Eurozápisník XI. aneb Špatná Ronaldova karma nevyšla Portugalce zdarma

Cristiano Ronaldo možná jaksi po zásluze pykal za své nezdvořilé výroky na adresu Islanďanů a s ním se kají také všichni Portugalci, kteří mají navzdory svým 50 střeleckým pokusům na vlastním kontě krajně neuspokojivé dva body. To Maďaři se už po remíze s Islandem pomalu připravují na osmifinále. Belgie se proti Irům zvládla revanšovat...

Ještě, než se pustíme do rozboru všech tří utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Eurozápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.

Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.

Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.

Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.





1) Sestava pozměněná, výkon ovšem stále neslaný, nemastný. To tedy platilo alespoň v první půli. Ačkoliv udělal Marc Wilmots v základní jedenáctce několik změn - nasadil od začátku Dembeleho, De Bruyneho posunul na jím oblíbený post ve středu hřiště, zatímco na kraji jeho původní místo zaujal Carrasco - Belgie ve hře vykazovala stále stejné nedostatky.

Tvorba hry byla opět pomalá a znovu jí scházel konkrétnější plán jak defenzivnějšího soupeře překonat. Většina kombinací se odehrávala na krajích hřiště, zatímco střední část mezi zálohou a obranou soupeře neokupoval často vůbec nikdo, což logicky nepůsobilo obraně protivníka velké trable. Ostatně, pokud bychom si oba dosavadní duely Belgičanů shrnuli, do větších šancí se dostávali výhradně z centrovaných míčů či rychlých brejků.

Ráz zápasu pozměnila až první branka, kterou Belgie vstřelila právě po rychlém protiutoku - bez ní by ono ofenzivní trápení mohlo být ještě mnohem delší.

2) Defenzivní organizace celku Marka Wilmotse rozhodně nepůsobí nikterak pevně. Ačkoliv jeho svěřenci nebyli do defenzivního postavení zatlačeni nikterak často, když už se tak stalo, určité nedostatky byly takřka okamžitě viditelné. Největší problémy Belgie se nacházejí rozhodně na krajích hřiště. Stejně jako většina reprezentací nechávají Belgičané svá křídla orientovaná na krajní obránce soupeře a je tedy jejich zodpovědnost, aby byli schopni zachytit ofenzivní náběhy těchto hráčů soupeře.

Zejména po prvním gólu se však Irové několikrát dostali do souvislejšího tlaku, přičemž se poměrně snadno propracovali do finální třetiny, kde je zradil nepřesný centr či neuspěšná finální přihrávka. Hlavní trable vykazovala levá strana Belgie - Jan Vertonghen se totiž občas pohyboval až příliš blízko střednímu obránci na své straně, čímž odkryl velký prostor na kraji hřiště. Toho okamžitě střední záložník Irů využil k tomu, aby do něj adresoval kolmici na krajního beka, který se snadno dostal za záda Edena Hazarda - ostatně jeho defenzivní příspěvek má často k ideálu daleko. Zde se ale každopádně nabízí otázka, zda je pro celek Marka Wilmotse výhodné, aby se křídelní hráči museli až tolik vracet, jelikož jejich největší síla tkví zcela jednoznačně v ofenzivě.

3) Belgičané zároveň jednoznačně prokázali, že jsou mnohem efektivnějším brejkovým mužstvem. Zatímco do první vstřelené branky byla jejich hra skutečně velmi mdlá, po ní již byli pro svého soka mnohem nebezpečnější. Jakmile se totiž dostali do vedení, začaly být najednou jejich výpady výrazně účinnější - jelikož útočili do rozhozenější obrany, měli tak k dispozici více času a prostoru, což dalo vyniknout individuálním schopnostem útočníků. Ti tak měli daleko lepší výchozí pozici pro individuální dribling, díky kterému obvykle přešli přes svého strážce.

Otázkou však bude, kolik týmů jim umožní onu brejkovou taktiku praktikovat v případné vyřazovací fázi. Ovšem vzhledem k tomu, že se už s Belgičany nepočítá pouze jako s možným černým koněm, nýbrž jako s jedním ze širšího okruhu kandidátů na celkové prvenství, můžeme směle odhadnout, že jich nebude mnoho - a tak existuje celkem reálná šance, že ony zmíněné nedostatky tomuto týmu vystaví stopku ještě před branami bojů o medaile.

