Brankář Buffon se vrací do italské reprezentace

Zda se, ze ta iniciativa prisla od vedeni italske reprezentace. Navic jeste neni na miste plest tu svoji zhrzenou idealistickou zkusenost idolismu. Je pravdepodobne, ze se Buffon v techto zapasech rozlouci a pokracovat nebude. V tom pripade to bude vecna ukazka kultury, ktera si je vedoma, ze jejimi nosnymi sloupy jsou vyjimecni jedinci a temto vyjimecnym jedincu poskytne dodatecne zaslouzenou pozornost. Tenhle ideologicky pristup je paradoxne ve sve podstate velmi lidskym pristupem a pozitivnim zpusobem harmonizuje krehke vazby jedince a spolecnosti v proudu neustaleho casoveho nahrazovani a nihilizovani vyznamnosti pritomnosti. Pristup ocitajici se mimo cas s narokem na to ustanovit osobnost Buffona jako pevny bod historie. Od takoveho druhu mysleni se odviji vsechno, i dulezitost a poetika toho nejposlednejsiho cloveka, ktery k takove tradici patri (tohle nejlepe dokumentuje obsah Pasoliniho filmu). Ale tohle anticke mysleni muzu v nasi spolecnosti tezko ocekavat v ostentativnich vedomych projevech. Pouze latentni krestanstvi a ateismus nasi spolecnost rozdelily na cynicka pozitivisticky materialni individua, kterym je jakykoliv existencialni duchovni zapas cizi a tak je kazdy nahraditelny a nas prostor na konci prost osobnosti, kdyz se predtim osobnostem neprikladal spravny vyznam. Uz jsem si zvykl. Jagruv zapas se sebou samym tak asi ztezi pochopis. Mimochodem jsou to prave ty kultury, v niz jsou dozvuky antiky ci suroveho krestanstvi nejhlasitejsi, ktere momentalne maji na fotbalovem poli nejvetsi uspech. Jde to citit u Realu, u Atletica, u Juventusu, u Bayernu a konecne pronikave take u barcelonske fotbalove kultury, ktera Messiho treti dite okazale ztotoznila se sebou samou a Messiho korunovala na svem vlastnim vyznamovem poli na krale, tedy nejvyssiho svetskeho cloveka pod samotnym bohem. Dulezity je tam ten buh. To nebylo mysleno jako hricka, ktera se casto objevuje u nas - Messi je buh - naopak to bylo neseno v daleko vaznejsim tonu. Rikalo se tim - jsme spolecnost, nad kterou a kterou spojuje buh, a ty jsi jim nas vyvoleny. Nebojuj za sebe, ale za nas vsechny. Kdyby byl Messi buh, nebylo by mu rovno. V sobe samem jedinem by nikdy nemohl nalezt smysl. Ale nalezl ho v jinych, v cele spolecnosti jinych, kterym svym vykonem daroval radost a silu do dalsich dni. Tohle je na te nejvyssi urovni poslani fotbalu. Jeho propojenost s realnym zivotem masy, kteri skrze nej ziji tolik potrebne anticke pribehy vitezstvi, prohry, slavy a tragedie. Fotbal je v tomhle pripade pristupnejsi umelecka forma. Je skoda, ze u nas tahle mytika neni. Jedinci jsou na vsechno sami. Jejich sily nejsou vzyvany, ale neustale zpochybnovany. Takova spolecnost je pak spolecnosti latentnich osobnosti a ne osobnosti opravdovych. Protoze samotna kvalita na osobnost nestaci, osobnosti musi pomoci vira druhych, tech kteri pochopi, tak aby se osobnost mohla sebepotvrdit. V Italii chteji vytleskat toho sveho hrdinu. Chapu, ze bys radsi, aby mel jeho konec prumerny, melancholicky, az nicotny nadech.

Tak u Jágra to trapné je, ale u Buffona bych neřekl. Chtěl skončit po MS, ale vůbec se nepočítalo s tím že by jeho poslední zápas měl být proti Švédsku ve kvalifikaci. Ted je jednoznačně dáno že po přátelských duelech na 100% ukončí reprezentační kariéru.