Co jsme se dozvědeli během této sezony Premier League?
Do konce ročníku nejvyšší anglické soutěže zbývá už jen jediné kolo. Nastává doba bilancování. Nabízím tedy pár osobních poznámek k tomu, co v sezoně 2010−11 stálo za pozornost.
Twitter může být nebezpečný
Využívání sociálních sítí samotnými hráči není úplnou novinkou. Darren Bent si v létě 2009 na Twitteru sprostě stěžoval na přístup Tottenhamu k jeho osobě. V současné době zažívá toto médium obecně zlaté časy a fotbal není výjimkou. Mnoho hráčů se dělí s veřejností o své pocity. Občas zapomínají, že se nejedná o soukromý rozhovor a Fotbalová asociace je může za jejich projevy potrest.
Během této sezony padlo už několik pokut. Ryan Babel na svém Twitteru zveřejnil fotomontáž Howarda Webba v dresu Manchesteru United po prohře s tímto soupeřem v FA Cupu. Carlton Cole si udělal legraci z velkého množství fanoušků Ghany ve Wembley. Jeho klubový spoluhráč Danny Gabbidon po prohře s Aston Villou nadával svým čtenářům. Může se zdát, že se jedná o nepodstatné věci. Fotbalová asociace tyto projevy nebere na lehkou váhu a hráče varovala, že jim bude za poškozování dobrého jména soutěže uděovat tresty.
Newcastle United raději hráčům vytvořil pokyny pro internetovou komunikaci. Zapříčinil to svou nerozvážností José Enrique. Ten na Twitteru prozradil, že je zraněný a nebude moci nastoupit do zápasu s Tottenhamem. Alan Pardew přitom chtěl tuto informaci z taktických důvodů do poslední chvíle tajit.
Darron Gibson na Twitteru vydržel pouhé dvě hodiny. Tolik času stačilo na to, aby kvůli znechucení z urážek na svou adresu tento účet zavřel. Twitter občas přinese i komické momenty. Když Ashley Cole neproměnil penaltu v FA Cupu proti Evertonu, tak se mu sebevědomý Wojciech Szczęsny veřejně vysmíval. Když tento mladý brankář vyrobil hrubku ve finále Carling Cupu, zaplavily jeho Twitter vzkazy s poznámkami o karmě.
Majitel má vždycky pravdu
Mohamed Al-Fayed patří k těm majitelům, kteří mají svůj klub upřímně rádi. Bez jeho podpory by na tom Fulham se vší pravděpodobností nebyl nyní tak dobře. Egyptský obchodník tentokrát přišel s bizarním nápadem. Zatímco jiné kluby připomínají u stadionů své legendy, Craven Cottage od dubna 2011 zdobí socha Michaela Jacksona. Celá záležitost připomíná spíše špatný vtip. Al-Fayed na negativní reakce zareagoval tím, že komu se socha kontroverzního zpěváka nelíbí, může jít fandit Chelsea.
Fotbal je stále poměrně konzervativní
Na jedné straně tu máme soutěže jako Premier League a Liga mistrů, které naplno využívají svůj komerční potenciál. Fotbal samotný je ovšem prostředím, kde není velká ochota dělat změny v pravidlech a regulích. Poškození manažeři si stěžují na různé nespravedlnosti. Tým může být za jeden faul dvojnásobně potrestán penaltou a červenou kartou. Dočkali jsme se také několika případů chybného ne/uznání gólu kvůli absenci technologie, po níž většina zúčastněných volá. Zdá se, že FIFA postupně (a pomalu) začíná měnit názor. Přeci jen se píše rok 2011 a v jiných sportech je využití videa samozřejmostí. Hlavně že si fotbaloví bafuňáři odhlasovali mistrovství světa v Kataru. Naprosto zásadní rozhodování o tom, zda míč přešel brankovou čáru, zůstává stále na sudích, kteří kvůli fyzikálním zákonům mnohdy ani nemohou učinit spravedlivý výrok.
