Copa América 2019 - Představení skupiny A

12.06.2019, 21:55
Názory a komentáře
Tím, že se mistrovství světa 2022 odložilo na zimu, posunul se i začátek jihoamerické kvalifikace až na březen 2020, což znamená jedno — na rozdíl od mnohých jiných ročníků Copy Amériky se ten letošní nebere až tak vážně a mnoho účastníků si v tuhle chvíli teprve zvyká na nové trenéry, zabudovává mladší hráče apod. Případ hostitelů z Brazílie je však pro zřejmé důvody diametrálně odlišný...

Brazilci prostě musí vyhrát. I bez účasti Neymara je tohle kuriózně právě ten turnaj, který bude vedle zpackaného domácího světového šampionátu 2014 z největší části definovat jeho celou éru v národním týmu. Brazilci zatím Copu na svých stadionech nikdy nepokazili, a ani tentokrát si to rozhodně nemůžou dovolit. Na kontinentální zlato čekají 12 let.

Brazilská fotbalová konfederace sice před turnajem klasicky vydala prohlášení, že pozice trenéra Titeho není v ohrožení a bez ohledu na výsledek se s ním počítá i pro nadcházející mistrovství světa, ale pokud z toho stejně jako v minulých třech případech nebude ani semifinále kontinentálního svátku, Tite téměř určitě půjde od válu. To by se zkrátka před lidmi neobhájilo.

A kdo že Brazílii ve skupině A doplní? Inu, staří známí: naše první velké preview Copy Amériky roku 2015 představovalo skupinu C o Brazílii, Venezuele a Peru... teď se se stejnou partou scházíme znovu, tentokrát o chlup dříve. Kolumbii střídá Bolívie, což znamená, že všechny tři týmy, které setrvaly pohromadě, tentokrát dozajista budou chtít do vyřazovacích bojů.

Pojďme si tedy všechny účastníky, jednoho po druhém, jaksepatří představit...


Brazílie

Program zápasů - skupina A

15.06.2019
02:30
Brazílie
3:0
Bolívie
São Paulo
19.06.2019
02:30
Brazílie
0:0
Venezuela
Salvador
22.06.2019
21:00
Peru
0:5
Brazílie
São Paulo

Konečná nominace

Brankáři
Datum nar.
Klub
Alisson
02.10.1992
Liverpool FC
Cássio
06.06.1987
SC Corinthians
Ederson
17.08.1993
Manchester City
Obránci
Datum nar.
Klub
Alex Sandro
26.01.1991
Juventus FC
Dani Alves
06.05.1983
Paris Saint-Germain
Éder Militão
18.01.1998
FC Porto
Fágner
11.06.1989
SC Corinthians
Filipe Luís
09.08.1985
Atlético Madrid
Marquinhos
14.05.1994
Paris Saint-Germain
Miranda
07.09.1984
Inter Milán
Thiago Silva
22.09.1984
Paris Saint-Germain
Záložníci
Datum nar.
Klub
Allan
08.01.1991
SSC Neapol
Arthur Melo
12.08.1996
FC Barcelona
Casemiro
23.02.1992
Real Madrid
Fernandinho
04.05.1985
Manchester City
Lucas Paquetá
27.08.1997
AC Milán
Philippe Coutinho
12.06.1992
FC Barcelona
Willian
09.08.1988
Chelsea FC
Útočníci
Datum nar.
Klub
Éverton
22.03.1996
Grêmio FBPA
Roberto Firmino
02.10.1991
Liverpool FC
Gabriel Jesus
03.04.1997
Manchester City
David Neres
03.03.1997
AFC Ajax
Richarlison
10.05.1997
Everton FC

Co jim bude hrát do karet

Absence Neymara. Ne? Too soon?

Přiznávám, je to trochu radikální až kacířská myšlenka, ale nezní vám snad lákavě vidina Brazílie, která je kratší o jedno obří ego s tendencí strhávat veškerou pozornost na sebe, a přece na pohled nikterak slabší, co se čiré koncentrace bravurního talentu týče?

Na mistrovství světa by Neymarova absence do základu neomylně nasměrovala Roberta Firmina, což vskutku není špatný plán B, a nyní se k vítězi Ligy mistrů přidává ještě jeden protagonista jiného velkého příběhu tohoto ročníku milionářské soutěže, David Neres z Ajaxu. Někdejší kometa Premier League Richarlison se zase na turnaj z pravého křídla naladil dvěma góly a stejným počtem asistencí ve dvou posledních přátelácích s Hondurasem a Katarem. I bez Neymara naposledy Brazílie Honduras zcela zničila 7:0.

Pryč jsou doby Hulka a Freda v útočném trojzubci. Pryč je dokonce i Paulinho v záloze, typologicky nahrazený a vylepšený neapolským Allanem. Tempo nyní místo Renata Augusta udává Arthur z Barcelony.

Neymar v minulosti bezesporu leckdy působil jako velký rozptyl a dalo by se i argumentovat tím, že svým soustavným nepůjčováním balonu spoluhráčům a zdánlivým závodem o titul nejfaulovanějšího hráče mundialu prakticky sám odkládal brazilské procitnutí ve čtvrtfinále loňského MS s Belgií. Na své poslední Copě (2015) se potom nechal v klíčové fázi turnaje vykartovat a byla z toho čtvrtfinálová ostuda. Tentokrát to nebude Neymar, o kom se bude během turnaje psát v první řadě, a kdo bude vrhat přirozený stín na všechny ostatní. To musí být pro mnoho Brazilců, a možná ze všeho nejvíce pro takového Coutinha, vyloženě osvěžující.

Navíc jsou tu ještě události zpřed šampionátu. A nemyslím teď nutně kauzu s nařčením ze znásilnění; ta se ostatně rychle zametla pod koberec. Na mysli mám spíš odebranou kapitánskou pásku. To jednak hned další den následovala tahle menší ostuda. Jednak takový akt (reagující na Neymarův zkrat po finále Francouzského poháru) vyslal jasný signál, že si Tite takhle vůdce týmu nepředstavuje.

A proč taky ano. Neymar nikdy nepůsobil jako příklad týmového hráče a nikdy nebyl ani brazilským prototypem kapitána, který nejde pro ránu daleko. Svým způsobem naopak pařížský "bolestínek" vždy zosobňoval přesný opak světových šampionů, Carlose Alberta (1970) či jeho jmenovce Dungy (1994). Tite ke všemu od začátku svého působení nebral na instituci kapitána takové ohledy, na jaké jsme zvyklí odjinud; místo toho raději zodpovědnost poctivě dávkoval a pásku předával z rukávu na rukáv zápas od zápasu. To, pokud si vybavujete, platilo i v Rusku, kde páska putovala od Marcela přes Thiaga Silvu až k Mirandovi a zase zpátky.

Teprve po MS se kapitánem zase jaksi z povinnosti stal Neymar, protože je prostě symbolem této generace. Teprve u Daniho Alvese však "céčko" našlo toho adekvátního nositele.

Ale dost už o Neymarovi. Sic dle mého skutečně lze poměrně snadno argumentovat, že v jeho osobě Brazílie ztratila (zejména psychologickou) zátěž spíše než oporu, zároveň lze těžko hovořit o nějakém hlavním důvodu k optimismu. To by bylo dokonce vyloženě hloupé. Ba ne, takové důvody spočívají jinde. V trenérovi Titem, který už několikrát dokázal, že dokáže příkladně reagovat na průběh zápasu. V pevné, zkušené obraně, která tentokrát oplývá postavou skutečného levého beka, a od mundialu udržela osm čistých kont z deseti pokusů. A v neposlední řadě ve výhodě domácího prostředí, kde mezi lety 1975 a 2014 Brazilci neprohráli jediný soutěžní zápas a vyhráli tam všechny čtyři dosavadní Copy s jedinou porážkou (Paraguay roku 1949) a 13 obdrženými góly na prostoru 24 vystoupení.

Co je může zradit

Absence Neymara. Teď už lepší?

Sem už asi jméno brazilského ex-kapitána pasuje přeci jen lépe, uznávám. Celé je to vlastně hotová dvousečná zbraň. Jeho sobeckými úlety typu teatrálního válení sudů po celé šíři pažitu a vyvolávání zbytečných soubojů 1 na 1 uprostřed pole kolem sebe můžu šermovat, jak vehementně a dlouho chci, ale vždy se přitom budu naráz fatálně pořezávat, protože ten samý roztěkanec z první půle čtvrtfinále s Belgií nakonec divže na vlastní pěst nezorchestroval parádní comeback (že, Coutinho?). Zároveň ten samý Neymar, jakmile si usmyslel, naložil na svá bedra de facto celé PSG, a ještě před svým vážným zraněním z února 2018 mu bez jakéhokoliv srovnatelného příspěvku spoluhráčů víceméně stihl vystřílet francouzský titul.

Na každý případ, kdy na labilního Neymara nebylo spolehnutí, tu jsou další dva nebo tři případy, kdy se o něho spoluhráči celou vahou s úspěchem opírali. Na MS se pohodlně řadil mezi nejnebezpečnější tvůrce i zakončovatele naráz a loni na podzim pak navázal tím, že pro Brazílii skoro sám rozhodl pět přátelských duelů v řadě. Na výhry proti USA, El Salvadoru, Saúdské Arábii, Argentině a Uruguayi se poskládalo celkem 11 branek; Neymar se osobně podepsal pod osm z nich, a svůj fantastický příspěvek navíc rovnoměrně rozdělil do všech utkání.

Takže ačkoliv se nyní Brazílie pyšní funkčním systémem (který v těch samých přípravných zápasech nedovolil soupeřům ani gól), a není tudíž na Neymarovi tak bytostně závislá jako dříve za Carlose Dungy, střelecky na něho spoléhá stejně, ne-li víc než kdy dřív. Přece jen, už na mundialu se kritizoval Gabriel Jesus pro nulový hmatatelný přínos, a tak co když to teď nebude jiné? V létě 2018 za sebou navíc Coutinho měl mnohem lepší sezonu/dojezd, a Firmina v jednom kuse nesužovala drobná zranění.

