CONCACAF: čeká se na třetího

Mexiko porazilo bez problémů Salvador 4:1 a před posledním kolem má jistotu postupu na MS 2010. Překvapivě se přidal tým USA, který dobyl nedobytný stadion v San Pedro Sula a ke zděšení 40 tisíc fanoušků na tribunách a dalších téměř 8 milionů u televizních obrazovek porazil domácí Honduras 3:2. Kostarika se vrátila do hry, podle očekávání vyhrála doma nad Trinidadem a Tobagem 4:0.

Před posledním kolem je situace jasně nejasná. V utkání Trinidad a Tobago - Mexiko se bude hrát pro zábavu, ani jednomu týmu nejde o nic jiného. Domácí skončí poslední, hosty z letadla do Jižní Afriky nikdo nedostane. Drama bude zcela jistě k vidění na dalších dvou trávnících. Ve Washingtonu proti USA nastoupí Kostarika. Výhra hostujícího celku znamená jeho automatický postup. Dokonce i remíza nebo prohra Středoameričanům zajistí účast na MS 2010. Ale v posledních dvou případech bude záležet na výsledku zápasu Salvador - Honduras. Tady "Los Catrachos" nemají jinou než vyhrát! Pouze 3 body z Cuscatlánu a remíza nebo prohra Kostariky, jim zajistí přímý postup. Pro oba, Kostariku a Honduras, se zdá být případná baráž rovna vyřazení. Argentina, Uruguay a Ekvádor jsou asi nad jejich síly, schopnosti.

MEXIKO - SALVADOR 4:1
Od záčatku bylo vše jasné. Salvador se mohl dostat ještě do hry o postup, ale to by musel na Estadio Azteca vyhrát. A Honduras prohrát. Ta první možnost skončila ve 26. minutě, když si Marvin Gonzáles dal vlastní gól. Mexiko se trápilo a na další tři branky čekalo az do samého závěru. Cauhtemo Blanco /71/, Juan Francisco Palencia /86/ a Carlos Vela /89/ rozjásali 100 tisíc fandů na stadionu a 100 milionů po celém Mexiku. Na 1:3 snížil Julio Martínez, ale to bylo jen jakési komáří bodnutí do hroší kůže TRI.

Mnohem horší bodance hrozily všem hned po zahájení. Hrálo se pouze 80 vteřin a brankář Salvadoru Miguel Montes pádil od branky. Sudí Carlos Batres chvíli dělal, že nerozumí španělsky, ale pak se přeci jen nechal přesvědčit. Příbližil se a pádil taky! Na síti totiž visel roj včel a netvářil se moc přátelsky. Utkání bylo přerušeno, přiběhli hasiči, vše postříkali pěnou a včelky zmizely. Pár minut poletovaly nad hrací plochou a pak si to otráveně namířily na jiný trávník. Zbývalo vyhnat potulného psa a zápas mohl po 9 minutách pokračovat.

KOSTARIKA - TRINIDAD A TOBAGO 4:0
Polprázdno až děsivě prázdno. Na boj o naději přišlo necelých 10 tisíc diváků. Po 3 prohrách již nikdo nevěřil, navíc se čekal plný bodový zisk Hondurasu a příznivci šetřili penízky na baráž. Ale prohloupili. Brazilský trenér Kostariky René Simoes nařídil zdvihnout hlavy a nevzdávat se.

Věřte tomu nebo ne, ale také tady se čekalo na první gól 26 minut a byl to parádní vlastenec! Dal si ho Julius James a Kostarika vedla 1:0. Stejně jako na Estadio Azteca si domácí oddechli a čekalo se na druhopoločasový brankostroj. Walter Centeno /50/ a Alvaro Alberto Saborio Chacon /61 a 63/ zajistili 3 body a nečekaný postup na 3. místo. Postupové. Ale chybí udělat ještě jeden krůček. Ve středu čekají na Kostariku Spojené státy.

HONDURAS - USA 2:3
Města vypadala jako při absolutním zákazu vycházení. Na Estadio Olimpico se tísnilo 39 800 diváků, dalších téměř 8 milionů sedělo, leželo, klečelo a stálo před televizní obrazovkou po celém Hondurasu, ale také v USA, kde žije milion emigrantů, ve Španělsku, kde je jich hezkých pár desítek tisíc, a v dalších zemích naší planety. V této zemi totiž neexistuje nikdo, ale vůbec nikdo, kdo by fotbal nepil, nejedl, nedýchal, nežil!

Američané, nebo jak se jim tady říká gringos, se stáhli na vlastní polovinu hřiště, perfektně obsazovali protihráče a vyráželi k protiútokům. Tak tomu bylo po celý první poločas. 0:0. Skončila přestávka, hráči se ještě ani pořádně nerozestavili na hrací ploše a přišel faul v blízkosti pokutového územi USA. Julio "Rambo" de León si postavil míč, udělal krok zpět a zamířil. Brankář Tim Howard se natahoval, ale marně. Gól jak z učebnice fotbalu. Honduras? Řev, nadšení, radost, blázinec!

Ale fotbal, soccer, v USA již není v plenkách, jako tomu bylo před 20 lety. Hráči v modrých dresech reagovali jako praví profesionálové a chladnokrevně udeřili. Conor Casey, kterého famózní televizní komentátor Salvador Nasralla přejmenoval na "kontejner", udeřil 2x za sebou. V 58. a 65. minutě nejen vyrovnal, ale také strhnul vedení na stranu týmu "hvězd a pruhů"! A když o 4 minuty později Landon Donovan přidal třetí gól, honduraské krve by se nikdo nedořezal!

Honduras se nevzdával, celá země hnala jedenáctku v bílém do útoku a byl to znovu de León, kdo snížil na 2:3. Následovala penalta za jasnou ruku obránce. Kdo jiný než "sombra voladora", /létajíci stín/, černoch ze všech černochů nejčernější, Carlos Pavón, který den před zápasem slavil své 36. narozeniny, se mohl postavit tváří v tvář nejen brankáři, ale také osudu celé země fotbalu zaslíbené. Míč z jeho kopačky ale přeletěl branku a bylo vlastně rozhodnuto. Do konce zápasu chyběly 3 minuty, na jakoukoliv reakci bylo pozdě.

Včera již neplatí, země se vzpamatovává z šoku, připravují se desítky zájezdů do Salvadoru. Naděje umírá poslední. Výhra může, ale nemusí, znamenat postup. V opačném případě? Přijede třeba takový Maradona, Messi, Tevéz, Forlán...