ČTVRTFINÁLE JE ZA NÁMI

Máme za sebou čtvrtfinálové duely. Výsledky mluví za všechny komentáře. Dvakrát na penalty, jednou o gól a jen zápas Česko - Dánsko skončil rozdílem třídy. Pojďme si ještě jednou připomenout ony dramatické okamžiky, střídané výbuchy nadšení a slzami zklamání. A vzdejme hold reprezentaci České republiky, zaslouží si to!


Začalo to ve čtvrtek a jako první se představili domácí proti reprezentantům Anglie. Celé Portugalsko se na tento zápas až bláznivě těšilo. Jen málokdo si připouštěl možnost vyřazení již ve čtvrtfinále. Ale proč mluvit o tomto kole? Portugalci totiž vůbec neuvažují o nějakém vyřazení. Po první šokující porážce od Řecka přišla vítězství nad Ruskem a Španělskem, Anglie měla být jen dalším v řadě, v pořadí čtvrtým ze šesti schůdků při výstupu na fotbalový trůn staré, dobré Evropy.

Angličané to ovšem nechtěli předem zabalit. A proč taky. Prohráli rovněž první utkání, s Francií, pak si lehce poradili se Švýcary a Chorvatsku na sladký sen o postupu také mnoho času nedali. Beckham, Rooney a další hráči měli jediný úkol. Vrátit na Britské ostrovy kousek oné slávy, která je dnes a denně víc a víc pokryta prachem zapomenutí. A o tom, že si to vzali k srdci, svědčil jejich nástup do utkání. Jakoby ony černé pásky na rukávu, symbol smutku na památku zavražděného anglického fanouška, jim dodávaly odvahu, kuráž. Ve 3. minutě pak Portugalsko oněmělo. Ono magické slovo "gól" sice zní na celém světě stejně, ale v tomto případě mělo zatraceně anglický přízvuk. Owen poslal do vedení Anglii.

Do vedení ano, ale zdaleka ne do semifinále. Chybělo dlouhých 87 minut. To si mysleli všichni, kdo tento zápas sledovali. Ve skutečnosti těch minut bylo mnohem víc. Když malověrní Portugalci zavírali oči a sami sebe začali přesvědčovat o tom, že je fotbal ale vůbec nezajímá, zjevil se Simao, poslal centr do pokutového území a Postiga hlavou vyrovnal. Scolari v tuto chvíli začal být protikandidátem našeho Karla Brücknera na titul trenéra turnaje. Simao byl na hrací ploše 21 minut a Postiga pouze devět. V prodloužení se začalo "stříbřit" pro domácí. Rui Costa nádhernou střelou strhl vedení na jejich stranu. Lampard byl ale proti a vyrovnal.

Loterie jménem penalty mohla začít. A kdo jiný než kapitán Beckham se postavil k té první. Byl si jistý, že napraví tu neproměněnou proti Francie. Chtěl, ale nebylo mu přáno. Snad opravdu nerovnost terénu, drn nebo krtina, zapříčinily, že míč z jeho kopačky skončil vysoko nad Ricardovou brankou. Ale napodobil ho Rui Costa, a tak musel rozhodnout Ricardo, brankář Portugalska. Sundal rukavice a chytil Vasselovu střelu. Kopačky si nechal. A udělal moc dobře. Jeho penalta skončila v síti a Portugalsko fotbal zajímá dál. Z tohoto utkání postoupil asi ten šťastnější. Berme postup Portugalska jako odměnu za vzornou přípravu a organizaci, za krásné stadióny, za skvělou atmosféru. I když na zeleném trávníku rozhodovalo umění a štěstí.


Portugalci se radují, jejich sen žije dál...


O tom, kdo bude semifinálovým soupeřem Portugalska, se rozhodovalo v sobotu. A bylo to asi nejméně zajímavé utkání z oněch čtyř, alespoň pokud jde o prvních 90 minut. Ostatně i skóre podporuje naše slova. 0:0... Kdo byl favoritem? Asi Nizozemsko, snad podle jména, podle kvality hráčů, možná i proto, že sehrálo zatím nejhezčí utkání tohoto turnaje. I když o malinko větší zásluhu na tom měli naši reprezentanti. Švédsko rozstřílelo asi nejslabší tým celého EURO 2004, Bulharsko, pak se štěstím remizovalo s nevýraznou Itálií a postup si zajistilo gólem v 89. minutě v podivném souboji s Dánskem. Dokonce vyhrálo skupinu. Nizozemsko nejdříve jen díky magii Van Nistelrooye "utrpělo" bod s Německem, pak prohrálo vyhraný zápas se skvěle hrajícími Čechy, aby si postup zajistilo v utkání s Lotyšskem.

