Eurozápisník XIII. aneb Čím víc ofenzivní síly, tím míň neplechy

Esa jako Robben, Huntelaar či Sneijder chybí - a také ve finále budou chybět - na listině střelců letošního Eura. Včera přitom byly součástí jedné z nejofenzivnějších sestav, jaké kdy načínaly zápas na velkém turnaji. Někdy je holt méně více, však to znáte...

Všelijak, jen ne důstojně se zkrátka a dobře rozloučili s turnajem hvězdní Oranjes. A já pro to mám zhruba dvojí vysvětlení: Marwijk si z derniéry jednak mohl cíleně dělat srandu, jednak možná záměrně ukazoval věčně negativním fanouškům, kterak jsou vedle, když požadují, aby se na hřišti častěji potkávaly dvojičky Huntelaar-Van Persie a Sneijder-Van der Vaart. Buď jak buď, šlo nakonec o "povedenou" tečku za touhle absurdní komedií...

Bylo to vlastně příhodné: Nizozemci byli napříč turnajem nejčastěji kritizovaní za to, jak sobecky se k sobě na place chovají, že k fungujícímu kolektivu mají na míle daleko. A tak Bert Van Marwijk pro duel s Portugalskem uvařil ryze ofenzivní guláš, do něhož neopomněl přimíchat žádnou hvězdu - čímž kritikům pochopitelně hodil rovnou dvě lasa. Sice, dobře, Nizozemci potřebovali v první i druhé řadě útočit a v konečném součtu zvítězit minimálně o dva góly; jenže takhle si vůbec nepomohli a ve finále působili směrem dopředu ještě bezradněji než se dvěma štítovými záložníky. Moc kohoutů (čti konkurentů) na smetišti zkrátka málokdy dělá dobrotu.

První poločas: Van Persie se pod nátlakem totálně neviditelného Huntelaara stahoval kamsi do hloubi pole, přičemž logicky tíhnul k levé straně (a se svým konkurentem snad úmyslně odmítal komunikovat - všehovšudy dvě přihrávky si oba stihli předat za prvních 45 minut); na post levého záložníka se zároveň pro jistotu nesmyslně uklízel Wesley Sneijder, co do tvorby šancí zdaleka nejschopnější Nizozemec, a to samozřejmě vinou fungování Van der Vaarta, který místo aby operoval pěkně pod útočníky a cpal se do koncovky (tady za zápas vystřelil dvakrát, aby dal gól a orazítkoval tyč), předváděl zhruba tuhle alibistickou katastrofu. Pak tu máme Robbena, ještě na pravém křídle, přinejmenším stejně bezradného jako v prvních dvou utkáních (tentokrát už pro jistotu ani nestřílejícího). A de Jonga, jenž se po Sneijderovi chopil dirigentské taktovky a v porovnání se svým parťákem Vaartem také rozdal více pasů do potenciálně nebezpečných prostor.

Ostatně na tomto místě mohu přiložit ještě jeden výmluvný chalkboard. Zatímco Vaartův protějšek Moutinho - jeho papírový jižanský ekvivalent, co se role na hrací ploše týče - nejčastěji (do 57. minuty, ale není moc podstatné) směřoval balon k Nanimu, tedy na křídlo, dopředu; fotbalista Tottenhamu nejraději hledal de Jonga, po stoperské dvojici nejdefenzivnější součástku zahajovací jedenáctky Nizozemska.

A po pauze to věru bylo jen o něco málo lepší; za jedinou výraznější diferenci lze dle mého považovat prohození Van Persieho s Robbenem. Potom se ještě víc začalo útočit po levé straně, avšak stále stejně tomu chyběla finální myšlenka, jakási smělost. Tohle je třeba obrázek fakticky korespondující akorát s prvním poločasem, já si však troufnu odhadnout, že po změně stran nedošlo k žádnému upgradu; a to ani s příchodem dalšího ofenzivního klenotu Ibrahima Afellaye. Pořád se Oranjes nebyli schopni (ani ochotni) dostat k přihrávce uvnitř pokutového území. A nemyslím si, že by to bylo z větší části dáno špičkovým porozuměním obranné linie Portugalců.

Koneckonců - a když tak mě v diskuzi opravte - první vážně povedenou, smysluplnou, hbitou spolupráci v nizozemském provedení jsem zaregistroval až během 88. minuty, když Sneijder s Vaartem kooperací na jeden dotyk připravili nadějnou palebnou pozici Van Persiemu. Prostě tam celou dobu chyběl jakýsi akcelerační element.

