Asijská Liga mistrů: Vše ve stínu rvačky
Relativně pohodový postup favorita versus neklidný dvojzápas s překvapivým vyústěním. V rámci Asijské Ligy mistrů opět bylo na co se koukat, a výsledkem je historicky první finále, do něhož zároveň vyšlou své reprezentanty svazy Korejské republiky a Kataru...
I kdybyste se chtěli od asijského kontinentu totálně izolovat, podstatné události minimálně prvního střetnutí katarského Al Saddu s korejským Suwonem vám přesto nemohly uniknout. Tresty pro ex-marseillského Nianga, Kadera Keitu, známého z angažmá v Lyonu či Lille, nebo Stevicu Ristiće, jehož jméno si možná labužníci spojí jak s makedonskou reprezentací, tak s loňskou Permí - ty zkrátka budily pozornost. Ještě neuvěřitelnější mi potom připadá, co je zapříčinilo a jaké důsledky měly na odvetu...
Začneme ohnisky konfliktu, který vyústil v pět "banů" (krom těchto hráčů i pro katarského trenéra brankářů a jednoho řadového kouče ze Suwonu). Na úplný úvod uvedu, že i opravdoví znalci asijského fotbalu, pardálové novinářského řemesla, nad něčím takovým kroutili hlavou: takže něco takového na tomto kontinentě vskutku není běžné. To jen aby nedošlo k mýlce. Každopádně udála se jedna nefér věc, když hráči Al Saddu (deset minut před koncem a za stavu 1:0 ve svůj prospěch) zapomněli na nepsané pravidlo, že se po zakopnutí balonu v zájmu ošetření zraněného odevzdává balon postiženému; a tak Niang po Keitově ignorantské přihrávce co nevidět pelášil sám na brankáře Suwonu, který přitom v době Senegalcova startu představoval jedinou korejskou figurku na vlastní polovině. Únik samozřejmě proměnil - aby to všechno mohlo radostně vypuknout.
Rozjezd symbolizovala horlivá a zmatená gestikulace domácích fotbalistů. Což by ještě bylo v pořádku, kdyby na plac brzy nevnikl jeden korejský fanatik a nezačal pronásledovat nevinného golmana soupeře Mohameda Saqra. To už bez násilné odezvy zůstat nemohlo, takže se hrací plocha brzy zaplnila kompletními lavičkami včetně trenérských ansámblů. Kopance a rány pěstí si vyžádaly několik tržných ran na obličejích, monokly samozřejmě také nechyběly. Na videu, které přikládám níže, potom doporučuji zaměřit se kupříkladu na čas 0:48, pravý dolní roh a "kung-fu" kop nějakého náhradníka v soupravě a svítivém rozlišováku. To si pak člověk říká, jestli by náhodou "správně ventilované emoce" nemohly být nejobávanější zbraní namísto pistolí, samopalů a jiných hraček.
Celkové zhodnocení potyčky - no potyčky, to už byla regulérní bitva - určitě nechám na vás. Každopádně mi hlava nebere především skutečnost, že jakmile se vše uklidnilo, rozdali sudí pouze dvě obligátní červené karty (pár byl vybrán podle všeho náhodně, Keita nejspíš šel pod sprchy za tu nesportovní přihrávku) a šlo se hrát dál. Jako by se nic nestalo. Takové chování rozhodčích je z mého pohledu po něčem takovém zcela neakceptovatelné. A alibistickým shledávám rovněž následný distanc pro Nianga - snad jen za onen kontroverzní gól, přitom "v praxi" za zakopnutí míče. Že za samotnou hromadnou rozepři byl v součtu potrestán jenom trojlístek aktérů, to je potom další smutná věc.
Nicméně důsledky téhle bitky byly a možná ještě budou dalekosáhlé. V první řadě se ihned řešilo co s tím, a jestli by Katařané neměli soupeři dovolit symbolicky skórovat, aby stopy po svém nefér jednání zahladili. Jiné hlasy zase hovořily o tom, že muž, který balon do autu postrkával, vlastně ani původně neměl takové úmysly. K těm ho prý dohnalo jen jeho špatné zpracování a následné obklíčení dvěma soky (skutečně to tak vypadalo). Ať už to nicméně bylo, jak chtělo, onen konflikt v důsledku nejviditelněji přispěl k čistě fotbalové charakteristice dvojzápasu, k celistvému dojmu z něho. Jinak se nic moc nevyřešilo.
