Brazilský zápisník X. aneb Balkánská kletba po bosensku

Obsahuje i podcast. Po včerejšku se v dějišti mistrovství světa bude zuřivě vykládat o další křivdě, která o naději bojovat do poslední chvíle o postup připravila výběr Bosny a Hercegoviny. Čerstvých debatních témat se ale najde vícero: Němci s Ghaňany sehráli vpravdě úchvatný zápas, zatímco Argentinci málem ztratili s Íránem...


Argentina - Írán 1:0 (0:0)

Příznivci defenzivního fotbalu si museli s postupem brazilského šampionátu zoufat. Každý zápas přinášel moře gólů, žádná obrana nevypadala nijak zvlášť pevně... Až došlo na utkání Íránu. Ten už v úvodním duelu s Nigérií ukázal, že pod Carlosem Queirozem přijíždí s cílem frustrovat s propracovaným bráněním kohokoli, kdo se mu postaví do cesty. Že to však odnese i Argentina, čekal jen málokdo.

Úvod utkání přitom ještě vypadal slibně. Argentina nastoupila v rozestavení 4-3-3, přesně jak si Lionel Messi přál, a jasně dominovala. Mačkala svého soupeře jako citrón a znemožňovala i jakékoli náznaky protiútoků. Není náhodou, že v prvních čtrnácti minutách Írán zaznamenal neuvěřitelné čtyři úspěšné přihrávky . A když už se zdálo, že Albiceleste ve své snaze upadají, provedl Lionel Messi první geniální věc večera: nečekaně jednoduchou kolmou přihrávkou rozebral íránský blok a poslal Higuaína do velké šance tváří v tvář Haghighimu. Střelec Neapole však zklamal, stejně jako v celém zbytku utkání.

Co pak následovalo, už ovšem byla jiná písnička. Queirozovi svěřenci se zvláště díky skvělému Dejagahovi, jenž vedle zodpovědného bránění Messiho byl u tří z šesti íránských šancí, zmátořili i směrem dopředu a začali Albiceleste pořádně frustrovat. Sám portugalský stratég koneckonců totéž dokázal již v roce 2008, kdy připravil hráče Manchesteru United na Messiho Barcelonu podobně dokonale a mohl pak v semifinále Ligy mistrů slavit postup za výhru 1:0.

I když Íránci zaznamenali za první pětačtyřicetiminutovku jen čtyřicet přihrávek, stejně si vytvořili několik nebezpečných příležitostí, zvláště po standardních situacích, jež Argentina bránila zoufale nedůsledně. Jako by snad nevěřila, že i ve čtyřech lidech se dá vepředu při skrumáži v šestnáctce ohrozit branku. Na druhém konci hřiště Írán skvěle zahušťoval střed hřiště a tlačil soupeře do stran, kde není ani zdaleka tak silný. Samotní Higuaín s Agüerem neměli nárok na dosažení některého z centrů, které ani Zabaleta a zvláště velmi nepřesný Rojo nebyli schopní do šestnáctky z krajů hřiště dodat.

Kdo věřil v poločase ve změnu argentinského výkonu k lepšímu, musel být pořádně zklamán. Naopak Team Melli herně rostl s každou odehranou minutou, dokonce se jevil i lépe fyzicky, a Sergio Romero byl až nečekaně často v permanenci. Jeho zákrok po Rézově hlavičce se dokonce řadí do ranku prvotřídních a to ještě chvíli předtím Queirozovi svěřenci marně po srbském rozhodčím Mažićovi požadovali odpískání pokutového kopu, kdy Zabaleta podcenil souboj s Dejagahem a místo unikajícího míče sestřelil právě hráče Fulhamu. Po zápase si sám Queiroz neodpustil zmínku o tom, že na hřišti byli dva lidé, kteří v konečném důsledku udělali rozdíl: Lionel Messi a právě rozhodčí Mažić.

Nezbývá než dojít právě ke klíčovému momentu Messiho geniality. Předcházelo mu o čtvrthodinu dvojité střídání, kdy Higuaína s Agüerem nahradili Lavezzi s Palaciem, kteří skomírající ofenzivu Albiceleste mimořádně pozvedli. Byl to nakonec malý útočník PSG, kdo si připsal přihrávku na jediný gól večera, přidal k tomu i jednu další vytvořenou šanci a tři úspěšné průniky přes hráče soupeře. Kritici Messiho "líné" hry (proti Íránu naběhal 7773 metrů) už už jásali, že budou mít o čem psát, jenže to by nebyl Messi, aby jim škodolibou radost ještě nezkazil, když v 91. minutě dokázal zpoza šestnáctky skórovat parádní ranou na zadní tyč, přestože před ním stálo seřazených všech jedenáct Íránců.

