Calcio, Arrivederci! Ohlednutí za sezonou Serie A 2018/2019

Sezona 2018/2019 je na Apeninském poloostrově již minulostí a eurofotbal.cz přináší ohlédnutí za právě skončeným ročníkem. Osmý titul v řadě a celkově pětatřicátý získal do svých řad Juventus. Druhé místo obsadila Neapol a Ligu mistrů si též zajistili Atalanta a Inter. Do Evropské ligy putují zklamané celky Milána, Říma a za vítězství v Coppa Italia si druhou nejprestižnější klubovou soutěž zahraje i Lazio. Serii A opouští trio Empoli, Frosinone, Chievo.

Italská fotbalová liga odstartovala 18. srpna ve stínu tragických událostí pádu janovského mostu Ponte Morandi, která za sebou nechala o čtyři dny dříve 42 zmařených lidských životů. První kolo začalo na všech stadionech minutou ticha a zápasy obou janovských celků byly odloženy. V následujících devíti měsících se odehrálo na 380 zápasů, které přinesly zábavu, někdy ale i nudu a především spousty zážitků a nespoutané emoce. Redakce přináší ohlédnutí za skončeným ročníkem včetně nejlepších sestav, překvapení nebo zklamání.


Apeninský poloostrov je již několik let pod černobílou nadvládou (1.) Juventusu a osmý titul v řadě to jenom potvrdil. Bohužel na atraktivitě Serii A ubírá zejména fakt, že Stará dáma nemá žádného přímého konkurenta. Letos byl rozdíl mezi Juve a zbytkem týmů o to větší, že turínský gigant přivedl před sezonou několik zvučných jmen včetně toho nejzvučnějšího - Cristiana Ronalda.

Juventus kráčel od vítězství k vítězství a bylo čím dál zřetelnější, že mu cestu za další obhajobou Scudetta nikdo nezkříží. Vždyť první porážka postihla Juve až ve 28. kole! Velmi brzy vznikl mezi prvním a druhým místem značný bodový rozdíl a samotný tým Maxe Allegriho začal veškerou svou koncentraci soustřeďovat na vítězství v Lize mistrů, aniž by v domácí soutěži nějak výrazně ztrácel. Juventus vyhrál Scudetto už pět kol před koncem stylem "start-cíl", za což mu nezbývá nic jiného, než pogratulovat.

V boji o titul měla obhájci prvenství nejvíce přitápět (2.) Neapol, nově vedená velezkušeným Carlem Ancelottim. Partenopei si v celkovém kontextu rozhodně nevedli špatně, nicméně do desátého kola měli na svém kontě už dvě porážky, včetně té s Juventusem, a tuto ztrátu už se pak za celou sezonu nepodařilo dohnat. Čím více se "nůžky" mezi prvním a druhým místem rozevírali, tím spíše se Neapol koncentrovala na udržení stávající druhé pozice.


Ale chtěl. Zatímco Juventus a Neapol nastolili tempo, kterému nikdo z dalších nestačil, strhla se mela o další dvě pozice zaručující Ligu mistrů. Nejlépe do této mise odstartovaly milánské velkokluby, zejména pak (4.) Inter, který byl dlouho neohroženě třetí. Náskok, který si Nerazzurri v první polovině sezony vytvořili, byl nakonec klíčový, protože v té druhé se začal povážlivě krátit. V březnu před milánským derby spadl Inter už na čtvrté místo za svého rivala a prestižní utkání potřeboval zvládnout. To se mu podařilo a na čas svoji situaci v TOP 4 zase stabilizoval, což se nedalo říci o (5.) AC Milán. Cílem slavného velkoklubu byl zisk pozice zaručující Ligu mistrů, čímž vedení zároveň podmínilo další setrvání trenéra Gennara Gattusa. Milán se na čtvrté pozici poměrně dlouho držel a na přelomu roku se dostal do vynikající formy, když desetkrát v řadě nenašel přemožitele. Rossoneri výrazně pomohly i lednové příchody Krzysztofa Piateka a Lucase Paquety. Zlom nastal až ve zmiňovaném derby s Interem. AC Milán prohrál 2:3 a pro klub i jeho fanoušky tím započala cesta s neslavným koncem. V následujících sedmi zápasech vyhrálo AC jen jednou a po porážce v Turíně 0:2 dokonce opustilo jakékoliv pohárové příčky.

Zajímavé je, že v době milánských nezdarů se nedařilo ani dalším adeptům na Champions League. Body ztrácely oba římské kluby. (6.) AS Řím vstoupilo do sezony špatně, ale když už mělo TOP 4 na dosah, začalo znovu ztrácet. Vlkům sice na okamžik prospěla změna trenéra, ale ani sympatický Claudio Ranieri už situaci zachránit nedokázal.

Zaútočit na čtvrté místo mohlo hned několikrát (8.) Lazio, ale zápasy proti papírově slabším soupeřům vůbec nezvládlo. Prohry s Janovem, Spalem nebo dokonce Chievem týmu výrazně uškodily, k tomu navíc musíme přičíst i nezvládnuté přímé souboje s Milánem nebo Atalantou a příčina nepostupu do Ligy mistrů je zřejmý. Parta kolem trenéra Simone Inzaghiho si zpackaný boj o čtvrté místo a konečnou osmou příčku vykompenzovala ziskem italského poháru.