Odveta totiž byla až nechutným způsobem poznamenána taktizováním Al Saddu, který měl zvenčí nahráno. Přestože kouč Suwonu Yoon Sung-Hyo po utkání až moc naříkal, kritika katarského zdržování by se mu uznat dala. Ke všemu Korejcův protějšek, úspěšný uruguayský trenér Jorge Fossati, dokonce v jednu chvíli dohlížel na šest obránců! Potom není divu, že se odveta nesla zejména v duchu suwonského trápení, a i přes brzký úder Oh Jang-Euna nakonec dvojnásobnému mistrovi Asie z přelomu tisíciletí kýžený postup nezajistila. Za podivných okolností naopak kráčí dál Al Sadd - tedy klub, jenž se do semifinále dostal vlastně jen díky trestu pro íránského soupeře. Vzpomínáte?
Vedle fascinující zápletky tohoto katarsko-korejského měření sil (i těch opravdu fyzických sil) se krčí mužstva Jeonbuku a Al Ittihadu. Tedy ne že by spolu sehrály nezajímavé partie, to spíš naopak - fotbalu nabídly přeci jen více. Jenže Korejci ze Saúdské Arábie přivezli výhru 3:2, a to pak v jejich prostředí prakticky nebylo co řešit. Dosud totiž na vlastním hřišti v rámci ACL po každém z pěti duelů slavili výhru, přičemž dohromady jejich skóre z těchto klání činí 17:1! Arabové navíc v Jeonju prožili vpravdě hororové první dějství, během něhož mimo jiné přišli o nervózního Hazaziho. Ten hned po 12 minutách soupeři oplácel bodyček poněkud přepálenou mincí, takže nakonec musel zdrcený a v slzách opouštět hrací plochu za doprovodu spoluhráčů. Moc dobře si patrně uvědomoval, co nepřímo způsobil: ještě do poločasu také domácí dvakrát udeřili a bylo hotovo...
Do pátého listopadu, kdy vypukne finále, se tak můžeme těšit hned na několik novinek: o samotné katarsko-korejské premiéře ve finále už byla řeč (doplním, že tým z hostitelské země MS 2022 naposledy v tak významném duelu figuroval v sezoně 1994/95, zatímco Jižní Korea s náskokem čtyř titulů na Japonsko platí za nejlépe reprezentovanou krajinu v této soutěži), dále se pak po dvou letech nebude hrát na neutrální půdě (los přisoudil výhodu domácího prostředí Jeonbuku) a prvně od roku 2007 (Urawa Red Diamonds) se až k poslednímu možnému stupínku propracovalo mužstvo, které v zápasech základní skupiny vytěžilo jen 10 bodů (Al Sadd). Už jen to, ale i jiné faktory dělají pro finále mírného favorita z Jeonbuku. Kontinentální mistr z roku 2006 si ale těžko dovolí nejzáhadnějšího účastníka letošního ročníku podcenit...
I kdybyste se chtěli od asijského kontinentu totálně izolovat, podstatné události minimálně prvního střetnutí katarského Al Saddu s korejským Suwonem vám přesto nemohly uniknout. Tresty pro ex-marseillského Nianga, Kadera Keitu, známého z angažmá v Lyonu či Lille, nebo Stevicu Ristiće, jehož jméno si možná labužníci spojí jak s makedonskou reprezentací, tak s loňskou Permí - ty zkrátka budily pozornost. Ještě neuvěřitelnější mi potom připadá, co je zapříčinilo a jaké důsledky měly na odvetu...
Začneme ohnisky konfliktu, který vyústil v pět "banů" (krom těchto hráčů i pro katarského trenéra brankářů a jednoho řadového kouče ze Suwonu). Na úplný úvod uvedu, že i opravdoví znalci asijského fotbalu, pardálové novinářského řemesla, nad něčím takovým kroutili hlavou: takže něco takového na tomto kontinentě vskutku není běžné. To jen aby nedošlo k mýlce. Každopádně udála se jedna nefér věc, když hráči Al Saddu (deset minut před koncem a za stavu 1:0 ve svůj prospěch) zapomněli na nepsané pravidlo, že se po zakopnutí balonu v zájmu ošetření zraněného odevzdává balon postiženému; a tak Niang po Keitově ignorantské přihrávce co nevidět pelášil sám na brankáře Suwonu, který přitom v době Senegalcova startu představoval jedinou korejskou figurku na vlastní polovině. Únik samozřejmě proměnil - aby to všechno mohlo radostně vypuknout.
Rozjezd symbolizovala horlivá a zmatená gestikulace domácích fotbalistů. Což by ještě bylo v pořádku, kdyby na plac brzy nevnikl jeden korejský fanatik a nezačal pronásledovat nevinného golmana soupeře Mohameda Saqra. To už bez násilné odezvy zůstat nemohlo, takže se hrací plocha brzy zaplnila kompletními lavičkami včetně trenérských ansámblů. Kopance a rány pěstí si vyžádaly několik tržných ran na obličejích, monokly samozřejmě také nechyběly. Na videu, které přikládám níže, potom doporučuji zaměřit se kupříkladu na čas 0:48, pravý dolní roh a "kung-fu" kop nějakého náhradníka v soupravě a svítivém rozlišováku. To si pak člověk říká, jestli by náhodou "správně ventilované emoce" nemohly být nejobávanější zbraní namísto pistolí, samopalů a jiných hraček.
