Eurozápisník I. aneb Francie si mírně koleduje o naši nEvraživost

11.06.2016, 12:41

Zaujalo nás

Francie do svého třetího domácího evropského šampionátu vstoupila dosti rozviklaně, nervózně. Spolehnout se zatím nemohla v podstatě na žádnou z očekávaných hvězd v čele s Griezmannem, Evrou, ale ani Pogbou, i tak nicméně díky Payetově krásné ráně zpoza vápna vstoupila do turnaje vítězně...

Úvodem mi dovolte krátce vysvětlit podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Eurozápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.

Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.

Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.

Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.

1. Francie je skvělá, ale hraje příliš vertikálně. Deschampsův tým nastoupil do turnaje přemotivovaně. O tom nemůže být pochyb. Prvních zhruba deset minut zastihlo Francii v možná trochu předpokládaném stavu: Pogba a spol. běhali po hřišti jako šílenci, čehož mnohem lépe koncentrovaní Rumuni dokázali využít k vyvinutí úvodního tlaku. Ve zbytku zápasu už Francouzi ukazovali, že jsou zkrátka kvalitativně úplně někde jinde, přesto však přetrvává jedna důležitá otázka - dokáže Deschampsovo 4-3-3 hrát na údržbu? Toto byl zápas, který měla Francie ovládnout. Měla držet míč, diktovat tempo hry, hledat způsoby, jakými prolomit soupeřovu defenzivu. Místo toho jsme se dočkali anarchistické přehlídky geniálních přihrávek na 30-50 metrů, zbytečných ztrát míče a napjatých nervů. Možná, kdyby místo N'Gola Kantého nastoupil Yohan Cabaye, působila by Francie trochu zkonsolidovanějším dojmem.

To samozřejmě není kritika Kantého; on sám podal výborný výkon, ostatně jsme ho po právu označili za hráče zápasu. Jenže v okamžiku, kdy je francouzská záloha složena ze tří dynamických běžců, vytrácí se ze hry Les Bleus jeden důležitý prvek: schopnost kontrolovat obraz hry. V dnešním zápase jsme viděli nespočet výtečných akcí na jeden dotek, skvělých přihrávek za obranu, rychlých postupů směrem dopředu... ale zároveň naprosté minimum přenesení hry z jedné lajny na druhou. Francie zkrátka hrála výhradně po vertikální přímce, a to by se jí mohlo v turnaji vymstít. Zní to jako kacířská myšlenka, ale přijdou zápasy, kdy bude potřeba vyměnit Kantého za klidného deep-lying playmakera. Otázka je, jestli na to bude mít Deschamps odvahu.

2. Rumuni mají jedinou opravdu silnou stránku: skvělý pressing ve středu hřiště. S předchozím bodem souvisí jedna důležitá věc: rumunský double-pivot dnes odvedl vynikající práci v tom, že se mu dařilo vytlačovat oba francouzské krajní středopolaře (Pogbu s Matuidim) do nepřirozených pozic k lajně. Jestliže Francouzi zaujali parádním využíváním vertikálních přechodů do útočné třetiny, Rumuni naopak dokázali zabodovat tím, že dokonale zkazili favoritovy snahy o kontrolu středu hracího pole.

Hoban i Pantilii nebyli na první pohled příliš vidět, ale jejich černá práce nesla úspěch: ani jeden z francouzských noháčů na kraji zálohy Deschampsova 4-3-3 neodehrál dobrý zápas. Rumuni měli vlastně pouze dvě opravdové šance; první přišla hned v divokém úvodu utkání, druhou vyrobil břídil Evra naprosto zbytečnou penaltou. Jinak se Iordanescův tým omezil na destrukci, avšak ne destrukci v hlubokém bloku - naopak ničil francouzský klid velmi aktivním napadáním kolem středového kruhu. Nakonec se to málem vyplatilo. Stále platí, že Rumuni zkrátka nemají dostatečně dobrý tým na to, aby na turnaji dokázali uspět; Iordanescu ale dokázal úspěšně identifikovat jejich největší zbraň, díky níž se mu málem povedlo zaskočit nejspíš největšího favorita ze všech. A to je samo o sobě hodno uznání.

3. Francouzské hvězdy jsou nervóznější, než by bylo zdrávo. Komu vlastně Les Bleus vděčí za dnešní úspěch? Jsou to hráči, kteří byli před turnajem často kritizováni - Olivier Giroud, Adil Rami, N'Golo Kanté (jemuž se předhazovala nezkušenost na mezinárodní scéně). Naopak předpokládaní tahouni selhali. Platí to jak o Pogbovi, Griezmannovi či Matuidim, tak především o Evrovi (porovnejte jeho působení na hřišti se Sagnou!). Horší výkon od profesionálního fotbalisty než ten od legionáře z Juventusu jsem naposledy viděl v Auxerre, kdy Stéphane Grichting během třiceti minut zavinil penaltu, neuhlídal hráče při rohu u tyče a nechal se vyloučit. Ale Grichting byl aspoň sympaťák.

Každopádně skutečnost, že zatím hvězdy tohoto výběru nebyly schopny zabrat, je důležitým poznatkem zejména z psychologického hlediska. Deschampsova Francie bude nesmírně zábavná na sledování - neumí hrát "házenou" po vzoru Del Bosqueho Španělska, má viditelné problémy s bráněním standardek (!!), celkově spoléhá spíše na obrovskou kvalitu než na detailně vytříbený herní plán - ale pokud má skutečně dokráčet pro zlato, bude potřebovat pevné vedení. Kapitán Hugo Lloris jej neposkytne, protože zkrátka není typem nekompromisního vůdce. Zbývají hráči, kteří si dnes hlasitě řekli o lavičku. Tragéd Evra, extrémně talentovaný, ale stále labilní Pogba, neviditelný Griezmann. Francie sice zvítězila, ale má před sebou ještě hodně dlouhou cestu.