Eurozápisník V. aneb Ševa zase pálí a outsider vede

Pozor na Ukrajinu se Ševčenkem! Domácí celek po prvním kole základních skupin vévodí skupině D - díky překvapivé výhře nad Švédskem. A také díky Ševčenkovi, nestárnoucímu kanonýrovi...

Ve čtvrtém hracím dni se však pochopitelně hrály dva zápasy, a tak pojďme podle časové posloupnosti a začněme tím prvním, ve kterém změřily síly týmy Francie a Anglie.

Když ve skupině C včera zkřížili zbraně Italové a Španělé, bylo to pro fotbalového analytika hotové Eldorádo. Jeden tým nastupující bez útočníka, jeden oživující hru na tři obránce, a výsledek? Takticky nesmírně zajímavé a podnětné střetnutí, v němž oba týmy svým způsobem uspěly - body se po remíze 1:1 dělily. Poslední dva favorité, nebo alespoň celky, které bývají do role favorita stavěny celkem tradičně bez ohledu na aktuální výkony, se představily dnes v Kyjevě, a to s totožným výsledkem - i zde skončilo utkání 1:1.

Ovšem ona taktická svěžest, otevírající nové obzory různým herním prvkům a situacím, byla dnešnímu utkání vzdálena asi podobně, jako je Ukrajina geograficky vzdálena Francii i Anglii. Jaké vlastně byly předzápasové předpoklady? Individuálně lepší Francouzi budou mít více ze hry, budou držet míč a budou se snažit dobýt precizní obranný val Angličanů, kteří se spolehnou na rychlé brejky. Nic neobvyklého ve fotbalovém světě - naopak, jde o tradiční projev při střetnutí týmů podobného ražení. Pokud dnes někoho mohlo něco překvapit, byl to nudný a prakticky jakoukoliv snahu o vítězství postrádající druhý poločas. I když to vlastně taky moc ne.

Přitom těsně před zápasem se udála jedna zajímavá okolnost, která trochu nabourala stereotypní mínění panující o obou zúčastněných trenérech. Jaký je Hodgson kouč? Veskrze opatrný, obezřetný, raději pětkrát změří, než konečně řízne - jaký to rozdíl oproti Blancovi, jehož Bordeaux zaujalo celou Evropu vířivým ofenzivním fotbalem! Jenže právě Hodgson se při skládání základní sestavy projevil jako inovátor, když poslal na plac Oxlade-Chamberlaina s Welbeckem, zatímco jeho protějšek se "svého" Maloudy ani Mexese nevzdal. To dávalo smysl z obou stran - mladý křídelník Arsenalu mohl platit na ofenzivního (a občas se zapomínajícího) Debuchyho, Welbeck rozhodl anglický přátelák s Belgií, Malouda hrál v přípravných zápasech taky velmi dobře, a Mexés je zkrátka dirigentem Blancovy obrany, který má jedinou chybu - a to že v každém zápase udělá nějakou chybu.

Realita? "Ox" byl nakonec využíván nejvíce ve středu hřiště (a podal slušný, snaživý výkon, i přes několik zkažených akcí). Welbeck byl na hrotu úplně utopený a vypadá to (ač jde do jisté míry o hlas generála po bitvě), že Carroll coby klasický target- man do vápna by se se zápasem mohl popasovat lépe; forvard Manchesteru United podal týmový výkon, jenže obávanou silou v útoku, která by přímočarému anglickému fotbalu dodala potřebný efekt, prostě nebyl. Mexés si svoje drobná zaváhání sice neodpustil, jinak ale podal velmi dobrý výkon (zejména v prvním poločase), zastínil nejistého Ramiho a ukázal, proč je Blancovým obráncem číslo jedna: v organizaci defenzivy je zkrátka výborný. Malouda pak byl naprostým omylem: Blanc zkrátka nedokáže svůj model 4-2-3-1 opustit, a přestože by využití středopolaře Chelsea coby výztuže středu zálohy dávalo určitý smysl, topil se pomalý a nevýrazný Malouda na křídle. I na tomto poli "předzápasové taktické bitvy" se tedy zrodila remíza.