Iniciativy se nakonec chopila nečekaně (3.) Atalanta Bergamo. Po první polovině sezony to na Ligu mistrů v žádném případě nevypadalo. V úvodních osmi kolech vyhráli Bergamaschi jen jedno utkání, ale výkony zápas od zápasu rostly a v době, kdy se absolutně přestalo dařit Milánu, Římu i Laziu, přišla jejich hvězdná hodina. Od 26. kola Orobici neprohráli žádné utkání a jakmile se objevili na čtvrtém místě, už před sebe nikoho nepustili. Zvládli i zápas na půdě Juventusu (1:1), se kterým mimochodem za celou sezonu ve třech případech ani jednou neprohráli! Atalanta se navíc díky dalším ztrátám Interu bodově dotáhla na třetí místo, na kterém sezonu senzačně zakončila. Čtvrtou pozici až v závěrečném kole uhájil Inter Milán a těsně za branami milionářské soutěže tedy skončily AC Milán i AS Řím.

Za zmínku stojí také výkony zbylých tří týmů umístěných v první desítce mimo evropské poháry. Zajímavou sezonu má za sebou (7.) FC Turín, který za celou dobu prohrál jen sedmkrát, což je mimochodem druhý nejmenší počet porážek společně s druhou Neapolí. Porazit Granatu byl opravdu těžký oříšek, vždyť se to nepovedlo Interu, Milánu ani Atalantě. V jednu chvíli se svěřenci trenéra Waltera Mazzarriho vážně ucházeli i o Ligu mistrů, ale v četné konkurenci nakonec neuspěli. Stejně jako (9.) Sampdoria, která v sezoně střídala dobrá období s těmi špatnými. Námořníci však mohou hodnotit právě skončený ročník kladně, navíc jejich útočník veterán Fabio Quagliarella pro sebe získal titul nejlepšího střelce ligy. Dobrou práci rovněž odváděl kouč Marco Giampaolo, který má namířeno na lavičku AC Milán. První polovinu tabulky uzavírá (10.) FC Boloňa a tady jde pěkně prosím o neuvěřitelný počin. Boloňa v první polovině sezony uhrála jen dvě vítězství a ve druhé části soutěže ji čekal nekompromisní boj o záchranu. Vedení se pro tuto situaci rozhodlo vyměnit trenéra a dlouho chráněného Filippa Inzaghiho nahradilo Sinišou Mihajlovičem. A ono to zafungovalo! Srbský kouč vyhrál devět zápasů a nejenže Boloňu zachránil, ale ještě s ní obsadil solidní desáté místo.


Na jedenáctém místě se usadilo (11.) Sassuolo. To má za sebou sezonu plnou zvratů a trenér De Zerbi musí mít doma slušnou zásobu léků na tlak. Díky posilám jako Kevin Prince Boateng, Manuel Locatelli, Mauricio Lemos nebo Federico Di Francesco vstupovali Neroverdi do sezony s optimismem. Když se ale v zimě Boateng překvapivě ocitl po boku Messiho a Suáreze v Barceloně, Sassuolo začalo upadat. Pomohl mu až návrat do formy Domenica Berardiho, autora osmi branek. Sassuolo i díky němu vytvořilo synonymum týmové práce. V aktuálním kádru Zelenočerných najdeme 19 (!) různých střelců a takovým číslem se nikdo jiný v pěti elitních ligách pochlubit nemůže.

O jedno patro níže skončilo (12.) Udinese. Tým, který vystřídal v sezoně tři trenéry a teprve nedávno prodloužil spolupráci s Igorem Tudorem, čeká těžká bitva. O jeho hlavní klenot v podobě Argentince De Paula se totiž strhne velká bitva, neboť De Paul bude reprezentovat svou zem na nadcházejícím turnaji Copa America. Nebýt jeho, Udinese by mělo hodně velké potíže se záchranou. Zčásti za záchranu může poděkovat i sportovnímu řediteli Danielemu Pradému, který v zimě reagoval na zranění útočníka Lasagny hostováním Stefana Okaky. A ten se mu odvděčil šesti góly v šestnácti zápasech.

(13.) SPAL se v minulé sezoně jen horko těžko zachránil, takže lepší start si nemohl přát. V prvních čtyřech kolech třikrát vyhrál a ve Ferraře slunce krásně svítilo. Od konce září do konce prosince ale vyhrál jen jedno utkání a rázem se ocitl až na 16. místě! Ke konci sezony mu ale pomohl Andrea Petagna. Někdejší talent měl pověst dříče, který ale netrefí ani stodolu. V nouzi nejvyšší pak ale úřadoval a skončil s šestnácti góly! SPAL porazil mimo jiné oba římské kluby nebo Juventus a patří mu solidní 13. příčka.

