David Moberg Karlsson o švédském přístupu i chytrém presinku. Koho nechce v české lize?

V prosinci minulého roku přestoupil do Sparty a stal se teprve druhým Švédem v historii nejvyšší české soutěže. I díky třem gólům a pěti nahrávkám Davida Moberga Karlssona se Sparta z pátého místa během jarní části sezony posunula na třetí a může se těšit na evropské poháry. "Zápasy tady vůbec nejsou snadné," říká po úvodním půlroce v českém fotbalu technicky založený křídelník.

Ve velkém rozhovoru pro Eurofotbal dále mluví o rozdílech mezi českou a švédskou nejvyšší soutěží, proč jde fotbal v jeho rodné zemi nahoru, co by změnil na obecném vnímání presinku nebo u kterého krajana je vážně rád, že do české ligy nepřestoupil.

Co jste věděl o českém fotbalu, než jste přestoupil do Sparty?

Téměř nic. Myslím, že jsem první Švéd v české lize, takže o zdejším fotbalu tamní média nepíšou. (Ve skutečnosti je DMK druhý, prvním byl Dick Lidman - pozn. red.) Znal jsem jen Spartu, Slavii a Plzeň z působení v evropských pohárech.

Sparta má právě v evropských pohárech v poslední době se švédskými kluby negativní bilanci. Myslíte, že je švédský fotbal na vzestupu a lepší než třeba před 10, 15 lety?

Ano, určitě. Hodně je to o fanoušcích, kterých chodí opravdu velké množství, stadiony jsou plné. Proto tam hráči rádi přestupují, kvůli dobré atmosféře. A když je větší zájem o ligu jako takovou, jsou v ní i větší peníze. I tak si ale myslím, že top týmy v Česku jsou na vyšší úrovni než ty ze Švédska.

Když zmiňujete návštěvnost, kolik lidí na fotbal ve Švédsku přijde?

Když jsem působil v Norrköpingu a hráli jsme třeba proti Stockholmu, přišlo 35 tisíc lidí. Když se hraje nějaké derby, tak je 35 tisíc minimum. Některé týmy mají menší stadiony, ale třeba na zápasy Göteborgu proti Malmö takových 17, 18 tisíc vždycky přijde. U menších zápasů je to samozřejmě nižší číslo. I když třeba na Hammarby chodilo i ve druhé lize 20 tisíc diváků.

Švédský fotbal evidentně má své diváky. Dá se tedy říct, zda je populárnější než hokej, v němž jsou Švédi světová špička?

Těžko říct. Myslím, že hodně lidí chodí na fotbal i na hokej. Je to podobné jako tady - když máte rádi Spartu ve fotbalu, fandíte Spartě i v hokeji. Víc lidí určitě chodí na fotbal, v hokeji jsme ale přece jenom lepší.

V Česku je z hlediska obecného zájmu fanoušků populárnější fotbal, kromě 14 dnů v květnu, kdy se během mistrovství světa proměníme v národ hokejových příznivců.

Ve Švédsku je to podobné. Na druhou stranu, kdybychom vyhráli MS ve fotbale, bude to stokrát větší událost, než když ho vyhrajeme v hokeji.

MS ve fotbale jste sice nevyhráli, i tak se vám ale poslední šampionát povedl - v baráži jste vyřadili silné Italy, pak jste došli až do čtvrtfinále. Bylo to tedy veřejností vnímané jako větší úspěch než triumfy na hokejových MS?

Ano, bylo to mnohem větší. Jsme velmi malá země a takový výsledek na tak celosvětové akci jsme nikdy neuhráli.

V čem bylo hlavní kouzlo vašeho mužstva?

Jsme dobří ve vytváření týmů. Nemáme nejlepší hráče, máme jednoho Zlatana, ale ne jedenáct takových. Máme ale dobrého trenéra, dobrý systém, Švédové zkrátka umějí držet při sobě a hrát jako jeden muž.

Myslíte, že se Zlatanem v kádru by to MS bylo ještě povedenější, nebo by naopak coby výrazná individualita onu soudržnost v kabině rozboural?

To je těžké říct. Kdyby tam byl, asi by dával góly. Když tam není, tak lépe funguje tým. Obě cesty jsou asi dobré. (usmívá se)

Tak výraznou fotbalovou hvězdu, jako je Zlatan nebo před ním Henrik Larsson, v současnosti nemáte. Kdo je nyní nejlepším fotbalistou ve Švédsku? Je to tahoun Lipska Emile Forsberg?

Nikoho vyčnívajícího asi nemáme. Forsberg je jedním z těch nejlepších, ale třeba Victor Claesson je podle mě herně na stejné úrovni. V médiích má hodně pozornosti Alexander Isak, to je mladý a talentovaný kluk.

O Claessona se před pár lety zajímala pražská Slavia. Když vidíme, jaké výkony dnes podává, asi byla chyba ho nepřivést.

Ne, nebyla, jsem moc rád, že nepřišel, protože je to sakra dobrý hráč. (směje se) Je skvělý na míči, přitom úžasně pracovitý. Určitě by mohl hrát v Bundeslize nebo v Premier League.