Nicméně bylo by moc banální všechno hodit na Nizozemce. Ti sice zůstávají suverénně nejdrsnějším zklamáním turnaje, pořád je ale třeba mít na paměti skutečnost, že dnes čelili nadmíru disciplinovanému a vyváženému mančaftu. Už jen ten střed pole, který si dnes rovněž díky Sneijderově vyšoupnutí na kraj, celkem hladce přivlastnil João Moutinho. Vlastně...pamatuji si na celkem nedávná prohlášení expertů i různých diskutérů, jež zrovna ono trio Meireles-Veloso-Moutinho pokládala za největší slabinu Bentova výběru. Ale zkonstatovali byste to samé i po včerejšku?

Těžko. Sice pořád platí, že vedle sebe nastupují tři typologicky nevídaně podobní fotbalisté, kterým ve větším či menším poměru není cizí ani útočení ani bránění. Což vskutku může znít jalově; a také je pořád pravda, že jejich hlavním poselstvím zůstává být zásobování Naniho s Ronaldem. Jenže tohle není ani zdaleka kompletní náhled na fungování středového portugalského trojlístku. Z mého pohledu si na něm spíš lze docela dobře potvrdit, že dnešní trend k podobným výstavbám směřuje. Vezměte si Německo, dle mnohých nejmodernější nároďák současnosti: také jej podpírá symbióza Khediry se Schweinsteigerem - dvou komplexních CM. Ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, právě oni dva stojí za strojovým fungováním Nationalelf spíše než kreativec Özil.

Ten jediný pak dělá rozdíl mezi kooperací záložní trojky Portugalska a Německa. Uspět se nicméně dá s obojím. Ačkoliv Bento dál potřebuje pracovat na podpoře ofenzívy (viz první situace do tužky), zejména v podání těchto tří, a tudíž není úplně bezpředmětné pokračovat v tolik populární kritice jejich tvůrčí neschopnosti, ani omylem mi nepřijde spravedlivé Meirelese, Velosa a Moutinha označovat za slabinu aktuálně celkem šlapající mašiny. Vždyť si vezměte, čeho byli doteď schopní: Veloso osobkou perfektně odrovnal Eriksena; Moutinho si hravě podmanil střed pole na úkor Van der Vaarta a skvostným řešením v prvotní fázi celé akce založil protiútok, na jehož konci Selecção stvrdilo druhým gólem svůj postup.

Za daleko lépe opodstatněnou kritiku mám tu, která se snáší na hlavu Héldera Postigy. Popravdě mě dokonce překvapilo, že si i napodruhé obhájil svou úlohu v základní sestavě před dravým mladíkem Oliveirou. Mně totiž smysl jeho protežování uchází; a v tomto kolektivu jej mám za jediné skutečně ošklivé kačátko.

Stačí nazřít na tuhle situaci, která snad krásně demonstruje Postigovu nezpůsobilost pro systém 4-3-3. Na fotce je forvard s číslem 23 podtržen; ve vybarveném prostoru pár vteřin před zachyceným momentem přihrávkou startoval právě unikajícího spoluhráče. Že se v okolí nabízejí hned dva jiní borci, kteří by to místo něj klidně udělali, zatímco on by už dávno mohl číhat na hraně velkého vápna...to je holt portugalský evergreen.

Postiga zkrátka v onom 4-3-3 působí spíše coby jakýsi podhrot (což se samo o sobě rovná kravině) a Ronaldovi de facto ukládá dvě povinnosti: fungovat u levé postranní čáry a zároveň jako první vbíhat do vápna pro centrované míče. V šestnáctce totiž Postiga aspoň v 80 % případů chybí (ačkoliv ne že by se v něm neuměl pohybovat, což ukázal proti Dánům), přičemž zároveň zoufale postrádá schopnost v mžiku zrychlit a pláchnout soupeřům (takže ani do brejkového pojetí hry nepasuje).

Portugalsko sice není velká země, ale že se v něm (nebo za jeho hranicemi) doopravdy nenajde fotbalista s vyhovujícím pasem, který by do téhle mozaiky padnul lépe? To mi hlávka nebere; koneckonců i varianta s Ronaldem na vrcholu a Varelou na druhém křídle mi přijde o mnoho racionálnější...