Výborně našlápnuto do ročníku měla (14.) Parma. Ducali se koncem listopadu dokonce pohybovali na šestém místě a pohárová Evropa nebyla zase tak daleko. V útoku kraloval rychlík Gervinho (11 branek) s Inglesem (ten jich i kvůli zranění na konci sezony dal jen 9). Brankář Luigi Sepe držel šance týmu vysoko, protože si jen Cragno z Cagliari připsal víc úspěšných zásahů než on (142). Obránci Alves s Gagliolem navíc předvedli největší počet obranných skluzů. Ani to ale nestačilo na zažehnání jarní krize a 14. místo.

Výprodej by po sezoně mohl hrozit v (15.) Cagliari, ale to prezident Tommaso Giulini rázně zatrhl. Z trojice Barella, Cragno a Pavoletti prý odejde jen jeden. Právě tahle trojka tahala Cagliari z problémů. Pavoletti nasázel 16 branek i přes delší zranění, zatímco brankář Alessio Cragno si připsal nejvíc zákroků v lize (155!). Cragno, který nedávno prodloužil smlouvu, navíc nechyběl ani v jednom utkání a připsal si 3 420 minut.

Asi největším překvapením druhé poloviny tabulky se stala (16.) Fiorentina. Její naprosto katastrofální sezonu je možné rozdělit na dvě nesouměrné poloviny. Ta první, pod vedením trenéra Stefana Pioliho, byla průměrná. Nepostrádala ale skvělé momenty, jako například roztrhání AS Řím v Coppa Italia díky sedmi gólům. V sedmi duelech po sobě ale Viola pod Piolim nevyhrála a pak došlo k otevřené komunikaci ze strany vedení. Na útok "ad personam" trenér Pioli reagoval slovy o nedostatku podpory a respektu, pročež se rozhodl předčasně skončit. Vedení tím proti sobě poštvalo fanoušky a bude hodně náročné je udobřit. Zvlášť, když kolem opěrných bodů Chiesy, Veretouta nebo Biraghiho krouží movitější zájemci.

Mizerně skončila sezona i pro druhý z janovských celků (17.) CFC Janov. Pod vedením tak zkušeného kouče, jakým je Cesare Prandelli, je to jedno z velkých zklamání. Začátek sezony Grifům i díky střeleckým schopnostem Krzysztofa Piateka vyšel, ale od osmého kola to bylo jedno velké trápení, které navíc mohlo skončit naprostou katastrofou, kdyby Empoli zvládlo v závěrečném kole na Interu urvat bod. To by totiž znamenalo sestup Janova do nižší soutěže.

Až do posledních chvil věřilo v záchranu (18.) Empoli. Pod vedením náhradního trenéra Iachiniho sice předvádělo hodně špatné výkony, ale ke kormidlu se naštěstí vrátil předtím vyhozený Aurelio Andreazzoli. S ním se sice Osmačtyřicetitisícové město opět probudilo k životu a zajistilo sezoně napínavou koncovku, ale v posledním kole za dramatických okolností prohrálo s Interem. Ještě 10 minut před koncem sice situace vypadala nadějně a Empoli remizovalo, ale pak mu vaz zlomil vedoucí brankou Radja Nainggolan. Z kádru navíc už zmizel oceňovaný bek Di Lorenzo a je dost možné, že hráči jako Krunić, Bennacer nebo Traoré s Caputem ho budou následovat.

(19.) Frosinone bylo ve všech směrech tak marné a politováníhodné, že ani nemá smysl se k němu vyjadřovat. Ani brankář Marco Sportiello s třetím nejvyšším počtem zákroků (141) ho nespasil. Přesto neskončilo úplně na dně.

Poslední (20.) Chievo totiž ukázalo novou úroveň marnosti. Poprvé od sezony 2004/2005 se v Itálii stalo, aby nějaký klub dokončil ročník s pouhými dvěma výhrami! Když ale dostanete 75 branek, není se moc čemu divit. Rozlučka s první ligou je o to smutnější, že po 457 zápasech skončil čtyřicetiletý kanonýr Sergio Pellissier.


Jedenašedesátiletý rodák z Grugliasca převzal tým Atalanty v roce 2016 a za pouhé tři roky s ním dokázal vybojovat Ligu mistrů. Jde o malý fotbalový zázrak, vždyť v době, kdy tým přebíral by byla obrovským úspěchem i Evropská liga. Gasperinimu se podařilo pravidelně kvalifikovat Bergamo do Evropy navzdory faktu, že největší hvězdy klub po sezoně zpravidla opouštěly. Šedivý lišák mezi trenéry musel pracovat se zlomeným kádrem, který hodně poznamenalo vypadnutí z předkola EL. Rozestavení 3-4-1-2 ale dovedl k dokonalosti a jeho agresivní podání přineslo líbivý i efektivní fotbal. Gasperini vytáhl mladé hráče jako Mancini, Gollini, Castagne nebo Pašalić do nečekaných výšin a po zásluze se může těšit na Ligu mistrů. Ke konci sezony mu dech nedocházel, ale naopak díky rotaci i skvělé fyzické připravenosti dokázal z hráčů vyždímat maximum a dostat je na třetí místo. Gian Piero Gasperini se za svoji práci dočkal odměny v podobě prodloužení kontraktu do června 2022.