Hrálo se devadesát minut nahoru a dolů. Snad přeci jen více chuti po vítězství projevili Oranjes. Ale fotbal se hraje na branky a ty nedalo ani jedno mužstvo. Prodloužení bylo jiné. Jakoby nastoupilo i jiné Nizozemsko a jiné Švédsko. Bylo to 30 minut dramatické podívané. Vyvrcholením bylo břevno nastřelené Larssonem a tyč po pokusu Fredrika Ljungberga. Penalt se Nizozemci báli. Zkušenost z posledních dvanácti let na velkých turnajích dávala jasné varování. Pokutové kopy neumíme, zase vypadneme. Van Nistelrooy, Heitinga, Reiziger, Makaay a Robben však dali zapomenout na ono prokletí, jen Cocu byl věrný tradici.

Po střele Melleberga, kterou kryl Van der Saar, ležela zodpovědnost na Robbenovi. A ten je samorostem, nerad půjčuje míč, nejraději by každou akci, od založení až po dokončení, odehrál sám. Teď k tomu měl skvělou příležitost. Jen on, míč a brankář soupeře. Dokázal to. Nizozemsko postoupilo a je to pro něj úspěch nad očekávání. V semifinále to budou dva soupeři, kteří mají enormní zájem zastavit cestu Nizozemců tímto turnajem. Portugalci jako tým a Portugalsko jako národ. Ale bát se nemusí. Nemají opravdu co ztratit.


Nizozemci zlomili prokletí, zvládli penalty a postoupili...


Francie hrála na tomto turnaji tři minuty. A v nich ukázala vše, co umí. Trestný kop a penalta, Zidane a perfektnost až na hranici lidských možností. Předtím 90 minut nevýrazné hry, potom 180 minut hledání s několikaminutovým procitnutím Henryho. S touto vizitkou nastoupila do čtvrtfinále, kde čekalo Řecko. Překvapení turnaje. To hned první den využilo nervozity domácích Portugalců a vstoupilo na EURO 2004 hlavními dveřmi, jako ostřílený lev salónů. Proti Španělsku se ale mělo vrátit na zem. Nikdo nečekal další jeho úspěch a s tím spojený zisk bodu. Situace se komplikovala a bylo téměř jisté, že jeden z favoritů vypadne. Nakonec tento osud postihl Španělsko, Řecko se i přes porážku s Ruskem v pátek 25. června mohlo pokusit o další senzaci.

Otto Rehhagel věděl velice dobře, že Francie dneška je jen stínem té z MS 1998 a z EURO 2000. Je víc podobná oné z MS 2002. A možná ještě horší. Hráčům naordinoval velice jednoduchou taktiku - nechte hrát soupeře a čekejte na jeho chybu. A Francie zjistila, že jí to hraní nějak nejde. Zidane marně hledal taktovku, kterou ztratil ještě před zahájením EURO 2004. A orchestr bez dirigenta si hrál, jak chtěl. Většinou falešně. Henry vypadal unaveně, ale hlavně rozzlobeně. Na všechny, na všechno, ale především sám na sebe. Trezeguet nebyl "Trezegolem", byl vlastně "Trezeničím".

Francie nic nevymyslela a to bylo přesně to, na co Řecko čekalo. Hrálo jednoduše, bez příkras. A to se mu vyplatilo. V 65. minutě Theodoros Zagorakis dostal míč na pravé straně, jako starý a zkušený mazák si obhodil Lizarazua, popoběhl, zvednul hlavu a nacentroval. Perfektní, umístěná a tedy nechytatelná hlavička Angelose Charistease udělala z Bartheze diváka. Náhradníci nepřinesli očekávané a tak Řecko v poklidu dokráčelo do vítězné devadesáté minuty. Střídání stráží u evropského fotbalu pokračovalo. Skupina A má v semifinále oba své postupující. Portugalsko splnilo očekávání, Řecko nechalo všechny s pusou dokořán.


Řekové dávají postupový gól...


Kdo zastaví Řeky v jejich spanilé jízdě? Kdo bude jejich soupeřem? Tuto otázku si kladl svět okolo fotbalu. Ač trenér Brückner sveřepě odmítal roli favorita, experti měli jasno. Dánsko je bojovné, ale na Česko stačit nebude. Hra proti Itálii vypadala dobře, ale soupeř naznačil, že turnajem projde beze slávy a brzy ho opustí. Bulharsko nemohlo prověřit síly žádného protivníka, tedy ani Dánska. A utkání se Švédskem mělo předem určený scénář. Dohoda sem, dohoda tam...