Celkové zhodnocení potyčky - no potyčky, to už byla regulérní bitva - určitě nechám na vás. Každopádně mi hlava nebere především skutečnost, že jakmile se vše uklidnilo, rozdali sudí pouze dvě obligátní červené karty (pár byl vybrán podle všeho náhodně, Keita nejspíš šel pod sprchy za tu nesportovní přihrávku) a šlo se hrát dál. Jako by se nic nestalo. Takové chování rozhodčích je z mého pohledu po něčem takovém zcela neakceptovatelné. A alibistickým shledávám rovněž následný distanc pro Nianga - snad jen za onen kontroverzní gól, přitom "v praxi" za zakopnutí míče. Že za samotnou hromadnou rozepři byl v součtu potrestán jenom trojlístek aktérů, to je potom další smutná věc.
Nicméně důsledky téhle bitky byly a možná ještě budou dalekosáhlé. V první řadě se ihned řešilo co s tím, a jestli by Katařané neměli soupeři dovolit symbolicky skórovat, aby stopy po svém nefér jednání zahladili. Jiné hlasy zase hovořily o tom, že muž, který balon do autu postrkával, vlastně ani původně neměl takové úmysly. K těm ho prý dohnalo jen jeho špatné zpracování a následné obklíčení dvěma soky (skutečně to tak vypadalo). Ať už to nicméně bylo, jak chtělo, onen konflikt v důsledku nejviditelněji přispěl k čistě fotbalové charakteristice dvojzápasu, k celistvému dojmu z něho. Jinak se nic moc nevyřešilo.
Odveta totiž byla až nechutným způsobem poznamenána taktizováním Al Saddu, který měl zvenčí nahráno. Přestože kouč Suwonu Yoon Sung-Hyo po utkání až moc naříkal, kritika katarského zdržování by se mu uznat dala. Ke všemu Korejcův protějšek, úspěšný uruguayský trenér Jorge Fossati, dokonce v jednu chvíli dohlížel na šest obránců! Potom není divu, že se odveta nesla zejména v duchu suwonského trápení, a i přes brzký úder Oh Jang-Euna nakonec dvojnásobnému mistrovi Asie z přelomu tisíciletí kýžený postup nezajistila. Za podivných okolností naopak kráčí dál Al Sadd - tedy klub, jenž se do semifinále dostal vlastně jen díky trestu pro íránského soupeře. Vzpomínáte?
Vedle fascinující zápletky tohoto katarsko-korejského měření sil (i těch opravdu fyzických sil) se krčí mužstva Jeonbuku a Al Ittihadu. Tedy ne že by spolu sehrály nezajímavé partie, to spíš naopak - fotbalu nabídly přeci jen více. Jenže Korejci ze Saúdské Arábie přivezli výhru 3:2, a to pak v jejich prostředí prakticky nebylo co řešit. Dosud totiž na vlastním hřišti v rámci ACL po každém z pěti duelů slavili výhru, přičemž dohromady jejich skóre z těchto klání činí 17:1! Arabové navíc v Jeonju prožili vpravdě hororové první dějství, během něhož mimo jiné přišli o nervózního Hazaziho. Ten hned po 12 minutách soupeři oplácel bodyček poněkud přepálenou mincí, takže nakonec musel zdrcený a v slzách opouštět hrací plochu za doprovodu spoluhráčů. Moc dobře si patrně uvědomoval, co nepřímo způsobil: ještě do poločasu také domácí dvakrát udeřili a bylo hotovo...
Do pátého listopadu, kdy vypukne finále, se tak můžeme těšit hned na několik novinek: o samotné katarsko-korejské premiéře ve finále už byla řeč (doplním, že tým z hostitelské země MS 2022 naposledy v tak významném duelu figuroval v sezoně 1994/95, zatímco Jižní Korea s náskokem čtyř titulů na Japonsko platí za nejlépe reprezentovanou krajinu v této soutěži), dále se pak po dvou letech nebude hrát na neutrální půdě (los přisoudil výhodu domácího prostředí Jeonbuku) a prvně od roku 2007 (Urawa Red Diamonds) se až k poslednímu možnému stupínku propracovalo mužstvo, které v zápasech základní skupiny vytěžilo jen 10 bodů (Al Sadd). Už jen to, ale i jiné faktory dělají pro finále mírného favorita z Jeonbuku. Kontinentální mistr z roku 2006 si ale těžko dovolí nejzáhadnějšího účastníka letošního ročníku podcenit...
Komentáře (43)
Přidat komentářChapu tu bitku :)
Hodně trapné se místo fotbalu "honit" po hřišti a chytat protihráče kvůli pár drsnějším slovům a možná i ran.
už sou jak Barca
idiot.
debil.
Ty rozhodci jsou hrozny klauni jak tam jenom tak stali a cumeli , pos*any az za usima...
Co chces jako delat proti 20 nasranym lidem ? Ne-li vic.
Spíš de o to, že byli posraný z toho, že maj začít udělovat tresty.
Snazit se je nejak uklidnit , vzdyt to rozhodci bezne delaj v jinych sportech treba v hokeji(krome NHL) od sebe odtrhavaj dva obrovsky chlapy.Na rozhodciho ti nikdo nesahne , protoze za prvy jde po souperi a za druhy si uvedomuje ze to by byl jeho konec na dlouhou dobu.
Proste kdyz je tam vidim jak tam stojej vedle sebe a smrt ve vocich tak je to smesny.
Ty jsi nějaký chytrý, pravděpodobně bez zkušenosti s takovou situací...
Proti takovému davu si můžeš říkat co chceš a tři je všechny od sebe stejně neodtrhnou. Pokud sis v hokeji ještě nevšiml hromadných bitek, do kterých se rozhodčí nemontují, tak se teda divím. Je jasné, že když se ti tam udělají dvě dvojice, tak tři nebo čtyři rozhodčí to v pohodě uklidní, ale když se do sebe pustí skoro třicet lidí, tak nemůžeš nic jiného, než se na to dívat.
fotbaloví rozhodčí se nemají hráčů dotýkat
... alá fackovaná děcek na pískovišti, když jeden druhému ukradl formičku
V čase 1:55 sem si myslel že ten trenér je cipro :D
Tak radši nemysli Filipe dělá ti to špatně
Ten si tyhle zápasy nenechává ujít.
Mám dotaz: Jaký se oficiálně používá jazyk v Asijské LM? Taky Angličtina?
Jak jako?
Zajímalo mě, jestli umí všichni rozhodčí dobře anglicky, nebo se tam používá třeba čínština nebo japonština A plus ještě jmenovky, sponzoři atd, jakým písmem jsou psáni, jestli jak v Evropě, nebo podle toho, kde se hraje, tak Arabsky, Čínsky atd...
Bude to podle mě angličtina určitě. Arabové maj jména na dresech psána normálně latinkou, stránky Asijské fotbalové konfederace sou oficiálně taky vedený v angličtině.
Co je?
tak,sponzoři na reklamách na mantinelech budou asi podle toho,v jaké zemi se to koná,ten zápas,tak v tom písmu
anebo různě,podle toho sponzora
dneska mě někteří uživatelé nepřestáváj udivovat...
Mně to přijde jako dobrý dotaz.
Tak jako,na stránkách asijské federace se angličtina používá,protože najít nějaký asijský jazyk,který ba byl všem ostatním v Asii srozumitelný by bylo dost obtížné,vzhledem k tomu,že tam téměř každý národ používá jiné písmo
větnamština alespoˇ n tady v ČR
rasisto
Nauč se psát, šašku.
Klasika všechno v angličtině, jestli nevíš tak angličtina je světový jazyk no.1. V evropské lize taky používají angličtinu a hrají tam tými ze španělska až po rusko, tak nechápu jak takovou blbost vůbec někdo může řešit zapoj mozek. A reklamy na stadionu jsouvelmi podobné těm jako mají v evropské lize mistrů
ty fotbalový bitky jsou vždycky tak ubohý
Právěže tahle mi přišla i docela opravdová. Taky tomu koneckonců odpovídaly ty krvavý ksichty potom. Ale to na tomhle videu vidět neni.
Jediný co uměj , je do sebe kopat nohama a myslí si bůhvíco ...
Ty je znáš osobně? Že víš co uměj, ten zápas jsem viděl a bylo to dost sporné, protože hráč Suwonu ležel a jeho spoluhráči o tom věděli, ale utočili dál a až po chvilce, když už jako míč stráceli ho nechali jít do autu. No a All Sadd jim ho prostě nevrátil, protože právě Suwon ho mohl zakopnout už mnohem dřív. Jinak zápas to byl výbornej, ale tenhle incident ho zkazil. A venku už to Suwon nedokázal stáhnout a vypadl i když vyhrál v All Saddu 1:0 to ale nestačilo. Takže finále Jeonbuk Hyundai Motors hodně našlapaný tým a právě All Sadd už se těším.
vždycky se u toho královsky bavim
A Tome, Kung fu je bojový sport či filozofie která patří do Číny a jak se tak dívám, tak žádný čínský tým nevidím. Samo, že se Kung fu praktikuje i v jiných zemích, ale když chceš psát jako by zajímavě tak použij třebo něco s Taekwon-da bojový sport, který vznikl v Koreji. Bude to tak prostě věrohodnější.
Izolují se leda hlupáci, to jen na závěr.
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele