Eurozápisník XXIII. aneb Bez Ramseyho je Wales Nanic

I Wales našel svůj turnajový strop. Na rozdíl od Islandu, který jednoduše neměl na postup přes Francii kvality, se ostrované rozsypali vinou ztráty klíčového tvůrce Aarona Ramseyho. Gareth Bale bojoval jako příkladný Drak, ale byl na to sám. Naproti tomu Portugalci se vedle Cristiana Ronalda mohli spolehnout i na jeho kolegu Naniho.

Ještě, než se pustíme do rozboru utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Eurozápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.

Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.

Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.

Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.





1) Bez Ramseyho je Wales směrem dopředu poloviční a proti Portugalsku to bylo vidět bolestivým způsobem. V obraně sice záložníka Arsenalu nahradil Andy King důstojně, defenzivní blok byl v prvním poločase naprosto dokonalý. Problém byl právě v útoku, kde chyběla nejen Ramseyho energičnost, ale především kvalita na balónu a schopnost otevřít obranu kvalitním pasem. Pohled na seznam přihrávek do útočné třetiny od Andyho Kinga a Joe Allena během celých devadesáti minut je nesmírně frustrující. Bilance Walesu od začátku roku 2015 bez Aarona Ramseyho je výmluvná - 4 zápasy, 1 remíza, 3 prohry.

Velšané navíc ani na zoufalý nedostatek kreativity uprostřed pole nedokázali zareagovat. V průběhu šampionátu byli sympatičtí především tím, že neúnavně hledali skuliny v obranách soupeře - ať už průnikovkami Balea či Ramseyho, dlouhými míči nebo (a to především) po stranách přes energické křídelní obránce. Gunter s Taylorem však za celý zápas nezkompletovali ani jeden úspěšný průnik a dohromady neposlali před branku ani jediný přesný centr! Včera prostě Colemanovi nevyšlo směrem do útoku skoro nic.

Jak jsme mohli během Eura zamést pod koberec zvěsti o tom, že Wales = Gareth Bale, proti Portugalsku jsme hlavně ve druhém poločase viděli zase náznak té reprezentace, která náleží spíš do evropského průměru. A bez svých dvou hlavních hvězd možná ani to. Bale hrál skutečně výborně, byl nesmírně aktivní a opět se pohyboval po celém hřišti. Nasbíral 75 doteků s míčem (Robson-Kanu, J. Williams, Church a Vokes jich měli dohromady za nějakých sto padesát minut na hřišti ubohých 51), pětkrát vystřelil, dvakrát poslal spoluhráče do šancí, dvakrát pronikl do obrany sám. Všechno marné - bez podpory spoluhráčů a Ramseyho to prostě v semifinále Eura nejde.

2) Ani Portugalci ovšem nebyli schopni na zadní vrátka Walesu klepat dostatečně hlasitě. V prvním poločase zápasu kralovali stopeři, na jedné straně Bruno Alves s José Fontem, u vápna Velšanů zase Ashley Williams, James Chester a překvapivě hlavně James Collins, který nastoupil jen díky karetnímu trestu pro Bena Daviese. Ti tři byli základem dokonalého systému, jenž před pauzou naprosto vynuloval jak Cristiana Ronalda, tak i Naniho či ofenzivní letku Sanchese s Máriou. Sedmi až osmičlenný defenzivní blok se vůbec poprvé na turnaji dokázal po celou relevantní dobu držet v dostatečné vzdálenosti od vlastní branky, pročež se Portugalci nemohli dostat přes střed k žádné příležitosti.

Navíc k tomu ani neměli předpoklady - Danilo s Adrienem nejsou žádní tvořiví géniové, takže se pod útočníky často pohybovali Joao Mária a Renato Sanches. To sice nemělo žádný výrazný vliv na produkci klíčových pasů, ale do značné míry to určilo styl hry. Portugalci se totiž kvůli zacpanému středu uchylovali k centrovaným míčům zpravidla v podání velmi aktivních krajních obránců Cédrica Soarese a Raphaela Guerreiry. A doufali, že se Cristiano Ronaldo prosadí. Inu, prosadil, nutno však podotknout, že před gólem se k hlavičce dostal snad pouze jednou a navíc mířil mimo. Pak už se skálopevná obrana Walesu rozdrobila na prach.