Jinak jsme ale byli svědky festivalu očekávatelného fotbalu. Francie skutečně byla individuálně lepší, občas až dramaticky, skutečně držela míč (dokonce 61% celého času), skutečně svého soupeře přestřílela (14:1 ve střelách na bránu!!), a skutečně vstřelila pouze jeden gól. Jestli má Blancův aktuální systém nějakou chybu, je to přílišná náchylnost k neefektivní "házené", což je zapříčiněné dvěma faktory: 1) s versatilním Benzemou vypadá útočné kvarteto sice dostatečně elasticky, jenže nakonec je i přes enormní převahu nejnebezpečnějším mužem ve vápně vysoký Diarra při standardkách; 2) Nasri není Gourcuff, není to typ statického dirigenta-génia, ale dynamický hráč, který hraje mnohem více v pohybu. Tahle Francie svého soupeře poměrně jasně přehrává, ale není dostatečně efektivní, zato přespříliš efektní. (Mohl by to v určitých fázích zápasu oživit Olivier Giroud? Já myslím, že ano, stejně jako Mathieu Valbuena.)

Některý z místních diskutérů před šampionátem utrousil poznámku ve stylu "už se těším na ty undery na Francouze". Věděl jsem, o čem mluví, a toto utkání to potvrdilo. Blanc je skvělý trenér, který ví, jak přehrát jakéhokoliv soupeře, ale pokud narazí na nutnost změnit herní plán a vnést do zápasu prvek překvapení, je (zatím!) bezradný. Francie na hřišti byla přesným obrazem svého kouče - prováhaný začátek, nejistota, zmatkování, facka, konsolidace, převaha, gól - a obléhání. Les Bleus neprohráli podvaadvacáté v řadě, protože tento tým se sice nadře na výhru, ale porazit ho je (a i nadále bude) extrémně těžké.

Zmínili jsme Alou Diarru, u kterého se také můžeme na chvíli pozastavit - přestože při inkasovaném gólu nemá zrovna čisté svědomí, nebylo jeho povolání mylným tahem, jak se někteří domnívali. Diarra měl slušnou sezonu i v Marseille a jeho vůdčí povaha, fyzické dispozice a platnost v obou vápnech (sic!) jsou prvky, které Yannu M'Vilovi, prototypu toho, co se anglicky nazývá "deep-lying midfielder", chybí. Jakkoliv je M'Vila lepší fotbalista a na jeho spolupráci s Cabayem nezbývá než se těšit, není jeho absence příčinou neúspěchu (je-li tedy remíza v papírově nejtěžším utkání neúspěchem). A ještě jedna věc je zarážející - porovnání výkonů Mathieu Debuchyho na jedné a Patrice Evry na druhé straně. Debuchy byl tradičně výborný, Evra - bezkrevný.

A co Angličané? To je jednoduché - bránili. A dělali to velmi dobře, přestože v odchozeném druhém poločase je Francie vlastně ani příliš neprověřila. Joe Hart a John Terry jsou fotbalisty světové špičky, stačí je sledovat při hře - a pokud Joleon Lescott nezaostává, naopak, dostanete obranu, kterou se probít bude těžké i pro efektivnější týmy, než je Francie. Tady anglický problém skutečně neležel, a pokud se zamyslíme nad tím, kde vlastně ležel, dospějeme k jednoduchému závěru: Albionu remíza stačila. Stačila by před zápasem, stačila v průběhu zápasu a stačí i po něm. (Francouzům koneckonců taky - a máme nejkratší a nejtrefnější možnou analýzu pro nezáživnou druhou půli.)