Jak symbolické, že o chvíli předtím již tribuny stadionu Mineirao opustil Diego Maradona. Messi nakonec nepředvedl moc, ale předvedl dost. Dost na to, aby po zápase podstoupil s lehkým srdcem tento mediální humbuk, který však snadno mohl být mnohem větší. Íránu nakonec k bodům nestačil ani sveřepý týmový výkon, ovšem dojem zanechal velkolepý. Sabellův celek naopak má stále na čem pracovat, jen samotný Messi jej v cestě za titulem nezachrání, jakkoli zatím mistrně ukazuje opak.

Perlička na závěr: V případě výher 1:0 jak v zápase Argentiny s Nigerijci, tak Íránu s již vypadnuvší Bosnou a Hercegovinou by všechna dílčí kritéria o druhém postupujícím byla k ničemu. Mezi Íránem a Nigérií by musel rozhodnout až hod mincí! Dost možná tak Peršanům k postupu ze skupiny bude stačit jeden jediný vstřelený gól.

(mk)


Německo - Ghana 2:2 (0:0)

První utkání Německa, které bez větších problémů rozprášilo dalšího evropského fotbalového velikána z Portugalska, dosud patřilo k největším ozdobám turnaje a každý tak netrpělivě očekával, co družina Joachima Löwa předvede proti nevyzpytatelné Ghaně.

Dalším velkým otazníkem bylo možné využití Matse Hummelse, jenž předchozí utkání vinou problémů se stehenním svalem nedohrál, nakonec se však proti černým hvězdám opětovně postavil do stoperské dvojice vedle Pera Mertesackera - DFB-Team tak vsadil na staré známé pravidlo a do základní sestavy po vítězném střetnutí vůbec nezasahoval.

Hned od prvotního rozehrání se začalo podle německých not: Nationalelf držela častěji mičudu na svých kopačkách, pohodlně s ním kombinovala, ovšem při přechodu na soupeřovu polovinu se jen velmi těžko dostávala přes flexibilní obranný val Ghany, nebezpečných situací tím pádem bylo k vidění opravdu pomálu. To si můžeme ostatně dokázat na tomto dashboardu.

Velkým otazníkem, podobně jako proti Portugalcům, měla být německá obrana, zejména pak oba neortodoxní kraje, kde se představili hráči (Boateng a Höwedes), kteří dokonce společně za mládežnické reprezentace nastupovali uprostřed defenzivy. Zpočátku to byl hlavně Christian Atsu, který letos z Chelsea hostoval ve Vitesse Arnhem, jenž působil z ghanského pohledu na pravé straně, kdo svému primárnímu strážci Höwedesovi přidělával svou rychlostí nemalé potíže, ovšem během prvního dějství z toho africká ekipa nic nebezpečného nevytvořila.

Celkově úvodních čtyřicet pět minut připomínalo spíše šachovou partii dvou zkušených mazáků, kdy ani jeden nechtěl tomu druhému zbytečně odkrývat možné nedostatky, raději se tak soustředil na zadní vrátka a směrem do ofenzivy se příliš nenutil. To naprosto ukázkově platilo pro Němce, kterým očividně vadilo i nepříznivé klima (zhruba 30 °C doplnila až 60 % vlhkost vzduchu).

Z německého pohledu, na rozdíl od prvního duelu, zdaleka tolik nefungovalo ani prolínání jednotlivých hráčů, což platilo zejména pro Mesuta Özila, který se během prvního poločasu prakticky nedostal do hry. Daleko více byl při tvorbě hry vidět Toni Kroos, který se, jak je jeho dobrým zvykem, ujímal i rozehrávání standardních situací. Přínos obou hráčů německé hře můžeme vidět zde.

Druhé dějství snadno navázalo na konec toho prvního, avšak to platilo jen pro prvních pár minut. Jako blesk z čistého nebe nejprve po rychlé akci udeřil Götze, který byl sám překvapený, že se mezi dvěma stopery dostal k míči. Prakticky z totožné akce, jen o pár minut později, však srovnal André Ayew, jenž podobně jako německý protihráč rozhodně nepatří mezi nejvyšší hráče, čerstvý Mustafi (nahradil zraněného Jérôme Boatenga, jehož podle pozdějšího vyjádření německé družiny trápily svalové potíže) však křídelníka OM pouze stínoval a rázem jsme měli opět srovnáno. Obrana DFB-Teamu tak inkasovala z dost možná nejméně pravděpodobné situace - hlavou.