Jinými slovy: na papíře to možná stále vypadá docela pěkně, ale okolnosti už takový pocit sebejistoty v Brazilcích vzbuzovat jednoduše nemohou. Roberto Firmino si ostatně v národním týmu stále nenašel svou pozici, čemuž nepomohlo ani chvilkové vyhnanství Gabriela Jesuse po MS. A Philippe Coutinho zase pro Brazílii nadále představuje primárně variantu do záložní trojky místo té útočné, přestože v Barceloně už takový scénář dávno zatratili. Tite tedy zatím s Brazílií sice prohrál všehovšudy dva zápasy (Argentina přátelsky, Belgie na MS), přesto se v nedávné době před ničím neschovává: předváděná hra jeho týmu prostě není dobrá, a my jsme se o tom mohli sami přesvědčit v první půli zápasu s Českem.

Na koho se zaměřit

Tady je těch kandidátů hned několik. Nabízí se to u Marquinhose, který tentokrát už snad natuty "naboří" tu defenzivní partu veteránů. Obránce PSG již Brazílii na potřebné dávce rychlosti a agility stabilně dodával během kvalifikace o účast na MS 2018, potom však ze sestavy na poslední chvíli vypadl a na samotném turnaji pouze kryl záda Mirandovi s Thiagem Silvou. Tentokrát už se zdá být opravdu tím prvním jménem, které Tite při jmenování své zadní linie typicky vysloví, a to je pro stárnoucí Brazilce jedině dobře.

Další kandidáti se rekrutují ze zálohy. Barcelonský Arthur si zrovna nedávno v rozhovoru s médii pochvaloval, jak má v reprezentaci oproti klubu podstatně volnější roli, a pro Titeho by skutečně měl být důležitým playmakerem z hloubi pole, který na balonu téměř nekazí. A pokud pak někdy dojde ke Coutinhově posunu do útočné trojky, jeho místo by měl zaujmout levonohý Lucas Paquetá z AC Milán, další turnajový nováček a rovněž další záložník, který se nedávno vyznal z toho, že mu jeho pozice v národním týmu sedí ze všech nejvíce (on sám ji popsal jako "klasickou desítku"). Paquetá obecně sdílí mnohé atributy, které dříve učinily brazilského hrdinu z Kaká, což je též jedině dobré znamení.

A konečně si třeba vzít na paškál i útočný trojzubec: o post středního útočníka se perou Gabriel Jesus s Robertem Firminem, a ani jeden z nich není tím ideálním řešením. Pokud však Tite upřednostní dlouhodobou formu před tou krátkodobou (Gabriel Jesus zaznamenal pět gólů v posledních třech startech za Brazílii a City) a vsadí tentokrát na liverpoolskou modlu, měl by v základu napravo figurovat Richarlison, který v takové případě nabízí někoho, kdo se bude rvát do pokutového území a zakončovat tam namísto stahujícího se Firmina.

Extra dávka motivace náleží...

No už jsem to o chlup výše nakousl. Může to být třeba celou půl dekádu za námi, ale přesto není pochyb o tom, že dnes 34letý Fernandinho na trapas z Belo Horizonte nezapomněl a jen tak nezapomene. Zatímco Dani Alves přihlížel z bezpečí lavičky a Thiago Silva trpěl v trestu, Fernandinho lacinou ztrátou vyráběl čtvrtou branku Německa, která v semifinále domácího mistrovství definitivně zarazila jakýkoliv brazilský odpor. Fernandinho byl v onom semifinále strašný, střídaný už o přestávce, a v zápase o bronz coby žolík pro druhý poločas přispěl tak akorát přemotivovaným broušením soupeřů, které jednoduše nestíhal. Přesto letos zase jede, a bodejť by ne, když opět načínal většinu ligových zápasů dominantního Manchesteru City.

Další debakl (0:3 s Nizozemskem) v medailovém utkání neodvrátil ani navrátilec Thiago Silva; před turnajem mnohými vzývaný jako nejlepší stoper světa, během turnaje kritizovaný za zbytečnou žlutou kartu ve čtvrtfinále, a po turnaji okamžitě obraný o kapitánskou pásku, v základu nahrazený Mirandou a pro výroční Copu roku 2016 dokonce i zcela opomenutý v brazilské nominaci.

A pak je tu ještě Dani Alves, který oba zmíněné zápasy na domácím mistrovství odseděl na lavičce za Maiconem. Dani Alves je ve 36 letech kapitánem na prvním velkém šampionátu poté, co ho o loňský světový šampionát připravilo pozdní zranění. Nyní, na sklonku kariéry, tak turnajová vizitka Alvese jakožto první volby na pravého beka budí ledacos jenom ne respekt: konec ve skupině (Copa América 2016), čtvrtfinále (Copa América 2015), čtvrtfinále (Copa América 2011, kde navíc on sám o místo v základu přišel už po druhém utkání ve skupině na úkor Maicona). Na zlaté Copě 2007 zatím jen střídal. Tohle vážně neodpovídá kariéře jednoho z nejúspěšnějších pravých beků všech dob. Teď je nejvyšší čas to napravit.

Jeden poslední důvod, proč jim přát ze všech nejvíc

Absence Neymara. Ne, dobře, já už toho nechám...

Ten hlavní důvod, proč Brazílii přát, se případně dostaví až ve vyřazovací fázi, protože ať už Kanárci skončí ve své skupině první nebo druzí, dostanou se do té nešťastné části pavouka, kde na ně číhá potenciální semifinále v prokletém Belo Horizonte, což by byla opravdu mimořádně krutá hříčka osudu.

Možná by nakonec pro změnu nebylo od věci zkusit urvat jedno z těch lepších třetích míst...




Peru

Program zápasů - skupina A

15.06.2019
21:00
Venezuela
0:0
Peru
Porto Alegre
18.06.2019
23:30
Bolívie
1:3
Peru
Rio de Janeiro
22.06.2019
21:00
Peru
0:5
Brazílie
São Paulo

Konečná nominace

Brankáři
Datum nar.
Klub
Patrício Álvarez
24.01.1994
Universitario Deportes
Carlos Cáceda
27.09.1991
FBC Melgar
Pedro Gallese
23.02.1990
Universidad San Martín
Obránci
Datum nar.
Klub
Luis Abram
27.02.1996
Sporting Cristal
Luis Advíncula
02.03.1990
Rayo Vallecano
Miguel Araujo
24.10.1994
CA Talleres
Alexander Callens
04.05.1992
New York City
Aldo Corzo
20.05.1989
Universitario Deportes
Miguel Trauco
25.08.1992
CR Flamengo
Carlos Zambrano
10.07.1989
FC Basilej
Záložníci
Datum nar.
Klub
Josepmir Ballón
21.03.1988
Universidad Concepción
Christian Cueva
23.11.1991
Santos FC
Christofer Gonzáles
12.10.1992
Sporting Cristal
Jesús Pretell
26.03.1999
Sporting Cristal
Anderson Santamaría
10.01.1992
Atlas Guadalajara
Renato Tapia
28.07.1995
Willem II
Yoshimar Yotún
07.04.1990
Cruz Azul
Útočníci
Datum nar.
Klub
André Carrillo
14.06.1991
Al Hilal FC
Jefferson Farfán
28.10.1984
Lokomotiv Moskva
Édison Flores
14.05.1994
Monarcas Morelia
José Paolo Guerrero
01.01.1984
SC Internacional
Andy Polo
29.09.1994
Portland Timbers
Raúl Ruidíaz
25.07.1990
Seattle Sounders

Co jim bude hrát do karet

Zdá se to skoro neuvěřitelné, ale už jsou to celé čtyři roky od doby, kdy jsem na těchto stránkách psal o Peru jako o tom teoreticky nejméně připraveném, sehraném účastníkovi Copy. Důvod se tehdy přímo nabízel: Argentinec Ricardo Gareca ke kormidlu přicházel teprve v únoru daného roku, a ještě dva měsíce zpátky si dle svých slov nebyl zcela jist, zdali má ve svém středu tvořivého středopolaře, na němž by mohl vše stavět.

V roce 2019 je situace v Peru dočista obrácená: jak se ukázalo, mužstvo si na Garekův odlišný styl hry spojený s větší touhou diktovat tempo hry zvyklo nečekaně rychle (dokráčelo hned za bronzem), a i přes následné vystřízlivění na výroční Copě (konec ve čtvrtfinále) si hned nato po dlouhých 36 letech vybojovalo účast na mistrovství světa, kde si loni živelným fotbalem získalo srdce nejednoho neutrálního pozorovatele.

Peru se teď tedy veze na vlně kvalifikační i turnajové euforie, a to už vlastně vcelku pekelně dlouho. Tenhle šampionát má potom v ideálním případě doručit jakousi stvrzenku toho, že se nyní nacházíme uprostřed (či přinejhorším na vrcholu) té nejúspěšnější éry seniorského národního týmu od druhé poloviny 70. let. Střed zálohy se ve svém aktuálním věkovém složení 23-27-29 let pyšní tou ideální kombinací zkušeností a svěžesti, José Paolo Guerrero s Jeffersonem Farfánem se patrně loučí, a o Garekově možném odchodu se psalo už po světovém šampionátu, kde Peru navzdory dobrému projevu předčasně dojelo na neefektivitu (a jeho přesedlání k otěžím rodné Argentiny se jeví jako pouhá otázka času snad ještě déle).

Vše je tedy perfektně načasováno; jako by od toho roku 2015, kdy o jistém Christianu Cuevovi z Allianzy Lima ještě mimo Peru nikdo jakživ neslyšel, právě sem vše směřovalo. Tohle je sehraný tým s jasně definovaným rozestavením a stylem hry, který se v posledním cyklu cíleně zaměřoval na budování šířky kádru, a jenž dva z minulých třech pohárů končil na vítězné vlně, oslavou bronzu. Teď tedy na první pohled není důvod nedělat si ambice na samotné zlato.

Co je může zradit

Až na to, že těch důvodů, proč Peru letos nevěřit, ve skutečnosti existuje až povážlivé množství. V první řadě se už teď, před náročným turnajem, napříč soupiskou objevují trhliny následkem zdravotních trablí. Ostřílený záložník Paolo Hurtado se na Copu nepodívá, Edison Flores se v přípravě kompletně šetřil, Luis Advíncula zase dost možná uspěchal návrat po zranění kotníku, když proti Kolumbii nevypadal vůbec dobře, a stoprocentní zjevně není ani Víctor Yotún, který zosobňuje zcela klíčové lepidlo středu zálohy.

