Eurozápisník VI. aneb Třetí dech báječného geronta Gery

Před šesti lety záložník Zoltán Gera pomáhal podceňovanému anglickému Fulhamu až do finále Evropské ligy. Už tehdy měl po třicítce. Pak se vrátil do Maďarska a ve Ferencvárosi na ještě starší kolena chytil druhý dech - letos mu po dlouhých 12 letech pomáhal zpět na trůn. Na Euru už každopádně v 37 letech neměl stačit, ani této výzvy se však nestárnoucí Gera nezalekl a včera výtečně režíroval maďarské vítězství v derby s Rakouskem...

Ještě, než se pustíme do rozboru všech tří utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Eurozápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.

Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.

Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.

Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.





1) Rakušanům elán z úvodních deseti, patnácti minut v obou poločasech nevydržel. A je to škoda, protože především začátek utkání v podání svěřenců Marcela Kollera bylo něco, čeho jsme dosud na Euru nebyli svědky příliš často. Hlavní motor našich jižních sousedů byl uprostřed zálohy, kdy si zpočátku dokonale vyhověli David Alaba, Julian Baumgartlinger a Zlatko Junuzović.

Rakouský tým na hřišti působil naprosto dominantně - Baumgartlinger operoval po celé šířce hřiště a během zmíněných 15 minut přerušil dobré čtyři útoky Maďarů. David Alaba naproti tomu spojil obě své rakouské funkce - totiž pozici box-to-box záložníka a sekundárního tvůrce hry. Dynamický fotbalista kromě čtyř klíčových pasů navíc trefil hned v úvodu tyčku.

Zhruba od 15. a 60. minuty však Rakušané vždy upustili od aktivního presinku, při bránění nechávali svoji hru trestuhodně roztaženou, takže maďarský tým mohl v klidu kombinovat i před soupeřovým vápnem. Před pauzou nevyužil obrovskou šanci Dzsudzsák, ve druhém dějství se ale kromě záložní řady rozpadla i obrana, což už vyústilo v gól. Po Dragovićově vyloučení se navíc kritické prostory logicky ještě exponenciálně rozšířily.

2) Hlavním důvodem této transformace obrazu hry byl Zoltán Gera. Jeden z veteránů Eura, už sedmatřicetiletý středopolař Ferencvárose, měl v trojčlenné záloze spolu s Nagym nejvíce defenzivních povinností a nutno říci, že se jich zhostil fantasticky. Po slabším rozjezdu se stal nepřekonatelnou skálou, která utnula tipec hned 13 útokům Rakouska.

Právě on byl (vedle zranění) klíčovým faktorem, proč se ze hry vytratil Junuzović a proč byl prakticky odstřižen ze hry útočník Janko. Maďaři navíc z jeho získaných míčů založili několik útoků a potvrdili, že dovedou uštknout při sebemenším zaváhání soupeře. To by pro ně mohla být cesta i směrem k postupu ze skupiny.

3) Euro je zoufale skoupé na útočnou kvalitu. Další oběť, Marc Janko, vydržel na trávníku pouhých 63 minut a nutno přiznat, že i to bylo ažaž. Dvaatřicetiletý útočník Basileje bývá v klubu nesmírně efektivní, jeho gólová bilance je pozoruhodná. Typická rakouská devítka však jen navázala na trend, který staví hrotové útočníky na šampionátu do temného stínu.

Dosud se z tradičních hroťáků gólově ze hry prosadili jenom Olivier Giroud, Graziano Pellè a včera Ádám Szalai. Janko se naopak připojil k dlouhé řádce borců, jejichž budoucnost může být na turnaji ohrožena. Jeho statičtější projev dnes Rakousku spíš škodil, za celé své působení se dotkl míče jenom 15x, zatímco gólmana Királyho ani jednou jedinkrát neohrozil.

(mu)





1) Portugalská flexibilita v ofenzivní fázi nadělala islandské defenzivě pořádné potíže. Portugalci sice nastoupili ve formaci 4-4-2 bez typického hrotového útočníka, i přesto ale (nebo spíše díky tomu) byli především v první půli zatraceně nebezpeční.

Oba útočníci totiž týmu dobře pomáhali při postupném útoku - jeden z nich se vždy stahoval do hlubších pozic, čímž svému celku umožnil kombinaci skrz defenzivní val soupeře. Někdy se takto vydal až k postranní čáře, aby roztáhl hru, častěji však jeho pohyb mířil mezi linie. Portugalci tak za pomoci čtyř hráčů vytvořili strukturu vhodnou ke kombinační hře - od postranní čáry dodával potřebnou šířku krajní bek, pod kterým hru zajišťoval nejbližší střední záložník. Do prostoru mezi linie si pro změnu sbíhal útočník, zatímco se krajní záložník vydal do středu hřiště, kde měl trochu volnější pole působnosti.