Hodně důležitou úlohu hrál pro Ghanu ve středu pole Muntari, který bývá na klubové úrovni často přehlížený, ovšem za reprezentaci podává pravidelně skvělé výkony. To ostatně znovu dokázal proti Němcům, když si skvěle plnil defenzivní povinnosti, ale navrch dokázal být i jedním z nejvíce nebezpečných ghanských hráčů pro soupeřovu branku. Vyjma tradičních dalekonosných pokusů vytvářel šance pro své spoluhráče, což ideálně dokumentoval ukázkovým vysunutím Asamoaha Gyana, který následně zachoval chladnou hlavu a otočil průběžný stav pro černé hvězdy.

Německý stratég Joachim Löw neměl dvacet minut před závěrečným hvizdem na výběr a na trávník poslal Miroslava Kloseho s Bastianem Schweinsteigerem (nahradili Götzeho a zcela vyčerpaného Kdediru). Tento tah se později ukázal jako rozhodující. Bývalý útočník Werderu Brémy nebo Bayernu Mnichov si okamžitě stoupl do vápna, čímž na sebe chtě nechtě přilákal pozornost dvojice protihráčů a ofenzivní spoluhráči rázem měli daleko víc prostoru. Svoji největší sílu pak Klose prokázal hned prvním dotekem (!) při standardce: Kroos rozehrál míč od rohového praporku, Höwedes jeho centr prodloužil a zkušený rutinér už měl na zadní tyči snadnou úlohu - Klose tak vyrovnal dosavadní prvenství Ronalda a na mistrovství světa už zaznamenal úctyhodných 15 tref do černého! Německý střelec je pak teprve třetím hráčem, který skóroval na čtyřech mistrovstvích světa (ještě Pelé a Uwe Seeler).

Druhá půlka potom jakoby navázala na první německé vystoupení na turnaji, hrálo se nahoru dolu a jedna zajímavá šance střídala druhou. Hlavně Ghana střílela opravdu z každé pozice, ovšem ani jeden brankář, vyjma gólových situací, prakticky zasahovat nemusel.

DFB-Teamu po svém příchodu kromě Kloseho výrazně pomohl také Schweinsteiger, jenž se okamžitě zapojil do tvorby hry, neustále si žádal míč, rozehrával volné přímé kopy a za svůj relativně krátký pobyt na hřišti vybojoval na ghanských hráčích hned několik nedovolených zákroků. Pro následující utkání se Spojenými státy americkými očekávám oporu mnichovského Bayernu na hřišti od první minuty a nedivil bych se tomu ani u nesmírně aktivního Kloseho.

Ghana podle očekávání celé utkání spoléhala na rychlé kontry, k čemuž má naprosto vhodné typy hráčů a zejména Harrison Afful byl na pravém kraji obrany doslova k neutahání - kromě neustále podpory ofenzivy si však naprosto spolehlivě plnil i defenzivní úkoly. Afful momentálně působí v Espérance Tunis a vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se po světovém šampionátu poroučel za lepším. Pravý bek možná trochu překvapivě zastínil i mnohem známějšího Kwadwo Asamoaha, který se tentokráte do hry až tolik nedostával.

Podobně jako se vydařila německá střídání, měl při této činnosti šťastnou ruku i Akwasi Appiah, jenž poměrně brzo (psala se 52. minuta) poslal místo nevýrazného Kevina-Prince Boatenga do hry Jordana Ayewa, jenž navázal na dobré představení ze zápasu s USA a prakticky neustále byl pro Němce hrozbou. K několika střeleckým pokusům však přidal i spolehlivou práci směrem dozadu.

Hodně propíraným tématem před samotným začátkem utkání byl bratrský souboj Boatengů, ovšem také vzhledem k tomu, že oba byli ve svých týmech prvními střídanými hráči (Jérôme vinou zranění), se společně mnohokrát nepotkali. Jeden vzájemný souboj "na ostří nože" se odehrál před vápnem Německa, ale vítěze nepřinesl. Právě Nationalelf pak může nucené střídání mrzet, protože náhradník Mustafi byl právě tím, kdo nedokázal ubránit o poznání menšího Andrého Ayewa...

Německo tak navázalo na dlouhodobou statistiku, když pouze jednou jedinkrát na mistrovství světa vyhrálo svůj druhý zápas, k tomu můžeme připočítat jednu porážku (proti Srbsku na MS 2010) a hned čtyři nerozhodné výsledky.