Nakřápnutý Yotún se v generálce s Kolumbií nechal nešťastně vyloučit a Peru potom zkolabovalo (0:3), přičemž i s ním to dříve bylo necharakteristicky děravé. Peruáncům se nedaří především zachytávat rychlé protiútoky soupeře, v tranzici jsou zdaleka nejzranitelnější a jejich obranná linie je v podstatě skoupá na velká, spolehlivá jména. Výsledkem jsou pouhé tři výhry z deseti utkání po skončení MS, ba co hůř: od začátku listopadu se Peru nechalo zesměšnit El Salvadorem (0:2) a přestřílet Kostarikou (2:3).

Není to prostě ono. A byť je bezesporu možné, že se Peru na turnaji zase promění ve stroj, který si hraje to své takřka nebránitelné, vzhledem k neutuchajícímu hledání ideálního složení zálohy (Cuevu s Yotúnem nejspíš doplní Ricarda Tapiu, ale jisté to není, a přesvědčivé už vůbec ne)... uff, no zas tak pravděpodobně se to holt nejeví.

Na koho se zaměřit

Oblíbili jste si nevzrostlého šikulu Christiana Cuevu na loňském světovém šampionátu, a bylo vám přitom docela jedno, že nedal klíčovou penaltu v úvodním střetnutí s Dánskem? Inu, to je od vás věru milé, avšak 27letý špílmachr a hlavní tvář Garekova "nového" Peru je v důsledku onoho selhání leckterými neuvážlivými krajany dokonce přímo vyháněn z národního týmu.

Takhle, on je stále evidentně nejlepším hráčem týmu takřka v každém zápase (dokonce svými góly, které zaokrouhlily jeho repre vizitku na 10, rozhodl nedávné přáteláky s Paraguayí a Kostarikou), ovšem pokud na MS figurujete jednou za 36 let a v prvním zápase záhadně nevyhrajete hlavně kvůli neproměněné penaltě své největší hvězdy... to se holt skousává těžko.

Cueva tak toho nyní má na talíři naloženo pro tři lidi: musí týmu jednoznačně dokázat, že má na to převzít štafetu po Guerrerovi a učinit Peru "jeho" mančaftem, a činit tak bude v nejhorší formě za poslední roky (v brazilském Santosu dokonce před Copou i vypadl ze základní sestavy) a s nalomenou důvěrou fanoušků.

Jinými slovy: až se po roce zase jednou budete rozplývat nad Cuevovou jemnou míčovou technikou a jeho neúnavným zásobováním spoluhráčů, vězte, že to pro něho samotného má tentokrát mnohem větší hodnotu.

Extra dávka motivace náleží...

Jeffersonovi Farfánovi bude v říjnu už 35 let, přesto v posledních dvou sezonách zažívá své malé, a nejspíš už opravdu poslední obrození v Lokomotivu Moskva. Za rok už peruánskou nominaci ani nemusí tvořit, a to v důsledku znamená jedno: rozprostírá se před ním ještě jedna, a vážně už asi jenom jedna legitimní šance na prolomení tíživého čekání na gól na Copě.

Tenhle frustrující půst se táhne až do Farfánovy premiéry z roku 2004 (jeho dosud nejlepší ročník), kdy to navíc zůstalo u jediného zásahu proti slabé Venezuele. Kvůli soustavným zdravotním komplikacím se dále ex-bundesligový křídelník představil už jen na dvou Copách, jež dělí jedna celá osmiletka. Ani roku 2007 ani před čtyřmi roky síť nenapnul a netrefil se ani na loňském mundialu, ačkoliv v součtu s minulou Copou vypálil celkem třináctkrát.

Přitom i od Farfánova střeleckého výkazu bude případný letošní úspěch Peru notně odvislý, protože velká hrozba z druhé vlny, Edison Flores, je aktuálně marodná, Carrillo má tradičně velké výkyvy a spíš hru tvoří, Cueva je již dosti klasickým playmakerem, a Guerrero je zase o něco starší (leč nadále nestárnoucí).

Jeden poslední důvod, proč jim přát ze všech nejvíc

Pokud o tom dříve šlo pochybovat, po čerstvé kauze se 41letým Claudiem Pizarrem a jeho kritizované volbě konfrontovat trenéra Ricarda Gareku přes Twitter je José Paolo Guerrero tím největším miláčkem své země.

Kontinentální šampionáty z let 2011 a 2015 Guerrero završil jako nejlepší střelec, pro výroční Copu si pro změnu stylově schoval svůj očekávaný posun na čelo historické tabulky peruánských střelců, a... teď přece nepřetrhne šňůru památných turnajů a neodejde ze scény se staženým ocasem, po nějaké všední prohře. To se nesluší.

Naštěstí tu je ještě jeden cíl v dohledu: pokud Paolo Guerrero, momentálně na 11 gólech (z toho žádný z penalty), přidá dalších šest zářezů, stane se také nejproduktivnějším hráčem dějin jihoamerického mistrovství. A pokud se vám šest gólů od pátého nejstaršího účastníka Copy zdá jako nereálný počin, potom vězte, že Guerrero už pět let oficiálně nestárne, a teprve před čtyřmi roky si jenom na vyřazovací boje schoval kvarteto ostrých nábojů od cesty.

Vlastně, když tak nad tím přemýšlím, je vlastně velmi pravděpodobné, že se na tomto místě za rok znovu sejdeme a budeme pro něho hledat novou výzvu, nový rekord k překonání na Copě Américe 2020.




Venezuela

Program zápasů - skupina A

15.06.2019
21:00
Venezuela
0:0
Peru
Porto Alegre
19.06.2019
02:30
Brazílie
0:0
Venezuela
Salvador
22.06.2019
21:00
Bolívie
1:3
Venezuela
Belo Horizonte

Konečná nominace

Brankáři
Datum nar.
Klub
Wuilker Faríñez
15.02.1998
Millonarios FC
Joel Graterol
15.05.1997
Carabobo FC
Rafael Romo
25.02.1990
APOEL Nikósie
Obránci
Datum nar.
Klub
Rolf Feltscher
06.10.1990
Los Angeles Galaxy
Jhon Chancellor
02.01.1992
Al Ahli SC
Yordan Osorio
10.05.1994
Vitória SC Guimarães
Roberto Rosales
20.11.1988
Espanyol Barcelona
Mikel Villanueva
14.04.1993
Gimnàstic Tarragona
Záložníci
Datum nar.
Klub
Juanpi Añor
24.01.1994
SD Huesca
Luis Del Pino
15.09.1994
CD Palestino
Arquímedes Figuera
06.10.1989
Trujillanos FC
Robert Hernández
01.02.1994
Stabaek Fotball
Yangel Herrera
07.01.1998
SD Huesca
Júnior Moreno
20.07.1993
Zulia FC
Jhon Murillo
21.11.1995
CD Tondela
Tomás Rincón
13.01.1988
Turín FC
Jefferson Savarino
11.11.1996
Real Salt Lake
Luis Seijas
23.06.1986
Deportivo Quito
Yeferson Soteldo
30.06.1997
Zamora FC
Útočníci
Datum nar.
Klub
Fernando Aristeguieta
09.04.1992
América de Cali
Darwin Machís
07.02.1993
Cádiz CF
Josef Martínez
19.05.1993
Atlanta United
Salomón Rondón
16.09.1989
West Bromwich Albion

Co jim bude hrát do karet

Zaručení postupného vývoje dorostenců a juniorů, a jejich výsledné organické začlenění do seniorského národního týmu, je velkou výzvou pro všechny země bez rozdílu kontinentální příslušnosti, a Češi by o tom ostatně mohli sami vyprávět dlouhé hodiny. Ve Venezuele ovšem našli ultimátní řešení: když Rafael Dudamel roku 2016 povýšil od dvacítky k dospělým, nejednalo se na pohled o nic neobyčejného, až na jeden detail — on se ve prospěch áčka juniorů nezbavoval; on seniorský výběr k výběru do 20 let přibíral.

Bývalý internacionál tak nyní dokončuje jakýsi kruh. Roku 2007 se po dvou dekádách loučil jako reprezentační brankář, přičemž se v národním týmu přinejmenším zdálky potkal se svým nynějším startérem na levém beku Robertem Rosalesem či náhradním záložníkem Luisem Manuelem Seijasem. Roku 2013 potom Dudamel vedl venezuelskou sedmnáctku k historickému druhému místu na jihoamerickém šampionátu. Před dvěma roky na tentýž milník dosáhl i s dvacítkou, akorát rovnou na světovém pódiu. A teď se bude do finále významného turnaje poprvé drát také s dospěláky.

Že přitom Dudamel onoho roku 2016 výběr do 20 let nepřestal vést, to vskutku nelze podcenit: právě jeho dílem jsou nyní všichni povýšení mladíci v kabině všemi veterány údajně plně respektováni, a to se promítá i na hřišti, kde se Venezuela před turnajem prezentuje propracovanou strukturou a drtivými brejky. Na jejich zápasy se tudíž bude dobře koukat: vzadu to z jejich strany až tak pevné nebude, když se řada ofenzivních hráčů typicky odmítá vzorně vracet, ale jejich samotné útočení bude hbité, plynulé, smrtící.

Venezuelané navíc musí cítit, že speciálně letos hrají pro své soužené krajany zpátky doma. Od ledna tohoto roku má Venezuela de facto dva prezidenty, když se podpora doma i v zahraničí po loňských volbách takřka úhledně rozdělila mezi vítěze Nicoláse Madura a kandidáta Národního shromáždění (parlamentu) Juana Guaida. Celá krize trvá dodnes, když jenom v tomhle měsíci Kanada uzavřela svou ambasádu v Caracasu a tisíce Venezuelanů utekly ze země ihned, jakmile Maduro znovu otevřel hranice s Kolumbií. Celkem už od začátku roku 2019 Venezuelu mělo opustit na čtyři miliony lidí, což opravdu nelze brát na lehkou váhu.

Celá ústavní krize je mimořádně komplikovaná a její vývoj můžete sledovat třeba zde. Pointa je každopádně taková, že řada Venezuelanů si aktuálně v životě příliš radosti neužije, a fotbalisté mají před sebou jedinečnou příležitost, jak takovou realitu alespoň na pár týdnů trochu upravit k lepšímu. A sami si to moc dobře uvědomují. Celou zemi už fotbalem pobláznili, ba sjednotili, semifinálovou jízdou z roku 2011 či skvělým umístěním před Uruguayí na výroční Copě. Mohou se teď se stříbrnými mladíky v čele svézt až za první seniorskou medailí? Vyloučit to v žádném případě nelze.

