Brazilský zápisník XXII. aneb Sedm kulí do Scolariho žákajdy

Tohle nečekal asi nikdo. První brazilské semifinále nabídlo rovnou jeden z nejpamátnějších zápasů fotbalové historie; domácí, jak známo, proti hladovým Němcům naprosto vyhořeli a výsledkem 1:7 vyrovnali nejhorší výsledek reprezentace v dějinách. Naše analýza se tak od zavedených standardů lehce odlišuje..


Brazílie - Německo 1:7 (0:5)

"To Bůh roní slzy," komentoval novinář brazilské mutace kanálu ESPN deštivé počasí v zemi poté, co se domácí tým protrápil k jedné z nejhorších porážek v historii mistrovství světa. Pohledy do tváří fanoušků, kteří mokli venku v tisícových davech, ale nebylo slyšet ani hlásku, kapitán David Luiz s pláčem se omlouvající do kamery, kouč Luiz Felipe Scolari beroucí veškerou vinu na sebe v zoufalé snaze ochránit hráče před pranýřováním.. Brazílie vsadila na tomto šampionátu na emoce, a její semifinálové představení bylo emotivní od začátku až do hořkého konce.

Ne že by bylo něco špatného na prožívání vypjatých okamžiků - nic nerozčílí fanoušky tak jako tým, kterému je jejich osud jedno. (Že Brazilci sendvičovitě obkládali odevzdané a trapné výkony uslzenými epizodami jako nějaký druh sociálního experimentu, teď vynechme.) Jenže i přes všechny pronajaté psychology, i přes veškerou práci "táty" Scolariho nakonec brazilský plán (byl-li nějaký) vybouchl takovým způsobem, že to nemá v dějinách obdoby. Pár hodin po finálním hvizdu to nyní vypadá, že oním plánem bylo prostě nahradit absenci dvou klíčových hráčů (Neymara v ofenzivě, Thiaga Silvy v defenzivě) právě nadšením, entuziasmem, bojovností, zaskočit Němce hned v úvodu. A tady se ukázalo, co je na tomto turnaji velkou Scolariho chybou (a kde je rozdíl mezi ním a například Louisem van Gaalem) - přehnaná důvěra ve vlastní systém a jeho schopnosti. Jako by se Brazilci podívali na výsledek přípravného duelu Německa s Kamerunem (2:2) a na jeho základě usoudili, že k oběma soupeřům mohou přistoupit podobně. Metodicky precizní Löwův tým ani nehrál na 100% a přesto zvítězil o šest gólů, což je.. groteskní.

Má vůbec smysl tento zápas hlouběji analyzovat? Prakticky vše může být řečeno ve formě několika stručných bodů. Kanárci vstoupili do utkání neukázněně, živelně, ale nadšeně; protože Scolari zůstal u klasického rozestavení 4-2-3-1, utvořili jeho hráči opět dvě rojnice na obou stranách hřiště, zatímco v záloze pobíhali zmatení pěšáci, neschopní vypořádat se s německou přesilou. Ofenzivní opory pobíhaly vepředu jako splašené atomy, místo aby však způsobně napadaly a dostaly tak soupeře pod tlak (což byl podle všeho Scolariho záměr), musely se v úvodních minutách vypořádávat se sérií nákopů z hloubi pole, protože tato Brazílie nemá zálohu. Nějaký náznak strategie byl znát v těch několika málo chvílích, kdy domácí drželi míč a Marcelo se stahoval doprostřed hřiště coby rozehrávač a pomáhal tak vytvářet jakousi iluzi přečíslení, ale žádná výhoda z toho nevzešla (a možná to ani žádný plán nebyl, Marcelo prostě jenom běhal tam, kde ho zrovna napadlo); zatímco evropský celek působil kompaktním a zkonsolidovaním dojmem, Brazilci byli na trávníku "rozlítaní" jako pětileté děti na pouti. Pozice hráčů? Pfff! Zodpovědnost? Hahaha. Vždyť co se nám, domácím, může stát? Potom stačilo v nevhodnou chvíli odběhnout na záchod a vrátit se za stavu 0:5.