(jv)


Nigérie - Bosna a Hercegovina 1:0 (1:0)

Světové šampionáty nadále nepřejí balkánským, respektive samostatným postjugoslávským celkům. S čestnou výjimkou v Chorvatsku z roku 1998 to je zatím z jejich strany doopravdy jen a jen o selhávání. Samotní Vatreni se ostatně letos ocitají na pokraji čistého hattricku skupinových selhání; Srbsko s Černou Horou vybouchly na MS 2006, aby pak samotní Srbové sice slavně skalpovali Němce, avšak záhy opět nenaplnili očekávání postupu ze skupiny.

Bosňané se nyní stávají alespoň obrysovou kopií jich všech. A jakkoliv se všude bude v první řadě brečet nad neofsajdem Džeka (a případně na rozhodčí tak nějak vcelku), faktem zůstává, že i ta výhra 1:0 odpovídá. Otázkou sice je, jak by se utkání vyvíjelo, kdyby se ten Džekův zářez z 20. minutě neanuloval, nicméně takový je občas fotbal - a pokud vás na světovém šampionátu podobným způsobem zlomí jeden okamžik (právěže!) zkraje zápasu, není s vámi něco v pořádku.

Džeko byl očividně rozhozen až běda, což se útočníkovi světových parametrů stávat jednoduše nesmí; Pjanić se taky probral spíš až ve druhé půli (i když o to impozantněji); a konečný střelecký výkaz by o skutečném dění na place nemohl lépe vypovídat - 20:20. Celé to bylo úchvatně vyrovnané, přičemž Nigérie měla Emenikeho jakožto přeci jen nejvýraznější individualitu dnešního nočního klání.

Že se útočník Fenerbahce blýskl obratem o celých 180 stupňů, to však budeme podrobněji řešit až v podcastu; na tomto místě se spíše sluší pochválit Super Eagles jako kolektiv. Přesně ten výborně pracující mančaft, který fanoušek africké kopané tolik důvěrně znal z loňského Afrického poháru národů, kde Nigerijci vybojovali zlato.

Mikel se tentokrát na rozdíl od zahajovací bitvy s ničím moc nezdržoval a byl tím správně dynamickým dirigentem; Onazi si za ním odvedl skvělý standard, stejně jako Džekova permanentní přítěž jménem Omeruo; a Musa minimálně před pauzou vytrvale terorizoval bosenskou defenzívu svými diagonálními běhy skrz naskrz celou útočnou polovinou.

Obecně co se útočné fáze týče, nigerijská strategie byla velmi prozaická, ale v rámci možností účinná - prostě nakopni balon za obranu, tam si ho najde Musa/Emenike, podrží ho, počká si na spoluhráče, rozdá to... a často se i určitým způsobem zakončí. Ideálka.

Jediné, co by se možná dalo mimořádně kompaktním a uvědomělým Nigerijcům seriózně vytknout, byla jaksi chybná identifikace Medunjanina jakožto zcela nulové hrozby. Dokud se konečně neprobral Pjanić (který si vzal pod palec tvorbu veškerých šancí spíš až po změně stran), byl to totiž právě defenzivněji laděný středopolař s vtipným plnovousem, kdo tam rozdával jednu nebezpečnou kolmici za druhou. Důvod byl jednoduchý - vždy měl před sebou moře prostoru, neboť se soupeři raději soustředili na Pjaniće s Misimovićem.

Takto především Misimović nebyl tak úplně vidět (až na tu skoroasistenci Džekovi) a po většinu času z Bosňanů zas a znovu nejlépe působil Hajrović, jehož po Argentincích dokonale nezvládali bránit ani Nigerijci. Jeho silnější levačka, čili ta noha "uvnitř" hrací plochy, nadále zůstává být záhadně nečitelná - stejně tak ale ve finále spíše neefektivní, ať už vlastní vinou nebo zrovna kvůli spoluhráči.

To byl celkově takový bosenský evergreen včera. Tutovek se urodilo ažaž, ale ta střelba! Víc nepřesných či v lepším případě propagačních pokusů v jednom jediném utkání, to aby člověk pohledal. A právě proto si BiH za svůj neslavný debut na MS skutečně může v první řadě sama...

(td)


Podcast #10

• Potěšili... Emmanuel Emenike (NGA), Ashkan Dejagah (IRN) (1:43 - 4:23)
• Zklamali... Kevin-Prince Boateng (GHA), Pablo Zabaleta (ARG) (4:24 - 6:50)
• Preview BEL - RUS: Kolik změn chystají Capello s Wilmotsem? (6:51 - 17:16)
• Preview ALG - KOR: Ve jménu flexibility (17:17 - 24:46)
• Preview POR - USA: Bitva dvou lazaretů (24:47 - 35:18)