Ve Švédsku se hraje jiným stylem než tady, praktikuje se tam herní systém jaro - podzim, takže více zápasů přes léto. Vyhovoval vám tenhle styl víc než podzim - jaro?

Jsem Švéd, jsem rád, když je zima. (usmívá se) V létě je na mě moc horko, i teď v posledním zápase proti Jablonci bylo na mě až moc teplo. Mám radši, když je chladněji.

Proč se tedy zrovna u vás hraje tímhle systémem?

Kvůli hřištím, která v zimě nejsou moc kvalitní. Já ale určitě preferuji hraní v chladnějším počasí.

Když už jsme u rozdílů mezi českou a švédskou soutěží, v čem se liší z herního hlediska? Hodně lidí říká o české lize, že je fyzicky náročná a velmi bojovná.

Je to naprostá pravda. Je tu hromada hráčů, kteří jsou velmi fyzičtí, hodně běhají, dělají skluzy. Zápasy tu nejsou snadné. A vidím ještě jeden podstatný rozdíl.

Jaký?

Když tady hraju proti týmu ze spodku tabulky, vždycky se budou rvát do posledních sil. Bude to pro ně finále, přijde hodně lidí. Budou hodně běhat, hrát agresivně, bude to boj, nedají nám ani centimetr hřiště zadarmo. Když budeme proti slabému týmu hrát ve Švédsku, budou hrát fotbal. Budou chtít hrát s míčem. Takže vyhrajete, protože kádr máte silnější a jste lepší. Zatímco tady je daleko více běhání, fyzických soubojů, skluzů. Ve Švédsku se ani nehraje v takovém tempu, často má jeden tým míč a druhý trochu čeká, není tam tolik presinku.

Čím je to podle vás způsobené?

Před 15 nebo 20 lety to ještě neplatilo, bylo to stejné jako v ČR. Teď ale chtějí hodně rozvíjet a následně prodat mladé hráče, to je snadný způsob, jak přijít k penězům. Takže se snaží hrát fotbal, aby se hráči rozvíjeli. Zdejší fotbal je více podobný tomu ostrovnímu, jako se hraje v Premier League nebo v Champu. Hodně běhání a bojovnosti.

To pro vás jako technicky založeného křídelníka není asi úplně snadné.

Je pro mě stále těžké si na to zvyknout. Potřebuju být lepší. Na druhou stranu, co se týče presinku, myslím, že ho občas chápeme trochu špatně.

Jak to myslíte?

Vím, že je to teď ve fotbalu velké téma. Podle mě ale nemusíte uběhnout 13 kilometrů za zápas. Je to jen číslo. Když uběhnete 11, ale ve vyšší rychlosti a chytřeji, snadněji zápas vyhrajete. Když běháte chytřeji, nemusíte běhat tolik. Někdy běháme jen proto, aby to vypadalo, že něco děláme. Když je ale protihráč 30 metrů ode mě, nikdy nemám šanci ho dostihnout a o míč připravit. Uběhnu 20 metrů, pak přihraje a vracím se 20 metrů zpátky, takže jsem uběhl 40 metrů, ale bylo to k ničemu.

Jenom číslo do statistiky.

Přesně tak. Lepší je počkat, až přijde blíže, a pak ho o míč připravit. Nechci znít jako kritik presinku, je fajn, že se tu hodně presuje a třeba v Evropské lize se to může hodit. Jen by se to mohlo dělat trochu chytřeji.

Sparta jako historicky největší český klub má náročné fanoušky a v podstatě každá sezona, která nekončí titulem, je z principu vnímána jako špatná. Jak se s takovým tlakem vypořádat? Zažil jste něco podobného i v jiných angažmá?

Částečně loni, když jsme prohráli titul o dva body, a pak také v Göteborgu, což byl tým zvyklý hrát na špici a my jsme skončili asi sedmí. Pak přišli fanoušci na trénink a říkali nám různé věci, nebylo to příjemné. Nám to ale nepomohlo. Když pětkrát prohrajete a pak na vás fanoušci řvou, je těžké vyhrát další utkání. V principu ale fanouškům rozumím. Sám jsem fanda Arsenalu a když hrají špatně, tak před televizí řvu a všechno bych rozbil. (usmívá se)

Jako příznivec Arsenalu asi oceňujete, kdo je ve Spartě sportovním ředitelem.

No jasně, malý Mozart. (usmívá se) Upřímně, když jsme se poprvé potkali, byl jsem z toho hodně rozhozený. Byl to skvělý hráč, bohužel často zraněný. Nepochybuju, že Spartě dobře poslouží jako sportovní ředitel, ale sobecky bych si přál, aby s námi byl více na hřišti. Abych ho mohl sledovat, jak přemýšlí, co dovede s míčem. Je to stejné, jako byste se potkali s Messim, i když to je samozřejmě ještě úplně jiný level. Stačil by mi jeden trénink, jenom se na něj dívat.

Sám jsem pokaždé, když ho vidím, nejvíc zaskočen z toho, jak mladistvě vypadá.

Pořád stejně. (usmívá se) Někteří hráči dva roky po ukončení kariéry vypadají, jako by nehráli už patnáct let. Tomáš vypadá pořád jako kluk.