Ondřej Linhart (4-3-3): Samir Handanović (Inter) - Giovanni Di Lorenzo (Empoli), Kalidou Koulibaly (Neapol), Alessio Romagnoli (Milán), Aleksandar Kolarov (AS Řím) - Alejandro Gómez (Atalanta), Miralem Pjanić (Juventus), Josip Iličić (Atalanta) - Cristiano Ronaldo (Juventus), Duván Zapata (Atalanta), Fabio Quagliarella (Sampdoria).

Ondřej Pražák (3-4-2-1): Samir Handanovič (Inter) - Milan Škriniar (Inter), Kalidou Koulibaly (Neapol), Giorgio Chiellini (Juventus) - Hans Hateboer, Josip Iličić (oba Atalanta), Rodrigo De Paul (Udinese), Aleksandar Kolarov (AS Řím) - Cristiano Ronaldo (Juventus), Fabio Quagliarella (Sampdoria) - Duván Zapata (Atalanta).

Samir Handanovič (Inter)

Ondřej Pražák: Vybrat nejlepšího brankáře ligy není snadné, když vedle sebe postavíte jména jako Donnarumma, Sirigu, Handanović nebo Szczęsny. Moje volba ale padá právě na zkušeného Slovince. Po celou sezonu si udržel vysokou výkonnost a jakkoli se kádru nedařilo, vždycky se mohl spolehnout na muže mezi třemi tyčemi. Kapitánská páska možná nebyla ideálním nápadem vzhledem k jeho spíš tiché povaze, ale vzhledem k výkonům na hřišti ji nemohl navlékat asi nikdo jiný. V lize nechyběl ani jednu minutu a udržel 17 čistých kont, což nikdo další nenapodobil.

Ondřej Linhart: Byl stálicí Interu jako prakticky v každé sezoně, navíc v zápase posledního kola proti Empoli to byl on, kdo nakonec skvělými zákroky zachránil Interu Ligu mistrů. Mé nasazení Slovince do sestavy sezony ohrožoval jen Alessio Cragno z Cagliari, který též odchytal vynikající sezonu.

Giovanni Di Lorenzo (Empoli)

Ondřej Linhart: Pro mnohé možná překvapení, ale Giovanni Di Lorenzo patřil k tomu nejlepšímu, co italská liga na krajích obrany nabízela. Di Lorenzo v sezoně vynechal jen jedno utkání a na krajního obránce vstřelil solidních pět gólů. Není divu, že si pětadvacetiletého obránce vyhlédla do svých řad Neapol.

Milan Škriniar (Inter)

Ondřej Pražák: Slovenský obránce Interu předváděl po boku Samira Handanoviče parádní výkony. V této sezoně ukázal, že jeho další dominantní vlastností je hra s míčem, protože úspěšnost přihrávek se u něj vyšplhala na 93%! Škriniar díky své atletické postavě nešetří pohybem, hraje agresivně, ale vyhýbá se chybám.

Kalidou Koulibaly (Neapol)

Ondřej Pražák: Nejlepší jedenáctka by nebyla kompletní bez řízného stopera z Neapole. Právě on byl totiž nedávno vyhlášen Nejlepším obráncem Serie A.

Ondřej Linhart: Vládce vzdušného prostoru pokutového území Neapole. Carlo Ancelotti se na něho mohl spolehnout a fakt, že byl na své pozici nejlepší, dosvědčuje i individuální ocenění nejlepšího obránce Serie A.

Alessio Romagnoli (AC Milán)

Ondřej Linhart: Kapitán AC Milán to má složité, neboť bývá často přirovnáván k legendám klubu, jakými byli Nesta, Costacurta nebo Maldini. Alessio Romagnoli prožil bezpochyby svoji nejlepší sezonu v klubu, defenzivní čtveřici skvěle dirigoval a společně s brankářem Donnarummou se nejvýrazněji podepsal pod počtem nejméně inkasovaných branek klubu od sezony 2011/2012.

Giorgio Chiellini (Juventus)

Ondřej Pražák: Barzagli pověsil kopačky na hřebík, Bonucci předvádí nevyrovnané výkony a Rugani neměl dostatek prostoru. Byl to právě Chiellini, kdo držel obranu Juve na výši. Především díky němu dostal Juventus jen 28 branek, což byl zdaleka nejlepší výkon ligy.

Hans Hateboer (Atalanta)

Ondřej Pražák: Možná právě tenhle mladý Nizozemec je dokonalým odrazem úspěšné taktiky Gasperiniho týmu. Pravý či levý, obránce i záložník. V obranné činnosti se zlepšil a předvedl průměrně dva klíčové skluzy a vyhrál každý druhý hlavičkový souboj v zápase. Především ale nasázel pět branek a připsal si stejný počet asistencí, což z něj dělá v ofenzivní fázi neocenitelného hráče.

Miralem Pjanić (Juventus)

Ondřej Linhart: Střední záložník Staré dámy odehrál v Serii A 31 zápasů, což bylo i díky rotaci, kterou Max Allegri praktikoval nejvíce. Miralem Pjanić má za sebou povedenější sezony, nicméně na důležitosti v té letošní mu to nijak neubírá. Hře Juventusu dodával myšlenku a své spoluhráče zásoboval přesnými přihrávkami. Vadou na kráse jsou jen dvě vstřelené branky.