Co je může zradit

Venezuela na letošní Copu bere jednu z nejtalentovanějších soupisek, jaké kdy byla schopná poskládat dohromady. O tom není nejmenších pochyb. Zároveň se ale nelze ubránit dojmu, že se tenhle ročník promění spíše v hromadné sbírání zkušeností a ten pravý moment k urvání medaile přijde teprve za rok v Kolumbii a Argentině.

Koneckonců, tři čtvrtiny předpokládané obranné linie se poskládají akorát na 50 reprezentačních startů, a přes všechno nadání na této vrcholné scéně není příliš ozkoušené ani duo křídel Jefferson Savarino-Jhon Murillo. Střed zálohy stále velmi spoléhá na přehled zkušeného Tomáse Rincóna; jeho kolegové se na této úrovni ještě tolik neostříleli.

Ono přes všechno nadšení je také nutno mít pořád na paměti, že Venezuela v posledním kvalifikačním cyklu skončila poslední, i za slabou Bolívií. Zatímco na euforii po semifinále Copy 2011 byli Venezuelané schopni v nadcházejícím kvalifikačním cyklu jakž takž budovat slušným šestým místem, pět bodů za barážovou pátou pozicí, minulý cyklus přinesl kruté vystřízlivění. Ano, Venezuela si v letech 2016-17 procházela svou menší generační obměnou, ale konkurenceschopná prostě ani omylem nebyla, a teď by na Venezuelany stále ještě mohlo být poněkud brzy. Za rok už to snad bude jiná písnička.

Na koho se zaměřit

Z anglických vítězů předloňského mistrovství světa do 20 let zatím takřka nic nebylo (pokud pomineme Lewise Cooka a s přimhouřením oka Dominika Solankeho), kdežto do venezuelského áčka mezitím povýšilo už jedenáct tehdy neúspěšných juniorských finalistů. To je hodně. Z onoho šampionátu dvacítek s Venezuelou co do počtu seniorských premiér zvládá držet krok pouze Nový Zéland.

A na lehkou váhu to brát nelze, tohle nejsou povýšení jen tak naoko: v základu se teď na Copě dají očekávat brankář Wuilker Faríñez (ročník 1998), pravý bek Ronald Hernández (1997), střední záložník Yangel Herrera (1998), a kdyby se v přípravě nezranil, tak možná i Adalberto Peñaranda (1997), kterého alespoň v nominaci nahradil jeho stříbrný vrstevník, Yeferson Soteldo (1997). Jedni z těch mladších finalistů MS "20", Nahuel Ferraresi (prosinec 1998), Samuel Sosa (1999) a Jan Carlos Hurtado (2000), byli mezitím povoláni alespoň pro červnový přátelský duel s Ekvádorem a všichni si taky zahráli, stoper Ferraresi s hrotovým útočníkem Hurtadem dokonce rovnou nescházeli v zahajovací jedenáctce.

Zejména Yangel Herrera z New Yorku City mezi mladíky do pole vyniká, a podle všeho se ve středu formace 4-3-3 ideálně doplňuje s veteránem Tomásem Rincónem a Júniorem Morenem, ovšem i tak si téměř celou předturnajovou pozornost pro sebe krade 21letý brankář Wuilker Faríñez, který nějakou záhadou zůstává v kolumbijských Millonarios, přestože se dávno řadí mezi jihoamerickou brankářskou špičku. Poté, co Claudio Bravo skončil v reprezentaci, je opravdu těžké, ne-li zhola nemožné, se podívat mimo brazilskou extratřídu a sebevědomě ukázat na lepšího gólmana zóny CONMEBOL.

Pokud je na tomto šampionátu někdo schopen pro soupeře dokonale zazdít bránu, je to právě Wuilker Faríñez, na to vemte jed. Přesvědčili se o tom nedávno Američané, a nebyli v tom ani zdaleka sami. V kvalifikaci o účast na MS 2018 si na venezuelské senzaci postupně vylámali zuby také Kolumbijci, Argentinci, Uruguayci a Paraguayci. Pouze Argentina našla cestu k překonání Faríñeze, a ani tehdy se nejednalo o uspokojivý příděl (1:1). Na stříbrném mistrovství dvacítek Faríñez střelcům odolával až do čtvrtfinále, aby pak ve zbylých třech vystoupení čelil dohromady závratným dvaceti střelám, z nichž za sebe pustil všehovšudy tři. Faríñez skvěle čte hru, má vynikající reflexy a jeho rukavice lepí jako žádné jiné. Nenechte si tenhle fenomén utéct.

Extra dávka motivace náleží...

Salomón Rondón se před pár dny skrze dva zásahy proti USA stal historicky nejlepším střelcem venezuelské reprezentace, když s 24 trefami na kontě překonal dosavadní rekord Juana Aranga. Takový individuální úspěch se ale od 29letého útočníka tak nějak vždy očekával; teď je na řadě i ten kolektivní. Rondón byl jedním ze strůjců senzačního tažení do semifinále Copy 2011, a to se taky počítá, ale medaile z toho nebyla. Tentokrát se vzhledem k venezuelskému rozpoložení a rozpoložení mnoha rivalů opravdu nabízí pomýšlet rovnou na cenný kov.

Rondón se v posledních letech celkem pevně usadil v anglické Premier League a je tak učiněným "headlinerem" této venezuelské skvadry, zároveň však nutno podotknout, že na Copách zatím vody tak úplně nečeřil. Doposud se zúčastnil tří edic — v letech 2011, 2015 a 2016 — a trefil se postupně jednou, jednou a dvakrát. Výhry pro svůj tým zařídil dvě, což popravdě není úplně málo, vzhledem k tomu, že z celkového počtu 62 startů v dějinách Copy Venezuelané zvládli vyhrát všehovšudy sedm.

Nicméně teď se přesto nelze ubránit dojmu, že má Rondón svým krajanům stále co dokazovat: ani před osmi lety se o Venezuele nepsalo takovým stylem jako letos, kdy se obvyklý outsider tradičně tipuje na jednoho z černých koňů šampionátu. Tohle je tedy ideální příležitost se alespoň přiblížit k individuálnímu titulu krále střelců a dát zapomenout na zpackanou poslední kvalifikaci o MS, kdy se trefil pouze jednou, při jasné prohře s Chile (1:3).

Proti Brazílii a Bolívii se dosud Rondón ve své reprezentační kariéře neprosadil ani jednou. Zvládne to tentokrát? Pokud nikoliv, Venezuela má v záloze výjimečný plán B — v MLS zcela nezastavitelného Josefa Martíneze.

Jeden poslední důvod, proč jim přát ze všech nejvíc

Zapřisáhlí pivaři prominou, ale pokud se nějakému národnímu týmu oficiálně přezdívá Červené víno (La Vinotinto), já osobně o dotyčném národním týmu nepotřebuji slyšet nic dalšího a automaticky mu přeji jenom to nejlepší. Pojďme se nechat ovínit společně!




Bolívie

Program zápasů - skupina A

15.06.2019
02:30
Brazílie
3:0
Bolívie
São Paulo
18.06.2019
23:30
Bolívie
1:3
Peru
Rio de Janeiro
22.06.2019
21:00
Bolívie
1:3
Venezuela
Belo Horizonte

Konečná nominace

Brankáři
Datum nar.
Klub
Ruben Cordano
16.10.1998
Club Blooming
Carlos Lampe
17.03.1987
CD San José
Javier Rojas
14.01.1996
Nacional Potosí
Obránci
Datum nar.
Klub
Marvin Bejarano
06.03.1988
Universitario Sucre
Mario Cuellar
05.05.1989
Oriente Petrolero
Luis Haquín
15.11.1997
Puebla FC
Saúl Torres
22.03.1990
Nacional Potosí
Záložníci
Datum nar.
Klub
Cristian Arano
23.02.1995
Club Blooming
Diego Bejarano
24.08.1991
Club Bolívar
José María Carrasco
16.08.1997
Club Blooming
Raúl Castro
19.08.1989
The Strongest
Roberto Fernández
12.07.1999
Club Blooming
Samuel Galindo
18.04.1992
Always Ready
Alejandro Chumacero
22.04.1991
Puebla FC
Adrian Jusino
09.07.1992
Club Bolívar
Leonel Justiniano
02.07.1992
Club Bolívar
Erwin Saavedra
22.02.1996
Club Bolívar
Fernando Saucedo
15.03.1990
Jorge Wilstermann
Leonardo Vaca
24.11.1995
Club Blooming
Ramiro Vaca
01.07.1999
The Strongest
Diego Wayar
15.10.1993
The Strongest
Útočníci
Datum nar.
Klub
Gilbert Álvarez
07.04.1992
Jorge Wilstermann
Marcelo Moreno
18.06.1987
Shijiazhuang Yongchang

Co jim bude hrát do karet

Bude to znít jako ohromné klišé, ale Bolivijcům opět může jít k duhu pozice naprostého outsidera.

V Bolívii si za poslední léta zvykli na ledacos. Mezi lety 2001 a 2011 posbírali na čtyřech Copách celkem pět bodů a úplně se obešli bez vyhraného zápasu. Když před čtyřmi lety v úvodním utkání obrali o body Mexičany, snad každý to považoval za takový ten obligátní jeden úlovek; rozhodně nikdo nečekal, že v příštím utkání Bolívie přestřílí Ekvádor 3:2 a zajistí si tak čtvrtfinále — první vyřazovací souboj od roku 1997.

O rok později, na výroční edici Copy, Bolívie ovšem znovu smrděla, a dokonce si poměrně výjimečně nepřipsala ani bod (to se jí nejpozději stalo roku 2001, kdy z výletu do Kolumbie nebyl pro jistotu ani vstřelený gól). Člověk si řekne, však uplynulo jenom 12 měsíců, co se stalo tak razantního? Inu, vyměnili se trenéři a nominace se proměnila na závratných 16 postech, včetně většiny těch defenzivních a všech útočníků. Letos? Opět jiný kouč, pouze doma proslulý Eduardo Villegas, který se při jmenování svých favoritů oproti minulému výběru znovu odchýlil přesně na 16 místech. Z úspěšného roku 2015 přežili akorát obránce Marvin Bejarano (jediné pojítko všech tří ročníků a také stabilně levý bek pro základ) a neúnavný box-to-box záložník Alejandro Chumacero, který scházel tristního roku 2016. Dál už nikdo.