Aktuální sezona došla do finiše. S jakými dojmy ji končíte?

Myslím, že je na co navazovat. Když jsem do klubu přišel, byli jsme pátí, a nakonec jsme skončili třetí s velkým náskokem. Vyhráli jsme teď hodně zápasů, myslím, že v tabulce za rok 2019 na tom jsme podobně jako Slavia a Plzeň. Když ještě něco změníme, myslím, že můžeme bojovat o titul. Upřímně ale pro mě nejsou výsledky jako takové tak důležité.

Jak to myslíte?

Je mi jedno, když jednou prohrajeme, pokud předvedeme dobrý výkon. Protože když budeme hrát dobře, tak z deseti zápasů vyhrajeme devět. Když vám řeknu Chci vyhrát další zápas, ale je mi jedno jak, tak to není dobře. Vyhrajeme 1:0 nad Karvinou po mizerném výkonu a další zápas prohrajeme. Pro mě je důležitější výkon, protože když je solidní, výsledky později přijdou. Když budeme hrát dobře, bude v kabině dobrá nálada a budeme hrát jako tým, výsledky se dostaví a úspěchy také.

Když se vrátím k Arsenalu, jak jste se vlastně stal fanouškem právě Gunners?

Když mi bylo pět a ani nevím proč, asi vyhráli nějaký titul. Přitom můj otec je neměl rád a můj děda je dokonce fanda Tottenhamu. Když jsem byl v Sunderlandu, hráli jsme proti nim v přípravě a já si připsal gól a nahrávku. Pak jsem se mu smál do telefonu. (usmívá se)

Angažmá v Sunderlandu se vám nepovedlo a párkrát jste už zmínil, že váš přístup k fotbalu nebyl správný. Jak dlouho vám trvalo, než jste k podobné sebereflexi došel?

Asi dva a půl roku. Ani angažmá v Dánsku se mi nepovedlo. Byl jsem v depresích, neměl jsem rád fotbal. Byl jsem tam jen proto, že vydělávám peníze, protože fotbal jako takový mě vůbec nebavil.

Čím to bylo? Proč to pak ve Švédsku bylo jiné?

V Dánsku jsme byli pořád v tělocvičně, hodně jsme trénovali. Já byl ale v té době na tom psychicky špatně, fotbal mě nebavil a tohle nebylo to, co bych chtěl dělat. Byl jsem na špatném místě ve špatnou dobu, přístup klubu se v tu chvíli pro mou povahu vůbec nehodil. Potom v Norrköpingu to byla daleko víc moje volba. Chceš jít do posilovny? Jak chceš. Chceš méně trénovat, více relaxovat? Můžeš. To mi pomohlo, rozhodovat si o všem sám, navíc jsem začal mít i větší roli na hřišti, mohl jsem se předvést a vyjádřit své pocity na trávníku. To je pro mě hodně důležité, fotbal je pro mě způsob vyjádření a seberealizace. Hodně mě také změnilo narození syna.

Ano, to říká hodně lidí, že je narození dětí změní jako nic jiného.

On je největší důvod, proč jsem dospěl. Předtím jsem hrál na PlayStationu do tří v noci, chodil ven s přáteli. Teď musíte jít spát, když mu děláte jídlo, tak si ho uděláte taky. Když máte děti, zestárnete najednou o deset let.

Když jsme se bavili o presinku, jak jste na tom s taktikou? Dnešní fotbal je hodně o provázaném přechodu o útoku, hodně běhání, jasná struktura, ostatně s tím uspěl i váš národní tým. Nebyl byste ale radši, kdyby hráči vepředu měli trochu víc volnosti?

Byl bych nadšený. (usmívá se) Do defenzivy je samozřejmě důležité mít jasný systém. V ofenzivě ale jsem radši, když je víc možností a nejlépe když vám řeknou, že když máš jiný nápad, hraj, jak tě napadne.

Ve Spartě teď máte nového spoluhráče ze severu, Nora Andrease Vindheima. Jak podobné jazyky norština a švédština jsou? Můžete se bavit každý svou řečí a budete si rozumět?

On hrál čtyři roky ve Švédsku, takže mluví švédsky velmi dobře, ale obecně to vzájemně srozumitelné jazyky určitě jsou. Švédština a norština mají stejný přízvuk, takže mluví víceméně stejně, norština a dánština mají zase stejná slova. Já jsem v Dánsku hrál, takže všemu rozumím, ale někteří Švédové mají s norštinou trochu problémy. Asi bych to přirovnal k češtině a polštině.

Takže během působení v Nordsjaellandu jste se musel učit dánsky?

Ano, učil jsem se, ale na nějaké hodiny jsem chodil nemusel. To se naučíte snadno.

Nakonec zpět k fotbalu. Jaký je váš osobní cíl do nové sezony? V čem byste se rád zlepšil?

Trenéři by řekli bránění. (usmívá se) Pro mě to je větší kvalita v zakončení. Góly neřeším, rád vytvářím šance, musím ale ještě lépe střílet. A pak budu mít i víc gólů.