookých mezi slepými. Předkola zdaleka nevyšla dle představ ani Řecku a Dánsku, Chorvatsko i Kypr rovněž pamatují lepší ročníky.

Zajímavosti z předkol

V prvním předkole LM mohlo překvapit vypadnutí nasazených Astany a Ludogorce (nedávných účastníků základních skupin LM) s maďarským, respektive rumunským mistrem. Ferencvároš i Kluž následně zvládli i druhé předkolo (z pozice nasazeného týmu), Kluž poté zaskočila ve třetím předkole i Celtic a její sen o jízdě z 1. předkola až do základní skupiny překazila Slavia. Podobně Dinamo Záhřeb ukončilo dlouhou cestu Rosenborgu, jenž ve druhém předkole vyřadil BATE. V nemistrovské fázi LM přešli přes třetí předkolo hned tři nenasazení. Na tradiční účastníky LM - Porto, Dynamo Kyjev a Basilej - si vyšlápli Krasnodar, Club Bruggy a Linec. FC Porto naposledy chybělo v LM v sezóně 2010/2011, vynahradilo si to však vítězstvím v EL.

Pokud bychom brali favority dle klubových koeficentů, zrodila se největší překvapení v EL na úkor českého fotbalu. Druhým a třetím nasazeným klubem třetího předkola totiž byly Sparta a Plzeň. Třetí brzké vypadnutí Sparty v řadě není dobrým vkladem ani do budoucna, protože s horšícím se klubovým koeficientem už bude patřit v předkolech mezi nenasazené. 

Jak si vede Slovensko

Slovensko šlo do posledního předkola pouze s jedním týmem,, stejně jako Česko. Aby Slovan mohl navázat na loňskou účast Trnavy v EL, musel vyřadit silný PAOK. A postupem přes něj velmi vylepšil obraz slovenského pohárového léta. Start totiž dobrý nebyl. Začal to právě Slovan, který překvapivě vypadl v prvním předkole LM s černohorským mistrem Sutjeskou Nikšič. Do prvního předkola EL nevkročila dobře ani zbylá trojice. Na rozdíl od Ružomberku ovšem Trnava a Dunajská Streda alespoň v odvetách dokázaly odvrátit vyřazení. Ve druhém předkole však i ony skončily svou evropskou pouť.

Jak si vede Česko

Špatný začátek. Alespoň v kontextu posledních let. Rovněž loni byla předkola tragická, naštěstí jsme však měli tři jisté účasti ve skupinách a následné výborné výsledky sezónu zachránily. Letos to bude po těsných vyřazení Jablonce, Mladé Boleslavi, Sparty i Plzně vše pouze na Slavii. A kolik ona toho ještě může nahrát?

V posledních letech jsme si zvykli na pohárové žně. Ve čtyřech posledních sezónách jsme měli vždy tři zástupce v základních skupinách, alespoň jednoho pak i v jarním play-off. Naposledy byla osamoceným českým klubem v pohárech v sezóně 14/15 Sparta. Příliš úspěšná nebyla ani ona, a tak se celkový zisk národního koeficientu tehdy zastavil na podprůměrné hodnotě 3.875 (dělilo se však pouze čtyřmi týmy). Právě tento zisk se do sledované pětiletky (15/16 - 19/20) maže a nahradí jej zisk z aktuální sezóny. Bohužel i tak nízko nastavenou laťku bude těžké překonat. Jen pro představu, abychom se alespoň na onu hodnotu letos dostali, musí Slavia získat ještě 9 bodů (tzn. např. 3 vítězství a 3 remízy), což se po losu jeví jako utopie. Letní vykročení českých týmů bylo bohužel výsledkově mizerné (bilance 4-5-5, pouze dva postupy ze sedmi duelů).

Abychom neměli ve čtvrtém předkole EL žádného zástupce, to se stalo naposledy v sezóně 10/11. Mimochodem tehdy vstupovala na evropskou scénu nadějným výkonem proti Besiktasi nová Plzeň. Ve třetím předkole padl rovněž Jablonec s APOELem Nikósie či Baník s běloruským týmem Dněpr Mogilev, který proti Ostravě nasbíral dvě ze svých tří výher v evropských pohárech v celé své historii! Situaci pak zachraňovala Sparta, která se po blamáži s Žilinou v předkole LM rehabilitovala ve skupině EL. Při letošním rychlém odcházení českých klubů z předkol se v bezprostředních emocích hledaly důvody, proč tomu tak je, proč je český fotbal tak špatný, když se chce srovnávat s Belgií (folklór tohoto léta), že za to může krátká pauza kvůli nadstavbě atd. 

Unáhlené soudy po jednom nezdaru bývají zbytečně zjednodušující. Podívejme se na komplexnější čísla. 