---

Německo sice zvládlo první dva zápasy proti Portugalsku a Nizozemsku odehrát za tři body (jako jediný tým na turnaji), ale před posledním hracím dnem přesto stále nemělo jistý postup mezi nejlepších osm celků Evropy. Povinnost tak velela jasně - neponechat nic náhodě a hrát i s Dánskem (to potřebovalo zvítězit) na výhru - stejný tón ostatně nasadil před samotným zápasem Jogi Löw, podle něhož "nepřichází změny v úvahu, snad jedině v případě, že by to mělo přínos pro tým", čímž se tak mezi řádky dalo vyčíst, že nasadí to nejsilnější, co má k dispozici (pochopitelně vyjma potrestaného Boatenga). Tato skutečnost se sice sloučila s realitou, přesto však Nationalelf nesešlápla plný plyn...

...hráči si pochopitelně byli moc dobře vědomi, že je do vyřazovacích bojů pošle naprosto libovolný bodový zisk (to ještě z prvního místa), a za určitých okolností mohla dokonce stačit i porážka o jednu branku s minimálně dvěma vstřelenými góly na kontě (např. 2:3). Tak na co by se parta kolem kapitána Philippa Lahma měla snažit? Však " ono se to nějak uhraje samo", přesně tahle myšlenka pak minimálně některým hráčům hlavou dozajista probleskla. Něco podobného ale na trávníku vidět nebylo.

DFB-Team měl očividně za cíl svého protivníka hned na začátku překvapit, poslat do kolen a nutno podotknout, že se to Löwovým ovečkám povedlo dokonale. Úřadovaly tradiční zbraně: převaha na balónu, rychlé předávky z nohy na nohu, vířivý pohyb téměř všech ofenzivních hráčů (nejen jich), snaha o průniky do pokutového území a to všechno v obrovské rychlosti a s geometrickou přesností. Výsledkem byla parádní branka Lukase Podolskiho, který už měl před sebou snadnou práci, ale to nic nemění na tom, že dal všem kritikům na jeho hlavu do ruky pádný argument, pro své umístění do startovní jedenáctky (drobné výtky projevoval také kouč Löw). Nutno podotknout, že čerstvá akvizice londýnského Arsenalu jinak opět moc nezářila, alespoň se však více zapojovala do hry, což už jenom to byla světlá změna.

Zcela dominantně působil německý střed pole (přestože byl v početním oslabení) v osvědčeném a mnoha bitvami ošlehaném složení Schweinsteiger - Khedira, přes které se opět distribuovala většina míčů, a jak můžeme z náhledu vidět, tak při své primární snaze naprosto minimálně chybovali, větší procento ztracených míčů si pak zapsali, když se posunuli k soupeřově pokutovému území. Právě zde o sobě dával vědět výhradně hráč madridského Realu, zatímco "Schweiny" se na rozdíl od předešlého utkání s Nizozemskem zapojoval hlavně do obranných povinností, případně rozehrával akce z hloubi pole.

Ani to však nebylo na škodu - naopak. Větší ofenzivní tíhu na svá bedra naložil Mesut Özil (a vlastně celá trojka ofenzivně zaměřených středopolařů), jenž byl takřka u každé byť jen trochu nebezpečné akce německého mužstva, svými pasy za obranu potom pro své spoluhráče vytvářel příležitosti, většina z nich však zůstala po hříchu nevyužitá, případně na konečné řešení vůbec nepřišla řada... Ostatně dosti podobné to bylo i se standardními situacemi, kdy souputníci hned dvakrát v prvním dějství úplně nepochopili přesný záměr šikovného záložníka, jehož snaha pak vyšuměla do ztracena (Özilovi se budeme věnovat také v rubrice "hvězdy dne").

Ke spokojenosti ale naším západním sousedům přeci jen něco sházelo. Ano, hádáte správně, byla to ztracená pohoda Mario Gómeze, který nedokázal navýšit svůj interní brankový účet z předešlých dvou utkání, přestože se dostal do jedné šance z kategorie "loženek", ovšem nepočínal si při tom jako ostřílený kanonýr, nýbrž spíše jako roztřesený žáček, který se dostane do šance a místo nekompromisního zakončení kulatinu ani netrefí. Jeho pozici v mužstvu však zdůrazňuje už jenom to, že ho zkušený taktik Löw, jakým bezesporu je, nestáhl předčasně a nechal ho pobít se na hrotu až do 74. minuty.