Absence Neymara samozřejmě otupila brazilskou ofenzivu (jeho náhrada, Bernard, byl ve fyzických soubojích s dobře vybavenými Němci absolutně k ničemu, respektive byl by, kdyby je podstupoval), mnohem větší katastrofou se však ukázal trest pro Silvu a udělení kapitánské pásky Davidu Luizovi, který vytvořil stoperské duo s Dantem. Jednoduše řečeno - Luiz v obraně de facto vůbec nebyl, totéž platí i pro jeho kolegu, a o becích už jsme mluvili. Těch pár ofenzivních nápadů se rychle smrsklo na nákopy na Hulka motajícího se někde na levém křídle, zatímco Němci - posílení prezencí hladového Kloseho v útoku (ne jako proti Francii, kdy zasloužilý veterán brázdil ofenzivní zálohu) - naprosto suverénním způsobem ovládli zálohu (aby taky ne, když měli neustále převahu minimálně 4 na 2) a jejich pružná, sehraná formace soupeře dokonale eliminovala. Scolariho tikající systémová bomba detonovala už po pár minutách, a zbytek byl prostě jenom trapas. Trapný, strašlivý, strašlivě trapný trapas. Pokud je hřiště reálně rozděleno v poměru 20:40:20 (zfetovaná brazilská obrana - Němci - odstřižený brazilský útok), asi se dá očekávat jenom jeden scénář.

Od Kloseho rekordního gólu na 2:0 už vlastně není co rozebírat, vše totiž probíhalo jako přes kopírák. Brazilské bránění by se dalo označit za hrůzostrašné, kdyby Brazilci nějak bránili - jenže oni de facto hodili ručník do ringu po nějakých 20 minutách, vůbec Němce neatakovali, absolutně nevěděli, co mají dělat. Bez Silvy obrana neměla vůbec, ale vůbec žádnou organizaci, hráčům chyběla bojovnost, poskytovali Němcům neuvěřitelně obrovské kapsy prostoru kolem vlastního vápna; kolikrát vlastně dovolili neatakovanému soupeři střílet z nějakých 18, 20 metrů? Ve 4-2-3-1 mají být dva štítoví záložníci.. kde byli? Na hřišti určitě ne. Na pivu?

Pokud jste zápas neviděli a znáte kultovní sci-fi horor "Invasion of the Bodysnatchers", máte zhruba představu o tom, co Kanárci předvedli za "výkon": zombie, které se viděly poprvé v životě. Němci neměli žádný problém udržet míč v útočné třetině i proti trojnásobné přesile. O rozdílu v přístupu obou týmů pak poměrně zřetelně svědčí situace po gólu na 1:7, respektive reakce gólmana Neuera s Bastianem Schweinsteigerem; oba byli naštvaní, jelikož německá obrana tuto situaci vyřešila opravdu špatně. Jejich gestikulace po obdržené brance byla výraznější než ta Oscarova, který onu branku vstřelil.

To by k analýze mělo bohatě stačit, takže následuje pouze přepsaný souhrn poznámek:

"Pro Krista pána, kdo koho brání?"
"Oni jsou v devíti na vápně, všichni za míčem, a stejně nikdo nevystoupí proti Němcovi.. oni jim ten míč prostě nevezmou. V devíti na vápně. Stojí tam jak morový sloupy."
"Tolik místa k dorážkám jsem v profesionálním zápase ještě neviděl"
"Domluvte se nějak! Hýbejte se! Utvořte nějakou formaci!!!"
"Němci se po pauze čtvrt hodiny šetří a pak jsou během tří vteřin zase v gólové situaci.. Proč je nikdo neatakuje? Třeba Luiz? Vždyť je o 40 metrů jinde, než má být.. Tak proč tam je?"
"Fajn trénink pro Němce"
"6:0.. Ne že by Brazilci bránili špatně, oni tam prostě fyzicky nejsou."
"Vypadá to, jako by Brazilci hráli bez tří vyloučených hráčů"
"Tohle je urážka fanoušků"
"Němci si schválně nahrávají na pokrytý hráče a stejně o ten míč prostě nepřijdou.."
"Brazilští fanoušci fandí Německu"
"Vzpomněl jsem si na Německo - Saúdská Arábie 8:0"
"Nebo Arsenal - Slavia 7:0"
"Luiz :D :D :D"