Čtvrtfinále mělo ukázat, jaká je vlastně síla nové generace vítěze EURO 1992. Soupeře si mohli vybrat. Udržet vedení proti Švédsku, mohli nastoupit proti Nizozemsku. Ale osud, a oni mu pomohli, rozhodl jinak. Nastoupíte proti České republice! Radost z toho asi neměli. Lotyšsko jsme udolali, Holandsko přehráli a Němce porazili. Vždy jsme obraceli nepříznivý stav a soupeře drtili útokem. Dánové to věděli velice dobře, a proto nás nechtěli pustit přes půlící čáru. Ale naši nastoupili do nedělního čtvrtfinále s takovou vervu, že to mnohým připadalo, jakoby se mělo hrát jen 15 minut a když v nich nevyhrajeme, jsme vyřazeni. Ale bylo to opravdu jen těch 15 minut. Pak se Dánsku začalo dařit a hráči do puntíku plnili taktické pokyny trenéra Mortena Olsena.

Naši fotbalisté byli překvapeni, zaraženi, míč je přestal poslouchat. Skoro to vypadalo, že čekají na hvizd rozhodčího, který je pošle do kabin. A tam, s živou vodou v ruce, jim mág Karel Brückner poradí, jak z toho ven. Vrátili se na hrací plochu a začala jízda. Z kopečka a pěkně rychle. Byl tu znovu Poborský a jeho milimetrový roh na hlavu Kollera. A ještě jednou on a jeho pas na Baroše. Objevil se dříč Nedvěd, v pravou chvíli, a hlavně díky jemu mohl zářit Baroš. Ne, Dánové opravdu neměli šanci na přežití. Lavina se probudila. Chvílemi to vypadalo, jakoby naši reprezentanti seděli v monopostech Ferrari a Dánové se šplhali na vrcholky Alp v sedlech zastaralých kol. Výsledek 3:0 mluví za všechno. Mohlo to být víc, ale nemělo cenu riskovat zranění, další karty. Možná, že to nebyl tak brilantní zápas, jako ten s Holandskem, ale je nutno vidět způsob, jakým jsme toto utkání vyhráli. A ocenit jednotlivé hráče, že se dokázali dostat z útlumu prvního poločasu.

Petr Čech byl jistý, bezchybný. Obrana se lepší zápas od zápasu, Martin Jiránek byl všude. Právě tak, jako Marek Jankulovski. René Bolf nenápadný, ale spolehlivý. Na Tomáše Ujfalušiho radost podívat. Dnes vynikající Tomáš Galásek, možná jednička na hřišti. Bojovník Tomáš Rosický, kterému zápas až tak nevyšel, ale o to víc je třeba cenit si jeho snahy. Karel Poborský, který zde prožívá druhé fotbalové jaro a kdyby mu bylo o pár let méně, tak Roman Abrahamovič běhá podél lajny s šekovou knížkou v ruce. Pavel Nedvěd, i jeho je třeba ocenit za všechnu tu dřinu, i když to asi není na další zlatý míč, ale on nechává na hrací ploše srdce. Jan Koller, mnohdy vyvolávající úsměv svou neobratností, ale všimli jste si, kolik míčů vybojuje, kde všude se na hřišti objeví? A Milan Baroš, září, baví se fotbalem, baví nás svou hrou. Nevím, nevím, zda ho Liverpool udrží...

Náhradníci jsou součástí tohoto mančaftu, kde není hvězd ani nosičů balónů. Všichni táhnou za jeden provaz. Na tom všem má obrovskou zásluhu Karel Brückner. Někdo chválí Scolariho, jak perfektně umí vystřídat. Jiný Rehhagela, jak dostal hráče bez ambicí do semifinále. Další Advocaata, protože bez trenérského šarmu aspiruje na titul Mistra Evropy. Já si ale myslím, že Karel Brückner ční vysoko nad ostatní. Je to stratég, trenér, kouč. Je nejlepší.


Střelci se radují, Češi postupují...


Jsme tedy v semifinále. Jsme favority celého EURO 2004. Chybí krok a pak ještě jeden. Věřme, že oba tyto kroky zvládnou naši reprezentanti bez zakopnutí. To by znamenalo pád. Ale za výkon, který zatím předvedli si zasluhují naši důvěru. Náš potlesk. Naše poděkování.

A vůbec: ČEŠI DO TOHO!!!


Fotografie převzaty z www.euro2004.com, © Empics, Getty Images, AFP.

---

Chcete vyhrát originální dres reprezentace Hondurasu? Soutěž, která probíhala u jednoho z vydání seriálu Portugalsko, fotbal a mnohem víc..., svého vítěze nenašla, a tak vyhlašujeme druhé kolo. Tipněte správně výsledky obou semifinálových zápasů a vyhraje!

Tipovat můžete po kliknutí sem.

---