Josip Iličić (Atalanta)

Ondřej Pražák: Dlouho se o něm mluvilo jako o nenaplněném talentu. Ani v Atalantě to ze začátku nebylo ono. Letos ale Iličić ukázal, že je rozdílovým hráčem. Ležela na něm tíha ofenzivních manévrů Bergamaschi, takže Iličić tvořil, střílel, makal pro tým. Odměnou mu bylo 12 branek a šest asistencí.

Ondřej Linhart: Další Slovinec v sestavě. Výkony Josipa Iličiće rostly úměrně s výkony celé Atalanty. Ofenzivní hráč Bergamaschi měl v závěru vynikající formu a byl postrachem všech obran. Společně s Gómezem a Zapatou vytvořil nesmírně účinné trio v lecčems připomínající bájné trio Liverpoolu Salah, Mané, Firmino. Samotný hráč pak v sezoně nastřílel dvanáct branek.

Rodrigo De Paul (Udinese)

Ondřej Pražák: Asi si říkáte, kdo vůbec bude v téhle sestavě bránit. A De Paul to rozhodně nebude. V sezoně nastupoval na levém kraji zálohy i útoku a nejradši má možnost obcházet protihráče. Techniky na to má dost, rychlostně je rovněž skvěle vybaven. V Udinese se změnili trenéři a herní styl, ale byl to vždycky De Paul, na koho se mohli spolehnout. Nakonec zaznamenal 9 branek a 7 asistencí.

Aleksandar Kolarov (AS Řím)

Ondřej Pražák: Římané zažili hodně nepovedenou sezonu a především v obraně se jim vůbec nedařilo. Zkušený srbský obránce ale prožil po individuální stránce možná nejlepší ročník. Možná není nejrychlejší, ale vše vynahrazuje bojovností a zkušenostmi. Na levé straně prakticky neustále hrozil, vytvořil průměrně 1,6 klíčových nahrávek za zápas a táhl nezkušené mužstvo.

Ondřej Linhart: AS Řím se rozhodl dávat prostor mladým hráčům, ale zejména na kraji obrany si ponechal ostříleného borce Aleksandra Kolarova. Srbský zadák ukázal, že věk je jenom číslo a svými výkony na sebe opět upozornil velké kluby jako Atlético Madrid nebo Inter Milán. Kolarovovi vyprší smlouva příští rok a ve hře je i jeho návrat do domovského Bělehradu.

Alejandro Papu Gómez (Atalanta)

Ondřej Linhart: Také už to není žádný mladík, ale ve svých 31 letech zraje jako víno. Na Gómezovi stály už předchozí sezony a v té letošní se vypracoval do role nejlepšího nahrávače soutěže - celkem dvanáct asistencí. Svojí zarputilostí a menší postavou s nízkým těžištěm znamená problémy pro většinu defenzív. I jeho bude zajímavé sledovat v příštím ročníku nejen Serie A, ale také Ligy mistrů, kterou si argentinsko-italský fotbalista zahraje vůbec poprvé v kariéře.

Cristiano Ronaldo (Juventus)

Ondřej Pražák: Můžete ho milovat, můžete ho nenávidět. Ale jedno vám nebude. Schopnosti Ronalda totiž nezastavil věk ani přestup do jiné země. Hned v první sezoně v Juventusu totiž ukázal, že jeho nákup se Staré dámě vyplatil. Sice hráči jako Dybala nebo Costa nemůžou být spokojení, ale Ronaldo prostě Juventus táhl. Nasázel 21 branek, k tomu přidal osm asistencí a svou snahu deklaroval devětašedesáti (!) střeleckými pokusy.

Ondřej Linhart: Pavel Nedvěd, stejně jako mnohé další známé osobnosti italského Calcia, se nechal slyšet, že Cristiano Ronaldo zdaleka nebude střílet tolik gólů jako ve Španělsku a svým způsobem to byla pravda. Na druhou stranu Portugalec vstřelil 21 branek a byl nejlepším střelcem mistrovského klubu. Krom toho se Ronaldo stal jediným hráčem na světě, který získal mistrovský titul ve třech velkých ligách.

Fabio Quagliarella (Sampdoria)

Ondřej Pražák: Sympaťák ze Sampdorie se rozhodl pozastavit čas. Stejně jako to nejlepší "Barolo" i Quagliarella s časem zraje k dokonalosti. Že není jen do počtu, ukázal právě letos. S šestadvaceti góly se po právu chlubí titulem Capocannoniere.

Ondřej Linhart: Nejlepší střelec ročníku nesmí v nejlepší jedenáctce chybět. 26 branek na šestatřicetiletého veterána je úžasný počin.

Duván Zapata (Atalanta)

Ondřej Pražák: V Neapoli zavržený, v Udinese nadějný. V Atalantě ale rozhodující. Pod blahodárným vlivem trenéra Gasperiniho vyrostl tento kolumbijský útočník v neustálou hrozbu, mašinu na góly. Hlavou, levou, pravou, hrudí, čímkoli. Nakonec 23 gólů pro usměvavého bombera.