Bolívie tudíž bude tak nečitelná, jak jen je to vůbec možné, a vzhledem k tomu, že jí ani v tomto ročníku nepůjde k duhu nadmořská výška hlavního města La Paz (vskutku není náhodou, že obě bolívijské zkušenosti s finále Copy se rodily doma — roku 1963 z toho bylo zlato, roku 1997 alespoň stříbro), nebude se od Bolivijců opět čekat zhola nic. Přitom by ale stálo za připomenutí, že Villegas je sice v čele mužstva teprve od ledna, avšak v Bolívii už šestkrát slavil prvoligový titul, činil tak v čele čtyř klubů, a v jeho rodné zemi na něho nedají dopustit. Všechny své svěřence navíc důvěrně zná, a tak se dají očekávat poměrně kompaktní, srdcařské výkony v hlubokém bloku formace 4-5-1 za přizvukování zběsilého protiútočení.

Co je může zradit

Není třeba to příliš okecávat: Bolívie je prostě slabá. Poslední přátelské zápasy raději sehrává s Myanmary a Iráky, přičemž svou dřívější dominanci už neživí ani v obávané lapazské pevnosti. Z posledních šesti přípravných duelů Bolivijci nevyšli střelecky naprázdno pouze z jediného, toho s Nikaraguou (2:2). Od zářijové kvalifikace na MS 2018 s Chile porazili akorát zmíněný Myanmar — přátelák domluvený snad čistě s vidinou prolomení černé série. Jinak za bezmála dva roky zkrátka ani ťuk. A to před Brazílií, Peru a Venezuelou není dobré zjištění.

Na rozdíl třeba od takového Ekvádoru, který v posledních letech začal své největší talenty úspěšně pumpovat do severoamerické MLS, potažmo mexické Ligy MX, navíc Bolívie zůstává nadále od zbytku Amerik jakoby odstřižená. V její nominaci se nachází akorát tři legionáři, z toho jeden válí v Číně a dva v mexické Pueble. Bolívie zkrátka nemá ve světě potřebný zvuk, k čemuž nijak nepřispívá ani frekventované točení prezidentů fotbalové asociace (kteří navíc typicky vychází z nějakého klubu, a potom obvykle sypou peníze jenom tam). Případný další dobrý výsledek na Copě by asi vnímání bolivijské kopané proměnit mohl, ale k tomu se patrně neschyluje.

Možná za dva roky, kdy dozraje obrana a pevné místo v sestavě už snad bude mít 19letá kometa Roberto Fernández z příznačně pojmenovaného klubu Blooming (vzkvétající). Možná...

Na koho se zaměřit

Bolívie bude mít jednu z nejmladších stoperských dvojic na turnaji, která je zároveň jeho snad největší nadějí na úspěch. Luis Haquín je ve 21 letech suverénně nejmladším z oněch tří bolivijských krajánků (působí v Pueble) a v srdci zadní linie ho pak nejspíš doplní Adrián Jusino, americký rodák, který nejprve zkoušel prorazit ve Státech a nyní ve 26 letech působí zpátky doma v Bolívaru. Patrně prvním backupem, po němž kouč Villegas v případě nutné potřeby sáhne, je potom teprve jednadvacetiletý José Maria Carrasco z Bloomingu. Dohromady se všichni složí na patnáct reprezentačních startů.

Tahle trojka jde, jenom tak pro nastínění kontextu, proti brazilskému triu ve složení Thiago Silva, Miranda a Marquinhos. Ovšem zcela marná věru není. Haquín s Jusinem před pár dny udrželi na uzdě francouzské hvězdy (0:2) i japonský výběr, který se na rozdíl od toho pro Copu docela blížil regulérnímu áčku (0:1). Příslib by tu byl.

Extra dávka motivace náleží...

Marcelo Moreno je se 17 góly zdaleka nejlepším střelcem současného bolivijského kádru a do absolutního rekordmana země, Joaquína Botera, mu zbývá přidat už jenom tři údery. Zároveň má brazilské občanství, když do svých 21 let střídavě vyrůstal v rodné Bolivii a v brazilském Salvadoru či Belo Horizonte, fanoušci ho milují i v Porto Alegre, kde později působil v barvách Grêmia, a když se v říjnu 2017 Bolívie utkala s Brazílií v kvalifikaci, odskočil si Moreno před bezbrankovou remízou do rámečku společného fota s Brazilci.

Asi tušíte, kam tímhle směřuji: Marcelo Moreno bude mít na brazilském svátku o zvláštní motivaci vrchovatě postaráno. Tím spíš, když Bolívie program své skupiny završí duelem s Venezuelou na Mineirãu v Belo Horizonte, kde je doma bývalý Morenův zaměstnavatel Cruzeiro. Právě v jeho barvách se roku 2008 stal nejlepším střelcem Copa Libertadores. Je to sice už víc než 10 let, ale na takové počiny se přece nezapomíná.

Jeden poslední důvod, proč jim přát ze všech nejvíc

Bolívie zůstává posledním členem CONMEBOL, který dosud nebyl schopen svému dospělému národnímu týmu poskytnout jedinečné tréninkové zázemí (všechny ostatní členské země udržují pro reprezentaci vlastní komplex), na což si také fotbalisté stěžují na každém druhém srazu. A řekněte, nebylo by skvělé, kdyby reprezentanti bez vlastních skřínek a ustáleného zasedacího pořádku obrali o body takovou Brazílii?

Autor: Tomáš Daníček

Komentáře (177)

Přidat komentář
valloire

Brazilská bída. Žádná superhvězda.

Reagovat
smazaný uživatel

dobrej troll koment :)

Reagovat
valloire

co ty víš?

Reagovat
eder

Ach kdež. Firmino, Coutinho i Alisson jsou přeci superhvězdy...

Reagovat
valloire

Dají se srovnat s Rivelinem, Zicem, Socratesem, Falcaem, Romariem, Rivaldem, Ronaldem, Ronaldinhem, Kaká?

Reagovat
Mrvinho

Srovnat se dají, ale vyjdou z toho pěkně na hovno

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
Rarášek

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
eder

S "a equipe divina de 1982" se nedá srovnávat vůbec nic a nikdo, to by byly dost naivní nároky - to si přiznejme. Ale můžou ještě ukecat Neymara a při troše štěstí i samotného Lucase Leivu Pezziniho.

Reagovat
Jolly Roger

Nedají. Není to ale nejslabší Brazílie na Copě. Ta byla v roce 1991, kdy jí jako trenér vedl právě legendárníl Falcao. Tam nebyla vůbec žádná hvězda.

Reagovat
smazaný uživatel

co tam bylo za hráče?

Reagovat
Jolly Roger
Reagovat
smazaný uživatel

jako díky, ale spíš jsem doufal, že by se někdo rozepsal, své dojmy o těch hráčích odpolko si to projdu, takže díky i tak

Reagovat
Jolly Roger

Docela dobře si na ten turnaj pamatuju, dávala to tehdy i nějaká naše televize ( OK3 - ale nevím ), myslím, ,že ze záznamu. Byla tam skvělá Argentina, bez Maradony, výborní Caniggia a Batistuta a měli dobrou zálohu, kde mi v paměti utkvěl Rodriguez, ale ten potom docela zapadl.

Brazílie hrála otřesně, ze známějších hráčů tam byl jen Taffarel a Branco, ještě Rai, ale ten na tom turnaji skoro nehrál a Renato Gaucho. Cafú tam byl ještě mladý, neznámý, i Mauro Silva a Marcio Santos. Opravdové hvězdy jako Romario, Careca, Dunga, Bebeto tam nebyli, Falcao to chtěl postavit na mladých hráčích z brazílské ligy a nevyšlo to. Krátce na to byl odvolán.

Reagovat
smazaný uživatel

jo, Cafú je jediné jméno z brazilského mužstva, co znám v podstatě, tehdy jsem ještě ani nebyl na světě

Reagovat
valloire

chceš jako říct, že neznáš Taffaerla a Branca?

Reagovat
Baronne

Tak když je to mladší ročník než 91, tak se asi neni čemu divit ne?

Reagovat
Coutinho10

až v momentě, kdy ukončí kariéry, tak si je můžeme porovnat

Reagovat
valloire

to můžu s klidem i teď

Reagovat
Coutinho10

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

I tak jim to bude v klidu stačit. Doma ten turnaj vezmou vážně, ne jako v uplynulých ročnících, kdy místo nich hráli finále gaučové z pamp a indiáni.

Reagovat
Kily

tak domácí MS taky brali vážně, pak přišli o Neymara a Silvu a najednou vypadali jako seskupení pračlověků, kteří na tom turnaji jsou omylem

Reagovat
PP

na tuto ostudu nikdy nezapomenu..

Reagovat
smazaný uživatel

Njn devastace po exportnim horecku hracu do Evrope.

Reagovat
John Obi Mikel

Coutinho?

Reagovat
Coutinho10

Reagovat
pantondavo

Ne

Reagovat
Al Capone

jo, ale Brazilci uz davno nejsou to co byvali. I era kolem Ronala sice byla uspesna, ale samba to uz davno neni.

Reagovat
Al Capone

Ronalda

Reagovat
smazaný uživatel

Brazílci majú na tomto turnaji podľa mňa naopak výborný výber. V súčasnosti je svetový futbal už mimoriadne vyrovnaný a nemôžeš očakávať takú dominanciu Brazílie ako bola za Pelého éry či v 90. rokoch, keď brazílsky národný tím ťahal tri roky šnúru bez prehry. Takéto suverénne to podľa mňa už nikdy nebude zo strany Brazílie ani nikoho iného...

Reagovat
Al Capone

Spatne jsi me pochopil. Me nejde o neporazitelnost, ale o to, ze Brazilie uz nehraje tak krasny fotbal a pritom ta aura kolem nich porad je.

Reagovat
Jolly Roger

Ano, jako kapela, která před 30ti lety byla na vrcholu a lidi od nich čekají to samý, přestože je tam z původní sestavy jen zvukař, jen to má stejné jméno.

Reagovat
Al Capone

To bych uplne nesrovnaval.