(vs)





1) Přihlíželi jsme výjimečnému utkání. Kde "výjimečnému" neznačí kompliment. Ona unikátnost totiž spočívala spíše v absenci vytaženého presinku a vyhraných balonů vysoko ve hřišti, jinak také koření současné kopané. Oba týmy se dohromady složily na pouhých pět balonů získaných ve své útočné třetině, což jednak vypovídá o menší chuti presovat obránce, jednak jde ale do jisté míry také o důkaz neuvěřitelné islandské přímočarosti. Maďaři ve finální třetině hrací plochy načínali svůj útok všehovšudy jednou, což je na druhou stranu pochopitelné, pokud uvážíte drastickou jednoduchost soupeře, který na vlastní polovině de facto nekombinoval. Kromě levé strany, kde také okolo půlící čáry Maďaři několik míčů vybojovali, se už Islanďané nikde nezdržovali a jejich nejosvědčenějším kombem byla opět nevídaná spolupráce brankáře Halldórsona s útočníkem Sigthorssonem (který tentokrát vyhrál 10 hlav). V první půli nejaktivnější ostrovan zkompletoval jen 12 přihrávek. Takže ano, pokud jste si doteď nevšimli, Island je skutečně dokonalou antitezí tzv. moderního fotbalu.

2) V prvním zápase to tolik nevyniklo, ale maďarská defenzíva má k ideálu daleko. Derby mezi Maďarskem a Rakouskem mělo na pohled jasný výstup - Storckova parta se vytasila s heroickým výkonem a po zásluze zvítězila, zatímco ta Kollerova selhala. Maďaři se chválili, Rakušané se kritizovali, a tak to bylo zhruba správně. Pár důležitých detailů se však z pozápasového hodnocení vytratilo. Třeba i výtečný bojovný výkon Tamase Kádára zkraje druhého poločasu zkalily dvě zbytečně odevzdané míče na vlastní polovině a po závěrečném hvizdu se zároveň nikomu nechtělo vyhrabávat ani Guzmicsovo namazání Alabovi, který hned po pár sekundách hry nastřelil tyč.

Jak se přitom nyní ukázalo, konkrétně rozehrávka z hloubi pole dělá Maďarům problémy i pod minimálním tlakem. Nebýt mladíka Nagyho a jeho pohotovosti na míči, která ostatně dala vzniknout i včerejší brance, je celý mančaft dost možná kompletně ztracený. Oba stopeři jako by uměli pořádně využívat vlastně jen své krajní beky, a kdykoliv mají jen trošku improvizovat, ocitají se rázem v pasti. To je velký problém speciálně u Guzmicse, který si včera na levém stoperovi (kde normálně nehraje) vůbec nemohl zvyknout, a ve finále napříč maďarskou defenzivní linií občas vznikaly velké díry, ale i obyčejný chaos. V jednu chvíli dokonce zaskakující pravý bek Lang na malém vápně strážil dva islandské útočníky, což je vskutku bizarní. Obyčejně startující Fiola zřejmě nebude moci nastoupit ani proti Portugalsku, a pokud podobný zmatek přetrvá, koleduje si Maďarsko o pořádný průšvih.

3) Na tomto místě je nutno vypíchnout také neortodoxní počínání Gábora Királyho, které možná diváka pobaví, ale na spoluhráče těžko může mít blahodárný vliv. Hovořím jak o jeho vynalézavé a často nepřesné rozehrávce, kdy se jednou uchýlil dokonce i ke 'starému dobrému' prohozu balonu mezi nohama, ale také o jeho podivné rutině, kdy si čas od času při rohu stoupne v podstatě jako útočící hráč. Ne vážně, může mi někdo vysvětlit, čím je tohle užitečné?