Tohle neustálé prolínání nadělalo záložní řadě Islandu značné potíže - jejich hráči byli v defenzivním bloku orientováni spíše na protihráče než konkrétně na daný prostor, který by měli neustále okupovat. Díky tomu se Portugalsku několikrát podařilo určitého hráče vytáhnout a uvolnit tím tak místa, do kterých si okamžitě zaběhl jiný člen ofenzivní vozby. Tato variabilita pak vedla k vytvoření několika solidních šancí a nikdo by se zřejmě nemohl divit, kdyby byl o poločase rozdíl ve skóre větší než jednobrankový.

2) Portugalci byli na ofenzivní plán Islandu dobře připraveni. Přesto však stačilo jedno individuální zaváhání k tomu, aby přišly o dva cenné body. Přechodová fáze outsidera se skládala převážně z dlouhých nákopů vpřed a následného boje o odražené míče. Obranná linie v čele s Pepem na to zareagovala správným způsobem - dostatečně dlouho držela vysokou linii, čímž zajistila, že se budou souboje o míč odehrávat ve velké vzdálenosti od vlastní branky. Solidní bylo i postavení středních záložníků, kteří se v takových chvílích pohybovali v těsné blízkosti obranné čtyřky, a stejně tak krajních záložníků, kteří nezůstávali viset ve vysunutých útočných pozicích.

Paradoxní také bylo, že tato taktika vedla dvakrát či třikrát dokonce k rychlému brejku Portugalska. Jednalo se o momenty, kdy Islanďané hodlali standardní situaci poblíž půlicí čáry vyřešit nakopávaným míčem k pokutového území soupeře. Kvůli tomu do ofenzivy zapojili větší množství hráčů, kompletně však opomenuli pokrýt případné odražené míče - jakmile pak tedy prohráli první souboj, mohl protivník okamžitě přejít do útoku.

Při gólové situaci však došlo k jednomu z mála zaváhání. Islandu se sice podařilo vyhrát prvotní souboj a dostat se k odraženému míči, přesto se obranný celek nacházel v celkem komfortní situaci. Následně si ale značně nevyhověli Pepe s Vieirinhou - osobně si myslím, že jakmile se Pepe dostal kvůli náběhu útočníka do pozice pravého beka, měl nastalou situaci vyřešit zónově, tudíž pokrýt střelce branky a zachycení náběhu hrota ponechat na Vieirinhovi (který se v daný moment nacházel v pozici stopera). To ovšem neudělal, naopak svým pohybem dost možná zmátl i svého pravého beka, díky čemu mohl Bjarnason naprosto nerušeně vyrovnat.

3) Závěrečný favoritův tlak působil spíše platonickým dojmem. Ačkoliv měli Portugalci na vstřelení branky takřka celý poločas, strhnout vítězství na svou stranu se jim již nepodařilo. Ba co víc, s blížícím se koncem se sice ještě stupňovala optická převaha, nicméně výrazné šance již nepřicházely.

Ačkoliv hru bezesporu oživil mladý Renato Sanches, který předvedl pár drzých výpadů, stala se hra party okolo Ronalda daleko čitelnější - víceméně vymizela snaha překonávat blok postupnou kombinací, útoční hráči si přestali tak výrazně sbíhat a čím dál tím méně se do hry zapojoval střed pole. Těžiště kombinací se pak naplno přesunulo na kraje hřiště, odkud do vápna přicházely centry. S těmi sice v první polovině hry měl soupeř potíže, zároveň je ale Portugalci využívali v trochu jiných momentech - obvykle tak řešili finální fázi poté, co se jim podařilo proniknou skrz záložní blok soupeře, tudíž byla obrana v pohybu směrem k vlastní brance a ve výsledku tak v mnohem horší pozici pro jejich odvrácení. Případně tu byla možnost zvolit ostrý střílený centr mířený na malé vápno (viz branka Naniho) nebo zpětnou přihrávku na dobíhající hráče.

V závěrečné fázi však tyto centry daleko častěji přicházely z hloubky pole, což mohutným stoperům náramně vyhovovalo. Můžeme tedy říci, že na konci Porugalci zvolili způsob hry, který hrál Islandu perfektně do not. A ačkoliv nám kvalita vypracovaných šancí říká, že měli rozhodně zvítězit, závěrečná pasáž zase indikuje, že prostor pro zlepšení tady rozhodně je.

(vs)