Reagovat
netopier

Futbal je v súčasnosti omnoho viac vyrovnaný ako kedysi čiže teraz je taká Brazília rada za akúkoľvek výhru nad Bolíviou a na nejaké technické finesy nie je už čas ani priestor.

Reagovat
Al Capone

Bohuzel no. Ted vsechny repre hraji stejne a i kdyz MS mam rad tak ze by to byla velka zabava se rict neda.

Reagovat
valloire

Reagovat
Kily

Reagovat
didosh

Jj zasrane multikulti

Reagovat
valloire

Nejde o to, že je vyrovnaný. To bylo i dřív. Jde o to, že z kádru Brazílie v roce 1982 nehrál nikdo v Evropě a přesto to byli lepší hráči. Globalizace to ničí.

Reagovat
Jolly Roger

Není to tak, Falcao byl velkou hvězdou AS Roma a Dirceu hrál Atléticu Madrid.

Reagovat
valloire

Dirceu nebyl v základu a Falcao byl jedinej. No ale celá soupiska hrála doma včetně Zica a Socratese a nezkurvila se dřevorubeckym fotbalem v Evropě. A teď si to porovnej s tou na loňskym MS a teď.

Reagovat
PP

bohužel je jiná doba a už to nejde.. Techniku a hravost už převálcovala taktika a fyzická dispozice.. bohužel pro oko diváka..

Reagovat
Al Capone

Jo však já chápu proč to tak je, ale nelíbí se mi to. Sice pořád jsou hráči kteří diváka dokážou bavit, ale samotné repre už vůbec ne.

Reagovat
PP

jj, paradoxně Ney je jeden z nejzábavnějších hráčů na světě.. škoda, že je to takový lidský kokot no..

Reagovat
Al Capone

Reagovat
valloire

Reagovat
patas92

Tahle repre je mnohem sympatičtější, než ty hvězdné

Reagovat
Y.N.W.A

jak je psáno v článku, to Brazílii může akorát pomoct... superhvězda tam fakt není, jménem by to mohl bejt Coutinho, ale dle výkonů za sezónu spíš ne, Firmino spíš zraněnej, Jesus tak nějak nestřílí goly... hlavní zbraň je ale v Arthurovi, superhvězda to ještě není, no na svým postu ani nikdy bejt nemůže, ale je to nejlepší DM současnosti, nikdo neprojde, dopředu bezchybnej - letos udělal Barcu

Reagovat
F.Torres

Jsou, ale v defenzive

Reagovat
uff

Podla mna na posledne roky je to este slusny vyber. Za poslednyvh 10 rokov jeden z najsilnejsich.

Reagovat
valloire

smutný

Reagovat
PP

nerouhej se.. Víš, že historie ti jde, ale ta realita ti uniká..

A jen si vzpomeň na soupisku MS 94, kde Brazílie vyhrála..

Reagovat
valloire

Musíš uznat, že nemaj nikoho kdo je - jak kdysi hodnotil hráče bundesligy Kicker - světová třída. Čti level Ronaldo, Romario.

Nic mi neuniká, tohle prostě nejsou hráči na titul MS. V 94 tam byl Romario s Bebetem, Branco, Leonardo, Dunga. Jo, bylo to defenzivnější, ale spoléhali na ten smrtící útok. V 80.letech to chtěli rvát přes krásu a nevyhráli, takže tady to změnili a vyplatilo se. Může za to globalizace, nezůstavaj doma a Evropa je semele do jednoho pytle s nekopama jako Angláni a spol.

Reagovat
smazaný uživatel

Peru

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
iamek

Tam se těším

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

Tomáš Daníček

Reagovat
Y.N.W.A

přidávám se, díky, skvělej článek

Reagovat
adoxx

Díky skvělej článek, už se těším na ostatní skupiny

Reagovat
smazaný uživatel

" ovšem i tak si téměř celou předturnajovou pozornost pro sebe krade 21letý brankář Wuilker Faríñez, který nějakou záhadou zůstává v kolumbijských Millonarios, přestože se dávno řadí mezi jihoamerickou brankářskou špičku. Poté, co Claudio Bravo skončil v reprezentaci, je opravdu těžké, ne-li zhola nemožné, se podívat mimo brazilskou extratřídu a sebevědomě ukázat na lepšího gólmana zóny CONMEBOL. "

Nerad rejpu, ale co třeba Ospina? Farineze sice neznam, ale ze by mel na zaklad v Neapoli? Uvidime, treba bude dobrej.

Reagovat
fantomas

Ospina neni přesvědčivej ani jako jednička Kolumbie.

Reagovat
Kepy_FCB

Venezuela černý kůň turnaje

Reagovat
Shevchenko

*vínový

Reagovat
John Obi Mikel

Brazilci maj nejvetsi slabinu podle mne na DMF. Casemiro neprozil dobrou sezonu, Fernardinho sice ano, ale Brazilcum zkazil 2 posledni MS (Nemecko, Belgie).

Reagovat
smazaný uživatel

Fabinho im na tomto poste mohol zvýšiť kvalitu, aj keď v brazílskej reprezentácii nastupoval prevažne na svojom niekdajšom poste pravého beka, tak neviem ako ho tam vnímajú po tom, čo sa preorientoval primárne na DM.

Reagovat
John Obi Mikel

Fabinho na nej jsem uplne zapomnel.

Reagovat
fantomas

Fabinho ale nejede.

Reagovat
John Obi Mikel

Tak toho jsem si už vůbec nevšiml

Zapomněl jsem na Fabinha a nevšiml jsem si, že nejede. 2 Chyby, jedna vyrušila druhou, takže platí původní názor.

Reagovat
fantomas

Reagovat
smazaný uživatel

Viem, že nebol nominovaný, len uvažujem, či by Brazílii na DM nezvýšil kvalitu ak by bol... Jeho nenominovanie koniec koncom nebolo žiadnym prekvapením. Za brazílsku repre toho veľa nenahral a keď ho do nejakého zápasu aj postavili tak na jeho bývalom poste pravého beka, nie ako DM.

Reagovat
smazaný uživatel

Ja si myslím, že súčasný brazílsky výber je vyskladaný dobre a uspeje. Sú tam hráči pravidelne nastupujúci v popredných európskych kluboch a väčšina z nich má momentálne formu. Absencia Neymara im podľa mňa paradoxne môže prospieť. Keby bol v tíme a preniesol do neho svoje civilné škandály, do ktorých každodenne prielievajú benzín aj média, mohlo by sa to negatívne podpísať na celom mužstve. Pri jeho neúčasti môžu ísť naopak hore iní ofenzívni hráči, napríklad Neres či Richarlison. V nominácii mi možno chýba Lucas Moura, ktorý mal výbornú sezónu, ten však do brazílskej reprezentácie nebýva pozývaný často, takže nie je prekvapením, že nie je ani v tíme na Copa America.

Reagovat
Muffi

špatně poskládané to není ale do ofenzivy tam chybí variabilita, faktor X, rozdílový hráč, což by přinesl právě Neymar.

Neres za sebou může mít super sezonu ale pořád je rozdíl Ajax v laufu v LM, který nemá co ztratit a domácí Copa, nedej bože SF za nepříznivého stavu proti betonářům. Nevydařenou sezonu má za sebou i Coutinho a Firmino je sice kvalitní útočník a pro LFC nenahraditelný ale Mané a Salah jsou přeci jen o trošku výš než tady.

A Lucas? on je dobrý, když se mu daří má neskutečné věci ale je nevyrovnaný, což ho odsoudilo na lavičku v PSG a ani u Spurs se na tom nic nezměnilo, takový tahoun jako Son nebyl.

Reagovat
smazaný uživatel

Brazílie Letos už to konečně vyhrají.

Reagovat
roman1978

super - konečně jste zjistili, že zítra něco začíná

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

Chcelo to predstavenie jednotlivých účastníkov Copa América 2019 tradičným osvedčeným spôsobom 1 deň - 1 účastník (však ich je dokopy len 12). Tento zvolený systém predstavovania tímov po skupinách pôsobí nahustene

Reagovat
roman1978

začíná se zítra - asi to nestihnou před začátkem

Reagovat
smazaný uživatel

A vieš, že ma to tiež napadlo, že pozabudli, že sa "niečo deje" a teraz to doháňajú zrýchleným spôsobom predstavovania kompletných skupín? Ak ale pôjdu spôsobom jedna skupina - jeden deň, tak skupina C bude tak či tak predstavená v čase, keď už bude odohraný úvodný zápas skupiny A Brazília - Bolívia

Reagovat
fantomas

Bezmála 5,5k slov na jednu skupinu a zrychlenym způsobem... lol.

Reagovat
ttopi

Však to přeci nemusíš přečíst celé naráz.

Reagovat
smazaný uživatel

Nejde ani tak o to, nie je to až taký obsiahly článok, že by som ho neprečítal naraz. Ide mi skôr o to, že pred každým veľkým futbalovým šampionátom býval zaužívaný spôsobom predstavovania účastníkov 1 deň = 1 účastník. Túto zjednodušenú formu predstavovania po skupinách začal prvýkrát ak sa nemýlim prvýkrát používať Dominik Zezula pri APN 2012... V prípade Copa América sa to jednotlivé predstavovanie núka ešte viac, keďže má len 12 účastníkov a v podstate okrem Bolívie sú všetci aktraktívni, to je už ale vec kompetentných z EF akú formu zvolia...

Reagovat
Kily

pred každým veľkým futbalovým šampionátom býval zaužívaný spôsobom predstavovania účastníkov 1 deň = 1 účastník

no, právě že ve většině případů to fungovalo 1 den = jedna skupina, nehledě na to, že Copě se tolik prostoru nevěnovalo a představování účastníků u ní rozhodně nebylo pravidlem

Reagovat
fantomas

1) neni to zjednodušený, ve finále se těm týmum dostává stejně pozornosti

2) tým po týmu sme tu odjakživa představovali jen účastníky největších turnajů jako Euro/MS, na tom se nic nemění

Reagovat
roman1978

jaký je rozdíl mezi eurem a copou?

Reagovat
fantomas

Čtenáři tohohle webu nepochází z kontinentu, kterýho se Copa týká?

Reagovat
Y.N.W.A

po papuli dostaneš, remcale

Reagovat
JackDaniels.

