Díl 1. Les Bleus Trio: Zidane, Henry, Trézéguet

Historie je plná skvělých ofenzivních trojlístků a můžeme se pouze dohadovat, který z nich byl ten úplně nejlepší. Na konci padesátých let vznikla v Realu Madrid legendární trojice Alfrédo di Stéfano, Férenc Puskás, Francisco Gento. Později pobláznila svět "Man Utd's Holy Trinity" Bobby Charlton, George Best, Denis Law a na konci osmdesátých let třeba nezastavitelný holandský trojlístek Van Basten, Gullit, Rijkaard. My se podíváme na historii stále ještě nedávnou a první díl nás zavede na francouzskou reprezentační scénu přelomu tisíciletí.

Les Bleus Trio: Zidane, Henry, Trézéguet

Měli velký podíl na zisku francouzských titulů na MS 1998 a ME 2000. Zinédine Zidane dvěma góly ve finále MS 1998 skolil Brazílii. Thierry Henry byl jako jediný třikrát vyhlášen mužem zápasu ME 2000 a David Trézéguet svým zlatým gólem do sítě Itálie památné finále rozhodl. Každý z nich se zapsal do francouzské fotbalové historie nesmazatelný písmem a přestože všichni tři budili u soupeřových obran jak na klubové, tak reprezentační úrovni, hrůzu, jejich společné spolupráce bylo po hříchu využíváno jen málo...

Psal se 2. červenec roku 2000 a na zaplněném rotterdamském stánku De Kuip se rozbíhá 103. minuta finálového klání mezi Itálií a Francií. Po levé straně hřiště se Robert Pirés prosmýkne mezi obránci a zpětnou přihrávkou pod sebe nachází Davida Trézégueta, jehož skvostná volej zápas ukončuje. Zlatý gól znamenal potvrzení francouzské dominance na poli nejpopulárnější hry světa přelomu tisíciletí. Po zisku titulu mistrů světa z roku 1998 Francouzi opanovali i evropský šampionát.

Na první pohled těžko bránitelná trojice se společně představila na trávníku vůbec poprvé 12. června 1998 v zápase základní skupiny mistrovství světa proti Jihoafrické republice, ale bylo to jen na malou chvíli. David Trézéguet v 84. minutě nahradil Youriho Djorkaeffa a vice než šest minut pobytu na hřišti nic zásadního neznamenalo. Nikdy předtím spolu tato trojice v soutěžním utkání nehrála. Trézéguet nebyl na MS 1998 členem základní jedenáctky a ne vždy se dostalo i na Thierryho Henryho. Když se do základní sestavy proti Dánsku mladičký "Trezegol" přeci jen dostal, kvůli trestu chyběl tvůrce Zidane. Francouzský záložník s alžírskými kořeny se vrátil na semifinále s Chorvatskem, ale to Trézéguet a Henry zase plnili role náhradníků, oba přitom naskočili do zápasu z lavičky. Trenér Aime Jacquet obávané duo z Monaka ve finále proti Brazílii úplně opomenul, ale to ho vůbec nemuselo mrzet. Francie díky skvělému výkonu Zinédina Zidana vyhrála nad Kanárky 3:0 a stala se světovým šampionem. Pokud bychom spočítali celkovou dobu, ve kterou byli všichni současně na hřišti, došli bychom k číslu, které je jen o málo větší než 70 minut. Podobné to bylo i v následujících letech včetně evropského šampionátu v Belgii a Nizozemsku v roce 2000, který ve finále ukončil již zmiňovaným zlatým gólem Trézéguet.

David Trézéguet "Trezegol", "Bati"

Narodil se 15. října 1977 v Rouen. Ve městě, které neblaze proslulo jako místo upálení Johanky z Arku v roce 1431, ovšem dlouho zde nepobýval. Od dvou do sedmnácti let vyrůstal v Argentině (Buenos Aires), kde také učinil své první fotbalové krůčky. Profesionální fotbalovou kariéru začal v roce 1994 v klubu Atlético Platense, ale po pouhých pěti odehraných zápasech se vrátil do rodné Francie. Trenér Jean Tigana si jej vybral do Monaka. Před šampionátem v roce 2000 vyhrál s Monakem ligu, kde utvořil obávané duo s Thierry Henrym a stal se druhým nejlepším střelcem Ligue 1.

Byl členem mládežnických výběrů Francie a od roku 1998 i členem A mužstva. Jedním gólem přispěl k demolici Saúdské Arábie v základní skupině na MS 1998 a ve čtvrtfinále byl jedním z úspěšných exekutorů v penaltovém rozstřelu proti Itálii. Mimochodem svůj kop zvládli i Zidane s Henrym. Roli žolíka plnil i na Euru 2000. V základní skupině gólem mírnil porážku s Nizozemskem, ale jeho nejslavnější chvíle přišla až ve finále s Itálií. Po vítězném šampionátu přestoupil do Juventusu a stal se jednou z největších opor italského velkoklubu.