Samotnou kapitolu by poté měla tvořit obraná čtveřice. Zde se, hlavně tedy středová dvojice opět nevyhnula zaváháním (každý po jednom a na chlup stejně v hlavičkovém souboji), přitom Holger Badstuber pak ještě jednou zastavoval unikajícího Niklase Bendtnera za hranicí pravidel, sudí ale celou situaci nechali pokračovat (jednalo se o souboj v pokutovém území). Jinak ovšem lze říci, že i přes své mládí (oba 23 let) se vzájemná spolupráce začíná podle různých ukazatelů vylepšovat, což asi jako jediný s povděkem nekvituje Per Mertesacker, dlouholetá stálice základní sestavy a nyní jen člen lavičky.

Jenom krátce bychom se pak měli zastavit u Larse Bendera (podrobněji se mu budeme věnovat v rubrice "hvězdy dne"). Po vynucené absenci Jérômeho Boatenga musel německý trenér řešit, koho místo něj obsadí na pravou stranu defenzivní linie, nakonec padla volba trochu podle očekávání na flexibilnějšího Larse Bendera, jenž dostal přednost jak před Höwedesem, tak i Schmelzerem (Lahm by se posunul napravo). Původním zařazením střední záložník na sebe upozornil výborným výkonem, kterému pak nasadil pověstnou "třešničku" rozhodující brankou - jeho první v reprezentačním dresu!

Dánové se prezentovali taktéž tradičními "zbraněmi", na prvním místě byla (hlavně zpočátku, ale ve zbývajícím průběhu utkání se z nastaveného trendu příliš neustoupilo) zajištěná defenziva, kdy bylo za míčem častokrát až devět hráčů, přičemž jediným vysunutým tak zůstal na hrotu osamocený Bendtner. Nutno ovšem přiznat, že kmenový hráč Gunners si s tímto nelehkým údělem neporadil vůbec špatně a s přesilou se bil více než statečně. Častokrát dokázal nejen udržet balón, ale následně ho ještě přesně rozehrát, případně vyčkat na doplnění spoluhráčů, od kterých pak čekal na centry do pokutového území. Největší devízou vysokého útočníka byly ale hlavičkové souboje, které dokázal vyhrávat s železnou pravidelností...

Zcela logicky tak byla většina ofenzivních akcí (protiútoků) vedena přes krajní hráče, kde se vždy beci výborně doplňovali s hráčem před sebou (Simon Poulsen - Krohn-Dehli a Lars Jacobsen - Jakob Poulsen), situace potom většinou končily již zmíněnými centry do vápna, kde se nade všemi tyčil jako maják Bendtner a buďto se pokusil zakončit sám anebo sklepával balóny pro své spoluhráče blížící se z druhé vlny (Zimling), kteří se pak pokoušeli o zakončení zpoza vápna. Tato snaha však na rozdíl od prvních dvou duelů takový úspěch neslavila.

Velkou zásluhu na tom, že se Mario Gómez "udržel na uzdě", má mimo jiné Daniel Agger, který působil v defenzivě Dánů jako učiněná poslední instance, jejíž aktivitu nám zvýrazňuje tento dashboard (Vysvětlení: prázdná kolečka - odkopy, osvobození, žlutá úspěšně; zelené káry - přerušení akce). Mimo to pak byl liverpoolský stoper nebezpečný i před soupeřovou brankou, dokonce mohl těsně před koncem srovnat krok.

Morten Olsen se tak po mnoha letech loučí s dánskou reprezentací na mistrovství Evropy 2012 již po základní skupině, nemusí se však v přetěžké konkurenci za výkony svých svěřenců stydět, spíše naopak. Dánové dokázali překvapit nejednoho fanouška a fotbalového odborníka, svoji hrou patřili mezi nejpříjemnější vzezření šampionátu. Joachim Löw a jeho družina mohou na druhé straně snít o zkompletování medailové sbírky...

"Elektronická tužka"

1) Jak jsem avizoval, tady se vracím k myšlence, kterou jsem vyřkl už výše. Na obrázku je zachycena úplně závěrečná fáze akce, jíž po krásném pasu za obranu vedl Postiga. Za celou dobu jeho složitého a nemotorného obcházení Vlaara (zhruba 15 minut včetně náběhu, běhu a následného putování Postigovy přihrávky do země nikoho - viz obrázek) se nabízel jen Nani; ke všemu poněkud nevhodně postavený, aby mu šlo přihrát jen horko těžko. Ale to je jen jedna zarážející věc; s definitivou mě pak odrovnal okamžik, který právě nabízím i vám. Pro balon si sbíhá de Jong, aby byl po chvíli atakován pouze Nanim. Trojice záložníků (z nichž na obrázku vidíme jen kousek Meirelese) se situace ani dál netýká. A ne že by šlo o nějakou výjimku v tomto směru...