Fotbalová asociace v Anglii lpí na nepopulárních pravidlech. Pokud rozhodčí incident na hřišti vidí, tak hráči nedostávají dodatečné tresty. Wayne Rooney, Steven Gerrard a spol. tak mohou na soupeře beztrestně útočit loktem bez toho, aby dostali červenou kartu a třízápasový trest. Nebezpečné zákroky nevadí, ale nadávání do kamery už je velký problém... V platnosti je stále pravidlo o nutnosti nasazování nejsilnějšího týmu, které po povinném hlášení 25členného kádru úplně ztratilo smysl. Silné kluby mohou rotovat sestavou jak chtějí, ale když Wolverhampton nebo Blackpool chtějí využít hráče širšího kádru, tak je z toho pokuta. FA se nemůže divit tomu, že se u fanoušků netěší velké důvěře. Změní se v létě něco, nebo v příštím ročníku budeme opět diskutovat nad těmito záležitostmi?
Není zranění jako zranění
Současná medicína je na vysoké úrovni a fotbalisté se dokáží zotavit ze zranění, která by v dřívější době mohla znamenat konec kariéry. Přesto máme několik chronických pacientů, jimž lékaři nedokáží pomoci k pravidelnému hraní. Owen Hargreaves se od října 2008 objevil ve dvou zápasech, v nichž odehrál celkem asi deset minut. Daniel Agger přišel do Anglie v lednu 2006. Od svého debutu v Premier League nastoupil v této soutěži do 92 zápasů z 217 možných. Tottenham má ve svých řadách hned dva střední obránce náchylné ke zraněním. Jonathan Woodgate za poslední dvě sezony odehrál 4 zápasy. Pokud se Ledley King objeví na hřišti v posledním kole, dosáhne počtu 8 zápasů v tomto ročníku.
Neustálé čekání na návrat, po němž většinou následuje další zranění, musí být frustrující. Fandové mnohdy ani nevědí, co si pod těmito dlouhodobými zdravotními problémy představit. Hrozivě vypadající úrazy přitom mají větší úspěšnost vyléčení. Aaron Ramsey začal hrát devět měsíců po zlomenině nohy a nedávno se ukázal vítězným gólem do sítě Manchesteru United. Antonio Valencia se po půlroční absenci vrátil ve výborné formě, pauza na něm vůbec nebyla znát. Ekvádorský křídelník navíc stihl splnit limit (10 zápasů) pro udělení medaile. Adlène Guedioura a Bobby Zamora se taktéž stihli objevit na trávnících ještě v této sezoně. Skoro by se dalo říct, že je menším zlem dostat jednu velkou ránu, než trpět vleklými zdravotními obtížemi, které se neustále vracejí.
Probíhá výměna stráží
Zatímco Ryan Giggs a Edwin van der Sar ve fotbalově pokročilém věku září, jiní hráči si nedokáží svou výkonnost udržet. Týká se to i těch, na které jsme si za ta léta už zvykli jako na nedílnou součást anglické ligy. Kromě Giggse nastoupil ve všech sezonách Premier League už jen 36letý Sol Campbell. Obrovitému obránci se celkem povedl návrat do Arsenalu, ale po odchodu do Newcastlu už to není žádná sláva. Do přípravy nastoupil s nadváhou a jeho výkony v sezoně zaostaly za očekáváními. Campbell se tak musel spokojit s rolí náhradníka. Je nepravděpodobné, že by si v nejvyšší soutěži zahrál i po letní přestávce.
Robbie Keane je už pouhým stínem skvělého hráče, jímž býval. V Tottenhamu se poslední dva roky jenom trápí. Nikdo za něj není ochoten zaplatit velké peníze, a tak byl dvakrát poslán na hostování. Spasitelem West Hamu se nestal. Keanovi je teprve 30 let, ale z fyzického hlediska u něj došlo ke znatelnému úpadku. Vysvětlit to lze tím, že tento útočník hraje na klubové i reprezentační úrovni pravidelně už od 17 let a jeho tělo už je vzhledem k jeho stylu hry pořádně opotřebované.