Z individualit v bílém dresu se kromě obrany sluší vyzdvihnout ještě jedno jméno - Steven Gerrard. Kapitán mužstva má skutečně velkou chuť do hry a zejména v jedné pasáži zhruba uprostřed druhého poločasu snad nebyla situace, v níž by jeho jméno nefigurovalo. Gerrardova kopací technika (koneckonců, první gól je jeho zásluhou) je zbraní, která při správné konfiguraci proměnných střílí ostrými, a liverpoolská legenda to potvrdila i dnes. Gerrard svůj souboj na dálku se Samirem Nasrim asi vyhrál, i když francouzský šikula vstřelil skvělý gól a měl pár dobrých akcí, jenže jeho přínos zůstal utopen ve faktu, že Francie je podobně disponovaných hráčů plná, zatímco Gerrard ční nad zbytkem svého týmu jako maják.

Nemuselo by tomu tak být, kdyby se podařilo lépe zapojit Ashleyho Younga (kterého osobně příliš neznám, ale kreativní dispozice jsou u něj patrné od prvního pohledu, viz jeho vysunutí Milnera na začátku zápasu); tomu však pozice second strikera příliš nesedla a často to vypadalo, že vlastně ani pořádně neví, co má na hřišti dělat. Je to škoda, že se útočné duo Young - Welbeck ukázalo v tak sterilním světle, protože oba působili dojmem utopených hráčů, nevědomých si své jasně dané úlohy. A je škoda, že Anglie nemá k dispozici lepšího pravého beka, než je Glen Johnson.

Pragmatik Roy se svým obranářským koktejlem, okořeněným výživnými brejky, se s fotbalovým romantikem Laurentem rozešel zaslouženou remízou. Jedna věc je, zda je bránění a spoléhání na rychle sehrané akce na pár doteků, tedy tradiční doména outsiderů, pro Anglii ideálním vysvědčením, ale pokud se podíváte, jak to ve skutečnosti funguje, uvidíte určitou naději na úspěch i v atmosféře nezáživného, nekreativního pesimismu.

A ještě jiná - a naprosto zásadní - věc je, jak se Angličani předvedou v utkáních, kde proti sobě lepší hráče mít nebudou. Jedno takové je čeká hned za týden.

---

Natěšený domácí ukrajinský výběr vstupoval do večerního klání proti Švédsku v roli poměrně dost podceňovaného týmu - měl čelit ofenzivně laděným Švédům a v podstatě se jen bránit Ibrahimovićovi a spol. Jenže všechny tyto předzápasové prognózy a předpovědi vzaly okamžitě po výkopu za své - Ukrajina se do svého soupeře pustila od první minuty.

Ještě před tím však bylo roztříštěno jedno další očekávání - absence Andrije Ševčenka v základní sestavě při premiéře na domácím mistrovství Evropy zřejmě byla pro kouče Olega Blochina natolik nepředstavitelná, že se nakonec pětatřicetiletý útočník proháněl po zeleném pažitu po dlouhých jednaosmdesát minut, než byl za příznivého stavu po perfektně odvedené práci střídán.

A Ševčenko byl ústřední postavou celku hrajícího v žlutých trikotech, právě on se měl pohybovat na hrotu útoku a zakončovat akce, které mu měli servírovat hlavně stažený útočník Voronin, talentovaní křídelníci Jarmolenko s Konopljankou a na postu ofenzivního středopolaře se nejčastěji pohybující Husjev.

Co však vymyslel lodivod Tří korunek Hamrén, to pro mě zůstává i pár hodin po skončení duelu záhadou otázkou číslo jedna. Ovšem odpovědi se hledají poměrně těžko. Což o to, ona samotná spolupráce Rosenberga a pod ním zasunutého Ibrahimoviće se nejevila býti špatným tahem, vždyť tihle dva, jak se později dozvíte, spolu už mají něco odkopáno. Nad dvěma prvky nastavenými Hamrénem však tak trochu zůstává rozum stát. A troufám si tvrdit, že právě tyto dvě rozhodnutí do značné míry ovlivnily průběh celého utkání - samozřejmě v neprospěch Švédska.