Ondřej Linhart: Duván Zapata měl velký potenciál už v předchozích štacích v Neapoli i Udinese, ale naplno rozkvetl až pod dozorem trenéra Gasperiniho. Kolumbijský snajpr dokonale zapadl mezi dvojici Gómez, Iličić a i díky jeho gólovému příspěvku, který činil 23 branek si v příští sezoně se svými spoluhráči zahraje prestižní Ligu mistrů.


Neapol - AC Milán 3:2 (2. kolo)
Hned druhé kolo nabídlo fantastický obrat Neapole proti AC Milán. Partenopei prohrávali po brankách Bonaventury a Calabrii už o dvě branky, jenomže hosté slibný náskok na San Paolo neudrželi a nakonec po dvou gólech Piotra Zielinskiho a jedné trefě Driese Mertense prohráli. A nešlo jenom o výsledek, utkání bylo delikátní z hlediska obou trenérů. Kouč Neapole Carlo Ancelotti dlouhá léta AC Milán úspěšně vedl, vyhrál s ním dvakrát Ligu mistrů a jedním z jeho svěřenců úspěšné éry byl i, dnes už bývalý trenér AC, Gennaro Gattuso.

Derby della Madoninna
Milánské derby je v Itálii vždycky velká událost a nejinak tomu bylo i tentokrát. Za zmínku stojí oba zápasy. První utkání hrané 21. října 2018 přineslo rekordní návštěvu v celé Serii A. Cestu na slavné San Siro si našlo 78 725 diváků, čímž byl překonán rekord, který dosud drželo Derby d'Italia mezi Interem a Juventusem. Samotný zápas zas tak velkolepou podívanou nepřinesl, Inter ho vyhrál nejtěsnějším rozdílem. Druhý zápas hraný 17. března 2019, to byla jiná písnička. Milánu patřila před zápasem třetí příčka, zatímco Inter byl čtvrtý. Mnozí se shodnou, že právě tento zápas znamenal předěl v tom, jestli se Rossoneri vrátí, nebo nevrátí do Ligy mistrů. AC prohrálo v krásném utkání 2:3, čímž zároveň odstartovalo nelichotivou sérii výsledků a pád tabulkou mimo pozice zaručující Ligu mistrů na které už se červenočerní nevrátili.

Inter - Empoli 2:1 (38. kolo)
Podobně jako v minulé sezoně si Inter Milán zajistil Ligu mistrů v poslední možnou chvíli. Zápas Interu s Empoli znamenal pro obě strany duel o všechno. Pokud by Nerazzurri nevyhráli, ztratili by Ligu mistrů, pokud by prohrálo Empoli, spadlo by do druhé ligy. Inter se ve druhém poločase ujal vedení, jenomže čtvrthodinu před koncem šokoval stadion Giuseppe Meazzy vyrovnávací brankou Hamed Junior Traoré! Inter potřeboval vyhrát a vedení si vzal o pět minut později zpátky, přičemž o výsledek se klepal až do vypršení nastaveného času. V něm milánský velkoklub zachránil skvělými zákroky brankář Samir Handanović. Inter si zajistil milionářskou soutěž, zatímco Empoli sestoupilo o patro níže.

BONUS: Atalanta - Empoli 0:0 (32. kolo)
Cože? Bezbrankový zápas v TOP výběru? Utkání Atalanty s Empoli vyvrací zažitá tvrzení, že pokud utkání skončilo 0:0, šlo o nudnou podívanou. Jistě, diváci se žádné branky nedočkali, zato však viděli rekordních sedmnáct zásahů brankáře Dragowskiho. Atalanta jeho branku doslova zasypala střelami, vyslala celkem přes čtyřicet pokusů, ale kýžený gól prostě nedala.


Jízda Atalanty Bergamo
Asi se budu opakovat, ale způsob, jakým se Atalanta v sezoně zvedla, mě fakt nadchl. Začátek sezony nemohl být horší, protože Atalanta nezvládla duely s Kodaní a vypadla z předkola Evropské ligy. A po delší dobu na hráčích ležela těžká deka. Postupem času se ale tým dokázal zvednout a předváděl jednu úžasnou show za druhou. Nakonec se stal nejlépe střílejícím týmem (77 branek!) a dostal se rovněž do finále Coppa Italia, přičemž z cesty odmetl i Juventus. Na Lazio sice Bergamaschi nestačili, ale přesto díky ofenzivní hře potěšili fanoušky a dostali se na třetí místo! Díky váhajícímu Interu tak budou poprvé za 112 let existence hrát Ligu mistrů.