Joe Cole přišel do Liverpoolu jako symbol naděje, ale nakonec se ukázalo, že Chelsea v případě jeho uvolnění rozhodla dobře. Cole patřil mezi velké talenty anglického fotbalu, ale v posledních letech ho trápila zranění. Ztráta pohyblivosti se na něm negativně projevila. Nyní je ve svých 29 letech se svým lukrativním kontraktem pro Liverpool spíše přítěží.
Manchester United čekají velká loučení. Van der Sar zakončí svou skvělou kariéru na vrcholu, konkrétně ve finále Ligy mistrů. Jeho spoluhráč Gary Neville takové štěstí neměl. Tento pravý obránce už viditelně nestíhal, a tak raději ukončil kariéru bez velkých fanfár v polovině sezony. Příští týden (24. května) se na Old Trafford odehraje jeho rozlučkový zápas, soupeřem bude Juventus. Spekuluje se také o konci kariéry Paula Scholese. Ryšavý záložník sice začal sezonu velmi slušně, ale s postupem času nastal znatelný propad. Svou frustraci si vybíjí na protihráčích, což potvrdil červenou kartou v semifinále FA Cupu.
Nemám v úmyslu tyto konkrétní hráče shazovat, odsloužili si svoje a fandům přinesli plno krásných momentů. Někteří z nich pro mě patří na svých pozicích mezi špičku v historii Premier League. Generační obměna je přirozeným jevem. Někteří hráči ustupují do pozadí, na scéně se objevují noví potenciální hrdinové. Několik mladých hráčů má našlápnuto ke slušné kariéře v anglickém fotbale: Phil Jones, Chris Smalling, Jack Wilshere, Andy Carroll a další. Doufejme, že tito fotbalisté budou rozvíjet svůj talent. A neskončí jako David Bentley.
Twitter může být nebezpečný
Využívání sociálních sítí samotnými hráči není úplnou novinkou. Darren Bent si v létě 2009 na Twitteru sprostě stěžoval na přístup Tottenhamu k jeho osobě. V současné době zažívá toto médium obecně zlaté časy a fotbal není výjimkou. Mnoho hráčů se dělí s veřejností o své pocity. Občas zapomínají, že se nejedná o soukromý rozhovor a Fotbalová asociace je může za jejich projevy potrest.
Během této sezony padlo už několik pokut. Ryan Babel na svém Twitteru zveřejnil fotomontáž Howarda Webba v dresu Manchesteru United po prohře s tímto soupeřem v FA Cupu. Carlton Cole si udělal legraci z velkého množství fanoušků Ghany ve Wembley. Jeho klubový spoluhráč Danny Gabbidon po prohře s Aston Villou nadával svým čtenářům. Může se zdát, že se jedná o nepodstatné věci. Fotbalová asociace tyto projevy nebere na lehkou váhu a hráče varovala, že jim bude za poškozování dobrého jména soutěže uděovat tresty.
Newcastle United raději hráčům vytvořil pokyny pro internetovou komunikaci. Zapříčinil to svou nerozvážností José Enrique. Ten na Twitteru prozradil, že je zraněný a nebude moci nastoupit do zápasu s Tottenhamem. Alan Pardew přitom chtěl tuto informaci z taktických důvodů do poslední chvíle tajit.
Darron Gibson na Twitteru vydržel pouhé dvě hodiny. Tolik času stačilo na to, aby kvůli znechucení z urážek na svou adresu tento účet zavřel. Twitter občas přinese i komické momenty. Když Ashley Cole neproměnil penaltu v FA Cupu proti Evertonu, tak se mu sebevědomý Wojciech Szczęsny veřejně vysmíval. Když tento mladý brankář vyrobil hrubku ve finále Carling Cupu, zaplavily jeho Twitter vzkazy s poznámkami o karmě.