(dz)


Individuální hodnocení nejvýraznějších postav zápasu:

Bernard
Měl to pochopitelně nesmírně těžké: na hřiště se dostal jako přímá náhrada za Neymara, což samo o sobě znamená břemeno kolosálních rozměrů. Nicméně tak jako tak - ať už byl Neymarův vliv na hru Brazílie v posledních dvou zápasech sebemenší, ani takovou níže posazenou laťku šikovný driblér ze Šachtaru nebyl s to překlenout. Jeho herní projev byl necharakteristicky bojácný a doopravdy postrádal jakoukoliv jiskru. Právě na Bernardovo konto potom připadala většina zkažených přihrávek uvnitř útočné třetiny.

David Luiz
Takhle vypadá kapitánská páska pro okrasu. Asi málokdo by si ještě před pár měsíci tohoto roztěkaného pohodáře v roli vůdce Seleçãa ani nedokázal představit, a konkrétně ti skeptici, kteří mu nevěřili ani po období intenzivního zrání pod vedením Josého Mourinha a Luize Felipeho Scolariho, si mohou dál mnout ruce. David Luiz se totiž včera ukázal být přesně tím "starým" Davidem Luizem, kterému byste kapitánskou pásku nesvěřili ani z legrace. Na triko mu lze pohodlně přišít čtyři ze sedmi gólů, přičemž nutno dodat, že ty zbylé tři pro změnu určitě neměl jenom tak nezainteresovaně pozorovat zpovzdálí. (Když už tedy nic jiného.) Luizův tragický defenzivní výkon nakonec nemohou vytrhnout ani solidní záblesky kreativity kdesi vepředu, neboť právě to býval často kámen ošklivého brazilského úrazu - respektive startér smrtících německých protiútoků.

Fernandinho
S Fernandinhem to na letošním světovém šampionátu bylo jako na houpačce: proti Kamerunu jako střídající hráč v mžiku kompletně proměnil tvář brazilské hry, pak se mu v osmifinále nepovedlo uspokojivě navázat, proti Kolumbii znovu leccos perfektně odřídil a včera... včera spolu s celou řadou svých spoluhráčů dopadl na pomyslné dno. Jeho extrémně laciná ztráta před čtvrtým gólem vystavila Brazilcům definitivní stopku - teprve od té chvíle už opravdu nemělo smysl pokračovat. A kdyby aspoň šlo o jedinou vadu na Fernandinhově výkonu, to však v žádném případě: záložník ManCity soustavně nestíhal utínat trasy přihrávek a v konečném důsledku nefungoval ku prospěchu ani jedné ze dvou složek.

Fred
Roku 1950 to byl brankář Barbosa, a potažmo bílá barva dresů, tentokrát se bude v Brazílii po dalším krachu na domácí půdě pohoršeně ukazovat prstem hlavně na útočníka Freda. Nejlepší střelec loňského Konfederačního poháru už na mistrovství světa nebyl ani svým stínem - to by pořád byla spíš pochvala vzhledem k tomu, co ve skutečnosti celou dobu (ne)předváděl. A ono přitom bohatě stačí projet si jenom takové "highlighty" jeho včerejší show: nejprve si dalším směšným skokem pokoušel vymodlit penaltu, pak vyslal na Neuera jeden spektakulární šouráček, následně se na něj pár minut bučelo pokaždé, jakmile se (výjimečně) potkal s balonem, a veškeré toto dílo potom symbolicky završilo střídání tak nějak za účelem hráčovy ochrany. O obětním beránkovi tohoto výbuchu, zdá se, opravdu nemůže být pochyb.