Bilance českých klubů v předkolech v kontextu posledních deseti let už možná nějaký trend nabídnout může - od zmíněné sezóny 10/11 bylo Česko šest sezón v řadě v předkolech v pozitivní bilanci (více výher než proher, více postupů než vyřazení - 35 proti 19 - v tomto ohledu excelovala především Vrbova Plzeň). V posledních třech sezónách je ovšem bilance negativní (více porážek i více vyřazení - 6 proti 14 - v tomto ohledu exceluje bohužel pokusná laboratoř Sparta - 0 proti 3). Jaké mohou být důvody toho, že po předkolech cítíme nespokojenost? Zamysleme se nad několika body:

1. Vysoké postavení. Je třeba si uvědomit, že posledních pět let "doplácíme na úspěch” - díky skvělému postavení v žebříčku národních koeficientů (v nejlepší patnáctce) vstupují české kluby do předkol později, těžko se tak sbírají vítězství a postupy proti trpaslíkům. Zároveň to však nejde výš, kde bychom sbírali pravidelné četnější účasti přímo v základních skupinách (výjimkou je loňská sezóna). Na druhou stranu pro evidentní vyšší počet vyřazení v předkolech v poslední době, navíc v situaci, kdy české kluby bývají spíše nasazené, se omluvy hledají těžko. O tom, že dělíme vyšším počtem klubů, není třeba mluvit, velký problém to ale v posledních sezónách nebyl. 

2. Zmlsanost. S málem bychom se spokojit neměli, ale nemáme příliš velká očekávání? V posledních sezónách jsme si zvykli na tučná léta. Bodově bohaté sezóny končícího desetiletí byly vždy důsledkem úspěchu často jednoho českého klubu se ziskem k 10 bodům a více. V každé z posledních devíti sezón takového českého hegemona, někdy dokonce i dva, najdeme. Historicky se to tak nějak čeká od Sparty (5 úspěšných sezón z 9), případně od Slavie (1/9). A když na některý klub přijde krize (nyní Sparta, nedávno Slavia), je skvělé, že jej má kdo zastoupit. Děkovat může český koeficient především úkazu jménem Plzeň (5/9), z menších klubů se pak dokázal přidat jen Liberec (2/9 - úspěchy trenérů Šilhavého i Trpišovského), ostatní bohužel i přes řadu pokusů nikoliv. Donekonečna to tak ale jít nemusí. Slabší sezóny, kdy se nedařilo vůbec nikomu, nejsou zase tak dávnou minulostí.

3. Konkrétní týmy. Za mírným úpadkem českých tahounů posledních let může jednak přestavba Plzně, která možná už nikdy nemůže napodobit to, co předváděla, a jednak demontáž Sparty, u níž je otázkou, zda k zániku dopředu odsouzený experiment vlastně už skončil, nebo zda ještě trvá. Naštěstí, tuto hluchou chvíli obou zmíněných klubů nyní přehlušuje návrat Slavie v plné parádě.

4. Konkrétní zápasy. Důvody lze hledat také v konkrétních duelech. Mezi blamáže posledních let se jistě dá počítat letošní vypadnutí Jablonce s Pjunikem či loňské Sparty se Suboticou. I něco dalšího? Když se podíváme, jaké výsledky v daných sezónách předváděli další katové českých klubů, například Skënderbeu Korçë, Crvena Zvezda, APOEL, Ludogorec, Steaua či Trabzonspor, zjistíme, že nešlo tak úplně o překvapení. A s přihlédnutím, jakým způsobem ve třetím předkole EL české kluby vypadly, tedy že rozhodně nešlo o jednoznačnou záležitost, není na místě panikařit, což se před dvěma týdny v mediálním prostoru tak trochu dělo. Za rok to může být opačně. Na druhou stranu je pravdou, že překvapení ve prospěch českých klubů v předkolech hledáme v poslední době těžko.

5. Alibisticky a optimisticky. Vše se zkrátka v předkole povést nemůže, vyprávět by o tom mimochodem mohly i kluby elitní čtveřice. Můžeme nad tím mávnout rukou a říct, co se nepovedlo letos, povede se příští rok. Celkově vzato buďme rádi za prezentaci českých klubů v Evropě v posledních letech. Uvědomme si počet účastí v základních skupinách, jména soupeřů na českých stadionech či úspěchy v jarních fázích play-off. V řadě případů nešlo o ono užívání si velkých jmen, ale často české kluby favoritům zatápěly, dokonce je i porážely. A srovnejme to například s úspěchy sousedních zemí Polska, Rakouska či Slovenska. Pouze Salzburg dovede konkurovat úspěchům českých týmů. Ten Salzburg, kterého pod hlavičkou bohatého sponzora letos čeká vůbec první účast v LM. To české kluby se za tu dobu od roku 2005 objevily v LM hned šestkrát - poslední účast Sparty a poté nově Slavia (celkem dvakrát) a také Plzeň (celkem třikrát).

6. Náhoda a štěstí. Jedna poznámka za všechny - kdyby v květnu vyhrál finále EL Arsenal, připravuje se nyní Sparta na skupinu EL...

Výpočet národních koeficientů 

Vedle standardních 2 bodů za vítězství a 1 bodu za remízu (nyní v předkolech pouze polovina, tedy 1 a 0,5) hrají důležitou roli body bonusové. V současném formátu připisují kluby do národních koeficientů 4 body za účast v základní skupině LM a 5 bodů za postup z ní do osmifinále LM. V jarních vyřazovacích bojích pak týmy vylepšují národní koeficienty ještě vždy 1 bodem za účast ve čtvrtfinále, semifinále i finále obou pohárů. Tyto zisky se dělí počtem všech klubů jednoho státu, které v sezóně do pohárů nastoupily. Česko zatím získalo podprůměrných 10,5 bodu (6 Slavia, 2 Mladá Boleslav, 1,5 Plzeň, 0,5 Sparta i Jablonec ), což po dělení pěti účastníky dává hodnotu 2.100 bodu. V rozehrané sezóně to znamená 31. místo z 55 soutěží.