Císař Terim míří za úspěchem

Málokterý trenér v současnosti budí takovou pozornost jako 54letý Fatih Terim. Za jeho úspěchy stojí nejen autorita, ale také schopnost nepodléhat tlaku. Tyto faktory z něj udělaly tureckého hrdinu. Těžko říct, co by se stalo, kdyby na Euru dosáhl svého snu. Zlatých medailí.

Přezdívky jako "Generál" nebo "Císař" mluví za vše. Fatih Terim si rozhodně nenechává mluvit do své práce, názory ostatních většinou ignoruje, a právě možná proto je zcela jistě nejúspěšnějším koučem současnosti s tureckou národností. Pro lidí ze země rozdělující Asii od Evropy se stal zosobněním úspěchu a najednou mu i největší pochybovači věří a doufají, že právě on dovede jejich oblíbence ke zlaté medaili.

Reprezentační kapitán bez titulu

Terimova hráčská kariéra rozhodně není nijak bohatá na velké triumfy a řadu trofejí, a to i přesto, že přesně jedenáct let oblékal dres slavného Galatasaraye Istanbul, kam přišel v roce 1974 z Adany Demirspor. Zní to téměř neuvěřitelně, ale i tak velký hráč, jakým Terim bezpochyby byl, si nikdy nesáhnul na turecký mistrovský titul. Jako trenér si však vše vynahradil.

Pro reprezentaci se ale stal téměř nenahraditelným hráčem a i s pouhými 170 centimetry také středním obránce,jehož bylo poměrně těžké překonat. O jeho důležitosti svědčí fakt, že tureckou reprezentaci vedl hned 35krát do zápasu jako kapitán. S koncem aktivní kariéry, který přišel v roce 1985, tak ztratil Galatasaray i národní tým jednoho z nejlepších hráčů v historii tureckého fotbalu.

Dvakrát do stejné řeky...

Jen necelé dva roky vydržel "Generál" bez fotbalu. Nevrátil se však jako hráč, nýbrž jako kouč. Jeho první štací se stalo MKE Ankaragücü, následně zamířil do Izmiru, kde se ujal Göztepe. S ani jedním týmem ale neměl žádný výraznější úspěch. I přesto se ale stává v roce 1990 asistentem Seppa Pionteka na lavičce reprezentace. Zároveň vede také turecký národní tým do 21let.

Po třech letech je už ale Terim hlavním trenérem A-týmu a dosahuje s ním nebývalého úspěchu. Dostává se totiž se svými svěřenci až na EURO v Anglii, což bylo v té době skutečně velké překvapení. Turecko na závěrečném turnaji však nezáří a bez bodu odjíždí domů. Terim je z neúspěchu velmi zklamán a sám odstupuje. Ihned ale míří do Galatasaraye Istanbul.

I zde dokazuje své nesmírné kvality – čtyři tituly za čtyři sezóny to jen potvrzují a vítězství v roce 2000 v Poháru UEFA je třešničkou na dortu. Najednou se stává jedním z nejžádanějších trenéru, perou se o něj věhlasné kluby jako Real Madrid, Valencia, PSG nebo Borussia Dortmund. Terim se ale nakonec rozhoduje pro italskou Fiorentinu. "Fialky" koučoval pouze jednu sezónu, v lize obsadil deváté místo, v Coppa Italia došel až do finále.

V létě 2001 je jmenován manažerem AC Milán. Do týmu ihned přivádí Manuela Ruie Costu a Němce s tureckými kořeny Ümita Davalu. Týmu se snažil vštípit do krve útočný, agresivní fotbal a s rozestavením 4-3-1-2 měl znamenat hrozbu pro všechny soupeře, jenže po několika nepřesvědčivých výkonech byl odvolán.

Právě v Itálii přišel ke své známé přezdívce "Císař". Ta se ale uchytila také v Turecku, kam se vrátil. Ihned po něm sáhl podle očekávání Galatasaray. Ovšem v klubu, kde odehrál velkou část své kariéry a se kterým získal čtyři mistrovské tituly jako trenér, už nic nebylo jako dříve. Kromě problémů ve vedení se tým nacházel také ve finanční krizi. A měl to být právě Terim, jenž jej vytáhne z bryndy. V první sezóně skončil Galatasaray druhý, v té další ale naprosto selhal, obsadil šesté místo, a Terim si balil své kufry.

Za nedlouho se ale vrátil tam, kde odstartoval svou hvězdou kariéru trenéra – k turecké reprezentaci. Postup na mistrovství světa se sice ještě nepodařil, o dva roky později se už ale radoval. Po dvanácti letech opět dovedl partu okolo záložníka Emreho na evropský šampionát.

Zlato, nic jiného nebereme

Se smělými cíli odjíždělo Turecko na EURO. Terim ještě před odletem novinářům prozradil, že jeho tým jede pouze pro zlaté medaile. Ti jeho slova nebrali moc vážně, vždyť nominovány nebyly hvězdy jako Bastürk nebo Halil Altintop a na místo nich jeli hráči z domácí soutěži. Terim vše vysvětlil následovně: "Yildiray a Halil byli užitečnými členy kádru dlouhá léta a budou i nadále. Mám ale v hlavě nějaký koncept a Yildirayovi bych nemohl garantovat základní sestavu. A být jenom náhradníkem by pro jeho morálku nebylo dobré."

To, co vypadalo téměř nemožné se nyní stává realitou. Terimův tým složen převážně z hráčů turecké nejvyšší soutěže hraje pohledný fotbal, střílí branky, ale hlavně vyhrává. Dobrá forma jej vynesla až do semifinále, což znamená, že neodjede bez medaile. Ovšem nezapomínejme, že vše, kromě zlata znamená neúspěch.