Na levém křídle nastoupil Ola Toivonen, sto devětaosmdesát centimetrů měřící fotbalista, jehož přednostmi snad ani v nejmenším snu nemůžeme nazvat rychlost, přímočarost a agilitu. Toivonen působil u levé postranní čáry totálně bezmocný, odříznutý od balónu, který má tak rád, a v konečném důsledku naprosto neviditelný. A když už byl k zahlédnutí v souvislosti s držením meruny, většinou tato fáze neměla dlouhého trvání a následovala laciná ztráta. Opravdu nerad bych útočníkovi či ofenzivnímu záložníkovi PSV křivdil, ale z hlavy si vybavuji jen jednu situaci, kterou Toivonen vyřešil na jedničku - tehdy díky souboji (!) vybojoval příležitost pro Rosenberga, jenž ale neproměnil.

Pro srovnání - na Toivonenovo místo se po dvojím střídání v krátkém sledu postavil Christian Wilhelmsson, hráč pro tento post přímo stvořený. Od jeho nástupu na hřiště Švédové vyrovnali hru a konečně začali býti nebezpeční i jinak než zásluhou Ibrahimoviće. Wilhelmsson vnesl do hry Tre Kronor potřebnou dravost, podél levé lajny se hned několikrát slibně probíjel do šestnáctky a kdyby Elmander zachoval chladnou hlavu a přenechal mu, mimochodem stojícímu ve výrazně výhodnější pozici, zakončení, pravděpodobně by Švédové brali alespoň bod.

Druhým velmi diskutovaným tématem bude jednoznačně absence typického defenzivního záložníka - ano, Kim Källström s Rasmusem Elmem jsou schopni solidně plnit úlohu rozehrávajícího staženého halva, v bránění ale mají určité nedostatky. A z toho právě plynulo většinové nebezpečí ze strany Ukrajinců, kteří chodili do útoku často v pěti lidech, navíc si perfektně a za běhu prohazovali pozice na hřišti, a tak Švédové jejich akce často nestíhali.

Jak už jsem předesílal, domácí na svého soupeře opravdu vlétli ve velkém stylu. Zápas sice načalo zhruba pěti až desetiminutové oboustranné oťukávání, zatímco ale Švédové v tomto rytmu vydrželi další hodinu hry, Ukrajincům se dařilo perfektně využívat volných prostorů a protivníka i přečíslovat. Andrij Ševčenko měl poměrně brzy dvě gólové možnosti, v obou případech ale pálil mimo.

Drtivou většinu akcí tahaly Blochinovy ovečky po stranách hřiště, kde kooperovali dva nejlepší muži na hřišti - Konopljanka s Jarmolenkem. Zajímavý je také fakt, že oba hráli "přes nohu" - totiž nejčastěji působili na druhé straně, než jaká je jejich silnější noha. Hned několikrát se tak stalo, že si jeden z nich navedl balón od lajny do středu a okamžitě se nažil vypálit zpoza šestnáctky. K tomu připočtěte dobře pro Ševčenka pracujícího Voronina a také k pravé postranní čáře často se stahujícího Husjeva - Ukrajina má obrovské množství ofenzivních možností.

To Švédové volili podstatně jednodušší styl kombinace, ostatně jejich největší šance první pětačtyřicetiminutovky vznikla dlouhým (a milimetrově přesným - dlužno říci) pasem Larssona na Ibrahimoviće, který však hlavou trefil tyč. Podle této nikterak záhadné šablony se dnes modří řídili takřka po celý zápas - akorát s výjimkou závěrečného úseku, kdy Wilhelmsson pozvedl hru svého týmu o několik desítek procent. A přestože z toho Švédové nakonec nevytěžili ani bod - alespoň (snad) odhalili to správné řešení pro nadcházející klíčový duel s Anglií.

