Dvě bitvy Čechů s Turky o všechno: Vždy šach mat na poslední chvíli a odjezd z Eura

All in neboli vítěz bere vše a poražený končí s prázdnýma rukama. Tenhle duel už čeští fotbalisté zažili v historii s Tureckem dvakrát. A na evropských šampionátech v roce 2008 a 2016 pro ně pokaždé končil špatně. Zvlášť ten první byl hodně bolestivý...

Střely celkem 1. poločas / 2. poločas: 5:10 / 11:4.

Ten zápas je patrně nejčernějším v historii samostatné české reprezentace. Zcela nevídaný kolaps týmu, jenž byl přitom prorostlý hrdiny předešlého (bronzového) Eura z roku 2004. Na lavičce mu opět velel šedovlasý stratég se šibalským úsměvem Karel Brückner. Když Jaroslav Plašil po hodině hry zvýšil na 2:0 a vyjádřil jasnou převahu českého týmu, málokoho napadlo, že by duel mohl dopadnout pro Čechy zle. Leč, stalo se...

Kdekdo chvíli potom mávl rukou nad zahozenou tutovou šancí Jana Poláka. Jestli se vyhraje 2:0, nebo 3:0, je jedno, hlavní je postup do čtvrtfinále... Právě v ten moment se však zápas zlomil. Jako by pro Turky byl živou vodou déšť, který se ve druhém poločase začal snášet na trávník ženevského stadionu. Krátce nato snížili, nicméně vedení Kollera a spol. drželo navzdory silnému soupeřovu tlaku až do 87. minuty.

V ní si na nevinný centr do české šestnáctky vyskočil dlouhá léta neomylný gólman Petr Čech, jenže kluzký míč mu vypadl z rukavic přímo na nohu Nihata Kahveciho a bylo vyrovnáno. V tu chvíli by se naplnily bizarní scénáře, které se probíraly před zápasem. Vzhledem ke stejné bilanci obou týmů po dvou utkáních by v případě remízy určily postupujícího penalty. Na ně však nedošlo. Bohužel pro Čechy.

Turci, kteří nikdy předtím národní tým neporazili a ve čtyřech utkáních s ním nasbírali skóre 3:13, se nadechli k poslední a osudové ráně. Česká obrana vůbec nezvládla ofsajd systém, navíc Tomáš Ujfaluši zbrkle vystoupil a do vzniklého kráteru si naběhl Nihat. Střelu z hranice šestnáctky zatloukl o břevno do branky nad vybíhajícím Čechem a nejhorší čtvrthodina v dějinách reprezentace byla dokonána.

K remíze poté nepomohla ani červená karta pro gólmana Volkana Demirela, který bez míče strčil do Jana Kollera. A protože už Turci v té době vyčerpali všechna střídání, poslední minuty musel dochytat Tuncay Sanli, tehdy záložník anglického Middlesbrough, účastníka Premier League. Odolal a mohl s ostatními slavit. Jeho tým na turnaji velice podobným způsobem sťal i Švýcary a Chorvaty a dostal se až do semifinále. Za pět zápasů vedl dohromady pouhých 13 minut...

Zásahy brankářů: 0:5.

O osm let se odehrál slabší odvar výše popsaného. To však neznamená, že aktéry v dresu národního týmu nebolel. Češi měli po nejtěsnější prohře se Španělskem a remíze s Chorvaty lepší výchozí pozici, soupeř byl po dvou porážkách se stejnými soupeři bez bodu, se skóre 0:4 a slabou nadějí na postup. Mluvilo se navíc o tom, že tým sužují vnitřní rozpory hráčů (ostatně jako snad pokaždé).

I proto se čekalo, že by Turci nemuseli kousat tolik, jako to obvykle dokážou. Což o to, šancí měli Češi dost. Jen v prvním poločase nastřelil Sivok hlavou tyč, Plašilova rána pod břevno také nesla gólové parametry. Jenže to už národní celek ztrácel. Dva legionáři z tureckého Bursasporu v sestavě Sivok a Necid udělali v 10. minutě chybu a soupeř z brejku udeřil. Druhý gól pak přidal půl hodiny před koncem.

Předcházel mu však těsný ofsajd nahrávajícího Topala, takový gól by už letos přes dostupné kontrolní mechanismy neprošel. Češi pod taktovkou kouče Pavla Vrby odehráli první velký turnaj v samostatné historii bez jediného vítězství. Po zápase uzavřeli kariéru v reprezentaci Petr Čech, Tomáš Rosický (v utkání chyběl kvůli svalovému zranění) a Jaroslav Plašil, tři z kvarteta hráčů s nejvíc starty za Česko vůbec. Turkům nakonec úspěch v utkání k ničemu nebyl, stali se prvním nepostupujícím celkem ze třetích míst...