Eurozápisník XXIV. aneb Francouzský superhrdina GriezMan

Mistři světa padli, od Francouzů dostali lekci z produktivity a prohráli v semifinále 2:0. Les Bleus nepředvedli nikterak dominantní výkon, k úspěchu jim vlastně stačil jediný muž ovládající fotbalové superschopnosti. Antoine Griezmann zdecimoval chatrnou obranu Německa dvěma góly, své konto tak navýšil na číslo šest a posunul se na čtvrtou příčku historické střelecké tabulky Eura.

Ještě, než se pustíme do rozboru utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Eurozápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.

Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.

Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.

Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.





1) Deschamps na hřiště poslal stejnou základní jedenáctku, která startovala v duelu s Islandem, a tato volba se i přes určité nedostatky nakonec ukázala jako ta správná.

Nejdůležitějším počinem francouzského trenéra na tomto šampionátu se tak nakonec stala jeho schopnost probudit Griezmanna k prvotřídním výkonům, což šlo ruku v ruce se změnou systému, kterou provedl pro druhý poločas s Irskem. Role ve středu pole mu totiž dává tolik potřebnou volnost, kdy si může sbíhat do obou krajů hřiště a zároveň také často útočit ze druhé vlny, v čemž tento hráč doslova exceluje.

Po zápase s Islandem jsem tu navíc trochu zpochybňoval, zda by stejná středová dvojice dokázala udržet na uzdě ofenzivu Němců. Nutno ale uznat, že jsem byl vyveden z omylu - Pogba s Matuidim zahráli velmi dobrý zápas, v defenzivě byli hodně disciplinovaní a až na pár výjimek velmi dobře střežili prostor mezi liniemi. Jistě jim pomohl i defenzivní plán Francie, díky kterému nemusel ani jeden z nich samostatně bránit nějakou velkou plochu, navzdory tomu se jistě sluší tyto záložníky pochválit a říct, že onu taktiku skutečně splnili do puntíku.

2) Němci se oproti tomu vrátili ke klasickému rozestavení 4-2-3-1, a naznačili tak, že v jejich podání byla změna formace pouze záležitostí konkrétního plánu na Italy. Protože měla spousta týmů problém s efektivním napadáním italského 3-5-2, Löw se rozhodl svým hráčům situaci usnadnit a vyrukovat v totožném systému - krom jednoho stopera tak pak měl každý hráč přímého protivníka, o kterého se měl při presinku starat.

V duelu s Francií už ovšem podobné hrátky nebyly třeba, jelikož domácí reprezentanti využívají poměrně ortodoxní 4-4-2. Němci se tak vrátili k osvědčené klasice, ovšem byli nuceni provést personální změny - jednak postrádali vykartovaného Hummelse, kterého na pozici stopera nahradil Höwedes, dále také zraněného Gomeze na hrotu zastoupil Müller, což do základní sestavy vrátilo Draxlera. A německý národní tým tuto absenci čistokrevného hrota docela pocítil - výrazně jim totiž chyběl někdo, kdo by byl schopen na zádech udržet svého strážce a na malém prostoru spoluhráčům například narazit. Největší překvapení se však skrývalo uprostřed pole - ani ne tak v tom, že dalšího maroda Khediru nahradil Emre Can, nýbrž v jeho nestandardní pozici na hřišti. Nepohyboval se totiž hluboko ve středu pole, nýbrž mu byla svěřena vytažená role jakési desítky, která měla být aktivní hlavně ve finální třetině hřiště. Na první pohled hodně nestandardní krok, na stranu druhou tak ale mohli Němci využít dvojice Schweinsteiger - Kroos v zataženějších pozicích, přičemž jsou oba lepší na míči, což jim tedy dávalo větší předpoklady k tomu, aby dokázali efektivně kontrolovat utkání. Samotný Can si navíc alespoň v první půli se svou rolí poradil celkem obstojně a předvedl pár individuálních průniků a nebezpečných náběhů.

3) První čtvrthodinka hry fanoušky navnadila na strhující podívanou, která se ale nakonec ke vší smůle nekonala. Utkání totiž odstartovalo v bláznivém tempu, kdy oba celky napadaly okamžitě po ztrátě míče. V prvních 10 minutách tudíž Němci nebyli schopni kontroly hry, místo toho jim domácí odebírali míč za míčem a vypracovali si také jednu solidní příležitost.

Mě osobně docela mrzí, že charakteristikou bylo takových střetnutí na Euru pramálo. Srovnání s MS v Brazílii prakticky ani není možné - zatímco mundial před dvěma lety byl označen za "turnaj presinku", letos je populární daleko pasivnější přístup - spousta celků se totiž zatáhne do hlubokého bloku, kde čeká, s čím přijde soupeř, načež se pak snaží hrozit z rychlých protiútoků. A protože tato strategie je na první pohled méně záživná, většina odborníků považuje současné mistrovství za jedno z těch méně povedených.