Mihajlovićův efekt à la bolognese
Jak moc může změnit nový trenér? Boloňa je dokonalým příkladem, že dost. Pippo Inzaghi byl výjimečný hráč, to je neoddiskutovatelný fakt. Ale jeho trenérská kariéra se zatím jeví jako, a snad mi odpustí, tragédie. Boloňa pod jeho vedením získala za 21 zápasů jen 14 bodů a klopýtala k propasti. Doma dokonce prohrála 4:0 s jasně sestupujícím Frosinone. Tehdy si ale naštěstí činitelé tradičního klubu řekli dost. Do zbraně povolali Sinišu Mihajloviće a z něho se vyklubal zachránce. Nejenže Boloňa zvládla zlepšit obranu i útok, ale především měla výsledky. V sedmnácti duelech nasbíral energický Mihajlović s týmem 30 bodů a skončil na desátém místě! Bologna se také stala jediným týmem v první desítce, který se v ní udržel i přes záporné skóre (-8 gólů).

Nicolò Zaniolo - Nástupce Tottiho?
To je samozřejmě v případě Zaniola hodně předčasné, ale v něčem jsou si oba podobní. Zaniolo je právě po Tottim nejmladším hráčem AS, který v sezoně dokázal dát aspoň tři branky. Nakonec jich dal celkem 6. Inter ho před sezonou zahrnul do výměny Nainggolana, přičemž do té doby mladíka milánské Primavery téměř nikdo neznal. Především na podzim ale jeho hvězda rapidně vyletěla a Zaniolo se usadil v základu Římanů. Reprezentační trenér Mancini jej dokonce nominoval do áčka bez jediného startu v první lize!

Krzysztof Piatek - "pum, pum pum"
Atypická oslava střelby z pistolí se stala synonymem pro Krzysztofa Piatka. Před sezonou prakticky neznámý polský útočník začal italskou štaci ve velkém stylu a za Janov pálil jednu branku za druhou, což neušlo pozornosti milánského AC. To ho do svých řad získalo v lednu a kanonýr na své výkony z Janova směle navázal. Pistolero, jak se také útočníkovi přezdívá, zatížil konto soupeřů dvaadvacetkrát. Milánští tifosi už se teď těší na jeho další sezonu v červenočerném dresu.

Fabio Quagliarella - capocannoniere
Výkony Fabia Quagliarelly zas takovým překvapením nejsou. Italský veterán už ledaccos odkopal, ale aby někdo získal ve svých 36 letech titul nejlepšího kanonýra Itálie, to se zas tak často nestává. Quagliarella nastřílel úctyhodných 26 gólů a nechal za sebou i hvězdného Cristiana Ronalda. V podání italského veterána šlo jistojistě o výjimečnou sezonu, která už se nemusí opakovat. Sám hráč ale ještě nekončí, vždyť v této sezoně dal jasně najevo, že do starého železa v žádném případě nepatří.


ACF Fiorentina: návrat marnotratného syna aneb eufórii vystřídal šok
Toskánský celek prožil velice bídnou sezonu. Stefano Pioli dokázal čas od času s týmem vykřesat naději a dosáhl třeba na semifinále Coppa Itália, ale poté sedm duelů v řadě nevyhrál. Vedení klubu zareagovalo prohlášením, ve kterém kritizovalo trenéra Pioliho i kádr jako celek. Na to zase reagoval Pioli náhlým odstoupením. Vzniklou potíž přišel vyřešit oblíbený trenér Vincenzo Montella, který si nutně potřeboval napravit reputaci. A výsledek? Pod Montellou toskánský celek nevyhrál ani jednou, prohrál i v poháru a vstřelil v sedmi duelech jen jedinou branku! Tým úplně ztratil poslední zbytky sebedůvěry a o záchranu "bojoval" až do posledního kola, kdy unikl z pasti remízou s podobně tragickým Janovem. A oba bratři Della Valle pod tíhou zklamání svolili po sedmnácti letech k prodeji slavného klubu...

Mauro Icardi (útočník Interu Milán)
V loňské sezoně opanoval tabulku střelců celé ligy a byl dokonce vyhlášen jejím nejlepším hráčem. V té letošní je ale všechno jinak. Nikoliv však pro jeho výkony na hřišti, nýbrž kvůli jeho přístupu k vlastnímu klubu. Problémem se stalo vyjednávání o nové smlouvě, v jehož důsledku byla Icardimu odebrána kapitánská páska a samotný hráč pak odmítal za Inter vůbec nastoupit. Trenér Luciano Spalletti vyřadil Argentince z kádru a tento stav vydržel několik týdnů. Hráčova manželka a agentka v jedné osobě Wanda Nara, která stojí v pozadí všech potíží, se údajně nechala slyšet, že Icardi v Interu setrvá, ovšem nakonec se zdá, že je skutečně na odchodu. Zájem o argentinského kanonýra mají Real Madrid nebo Juventus.

Filippo Inzaghi (trenér FC Boloňa)
Někdejší vynikající útočník Juventusu nebo AC Milán se před sezonou ujal kormidla Boloni a vedení si od jeho služeb hodně slibovalo. Inzaghi předtím vedl nepříliš neúspěšně AC Milán nebo Benátky, kde to tak zlé nebylo. Angažmá v Boloni se ale směle může vyhlásit jako to nejméně povedené. Rossoblu pod jeho vedením hráli katastrofálně, navíc vůbec nedávali góly. Po dvaceti kolech měl tým na svém kontě jen dvě výhry a byl na sestup. V následujícím 21. kole utrpěl debakl 0:4 od Frosinone a to dlouho chráněnému Inzaghimu definitivně zlomilo vaz. Jeho nástupce Siniša Mihajlović se pak postaral o menší zázrak, když ve zbytku sezony získal úctyhodných 30 bodů a skončil na solidním desátém místě tabulky.