Majitel má vždycky pravdu
Mohamed Al-Fayed patří k těm majitelům, kteří mají svůj klub upřímně rádi. Bez jeho podpory by na tom Fulham se vší pravděpodobností nebyl nyní tak dobře. Egyptský obchodník tentokrát přišel s bizarním nápadem. Zatímco jiné kluby připomínají u stadionů své legendy, Craven Cottage od dubna 2011 zdobí socha Michaela Jacksona. Celá záležitost připomíná spíše špatný vtip. Al-Fayed na negativní reakce zareagoval tím, že komu se socha kontroverzního zpěváka nelíbí, může jít fandit Chelsea.
Fotbal je stále poměrně konzervativní
Na jedné straně tu máme soutěže jako Premier League a Liga mistrů, které naplno využívají svůj komerční potenciál. Fotbal samotný je ovšem prostředím, kde není velká ochota dělat změny v pravidlech a regulích. Poškození manažeři si stěžují na různé nespravedlnosti. Tým může být za jeden faul dvojnásobně potrestán penaltou a červenou kartou. Dočkali jsme se také několika případů chybného ne/uznání gólu kvůli absenci technologie, po níž většina zúčastněných volá. Zdá se, že FIFA postupně (a pomalu) začíná měnit názor. Přeci jen se píše rok 2011 a v jiných sportech je využití videa samozřejmostí. Hlavně že si fotbaloví bafuňáři odhlasovali mistrovství světa v Kataru. Naprosto zásadní rozhodování o tom, zda míč přešel brankovou čáru, zůstává stále na sudích, kteří kvůli fyzikálním zákonům mnohdy ani nemohou učinit spravedlivý výrok.
Fotbalová asociace v Anglii lpí na nepopulárních pravidlech. Pokud rozhodčí incident na hřišti vidí, tak hráči nedostávají dodatečné tresty. Wayne Rooney, Steven Gerrard a spol. tak mohou na soupeře beztrestně útočit loktem bez toho, aby dostali červenou kartu a třízápasový trest. Nebezpečné zákroky nevadí, ale nadávání do kamery už je velký problém... V platnosti je stále pravidlo o nutnosti nasazování nejsilnějšího týmu, které po povinném hlášení 25členného kádru úplně ztratilo smysl. Silné kluby mohou rotovat sestavou jak chtějí, ale když Wolverhampton nebo Blackpool chtějí využít hráče širšího kádru, tak je z toho pokuta. FA se nemůže divit tomu, že se u fanoušků netěší velké důvěře. Změní se v létě něco, nebo v příštím ročníku budeme opět diskutovat nad těmito záležitostmi?
Není zranění jako zranění
Současná medicína je na vysoké úrovni a fotbalisté se dokáží zotavit ze zranění, která by v dřívější době mohla znamenat konec kariéry. Přesto máme několik chronických pacientů, jimž lékaři nedokáží pomoci k pravidelnému hraní. Owen Hargreaves se od října 2008 objevil ve dvou zápasech, v nichž odehrál celkem asi deset minut. Daniel Agger přišel do Anglie v lednu 2006. Od svého debutu v Premier League nastoupil v této soutěži do 92 zápasů z 217 možných. Tottenham má ve svých řadách hned dva střední obránce náchylné ke zraněním. Jonathan Woodgate za poslední dvě sezony odehrál 4 zápasy. Pokud se Ledley King objeví na hřišti v posledním kole, dosáhne počtu 8 zápasů v tomto ročníku.