OT: Boston

Reagovat
Rarášek

Ale Blues zaslouženě, dneska to stálo za prd na to, že to byl sedmej zápas.

Reagovat
Coutinho10

viděl jsem pouze ráno rozšířený sestřih bez výsledku, tak mě jenom zajímá, jestli ten pohled z toho je reálný, protože to vypadalo, že Boston měl v 1. třetině plno šancí a naopak 2x dostali góly skoro z ničeho takže brankář Blues má na tom hlavní podíl

Reagovat
Čenda

Je to tak, prvni tretinu Boston tlacil, kombinoval, mel dost sanci. Ale zase nemuzu rict, ze by mel nejakou supergolovku nebo ze by Binnington mel nejakej zazracnej zakrok (tady to oznaceni wondersave je proste lepci, neni tak?), ale rozhodne je podrzel. Goly Blues fakt z niceho, jedna tecovana strela od modry a druhej gol..to se mrkni sam, sedm sekund pred koncem, kokot Marchand, asi nekoncentrovanej Rask ci co..ctyri strely Blues v prvni tretinu, dva goly druhou tretinu uz jsem zacinal tuhnout tak moc nevim. Kazdopadne naprosto typickej vykon Blues (coz nemyslim ani tak ani tak). Ale priznam se, cekal jsem od sedmyho zapasu finale vic, a to PO vsech strankach.. Domaci vykon ne ze spatnej, ale tak nejak malo hladovej? Domaci publikum trochu zklamani, doufal jsem ze na sedmej zapas prijdou fanousci, ne divaci, no jsem naivni a hlavne evropskej vs americkej zpusob fandeni, to jsou nebe a dudy. Gratulace Blues, maji Pohar zaslouzene, vydreli ho pres silny soupere v PO, prosli si narocnou sezonu, fakt klobouk dolu, a pred brankarem obzvlast. Jsem totalni kreten, ze jsem vcera nehodil na tiket, ze Binnington vyhraje Harta, po vcerejsku je to snad 100%.

Ale jako fanda Bostonu, i kdyz ne nejak vasnivej, jsem dost nasranej. Jednak za to muze to fakt priserny sedmy utkani, a pak to, ze mam rad, kdyz Pohar vyhrajou utocny demolicni tymy, treba Hawks pred nekolika lety, Pens skoro pokazdy, letos jednoznacne Tampa, skoda i toho San Jose..letosni Blues mi pripomena Kings s Quickem z roku 2011 snad, to byla katastrofa, ale to byla banda zmrdu v cele s jejich podelanym kapitanem. Blues to preju, i kdyz k tomu dosli mne nesympatickou cestou a porazili muj oblibenej klub.

P.S. Sorry za takovej líbesbríf, ale potřeboval jsem to ze sebe dostat a tys to schytal

Reagovat
Coutinho10

vpohodě, dík za info všechny důležitý akce a góly jsem viděl, takže věřim, že to musí bejt frustrující...já NHL poslední roky sleduju už minimálně, ale tento a minulý zápas jsem viděl v sestřihu, tak jsem na to byl zvědavej a asi máš i pravdu, že Boston se sice snažil, ale do takovýhleho zápasu by měl jít ještě větší vervou....Blues hráli zřejmě chytře a proto můžou slavit

Reagovat
Arne

Nejsi kretén, Binner není v nominaci na Harta Ale podle mě měl v první třetině wondersave při té přesilovce, jak mu ten puk zůstal v dresu někde u podpaží. Štěstí jak svině, všechno ostatní to ale byly famózní zákroky.

Reagovat
Rarášek

Nebejt těch zahizenejch gólovek v první, tak by to vypadalo jinak .. Ale pak už si to Blues v klidu pohlídali.

Reagovat
Coutinho10

Reagovat
Čenda

Spis nez zahozeny tutovky bych to ale rekl spis tak, ze nepretavili tlak v goly nebo tak nejak..sance ano, prevaha, drzeni puku, doba v utocny tretine.. To vsechno Boston mel lepci, ale vylozenou golovku si nevybavuju, musim skouknout sestrih. Jen takovy slovickareni, ja vim, ale jsem nasranej, boxovaci pytel doma nemam, mlada se vali s kamoskama nekde v cajzlu u bazenu, tak to odserou nevinny internetovy diskuteri, sorry jako.

Ale jinak presne jak rikas ty i Coutihno, pak hrali Blues chytre a az necekane(pro me) zkusene si to pohlidali.

Reagovat
Muffi

ale takových zápasů bylo v letošním PO spousta a určitě takové vyhrál i Boston, namátkou 6 s Torontem.

Ostatně jako klíčový faktor se u Bruins dost zmiňovaly špičkové výkony Raska a pokud se nepletu, první lajna na tom moc dobře bodově ve finále v 5 na 5 nebyla. Navíc fyzická hra, na kterou spoléhali Blues byla v předchozích 3 kolech naopak silnou zbraní Bostonu.

Pravdou je, že jsem za Blues rád, za těch 50 let si to zasloužili, navíc jsem je po prvním kole tipoval, byť jsem proti nim viděl CBJ a za nejtěžší považoval sérii s Dallasem.

Reagovat
Raylan

První lajna hlavně, ale i druhá lajna ve finále obrovský zklamání. S tím se těžko vyhrává.

Reagovat
Muffi

Taky nelze zapomínat, že Blues měli ze soupeřů Bostonu v PO nejlepší obranu a celý tým hrál dobře dozadu. To je dost rozdíl proti Carolině nebo Torontu.

Reagovat
Čenda

souhlas se vsim, ta prvni lajna, presne jak oba pisete, nepodrzela vubec, navic ten druhej gol, ten me bude srat dlouho, za to bych Marchanda fakt vyliskal, jakkoli to v podstate posrali vsichni, kdo byli zrovna na lede.

Ale nezaslouzili si to kvuli padesati letum, to nemam rad, sorry. To tam jsou urcite jini a lepci adepti. Zaslouzili si to kvuli tomu, ze si to proste vyrvali, ubojovali, vyhrali to v hlave nakonec, a to vse myslim v tom nejlepcim slova smyslu. A nemuzu nepodotknout, ze celou svoji cestu zavrsili v historicky prvnim sedmym zapase finale jejich klubu, na venkovnim lede v Bostonu proti tymu, kterej mel na svoji strane snad vsechny mozny myslitelny vyhody.. A pres to vsechno to Blues dokazali smaznout a vyhrat. Fakt gratulace a kloboucek. Ale boli to

Reagovat
smazaný uživatel

Zasluhy su samozrejme vzdy blbost, na druhej strane St. Louis je zo sucasnych timov najstarsim cakatelom na prvy titul.

Reagovat
Čenda

Vlastne absolutne nemuzu souhlasit s myslenkou prvni vety. Jasne, ze i Boston mel takovy zapasy, ale musis je hledat a ve vetsine svejch zapasu proste soupere prekombinovali a prestrileli, i diky jejich presilovkam samozrejme. A takovej Boston rozhodne vzdycky nebyl, vzdycky se blizil vic stylu Blues nez treba Pens. Ale Blues se rozhodli hrat timhle stylem temer pokazdy, borici hokej na protiutoky. Ano, je to ucinny, vyhrava to Pohar, i to je hokej, ale ja na takovej hokej nerad koukam a nerad jsem ho takhle hral, tot vse.

A uplne naposled, nechci tim snizovat uspech Blues, ten je ohromnej a zaslouzen a fakt klobouk dolu, vubec to neni spatnej vitez.

Reagovat
Rarášek

No minimálně Bergeron měl podle mě jasnou gólovku, tam byla prázdná brána ..

Reagovat
Čenda

Jop, uz to vidim, mas recht. I v prvni tretine tam byla sance, ktera mela urcite skoncit golem.

Reagovat
Čenda

Reagovat
Y.N.W.A

hokej je mrtev, ať žije fotbal!

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
Čenda

No zrovna ted jsou ale mrtvy oba dva. Pokud ovsem nepocitas zenskej fotbal, coz bys nemel.

Reagovat
Y.N.W.A

jako jo, okurky trochu jsou... a ženský fotbal fakt nepočítám, na druhou stranu startuje Copa, Gold Cup, APN, EURO U21, EURO U19, čeká nás finále MS U20, do toho se na konci června rozjedou evropský poháry, tedy trochu víc naplno i s našimi kluby až tak za měsíc, no ale hokej startuje prakticky až za tři měsíce....

Reagovat
Čenda

Mas recht Na Copu se tesim, mlady eura taky budu trochu sledovat a trochu sazet, ale APN a Gold Cup..a vlastne i to finale pro me zklamani, snad to nebude vdecny den pro FDF

Reagovat
Čenda

Ale jako, v sedmym zapase a doma..sice byli lepsim tymem (cti hokejovejsim, aspon pro me), ale nemuzu se zbavit ty pachute.. Celkove, miluju Boston jako mesto, znam nekolik tamnejsich lidi a fanouskovska komunita je super..ale oni maji moznost urvat Pohar v sedmym zapase finale, doma..fakt jsem nasranej.

Vsichni me nasrali, Cassidy nepredvedl v nejdulezitejsi chvili nic, jakkoli to, ze jsou Bruins ve finale, je i jeho zasluha. Prvni lajna sice hrala, ale prisla mi, stejne jako celej Boston, nervozni..Pasta nula nula nic, a to toho kluka strasne moc zeru. Ale co bylo nejvetsi zklamani, byl Tuukka. Dlouhodobe jeden ze tri nejlepcich brankaru NHL, ale jako by tam poradne nebyl.

Ale Blues musi clovek gratulovat, sice rozhodne ne nejhezci, ale jeden z nejvydrenejsich a nejzaslouzenejsich vitezu posledni doby. I pres to, ze zoufale nemam rad takovyhle viteze.

Pristi rok prosim Tampa, San Jose, Pens, treba nejaky prekvapko typu Islanders, ti se mi moc libili, nebo skoro kdokoli z Kanady, idealne Winnipeg nebo Montreal.

Reagovat
Čenda

A bude se pls nekde resit udileni cen? Stihl nekdo vsadit toho Binningtona? Jeste vcera to litalo okolo sesti, pricemz v pripade vyhry Blues to byla jasna tutovka, ja bouchl v pondeli Raska v kurzu 1.9 za petilitr

Reagovat
Raylan

Jestli myslíš jen conne smythe, tak tu vyhrál O´Reilly. Galavečer a udělování cen je myslím za týden.