V základní sestavě se všichni tři společně představili poprvé až po vítězném ME v přátelském utkání proti výběru FIFA 16. srpna 2000 v Marseille. Úřadující světoví a evropští šampioni doma zvítězili 5:1 a zde se vzájemná spolupráce projevila víc než výrazně. Trézéguet vstřelil hattrick a stačilo mu na to 50 minut, než byl vystřídán. Kouč Roger Lemerre si z jejich výborné spolupráce příliš těžkou hlavu nedělal a trio Zidane, Henry, Trézéguet se společně na hřišti dál objevovalo spíše sporadicky. Další šance se naskytne až v březnu 2002 před blížícím se mundialem v Koreji a Japonsku. Do přátelského utkání se Skotskem vyběhnou všichni tři od začátku a na hřišti stráví 73 společných minut, tedy zhruba stejnou porci, jakou jsme napočítali za celý šampionát ve Francii. A výsledek? Reprezentace galského kohouta zvítězila 5:0 a mezi střelce se zapsali Henry, Zidane a Trézéguet, který se stihl prosadit dokonce dvakrát.

Mistrovství světa v roce 2002 další spolupráci nepřálo. V zahajovacím zápase se Senegalem sice nastoupili Henry s Trézéguetem, ale chyběl třetí do party Zidane a Francie bez svého režiséra nečekaně prohrála. V druhém zápase proti Uruguayi dostal červenou kartu Thierry Henry a tím se trio po zbytek šampionátu nestihlo dát dohromady. Francie nevstřelila v základní skupině ani gól a jako obhájce potupně odjížděla domů.

Také nový trenér Jacques Santini se z nejrůznějších důvodů zdráhal postavit všechny tři dohromady a od základu tak učinil až 29. března 2003 v kvalifikačním zápase na ME do Portugalska proti Maltě. Spolupráce opět přinesla plody, po dvou gólech zaznamenali Henry se Zidanem, jednu branku vstřelil Trézéguet.

Thierry Henry "Titi"

Narodil se 17. srpna 1977, tedy o necelé dva měsíce dříve než Trézéguet v Les Ulis, v malém městě departmentu Essonne. Profesionální kariéru začal také v roce 1994 v Monaku a díky svým výkonům byl o tři roky později povolán do seniorské reprezentace. Svůj debut si odbyl 11. října 1997 proti Jihoafrické republice. Účastnil se mistrovství světa 1998 a v základní skupině zaznamenal dvě branky do sítě Jihoafrické republiky a Saúdské Arábie. Byl úspěšným exekutorem v penaltovém rozstřelu proti Itálii ve čtvrtfinále. Po MS 1998 přestoupil do Juventusu, kde se nedokázal prosadit a před ME 2000 odešel do svého osudového klubu Arsenalu. Na mistrovství Evropy v Belgii a Nizozemsku byl třikrát zvolen nejlepším hráčem zápasu, což se nikomu jinému nepovedlo. Skóroval proti Dánům i Čechům v základní skupině i v semifinále proti Portugalsku. Byl několikrát vyhlášen nejlepším fotbalistou Francie. V roce 2003 skončil druhý v anketě FIFA o nejlepšího fotbalistu světa za Zinédine Zidanem.

Zidane ani Trézéguet se na rozdíl od Henryho nezúčastnili domácího Konfederačního poháru FIFA v roce 2003, který Francie ovládla, avšak trio pravidelně ničilo obrany po jeho skončení. Na blížící se EURO měl Jacques Santini o složení útoku jasno.

V památném zápase evropského šampionátu 2004 proti Anglii Zidane opět předvedl svojí genialitu a v nastavení dvěma góly skolil Albion (2:1). Francie vstoupila do turnaje skvěle a světe div se, Zidane, Henry, Trézéguet spolu poprvé v historii strávili na hřišti celých devadesát minut. Situace se opakovala i pro zápas s Chorvatskem (2:2). Když Les Bleus porazili za dalšího běsnění Henryho a Zidana Švýcarsko (3:1), zajistili si tím čtvrtfinálovou bitvu s Řeckem. V ní jen málokdo pochyboval o postupu Francie, ovšem Řekové vystavili nečekanou stopku a Francie po blamáži na MS 2002 selhala i na evropské scéně.

Poslední z trenérů, který měl všechny tři hvězdy pohromadě, byl po Aime Jacquetovi, Rogeru Lemerrovi a Jacquesovi Santinim později velice nepopulární Raymond Domenech. Kdo ví, jak by se situace vyvíjela, kdyby se v generálce na MS 2006 nezranil Djibril Cissé, kterého v onom přátelském utkání proti Jižní Koreji vystřídal David Trézéguet. Ani to však kanonýrovi Staré dámy nezajistilo místo v sestavě proti Švýcarsku a Jižní Koreji. Henry se Zidanem Francii k vítězství nedovedli a o postup ze skupiny musel po dvou remízách rozhodnout duel s Togem. Proti Afričanům dostal příležitost Trézéguet, ale jako na potvoru scházel Zidane. Když se božský Zizou na osmifinále se Španělskem vrátil, Trézéguet už v dalších plánech Domenecha nefiguroval. Francie nakonec dokráčela do finále opět proti Itálii.