Neustálé čekání na návrat, po němž většinou následuje další zranění, musí být frustrující. Fandové mnohdy ani nevědí, co si pod těmito dlouhodobými zdravotními problémy představit. Hrozivě vypadající úrazy přitom mají větší úspěšnost vyléčení. Aaron Ramsey začal hrát devět měsíců po zlomenině nohy a nedávno se ukázal vítězným gólem do sítě Manchesteru United. Antonio Valencia se po půlroční absenci vrátil ve výborné formě, pauza na něm vůbec nebyla znát. Ekvádorský křídelník navíc stihl splnit limit (10 zápasů) pro udělení medaile. Adlène Guedioura a Bobby Zamora se taktéž stihli objevit na trávnících ještě v této sezoně. Skoro by se dalo říct, že je menším zlem dostat jednu velkou ránu, než trpět vleklými zdravotními obtížemi, které se neustále vracejí.
Probíhá výměna stráží
Zatímco Ryan Giggs a Edwin van der Sar ve fotbalově pokročilém věku září, jiní hráči si nedokáží svou výkonnost udržet. Týká se to i těch, na které jsme si za ta léta už zvykli jako na nedílnou součást anglické ligy. Kromě Giggse nastoupil ve všech sezonách Premier League už jen 36letý Sol Campbell. Obrovitému obránci se celkem povedl návrat do Arsenalu, ale po odchodu do Newcastlu už to není žádná sláva. Do přípravy nastoupil s nadváhou a jeho výkony v sezoně zaostaly za očekáváními. Campbell se tak musel spokojit s rolí náhradníka. Je nepravděpodobné, že by si v nejvyšší soutěži zahrál i po letní přestávce.
Robbie Keane je už pouhým stínem skvělého hráče, jímž býval. V Tottenhamu se poslední dva roky jenom trápí. Nikdo za něj není ochoten zaplatit velké peníze, a tak byl dvakrát poslán na hostování. Spasitelem West Hamu se nestal. Keanovi je teprve 30 let, ale z fyzického hlediska u něj došlo ke znatelnému úpadku. Vysvětlit to lze tím, že tento útočník hraje na klubové i reprezentační úrovni pravidelně už od 17 let a jeho tělo už je vzhledem k jeho stylu hry pořádně opotřebované.
Joe Cole přišel do Liverpoolu jako symbol naděje, ale nakonec se ukázalo, že Chelsea v případě jeho uvolnění rozhodla dobře. Cole patřil mezi velké talenty anglického fotbalu, ale v posledních letech ho trápila zranění. Ztráta pohyblivosti se na něm negativně projevila. Nyní je ve svých 29 letech se svým lukrativním kontraktem pro Liverpool spíše přítěží.
Manchester United čekají velká loučení. Van der Sar zakončí svou skvělou kariéru na vrcholu, konkrétně ve finále Ligy mistrů. Jeho spoluhráč Gary Neville takové štěstí neměl. Tento pravý obránce už viditelně nestíhal, a tak raději ukončil kariéru bez velkých fanfár v polovině sezony. Příští týden (24. května) se na Old Trafford odehraje jeho rozlučkový zápas, soupeřem bude Juventus. Spekuluje se také o konci kariéry Paula Scholese. Ryšavý záložník sice začal sezonu velmi slušně, ale s postupem času nastal znatelný propad. Svou frustraci si vybíjí na protihráčích, což potvrdil červenou kartou v semifinále FA Cupu.
Nemám v úmyslu tyto konkrétní hráče shazovat, odsloužili si svoje a fandům přinesli plno krásných momentů. Někteří z nich pro mě patří na svých pozicích mezi špičku v historii Premier League. Generační obměna je přirozeným jevem. Někteří hráči ustupují do pozadí, na scéně se objevují noví potenciální hrdinové. Několik mladých hráčů má našlápnuto ke slušné kariéře v anglickém fotbale: Phil Jones, Chris Smalling, Jack Wilshere, Andy Carroll a další. Doufejme, že tito fotbalisté budou rozvíjet svůj talent. A neskončí jako David Bentley.
Komentáře (372)