Marcelo
Tohle bylo věru bizarní, ne-li skandální představení levého beka Realu Madrid. Pokud o Brazilcích včera obecně platilo, že si semifinále přišli odkopat jako amatéři v neděli navečer Hanspaulku, Marcelo byl dokonalým ztělesněním tohoto přístupu. Jeho poziční hra byla vpravdě šokujícím způsobem ledabylá a de facto každé jeho rozhodnutí včetně veškerých centrů do vápna postrádalo jakýkoliv smysl. Uznávaný analytik Michael Cox nakonec Marcelovo vystoupení označil za "zřejmě nejhorší individuální výkon, jehož byl na mezinárodním poli svědkem", přičemž by prý Marcelovi mohl konkurovat snad jen Wayne Bridge, jehož učiněná kalamita kdysi Anglii proti Chorvatsku zatarasila cestu na Euro 2008.

Sami Khedira ***
Po prvních dvou zápasech skupinové fáze vypadl ze sestavy a mnozí jako by na něj zapomněli, přitom to včera byl právě madridský středopolař, kdo pro Německo odváděl po všech směrech nejužitečnější práci. Khedira možná nevybojoval tolik balonů, zato je však zvládal efektivně distribuovat i vyvážet. Pakliže to tedy před turnajem měl být spíše Mesut Özil, na kom bude stát produkce nápaditých finálních přihrávek, včera se téhle role s velkým úspěchem chopil inspirativní a ve finále "dvoubodový" Sami Khedira.

Miroslav Klose
I kdyby snad mělo jít pouze o další zmínku často propíraného střeleckého rekordu celých dějin světových šampionátů, zasloužil by si zde Miroslav Klose vypíchnutí - včera to ovšem ani zdaleka nebylo pouze o tom jednom historickém zásahu. Útočník Lazia hrál podstatně výše než minule proti Francii, a to mu jedině prospělo: Klose dřel jako kůň, opětovně inicioval veškerý německý presink a vytvářel kapsy volného prostoru jak pro Müllera, tak pro Khediru. Tento nadmíru poctivý výkon si onen bonus v podobě 16. gólu na MS bezpochyby zasloužil.

Toni Kroos **
Lídr včerejší tabulky "kanadského bodování" (2+1) se teď už definitivně vykoupil z předešlých klopýtnutí v dresu národního týmu. Kroosova rozehrávka byla včera správně časovaná, drzá i hbitá; další jeho dobře zahraná standardka zajistila Němcům nálepku tuplovaných mistrů těchto situací, z nichž nyní na turnaji skórovali už pětkrát; a konečně jeho dva góly byly ukázkou odhodlání a cílevědomosti. Přesně o taková individuální představení v srdci zálohy by se rád opíral každičký mistr světa.

Philipp Lahm *
Pokud velký univerzál fotbalového řemesla před turnajem vyjádřil zklamání nad svými vlastními výkony, po včerejšku by jeho svědomí mělo být zase klidné. Takhle... ona jeho přítomnost v defenzivní linii Německu rozhodně prospěla už posledně, teprve nyní to však byl ten pravý, po všech stránkách stoprocentní Philipp Lahm. Na jednom konci hřiště přeci vystřihl jeden z nejelegantnějších skluzů, jaké jsem kdy viděl, zatímco na útočné polovině se finálními pasy zpříma podepsal pod dva německé góly a s inteligentní ofenzivní podporou se Thomasi Müllerovi nabízel tak nějak průběžně.

Thomas Müller
Teprve 13. hráčem, jehož střelecký účet na mistrovství světa již dál nehovoří řečí jedné jediné cifry, se včera stal fenomenální Thomas Müller. Stále teprve 24letý ostrostřelec byl po menší odmlce opět tím neúnavným rváčem, který se rád pohybuje na hraně (viz jeho souboje s Davidem Luizem), a přitom stěží polevuje v intenzivním terorizování soupeřových obran. Včera si Müller dokázal pravidelně vyhovět s Lahmem, Kroosem, Khedirou (se všemi těmito spoluhráči si vyměnil alespoň 10 přihrávek) a nakonec i se střídajícím Schürrlem, pro něhož v závěru luxusně připravil jeden z nejhezčích gólů turnaje.

Legenda: hvězdičky označují hvězdy zápasu - čím víc jich daný hráč u svého jména má, tím víc podle nás zazářil.

(td)