Zinédine Zidane "Zizou"

Z tria hráčů služebně nejstarší. Narodil se 23. června ve čtvrti La Castellane v Marseille, kde i jako malý kluk kopal do míče. Je potomkem alžírských muslimských emigrantů, jeho rodiče odešli do Paříže v roce 1953 před začátkem alžírské války. Profesionální kariéru začal ve městě Cannes v roce 1989 a během pár let ho dostal do Poháru UEFA. V roce 1992 přestoupil do Girodins Bordeaux a za další čtyři roky do Juventusu, nejslavnější chvíle klubové kariéry spojil s Realem Madrid. Svůj reprezentační debut si odbyl 17. srpna 1994 v zápase s Českou republikou, když jako střídající hráč vstřelil dva góly a vyrovnal na konečných 2:2. Skvostná premiéra jakoby předznamenala jeho pozdější skvělou reprezentační kariéru. Účastnil se ME 1996 v Anglii. Ve čtvrtfinále proti Nizozemsku i v semifinále proti Česku proměnil v rozstřelu penaltu, avšak do finále postoupili Češi.

Na MS 1998 pokračoval v úspěšných penaltách, ve čtvrtfinále takto přispěl k postupu přes Itálii a jeho nejhvězdnější hodina udeřila ve finále proti Brazílii, ve kterém vstřelil do poločasu dva góly. Důležité branky vsítil i na ME 2000 Španělům a Portugalcům. Na MS 2002 stihl jen poslední zápas s Dánskem a o dva roky později skončily jeho skvělé výkony jen v základní skupině. Posledním závěrečným turnajem bylo mistrovství světa 2006 v Německu. Zidane svými výkony doslova učaroval, zejména ve čtvrtfinále s Brazílií. Ve finále proti Itálii poslal "panenkovskou" penaltou Francii do vedení, ale na konečné vítězství to nestačilo.

Domenech poslal Trézégueta na hřiště až v prodloužení finálového zápasu a doufal, že bude mít podobně šťastnou ruku jako před šesti lety Roger Lemerre, ovšem dějiny se ubraly jiným směrem. Ve 107. minutě mohli diváci na Olympijském stadionu v Berlíně vidět všechny tři hráče na hrací ploše naposledy, neboť byl střídán Thierry Henry. Za další tři minuty obletěl svět incident Zidana s Materazzim, po které byl Francouz v posledním zápase své kariéry vyloučen a poněkud smutnou tečku udělal v penaltovém rozstřelu třetí do party Trézéguet, když jako jediný ze všech aktérů penaltového dramatu neproměnil. Itálie slavila titul mistrů světa a ofenzivní trio Henry, Zidane, Trézéguet se už spolu na hřišti, v rámci oficiálního utkání, nikdy nesetkalo.

Zinédine Zidane ukončil po mistrovství světa 2006 profesionální kariéru, ale Thierry Henry s Davidem Trézéguetem dál strašili obrany soupeřů. Trézéguet ty reprezentační nakonec až do roku 2008. Neshody s trenérem Rymondem Domenechem a jeho následná nenominace na evropský šampionát do Rakouska a Švýcarska znamenala definitivní rozhodnutí. Posledním zápasem byl 26. března 2008 přátelský duel s Anglií na Stade de France. V době, kdy ukončil svojí profesionální kariéru, byl po Michelu Platinim a Thierrym Henrym třetím nejlepším střelcem francouzské historie. Trézéguet odehrál za Francii 71 zápasů a vstřelil 34 gólů.

Thierry Henry v roce 2007 překonal střelecký rekord Michela Platiniho a zahrál si i na dalších šampionátech ME 2008 a MS 2010, po kterém ukončil reprezentační kariéru. Ve 123 utkáních vstřelil 51 branek. Připomeňme i Zidanovu bilanci, ta čítá 108 reprezentačních startů a 31 gólů. Všichni tři tak dohromady obstarali 116 branek, avšak jen zlomek z nich padl při společném působení na hřišti, kterého bylo z nejrůznějších důvodů k velké škodě málo. Počet startů od úvodní minuty by se dal počítat na prstech jedné ruky.


Seznam použité literatury:
WITTMANN, Michael. MS Francie 1998. Ostrava: Blesk, 1998. ISBN 80-86060-17-9.
NOVÁK, Jaromír, Marcela NOVÁKOVÁ a Jaroslav KOLÁŘ. EURO 2000: 11. mistrovství Evropy v kopané Belgie-Nizozemsko 10.6.-2.7. Praha: Olympia, 2000. ISBN 80-7033-036-8.
NORDMANN, Michael. 1000 nejlepších fotbalistů všech dob. Přeložil Vít MALINOVSKÝ, přeložil Alena SOUŠKOVÁ, přeložil Dagmar STEIDLOVÁ, přeložil Pavel ŠIMČÍK, přeložil Pavel WURM. Praha: Svojtka & Co., 2016. ISBN 978-80-256-1743-4.