Brasil 2014 - Jedenáctka 9.

Jedenáctka je tentokráte čistě "honduraská". Proč? Tato země by mohla být fotbalu zaslíbená. Je bláznivá a zároveň neuvěřitelně vážná. Je sladká a hořká, je to noc a den fotbalu během devadesáti minut trvání jediného utkání. Ale také hodiny a hodiny před samotným zápasem, po jeho skončení, plné debat, diskuzí, hádek a nadějí, zklamání. Honduras a jaký byl nebo jaký je? Zde je svědectví přímo z místa činu.

1. Proč země fotbalu zaslíbená? Znáte snad jinou, kde se v době konání utkání kvalifikace vyhlásí den volna pro všechny státní zaměstnance a doporučí se soukromému sektoru, aby udělal to samé? Nebo alespoň poslali páni podnikatelé své zaměstnance domů dvě hodiny před zahájením utkání tak, aby stihli začátek? A když již "mužstvo všech" postoupí přímo do závěrečných bojů se doporučení mění v zákon.

2. V Hondurasu jsou příznivci národního týmu všichni. Říkají si "jugador numero 12", neboli hráč číslo 12. Bankovní společnost jménem FICOHSA se toho chytře ujala a již od roku 2008 prodává dresy s číslem "12". A nejen dresy, také čepice, ručníky, klíčenky, prostě všechno.

3. Týdny před každým zápasem začíná kampaň, ve které se celá země vyzývá obléct dres národního týmu. A tak v den konání utkání jdete do banky, supermarketu, na berňák, na ministerstvo, vlezete do autobusu, taxiku, hotelu, restaurace, prostě všude, a uvidíte jen a jen modrobílé barvy. BICOLOR, dvoubarevní, modrobílá, Honduras. Všichni jsou oblečeni v dresu Hondurasu.

4. Jediný Pivovar se jmenuje CERVECERÍA HONDURENA. Má monopol a vaří čtyři druhy piva: Imperial, Port Royal, Barena a Salva Vida. A právě to poslední pivo se stalo symbolem všeho fotbalového dění v této zemi. V překladu se jedná o "Záchranu života", ale také o "záchraný kruh". Prostě a jednoduše - je to jediný alkohol, který v životě pomůže, život ti zachrání. Ať je tedy požehnán. Salva Vida.

5. Honduras se probojoval na MS poprvé ve své historii v roce 1982. Ve skupině uhrál dva body, remizoval se Španělskem a Severním Irskem, prohrál s tehdejší Jugoslávií, a málem postoupil. I tak se jednalo o obrovský úspěch a tehdejší prezident, pan doktor Suazo Cordoba, podepsal jeden velice zajímavý dekret. Od tohoto úspěchu je nařízeno jmenovat a oslovovat všechny fotbalové trenéry titulem profesor. Nejen v repre, také v lize. A tak tedy již 32 roků slyšíme "profe sem a profe tam". I když maximálně dokončili šestou třídu základní školy...

6. Jak vypadá liga nebo vůbec struktura soutěží v této zemi? Tak máme zde jedinou celostátní soutěž, údajně profesionální. Hraje v ní deset celků. Motagua a Olimpia jsou z hlavního města Tegucigalpy, Real Espania a Marathon ze San Pedro Sula, které je průmyslovým centrem země, Vida a Victoria jsou z La Ceiby, na pobřeží Karibského moře. Následuje Platense z přístavu Puerto Cortés, Real Sociedad z provinčního města Tocoa, jisté Parrillas One z El Progreso a Savio ze Santa Rosa de Copán.

7. Prvních osmnáct kol je "zahajovacím turnajem", dva týmy postupují přímo do jakéhosi semifinále, třetí hraje se šestým a čtvrtý s pátým. Doma a venku, v případě remízy postupuje ten, kdo se po 18 kolech umístil výše. A tak dále, a tak dále, až se dozvíme kdo ten titul vlastně vyhrál. Ano, máme mistra, ale to vůbec nic neznamená. Přijde "závěrečný turnaj", dalších 18 kol, o postup do boje o titul to samé, vše nanovo, ale v boji o záchranu se body sčítají. A tak se lehce může stát, že sestupující bude hrát o titul. Nebo se dokonce stane mistrem...

8. Rivalita. Honduras je zvláštní zemí. Je sice součástí Střední Ameriky, ale neexistuje zde nějaká láska k Salvadoru, Guatemale, Nikarague, o Kostarice ani nemluvě. Prostě je to asi tak podle našeho vtípku: soused má kozu, já ne. Závidím mu ji, nemám na vlastní, tak ať mu ta jeho chcípne. A jsme si "fiftyfifty".

9. Ale vraťme se národnímu týmu, chloubě země. Fotbal se zde jí, pije, dýchá, žije. Jedno slovo proti národnímu týmu může znamenat vlastní smrt. Bez přehánění. Monopol na přenosy má TVC, tam všemu a všem poroučí jistý Salvador Nasralla. Nikdo jiný nemá právo. Já se dívám na fotbal bez zvuku. Je to o ničem, ale vstupte na jeden z vyhledávačů internetu a poslechněte si. A pochopíte...

10. Honduras na MS 2014 propadl na celé čáře. Po boku Austrálie a Kamerunu se jednalo o tři nejslabší celky tohoto šampionátu. I tak byl návrat normální součástí běžného života. Objetí, selfie fotky, slova uznání. Poslední, předposlední? Nezájem. Již dnes se žije prvním přípravným zápasem, s Kubou. Nikdo neví, kde, v kolik hodin. La Ceiba, San Pedro Sula, možná Tegucigalpa. Ale i tak "Adelante seleccion", kupředu národní týme.

11. Asi je to tak nej... S jedním neúspěchem, ani s druhým, případně třetím, život nekončí. Naopak, je zapotřebí bojovat. Snad právě proto si Honduras zaslouží naše uznání. "Ať jsem bit, jen když se peru!"