2) Druhý moment přikládám spíše pro zajímavost. Vzhledem k tomu, že se v 60. minutě po usměrnění Ronaldova centru z jasného ofsajdu Hélder Postiga omlouval, lze jej důvodně podezřívat z neuposlechnutí Naniho křiku motivovaného touhou akci sám zakončit. Zde se můžete přesvědčit, že kdyby Postiga střílený centr skutečně pouštěl, Nani (v regulérním postavení) by na něj ve skluzu dost možná dosáhl.

3) A ještě jeden moment, který předcházel mimořádné šanci Naniho po křižném pasu Ronalda. V tomto případě lze přitom chválit i kritizovat. Jednak jde o názornou ukázku vadné spolupráce (a hlavně komunikace!) dvou zadáků v oranžovém, kteří se ještě v této fázi bůhvíproč oba ženou totožným směrem, místo aby se jali šikovněji vykrývat rozličné prostory uvnitř šestnáctky, místo aby prostě četli hru a možnosti Portugalců. Výše postavený stoper nakonec sice reagoval, to už však bylo pozdě. Absolutorium v návaznosti na to zaslouží Nani (v téhle chvíli, v koncovce samozřejmě nikoliv), který výborně reagoval na popsaný nesmysl nizozemské dvojky a místo k Ronaldovi se začal pohybovat od něj, na zadní tyč - právě proto nakonec sám před Stekelenburgem zakončoval.

4) Co se druhého zápasu týče, nejdříve si rozebereme situaci před vyrovnávacím gólem Dánů. Zde na obrázku vidíme utvořené "dvojičky" v pokutovém území, napravo se přitom nachází inkriminovaný Krohn-Dehli za zády Matse Hummelse. Tohle je situace těsně před hlavičkou Bendtnera, kterého nedokázala ubránit ani dvojice bránících hráčů, od dánského útočníka se pak balón dostává do prostoru malého vápna, kde Hummels povystoupil a následně balón podskočil - Krohn-Dehli už měl před sebou snadný úkol.

5) Podíváme se také na "volné" bránění v podání Samiho Khediry. Na obrázku můžeme vidět začátek akce, kdy se Simon Poulsen teprve dostává k balónu, jeho jmenovec Jakob už si však nabíhá vstříc pokutovému území a Khedira volně vyklusává poblíž. Tady vidíme už konec akce, kdy Bendtner vrací míč právě Jakobu Poulsenovi, a ten se díky zaspání Khediry dostává ke střele - trefuje z vnějšku levou tyč Neuerovy svatyně. Německý středopolař měl být u hráče daleko těsněji, už vůbec si ho potom neměl nechat uprchnout!

6) Na závěr přijde na řadu rozhodující branka Larse Bendera. Tady zaspí pro změnu Jakob Poulsen, který nejen, že si nechal německého hráče utéct, ke všemu se však ani pořádně nerozběhl - mladý středopolař pak snadno využije Özilova pasu ke vstřelení premiérové reprezentační branky.

Zajímavosti dne

- Češi tedy změří síly s Portugalci, opět ve čtvrtfinále - stejně jako před 16 lety, kdy se vydávali za stříbrem. Zajímavá je však ještě jedna paralela; a sice s kvalifikací na MS 1990, během níž jsme s jižany ani jednou neprohráli, a kdy o výhře 2:1 v Praze (říjen 1989) rozhodoval dvěma zásahy Michal Bílek.

- Na minulém mistrovství Evropy Nizozemci vyhráli všechny tři klání; tentokrát z nich nevydolovali ani bod. Takového kousku v rámci Eura byli doteď diváci svědky všehovšudy osmkrát.

- Cristiano Ronaldo na turnaji střelecky procitnul právě v den druhých narozenin svého syna Cristiana; tomu také na kameru svou první trefu věnoval.

- Zároveň vězte, že oběma Ronaldovým úderům předcházel vždy stejný počet přihrávek - čtyři.

- Dále žádný fotbalista od zavedení skupinového formátu ME nevystřelil v jediném utkání tolikrát, kolikrát se dnes pokusil o gól Cristiano Ronaldo (12).