Ukrajina nic měnit nemusí. Tímto stylem je schopna porazit nebo minimálně potrápit kteréhokoliv soupeře na šampionátu. Tímto stylem je schopna žít svůj sen o postupu z těžké skupiny, ne-li dál. A kdyby jí už přeci jen teklo do bot, pořád se může obrátit na svého kapitána Ševčenka, jehož sesumírované působení na hřišti můžete vidět zde

"Elektronická tužka"

1) Běží druhá minuta nastaveného času, stav je 1:1 a míč mají na svých kopačkách Francouzi. Na útočné polovině soupeře. Dala by se očekávat snaha protlačit míč do brány, pochopitelně s nějakým jištěním (remíza je rozhodně lepší než prohrát gólem v závěrečných vteřinách z brejku); rozhodně by se dal očekávat alespoň nějaký pohyb. Francouzská rezignace na jakoukoliv akci je však do očí bijící: trojice hráčů drží míč, vyměňuje si jej, a vzniká ideální šance přenést hru na druhou stranu, kde stojí úplně volné křídlo. Míč však putuje dozadu a dál, dál, mimo dosah tohoto obrázku.

2) Angličané podali v defenzivě velmi zodpovědný výkon. To ilustruje i tato situace: francouzský hráč je čelem k bráně, může si vybrat mezi čtveřicí spoluhráčů, jenže nemá příliš komu. Anglický obranný val je perfektně zformovaný, precizně postavenou defenzivní čtyřku doplňuje trojice záložníků, a každý hráč v modrém je tak potenciálně okamžitě zdvojen. To se také stalo: míč se dostal k Ribérymu, který se v mžiku ocitl pod tlakem dvou obránců a pokazil zpětnou přihrávku.

3) Přesouváme se do večerního utkání, ze kterého vám nabídneme situaci, která předcházela vyrovnávací trefě Andrije Ševčenka. Jak můžete vidět zde, Ukrajinci rozehráli svou klasickou akci do křídla, kde je momentálně u míče Jarmolenko. Ten se po rychlém zaseknutí kolem Olssona dostává k centru, jenže podívejte se sami - v pokutovém území má jediného hráče - Ševčenka - kterému ho může adresovat. S ukrajinským kapitánem nejprve běžel pravý bek Lustig, s Mellbergem se však nedokázali domluvit na předávce, a tak se najednou Ševčenko ocitl úplně sám na malém čtverci a hlavičkoval přesně.

4) Ve snaze o vyrovnání poslal kouč Hamrén na trávník útočníka Elmandera, jenž měl v devadesáté minutě obrovskou šanci získat pro svůj tým důležitý bod. Na tomto obrázku je jasně patrné, kde celá akce začíná - balón má v držení právě Elmander. Následuje přihrávka na obsazeného Ibrahimoviće, ten však dokáže svému spoluhráči pas vrátit a Švédové tak snadno překonali záložní řadu soupeře. Přesto jdou do takřka prohraného boje, jelikož jsou v ofenzivě ve značném oslabení. Podle naprosto základního pravidla "přihraj a běž" se však Elmander řídil i v zápětí, kdy předal znovu balón svému kapitánovi a o pár okamžiků později byl díky jeho geniálnímu zrychlení hry sám před Pjatovem. Na ¨následující fotografii je vidět, že v jasné gólové pozici jsou jak Elmander (o něco blíže brance), tak vedle něj stojící Wilhelmsson. Tady je klíčový fakt, že zatímco první jmenovaný má míč na levou nohu, přestože je pravák, střídající Wilhelmsson snad ani nemůže mít lepší pozici pro zakončení. Také o sobě Elmanderovi viditelným pokřikem dával vědět, jenže forvard Galatasaraye vzal zodpovědnost na svá bedra...a selhal.

Zajímavosti dne

- Anglii se ještě na žádném turnaji evropských velmocí nepodařilo na úvod vyhrát, ze zahajovacích klání má na svém kontě hrdý Albion čtyři remízy a stejný počet porážek.

- Dnešní dělbu bodů s Francií zařídil gól Joleona Lescotta - jednalo se přitom o jedinou anglickou střelu mezi tři tyče!

- Lescott je zároveň prvním Angličanem od roku 1988 a Tonyho Adamse, který dal na Euru gól a nastupuje přitom v obraně.