(td)





1) Quaresma na pravém křídle nefunguje. Fernando Santos víceméně podlehl tlaku lidu, který si intenzivně přál vidět společně v akci trio Nani - Ronaldo - Quaresma, dál by se už ale touto cestou spíše neměl vydávat. Quaresma v tuto chvíli představuje větší sílu z lavičky (na místě Naniho) a s příchodem Joãa Mária bylo takřka okamžitě znát, že na té pravé straně dovede fungovat efektivněji. Portugalci mají v kádru dost možná nejlépe centrující hráče vůbec (alespoň tedy doposud ve vzduchu představují tu nejspolehlivější hrozbu), ovšem Ricardo Quaresma se mezi ně rozhodně neřadí; respektive určitě ne ten Quaresma od pravé lajny.

Tam je totiž svázán a do centrů veskrze tlačen - kličku do středu hřiště vytáhnout nemůže, svou oblíbenou dodávkou šajtlí taky nikoho nezaskočí, stává se jednoduše omezeným hráčem, kterému se vůbec nedařilo využívat krásných diagonál z dílny Williama Carvalha. Jak z tohoto diagramu precizně vyčetl jeho tvůrce, Portugalcům vesměs výborně fungovala záloha, často zásobovaný útočný trojzubec si už ale s četnými balony počínal notně ukvapeně. To přesně ze všech nejvíc sedí na Quaresmu, který se ne a ne adekvátně spojit se svými kolegy.

2) Portugalce zklamal Ronaldo, ani Rakušanům však největší hvězda nezahrála. A těžko říct, co si od ní Marcel Koller vůbec představoval. Rakušané zřejmě nastoupili s ideou, že se vpředu budou volně motat Sabitzer, Harnik (povětšinou falešná devítka) a právě David Alaba, posledně jmenované jméno se však takhle vysoko ve hřišti - plus mínus na postu zraněného Junuzoviće - ani na chvíli nenašlo. V jednom momentě to vypadalo dokonce tak, že na Alabu primárně mířily delší nákopy a očekávalo se od něho plnění role takového staženějšího target mana, což zhruba obsáhne právě to malé procento věcí, se kterými si jinak nesmírně všestranný fotbalista nedokáže poradit.

Na druhou stranu, Alabu nelze omlouvat pouze špatně nastaveným herním plánem. V první půli ostatně pokazil přesně polovinu svých přihrávek (nejhorší číslo ze všech aktérů) a střídal již po 63 minutách. Událost, nad kterou by za normálních okolností všichni kroutili hlavou, se tentokrát přijímala skoro jako samozřejmost. A komentátoři BBC okamžitě začali spekulovat nad tím, že za takhle mizerným výkonem musí stát nějaký zdravotní neduh. Což už by Rakušany zřejmě definitivně složilo...

3) Oboustranné problémy v srdci obrany si žádají akutní řešení. U Rakušanů možná jedno takové přijde samo - bez suspendovaného Dragoviće zkrátka rakouským stoperům Prödlovi s Hintereggerem evidentně scházelo sebevědomí, především tedy na balonu, a konkrétně nonstop zmatený Hinteregger by si měl pro příště sednout. Prödl se v roli pravého stopera osvědčil a Dragovićovi by tak měl parťáka pro příště dělat raději on.

To portugalská situace je zamotanější. Pepe musí hrát, bude hrát, ale už podruhé působil o poznání méně jistým dojmem než (ne)stárnoucí Ricardo Carvalho. Fauly jako by páchal vyloženě z přesvědčení než z nutnosti, a především jeho komunikace s bekem Vieirinhou nadále ošklivě vázne. V prvním utkání to Portugalce stálo čisté konto, a tentokrát k tomu opět neměli daleko, kdyby Harnik nebyl matlal Harnik a nasměroval svou hlavičku mezi tři tyče. Podobné blikance jsou do budoucna spolu s koncovkou prakticky jedinými černými puntíky na jinak dobře působícím Seleçãu, a pokud vám je vyrábí stále jedna a ta samá dvojice, možná je na čase změna.

Cédric se přitom jako alternativa za Vieirinhu přímo nabízí. Jeho starší kolega umí v podstatě jen centrovat z hloubi pole, což se mu včera navíc tolik nedařilo, zatímco obránce Southamptonu nabízí směrem dopředu přeci jen větší variabilitu. A že je něco takového radno replikovat, to nám včera znovu ukázala dvojice Raphael Guerreiro - André Gomes, která se rychlou přízemní kombinací po levé straně zasadila o penaltový faul. Něco takového nám pravá portugalská klika nenabídla, a je to škoda.

(td)