- A ještě jeden statistický bonbónek vázající se ke stejnému fenoménu: Cristiano Ronaldo se včerejškem stal první Portugalcem, který skóroval na pěti po sobě jdoucích velkých turnajích. Spolehnutí na něj tedy je od Eura 2004 nepřetržitě; a pokud by konto soupeře zatížil i za dva roky v Brazílii, vyrovnal by dosavadní rekord Jürgena Klinsmanna.

- Ve věku čerstvých 27 let (13 dní po oslavě narozenin) se Lukas Podolski zapsal do evropských fotbalových análů coby nejmladší stovkař, co se startů za reprezentaci týče.

- Portugalsko zůstává jediným týmem, který od roku 1996 (kdy se Eura prvně účastnilo 16 států) ani jednou nechyběl ve čtvrtfinále.

- Němci mají neuvěřitelnou fazónu. Poprvé ve vlastních dějinách zvládli na jedničku všechny tři klání v rámci skupinové fáze evropského šampionátu. A ještě parádnější vizitku přitom dostanete, pokud k těmto skalpům připočtete i stoprocentní bilanci v kvalifikaci (10 výher).

- Jenže tady je potřeba jedním dechem dodat, že jen dvěma stoprocentním týmům z celkových osmi se nakonec povedlo vystoupat na samotný piedestal starého kontinentu. Naposledy ovšem zrovna před čtyřmi lety Španělsku (předtím ještě domácí Francii na ME 1984).

Kuriozita dne

Nizozemský soubor, jaký se po place pohyboval již od 67. minuty a za využití jediného (!) střídání, těžko bude v nedávné minulosti na velkých turnajích hledat obdoby. Dva stopeři, jeden pravý křídelní bek, defenzivní záložník a dál už jen šest ryze ofenzivních fotbalistů (Sneijder, Afellay, Van der Vaart, Robben, Huntelaar, Van Persie). Z toho pak pramenily kuriozity jako třeba Sneijder vykrývající již neobsazený prostor levého beka a podobně...

Hvězdy dne

Cristiano Ronaldo (Portugalsko) - I kdybych měl jen nechat mluvit řeč čísel, nemůže být o králi večera žádných pochyb. Dva góly, skoroasistence na váhavého Naniho, dvakrát nastřelená branková konstrukce, skoro stejné množství střel, k jakému se odhodlala celá nizozemská eskadra (12 x 14) a tuny neocenitelné práce pro tým. Tohle je ultrahvězdný kapitán, Zlatane...

Lars Bender (Německo) - Právě mladý záložník Bayeru Leverkusen měl být největší slabinou Löwova výběru, nakonec se však za důvěru (dostal přednost před Höwedesem) odvděčil spolehlivým výkonem (dopustil se jediného většího zaváhání) na obou stranách hřiště, navrch si mohl odškrtnout nulu v kolonce reprezentačních gólů. Tady bych si ostatně pomohl prostými statistikami: 13 vyhraných soubojů, úspěšnost přihrávek 91%, 91 kontaktů s balónem a ke všemu ještě premiérový zásah, jenž zajistil Nationalelf vítězství. Jde si snad přát ještě něco víc?

Mesut Özil (Německo) - Na rozdíl od zápasu s Nizozemskem, kdy se o tvorbu šancí staral povětšinou Bastian Schweinsteiger se proti Dánsku, obsadil do této role muž z nejpovolanějších - Mesut Özil a nevedl si vůbec špatně - navrch přidal asistenci u vítězného gólu Larse Bendera. Ofenzivní hračička měl navíc úlohu řádně ztíženou tím, že ho Kvist strážil jako oko v hlavě, přičemž právě defenzivní hráč Stuttgartu se v této činnosti řadí k mistrům ve svém oboru.

Odpadlík dne

Ron Vlaar (Nizozemsko) - Sedmadvacetiletý debutant na velkém turnaji v rozhodujícím utkání totálně shořel. Zejména v úvodních pasážích ještě očividně vytřásal z kebule kocovinu, jinak si nedokážu vysvětlit to spaní při stepování kolem Postigy nebo chabé bránění Ronalda, které hvězdě Realu umožnilo poprvé v utkání pálit do tyče. Právě kapitán Portugalska pak Vlaarův bídný vstup do zápasu podtrhl ve 28. minutě, když mu jakoby nic pláchl na hraně ofsajdu.