- Roy Hodgson dnes překvapivě nasadil do základu Alexe Oxlade-Chamberlaina - ten se stal už druhým fotbalistou Albionu (po Rooneym), jenž si svůj debut na ME odbyl v osmnácti letech. Žádná jiná země do boje dva takto mladé fotbalisty nevpustila, bez zajímavosti pak není, že oba zmínění mladíci dostali šanci v souboji s Francií.

- Přesně šestnáct let a dvaačtyřicet dní momentálně dělí první a doposud poslední gól Andrije Ševčenka v národním dresu. Poprvé se pětatřicetiletý kanonýr trefil v květnu roku 1996 do sítě Turecka, dnes sám rozhodl souboj se Švédskem.

- Už podruhé v historii evropských šampionátů se stalo, že Švédové zahajovali svou pouť mistrovstvím Evropy zápasem proti domácímu celku. A podruhé odešli poraženi po výsledku 1:2 - předtím se jim to "povedlo" ještě s Belgií.

- Dnešní převaha domácí Ukrajiny se projevila také na přesnosti přihrávek Švédů (a nebo to bylo obráceně?). Ti v prvním poločase kombinovali s úspěšností osmašedesáti procent - tak nízkého čísla v prvním kole letošního Eura nikdo nedosáhl.

- Vzácné spojení dnes dal dohromady švédský kouč Hamrén, v útoku spolu totiž nastoupili Zlatan Ibrahimović a Marcus Rosenberg - tedy hráči, kteří spolu prošli všemi mládežnickými výběry Malmö.

Kuriozita dne

Jako dnešní kuriozitu jsme vybrali naší vlastní předpověď ukrajinského účinkování na turnaji. Andrij Ševčenko například podle nás vůbec neměl do úvodního utkání nastoupit v základní sestavě - aby pak všechny své kritiky umlčen dvěma rozhodujícími trefami...

Hvězdy dne

Andrij Ševčenko (Ukrajina) - Přestože se v této kategorii rozhodně neřídíme nějakým pořadím, kdo jiný by měl dnes dostat prostor na prvním místě? Andrij Ševčenko nejprve dvě solidní příležitosti zahodil, aby po vedoucí trefě Švédka sám dvěma góly v rozmezí sedmi minut otočil vývoj zápasu a zařídil domácím tři body. Kromě veledůležitých tref byl Ševčenko správným lídrem Ukrajiny, které šéfoval z kapitánského můstku.

Mathieu Debuchy (Francie) - Pravý bek Lille v rozporuplném utkání hodně vyčníval. Přestože jeho výkon nebyl úplně stoprocentní, rozhodně se dá považovat za jeden z nejživějších, které celý zápas nabídl: Debuchy stíhal bránit i útočit, ukázal dobré čtení hry, dynamiku, fotbalové myšlení i technické kvality. Pokud bude v tomto duchu pokračovat i nadále, stane se z něj po šampionátu pořádně horké zboží.

Jevhen Konopljanka (Ukrajina) - Dnešním výkonem si asi definitivně řekl o důkladný skauting ze strany předních evropských velkoklubů. Dvaadvacetiletý křídelník byl nejaktivnějším hráčem domácích, kromě časté (byť povětšinou nepřesné) střelby zaměstnával švédskou obranu také svou vytříbenou technikou, rychlostí a bojovností. Po herní stránce nejlepší Ukrajinec na hřišti.

Odpadlík dne

Erik Hamrén (Švédsko) - Dnešního odpadlíka nehledejme na hráčské soupisce, nejslabším článkem ve skupině D bojujících celků byl švédský trenér Erik Hamrén. Už jeho sestava jedenácti vyvolených mohla způsobovat značné obavy - zvlášť nasazení Toivonena na křídlo a absence klasického štítového záložníka nebudily nejoptimističtější dojem. Ovšem s jakou taktikou vlastně šlo Švédsko do dnešního utkání? Favorit selhal, veškerou iniciativu přenechával soupeři a naprosto zaslouženě ze hřiště odcházel po devadesáti minutách zklamán...