Přesně k takové strategii se po prvotní čtvrthodině hry uchýlil domácí celek. Němcům přenechal prakticky celou půli hřiště, zformoval se do hlubokého postavení a pokusil se o hru na rychlé kontry. Nutno poznamenat, že to se jim ale příliš nedařilo - v určitých pasážích se dostali až pod drtivý tlak, tudíž byla útočná dvojice absolutně odříznutá od zbytku spoluhráčů. A i když se k nim pak balón nějakým způsobem dostal, netrvalo to dlouho, než o něj znovu přišli.

Úřadující mistři světa alespoň v té první části ukázali, že co se tvorby hry týče, jsou na tom v současnosti v Evropě pravděpodobně nejlépe. Je tedy pravdou, že si úplnou tutovku víceméně nevytvořili, navzdory tomu se jim dařilo pravidelně prorážet defenzivní blok a dostávat se do finální třetiny hřiště, kde ale buď nedokázali správně zvolit finální přihrávku, nebo je zkrátka ubránila perfektně fungující defenziva soupeře. Ocenit musím jednak perfektní technickou zdatnost záložníků, zároveň také vzájemnou souhru - Němci totiž při hře s míčem obvykle dokáží rozestavit své hráče tak, aby to soupeři nadělalo ty největší potíže.

4) Druhá půle však německým reprezentantům rozhodně dle představ nevyšla. Ostatně si dovolím tvrdit, že kdyby dokázali pokračovat ve výkonu z poločasu prvního, kýženého vyrovnání by se dočkali.

Ačkoliv je v průběhu celého šampionátu trápily potíže s proměňováním šancí, prohra v semifinále se již na tohle svalit nedá. Respektive je samozřejmě pravda, že kdyby v první polovině proměnili některý z náznaků šancí, dost možná bychom o nich teď hovořili jako o finalistech, nicméně v druhé půli až do druhé inkasované branky prakticky neměli moment, ze kterého by mohli za normálních okolností vyrovnat.

Při budování hry Němci čím dál častěji využívali diagonální přihrávku od Boatenga (do jeho zranění) až na levé křídlo, kam si zabíhal Hector. Čím dál častěji však tato akce také vedla ke ztrátě míče, jelikož se ostatní hráči nedokázali rychle posunout za míčem, což pak resultovalo v kompletní izolaci tohoto levého obránce, který mohl buď hrát pouze zpětnou přihrávku, nebo se pokusit o individuální průnik, ovšem souvislejší rozehrání akce téměř nebylo možné.

V druhé půli tak Němci ztratili kvalitní poziční rozestavení hráčů, které je k nebezpečným kombinacím nezbytně nutné, načež ani Löw nebyl schopen reakce, která by tento neduh vyřešila. Ke konci střetnutí ještě přišlo několik příležitostí po centrech, případně standardních situacích, ovšem ani zdramatizovat závěrečné minuty se celku Joachima Löwa nakonec nepovedlo.

5) Mistry světa každopádně potopila hromada individuálních chyb. Pokud se nacházíte v semifinále jakéhokoliv turnaje, s největší pravděpodobností budete potřebovat výkon na hranici možností od všech svých hráčů. Pokud ovšem místo toho někteří z nich předvedou laciné individuální hrubky, budete to mít s postupem do finále hodně složité.

Už v průběhu první půle byl tento problém celkem patrný u Boatenga - domácí tým sice byl pod tlakem a do ofenzivy se prakticky nedostával, tudíž bylo nutné ubránit jen minimum situací, nicméně právě tenhle stoper několikrát selhal, nejvýrazněji pak v momentě, kdy poslal do samostatného úniku Girouda. Nakonec ale rozhodně nebyl jediným viníkem, jelikož se k němu ještě do poločasové pauzy přidal Schweinsteiger, který zavinil penaltu. Osobně mě zarazilo, že se okolo ní vedou takové debaty - z mého pohledu sice šlo o nešťastný moment, zároveň se ale také jednalo o takřka ukázkový případ, kdy by pokutový kop měl být nařízen.

Ve druhé půli pak tento "festival laciných chyb" korunoval Kimmich, který ve vlastním vápně hodně hloupě ztratil míč, a Neuer, který si vyběhnutí na následný centr také nedá za rámeček, jelikož balón jen sklepl pro dobíhajícího Griezmanna, který pohodlně utkání definitivně rozhodl.