Pád Chieva
Chievu se přezdívá Mussi Volanti, tedy Létající Osli. V této sezoně ale Chievo rozhodně nelétalo, takže zbyli jen Osli. A to vlastně charakterizuje celou nedávno skončenou sezonu. Ta začala tím nejhorším možným způsobem - bodovým odpočtem za špatně vedené účetnictví. Kulantně řečeno. Nekvalitní a nezkušený kádr začal rychle ztrácet dech a moc mu nepomohlo ani střídání trenérů. D‘Anna, Ventura (u něj to bylo spíš jen tragikomické vystoupení ze stínů) ani Di Carlo nedokázali změnit osud Chieva. Nakonec se veronský celek potupně poroučí do druhé ligy s inkasovanými 75 góly, což je třetí nejhorší výsledek v prvních pěti evropských ligách. Chaos v Chievu dobře demonstruje právě Ventura, který se vzdal své pozice po čtyřech odehraných duelech a jediném bodu. A když vás jindy klidný veterán Pellissier veřejně v živém vysílání označí za zklamání, tak už musíte dělat něco vážně špatně.

Řím plakal při konci posledního gladiátora
AS Řím zažil hodně špatnou sezonu a místo toho, aby vedení potěšilo fanoušky nějakou dobrou zprávou k jejímu konci, nastal šok. Po delší debatě o prodloužení končící smlouvy AS Řím v polovině května na oficiálních stránkách oznámilo, že kontrakt s kapitánem De Rossim neprodlouží. Po osmnácti sezonách v týmu a 615 odehraných duelech fanoušci zčistajasna přišli o lídra, kapitána a tepající srdce klubu. Náhlé rozhodnutí se samozřejmě setkalo s prudkou nevolí tifosi nejen v Římě, ale prakticky po celém světě. Klub mu krátce po tiskové konferenci dokonce nabízel smlouvu podle počtu odehraných duelů (100 tisíc eur za zápas), ale to hrdý De Rossi už nepřijal. Výhrou nad Parmou se uzavřela další obrovská kapitola římského klubu. Poslední poklonu si však římský gladiátor rozhodně zasloužil mnohem lepší. Capitano Futuro je minulostí....


Také v letošní sezoně běhali po italských trávnících čeští hráči, byť s politováním musíme uznat, že nešlo o žádnou slávu. Nejvíce se očekávalo od Patrika Schicka (AS Řím). Vytáhlý útočník byl za minulou sezonu kritizován, ale jako omluva mu posloužil fakt, že s týmem neabsolvoval letní přípravu. Tentokrát to bylo jiné, Schick byl plně v přípravě, ale svůj stín překonat nedokázal a za celou sezonu vstřelil ve 24 zápasech jen tři góly. Znovu se tak spekuluje o jeho budoucnosti ve věčném městě a jednou z možností je přesun do AC Milán, kde by se mohl potkal se svým trenérem ze Sampdorie Marcem Giampaolem.

Ten v této sezoně vedl jiného českého hráče Jakuba Jankta (Sampdoria). Někdejší tahoun Udinese také nenaplnil očekávání a i když odehrál o jedno utkání více než Schick, prosadit se nedokázal ani jednou. Střelecky na suchu zůstal i Ladislav Krejčí (FC Boloňa). Pod trenérem Inzaghim dostával příležitosti od konce září do prosince, ale poté i v důsledku špatných výsledků vypadl ze sestavy a dlouho vůbec nenastupoval. Další šanci dostal pod Sinišou Mihajlovićem a od dubna odehrál plných devadesát minut celkem třikrát. Krom pár asistencí ale ničím nezaujal a také jeho osoba byla spojována s odchodem z klubu.

Téměř celou sezonu promarodil Antonín Barák (Udinese). V dresu Udinese se naposledy objevil po Vánocích na hřišti Spalu, ale pak se znovu zranil a do sezony už nenastoupil. Díru do světa neudělal ani Stefan Simić (AC Milán), který zahájil sezonu ve slavném červenočerném dresu, ale příležitosti se od Gennara Gattusa nedočkal. Simić nastoupil pouze do zápasu Evropské ligy s Dudelange, ve kterém uviděl žlutou kartu. Vedení klubu v lednu poslalo Simiće na hostování do Frosinone, kde český bek ale nenastupoval.


8 - přesně tolikrát orazítkoval v sezoně tyčku nebo břevno Ciro Immobile z Lazia.
11 - Číslo udávající počet gólů vstřelených hlavou jedním hráčem, jmenovitě Leonardem Pavolettim z Cagliari.
111 - Nejvíce faulů bylo odpískáno na Andreu Belottiho z Turína.
12 - Číslovka udává nejvíce asistencí v podání Alejandra Gómeze z Atalanty
26 - nejvíc gólů v sezoně zaznamenal Fabio Quagliarella ze Sampdorie.