3) Souboj Ronaldo vs. Bale skončil možná nespravedlivě jasnou výhrou Cristiana. Útočník Walesu byl od začátku zápasu aktivnější, k čemuž ho předurčovala i jeho volná role na trávníku. Při neúčasti vykartovaného Ramseyho musel Bale pracovat ještě více z hloubi pole, tvořit hru a zároveň se starat o přechod do útoku. Andy King totiž skutečně neměl na trávníku zřetelnou roli a hlavně směrem do ofenzivy působil zcela vykořeněně. Bale na to byl sám, ale zanechal výborný dojem.

Když jeho herní schéma porovnáme s Cristianem Ronaldem, na první pohled je zřetelné, kdo měl na bedrech větší zodpovědnost. Baleova úloha se změnila ještě víc po příchodu útočníků Churche s Vokesem, tehdy se definitivně přesunul doprostřed zálohy a tvořil snad 90 procent akcí Walesu. Navíc dřel i dozadu; tři ze čtyř úspěšných obranných zákroků si připsal za stavu 2:0.

To Ronaldo tak všepřítomný nebyl. Pohyboval se na menším prostoru a do obrany se zpravidla nezapojoval. Když měl míč Wales, byl obvykle úplně na hrotu, zatímco když útočili Portugalci, často se zatahoval pod Naniho. Buď aby si sám vzal míč a tvořil, nebo aby si s ním spoluhráči mohli narazit. Nejvíce škod však napáchal v šestnáctce a na její hranici. V první půli se sice přes stopery moc prosadit nedokázal, ale po změně stran mu stačily tři minuty, aby rozhodl o postupu své země do finále.

4) Připravil se Santos na Velšskou nervozitu? Dokud se po slepených brankách zápas nezvrhl v taktickou anarchii, byl duel výrazně svázaný. Trenér Portugalska také mohl počítat s tím, že se senzačnímu semifinalistovi bez Ramseyho trošku rozklepou kolena. Wales skvěle bránil, ale sám se nikam zvlášť nehnal. Ani vítězství se nakonec neurodilo vlivem tendenčního systému nebo nějakého taktického prvku - Portugalcům prostě jednou vyšla standardka a za tři minuty naopak Velšanům nevyšla ofsajdová past. Dva góly a nemilosrdný konec zápasu.

Vraťme se ale k prvnímu poločasu, kde se ještě dá leccos analyzovat. Ani Portugalci totiž také nebyli nikterak rozlítaní. Presovali výhradně na vlastní polovině a často pouze v momentu, kdy soupeř přebíral balón. Třikrát až čtyřikrát takhle využili nervózního Joe Allena, jenž si s prvním dotekem nebyl schopen poradit a ztrácel míče na pravidelné bázi. Pokud se však Walesu míč podařilo převzít, hráči Seleccaa ubrali na tempu a zase se zatáhli do poctivého bloku.

5) Farewell, Wales! Platí to i pro Severní Irsko nebo Island. Už jejich kvalifikace na finálový turnaj byla pro mnohé překvapením. Tím spíš postup ze skupiny, natožpak mezi čtyři nejlepší reprezentace fotbalové Evropy. Wales fascinoval týmovým duchem, semknutostí kabiny a odhodlaností. Absolutorium si však kromě hráčů a trenéra rozhodně zaslouží i fanoušci. Už jejich chování ve Francii - vedle islandských Vikingů byli právě ostrované, kdo v ulicích tvořil pravou turnajovou atmosféru. Svým fotbalistům navíc připravili nádherné rozloučení. Když v posledních minutách Portugalci zahrávali rohový kop a oběma nohama už byli ve finále, celým stadionem zrovna zněla Velšská hymna. Fotbalisté se v tu chvíli skutečně mohli cítit jako národní hrdinové. Tak díky a FareWales!