Reagovat
Čenda

Jj, myslim Conn Smythe, dik. Fakt O'Reilly, ted na to cumim. Urcite to neni spatnej vitez, ale ten Binnington by byl asi zaslouzenejsi.. Ale to je obema uplne u prdele, rekl bych, ten jedinej dulezitej Pohar maji oba.

Reagovat
Čenda

Diky ti, dobry muzi

Reagovat
Spalovač šancí

Brazílie sestoupí

Reagovat
Kocour Klapuška

Reagovat
Coutinho10

věřim, že ten tým i bez Neymara se víc semkne a dokáže udělat úspěch přišlo mi, že bez něj hráli ještě víc týmově a proti Hondurasu to bylo vidět....to byla show

Reagovat
John Obi Mikel

Reagovat
F.Torres

Jaka je predpokladana brazilie?

Reagovat
Y.N.W.A

já myslím, že dobrá

Reagovat
smazaný uživatel

Alisson - Alves, Marquinhos, Thiago Silva, Luís - Arthur, Casemiro, Coutinho - Richarlison, Jesus, Neres

Reagovat
smazaný uživatel

s Miranou a bez Marquinhose je to teda stará obrana, ale to se asi nestane...

Reagovat
smazaný uživatel

Spíš Alex Sandro ne?

Reagovat
smazaný uživatel

To nie je vylúčené... Brazílci na LB často obmieňajú Sandra a Filipe Luísa (okrem prípravného zápasu proti Paname, kde na tomto poste debutoval Telles z Porta). Napriek vyššiemu veku si však myslím, že Filipe Luís je na ľavú stranu obrany stále Titeho voľbou č. 1 a postaví ho do otváracieho zápasu.

Reagovat
F.Torres

Firmino není základ?

Reagovat
Reggie

Moc ne, coz nechapu. Porad stavi Jesuse, ale me prijde teda Bobby lepsi a zajimavejsi hrac. Ale i kdyby byli v vsestave oba, tak to urcite nejak poskladaji.

Reagovat
smazaný uživatel

Tite vždy trochu uprednostňoval Jesusa pred Firminom... Jesus mu tú dôveru teraz aj spláca. V posledných troch zápasoch Brazílie nastrieľal 5 gólov, z toho ako vieme dva za 18 minút proti Česku, naposledy dva pri demolácií Hondurasa, takže som presvedčený o tom, že bude v základe.

Reagovat
stas87

Da sa Flores prirovnat typologicky k Rashicovi? Maly, rychly a technicky vybaveny hrac so slusnou strelou? Viem ze sa o neho pred Mundialom zaujimal Werder, tak ma zaujima, ci Flores siel este vykonnostne hore alebo sa zastavil. No ako vidim, tak sa z Danska upratal do Mexika, takze plati asi ta druha moznost.

Reagovat
smazaný uživatel

"A nemyslím teď nutně kauzu s nařčením ze znásilnění; ta se ostatně rychle zametla pod koberec."

Po téhle větě jsem hned věděl, kdo je autorem článku. Není to náhodou tak, že se slečna ukázala jako nedůvěryhodná? Zametání pod koberec je něco jiného, pokud vím.

Reagovat
ttopi

fantomas je ochránce žen. Ale podle mě to trochu přehání.

Reagovat
John Obi Mikel

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
fantomas

Zametení pod koberec je právěže neutrální vyjádření ke kauze, kterou v takovym článku nechci rozebírat. A napsat např. že se ta kauza "vyřešila", by zase bylo nepřesný...

Reagovat
John Obi Mikel

Jak vazne je zraneni Artura proti Hondurasu?

Reagovat
fantomas

nijak zvlášt, turnaj nezmešká, akorát velkej otazník pro první zápas

Reagovat
John Obi Mikel

Reagovat
Gajdy38

Bude neskôr aj podobné preview k majstrovstvám afriky? :)

Reagovat
fantomas

Si piš

Reagovat
Gajdy38

Reagovat
Edgar Davids

Reagovat
John Obi Mikel

Reagovat
Wat

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
SpartaOvenka

Reagovat
Pharrell

Reagovat
fantomas

It seems Fernandinho will start vs Bolivia tomorrow, as Arthur is injured.

Probable XI: Alisson; Daniel Alves (C), Thiago Silva, Marquinhos, Filipe Luís; Casemiro, Fernandinho, Coutinho; Richarlison, David Neres & Firmino

Pff

Reagovat
smazaný uživatel

To je teda bída.

Reagovat
Coutinho10

podle me teda dostane prednost Jesus pred Firminem

Reagovat
uff

Pozera to tu niekto? Prvy polcas Brazilia celkom velke sklamanie. Tam fakt neni nikto tvorivy. Oni zabudli hrat futbal.

Reagovat
roman1978

Ten Couts je ale traged. Hrat v záloze mu vůbec nesvědčí. Měli by jej dát na křídlo a nebo vystřídat.

Reagovat
technecium

Reagovat
roman1978

Everton

Reagovat
technecium

Tohle prostě není ta správná Brazílie. Tomu týmu absolutně chybí lehkost na míči, kompaktnost v přechodu do útoku, podle mě to mají postavený zbytečně defenzivně a vlastně i dost divně...

Nakopávali to na náhodu jako nějací Skoti. Taky co čekat od zálohy, kde Casemirovi míč překáží odjakživa, Fernandinho potřebuje zažitý systém, jinak je jako hráč absolutně ztracený a dlouhodobě to v repre dokazuje, takže se tam ve výsledku musí stahovat z hrotu taky Firmino a rázem nikoho nemají ve vápně.

Pořádného hroťáka vlastně nemají od dob Ronalda. S Firminem na mě nechoďte, ten by před sebou potřeboval ještě jednoho hráče a pak by to fungovalo dobře.

Ale pokud tam bude v dalších zápasech Arthur místo Fernandinha, tak myslím, že ta jejich hra začne dávat trochu víc smysl.

Jo a Coutinho sice 2 góly, ale vlastně se zase krásně ukázalo, proč je pro Barcu přítěží. On je nejplatnější v té pozici "AM" jako středobod útočných snah svého týmu, kde dostává spoustu míčů do nohy, tým za něj brání a nabíhá mu atd (v repre tak hraje). Ale v Barce tenhle post hraje Messi a co si budem, je zbytečné, aby to, dokud bude Messi hrát, dělal někdo jiný. A ve chvíli, kdy po Coutinhovi budeme chtít hrát jinej post (CM, LW), když budeme chtít, aby se přizpůsobil Messimu, a změnil svoje herní návyky, tak to prostě nedokáže. Protože on nic jinýho neumí, neumí se přizpůsobit. Nedokáže se donutit víc běhat bez míče, vracet se pod míč, presovat... Tak snad se mu aspoň turnaj povede, mohlo by mu to zvednout cenu.

Reagovat
2miguel1

Coutinho hra presne to, čo hra u nas Messi. Bohuzial budeme ho musiet predat iked je to skvely hrac.

Reagovat
fantomas

S Arthurem to myslim pude dost nahoru.

Reagovat
uff

Nikdy by som nečakal, že Brazília bude toľko rokov tak závislá na jednom dvoch hráčoch. Keď nehrá Neymar tak sú neskutočne zúfalí.

Reagovat
fantomas

To si teda nemyslim, že by bylo Neymarem.

Reagovat
uff

No on je schopný aspoň niečo vymyslieť. Veď v tom prvom polčase boli strašne zúfalí. Proti slabej Bolívii. Tiež si myslím, že Arthur tomu pomôže.

Reagovat
fantomas

No zas bych to nepřeháněl. Bolívie už takle v openerech ubránila mraky týmů. Nad Argentinou 2011 dokonce vedli do 75. minuty, nad Peru 2004 dokonce vedli 2:0. Letos to byl čirej beton a Brazílii holt chvíli trvalo, než na to přišla. Pentle jasná, druhej gól pěknej.

Žádná katastrofa, jede se dál. Naopak to Brazilci zvládli spíš líp, než sem čekal, já to viděl na 1:0 po nějaký haluzi. Takhle to holt na začátku turnajů často chodí, nic většího bych z toho nevyvozoval.

Reagovat
Kocour Klapuška

Mraky týmů

Peru 2004, Argentina 2011

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
fantomas

Venezuela 2007, Paraguay 1999

Jmenoval sem jen ty, proti nimž Bolivijci i vedli.

Reagovat
smazaný uživatel

Luís Fabiáno byl docela dobrý střelec.

Reagovat
John Obi Mikel

Vyřešil by to Fabinho?

Reagovat
technecium

Fabinho místo Casemira... Hm to vypadá pěkně

Reagovat
John Obi Mikel

Nebo místo Fernardinha.

Škoda, že není v nominaci.

Reagovat
Kocour Klapuška

Peru podle mě dnes

Gallese - Advíncula, Trauco, Araujo, Abram - Yotún, Tapia - Carillo, Cueva, Farfán - Guerrero

Obrana si myslím, že je takhle jasná, střed zálohy taky, jen nevím, jak na tom zravotně může být Yotún, v článku se píše o nějákých jeho lapáliích.

Za mě je otazník pravý křídlo, respektive hráč pod hrotem. Já bych hrál tak, jak píšu výše, s tím, že Farfán by se hodně měnil s Cuevou, ale je to fakt složitý. Tenhle rok to rozhodně není stabilní část sestavy, objevoval se tam i mistrovský Gonzáles ze Sportingu Cristal.

Peru

Reagovat
fantomas

Omg no samozřejmě že Farinez celou dobu nic, tak ho s klidnou duší vyhajpuju a on hned udělá kokotinu během 9 minut.

Reagovat
fantomas

Oukej vše v pořádku

Reagovat
uff

Tiez ma to najprv napadlo. No nakoniec bol skvely.

Reagovat
fantomas

Ty výběhy na centry sou špatný no, je mrňavej na golmana koneckonců. Ale ten jeden zákrok, ufff

Reagovat
smazaný uživatel

Peru by si tu výhru zaslúžilo ale aj bod je dobrý Venezuela sympatický výkon ušli kus cesty niečo sa tam rysuje a dúfam že nabudúce dostane Soteldo viac priestoru než len pár minút..

Reagovat

Sledování komentářů

Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.

Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Nový komentář

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.

Registrace nového uživatele

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele