APN v cílové rovince: Sedm věcí, na které se zaměřit v bojích o medaile

Z Afrického poháru národů 2017 zbývá odehrát poslední dva zápasy: zklamaná Ghana si to rozdá už dnes večer s Burkinou Faso o bronz, v neděli pak favorizovaný Egypt změří ve finále síly s outsiderem z Kamerunu. Které faktory budou hrát v rozdělování medailí klíčovou roli?

Samotné složení finálové dvojice je (nejen) pro nás velkým překvapením; Egypťany jsme sice už v našem power ranking pořadí před play-off pasovali do role největšího favorita turnaje, Kamerun se ale v tomtéž žebříčku krčil na posledním, osmém místě. Svěřenci Huga Broose se však dokázali vzepřít předpokladům, porazili Senegal i Ghanu a nyní mají šanci zabojovat o kontinentální zlato s týmem, v němž hrají základ (mimo jiné) legionáři z české a slovenské ligy. Co na tento vývoj asi říkají hvězdy, které na Pohár odjet odmítly...?

Složení finále je reprízou roku 2008; tehdy, jak známo, nakonec slavili Faraoni. Rozebrali jsme čtyři otázky, v nichž se podle našeho názoru bude rozhodovat o novém kontinentálním šampionovi. Nejdřív ale tři krátké body k zápasu o bronz mezi Hřebci a Černými hvězdami...

---

Dokáží Ghaňané vůbec ještě najít nějakou motivaci?

Nakonec se může ukázat, že tento duel je vlastně rozhodnut už nyní, několik hodin před výkopem. Jistě, zápas o bronz je vždy soubojem dvou zklamaných týmů (obligátní "finále poražených"), jenže v případě Ghany toto zklamání pramení mnohem hlouběji než jen ve zpackaném semifinále.

Atmosféra v ghanském táboře je nyní už vyloženě toxická. Tým Avrama Granta nepřesvědčil ani v jednom zápase, ale díky kolektivní zkušenosti, individuální kvalitě a štěstí proklouzl až mezi nejlepší čtyřku; tam nicméně narazil na motivovaný a semknutý Kamerun, a rozdíl v přístupu na hřišti nemohl být výraznější. Černé hvězdy působily unaveným, nepřítomným dojmem, Grant vůbec nevěděl, co má dělat - a důsledkem byla totální imploze.

Těžko si lze představit, že takto rozháraný výběr najde vnitřní sílu zatáhnout za jeden provaz a zabojovat o bronz. Ať už poslední zápas dopadne jakkoliv, bude ghanské vystoupení na turnaji zklamáním. Legendární Sammy Kuffour už veřejně vyzval izraelského kouče k rezignaci, k níž nakonec na 99% dojde - Grantovi končí smlouva, a vzhledem k tomu, jak odtažitým postojem se prezentoval po celou dobu svého angažmá (jeho nechuť operovat přímo z Akkry je všeobecně známá), je silně nepravděpodobné, že by kterákoliv strana měla zájem na jejím prodloužení. Koncentrovat se v takových podmínkách na zápas o třetí místo nebude jednoduché.

Aristide Bancé má poslední šanci na mezinárodní medaili.

Burkiňané jsou samozřejmě také zklamáni, ale v jejich případě nemá semifinálový neúspěch tak fatální podtext: samotný postup mezi nejlepší čtyřku byl rozhodně nad plán, z Hřebců i proti výrazně favorizovanému Egyptu sálalo nadšení a chuť do hry, a přestože Cúperův výběr nakonec slavil úspěch se svojí negativní strategií, srdce nestranných fanoušků držela právě s nimi.

Burkina navíc měla o den více na odpočinek, a co především, má ve svém středu Aristide Bancého - jeden ze symbolů afrického fotbalu 21. století v celé jeho živelné nedokonalosti. Bude to vůbec zajímavý souboj dvou funkčních ofenzivních trojzubců: na jedné straně bratři Ayewové a Christian Atsu, na druhé Bancé, Traoré a Nakoulma. Ghanské trio je nezpochybnitelně kvalitnější, jenže vsadíte si proti nejoblíbenějšímu hráči turnaje, který v posledních dvou zápasech vstřelil dva góly a který má nyní šanci vyšperkovat svoji dlouhou kariéru dalším cenným kovem?

Blati Touré by měl Burkině přidávat výhodu ve středu pole.

Ghaňané se se zraněním kapitána Asamoaha Gyana vypořádali rozhodně hůře než Burkiňané s absencí Jonathana Pitroipy. Grantovým řešením situace bylo změnit zaběhlý systém 4-4-2 v jakési 4-3-3 se zálohou Partey, Wakaso, Acquah; problém je, že Hvězdy jsou zkrátka zvyklé hnát útoky přes křídla a Izraelec není natolik schopným stratégem, aby s tím ze dne na den něco udělal, takže výhoda muže navíc ve středu pole přicházela vniveč.

Porovnejme to s krokem, který před play-off učinil Paulo Duarte: nikdo nečekal, že hned do čtvrtfinále proti silnému Tunisku postaví na štít Blati Tourého, jenže tento krok nakonec zafungoval ukázkově. Kyperský legionář na sebe nestrhává pozornost, ale zodpovědně čistí prostor pod stopery, čímž uvolňuje ruce kapitánovi Charlesi Kaborému. Výsledkem je záloha natolik plynulá a funkční, že se držení míče proti Egyptu vyšplhalo skoro k sedmdesáti procentům. Kaboré svoji roli kreativního elementu uprostřed pole zvládá rozhodně lépe než Wakaso Mubarak, takže můžeme očekávat, že Burkina ovládne herní obraz i tentokrát.

---

Střídání stráží mezi tyčemi!

Když se Fabrice Ondoa na Štědrý den roku 1995 narodil, byl Essam El-Hadary už dva roky pod profesionální smlouvou. Když byly Kamerunci tři roky, měl Egypťan na kontě sedm trofejí, včetně dvou egyptských titulů a jednoho kontinentálního zlata. Teď je El-Hadary ve čtyřiačtyřiceti letech nejstarším fotbalistou dějin Poháru, zatímco o třiadvacet let mladší Ondoa přijel na turnaj jako člen sevillského béčka.

Je symbolické, že ve finále poměří síly právě tito dva borci. Nejlepší gólmani šampionátu, symboly odcházející a nastupující generace. Pokud by Ondoa předvedl další skvělý výkon a vychytal Kamerunu nepravděpodobné zlato, může symbolicky převzít matadorovo žezlo brankářského vládce kontinentu.

Benjamin Moukandjo může být klíčovým mužem finále.

V semifinále proti Burkině se Egypťanům dařilo vytlačovat soupeřovy střelce do nevýhodných pozic; Hřebci pálili ostošest, ale většina jejich pokusů mířila zpoza vápna, z jeho rohu (proti egyptským obráncům), případně z úhlu. Samotný prostor před El-Hadarym si disciplinovaná dvojka Gabr - Hegazy dokázala po většinu času ohlídat.

Burkinskou ofenzivu poháněli tři hráči: silák Bancé na hrotu, dravý Traoré na jednom křídle a naproti němu splašeně pálící Nakoulma. Poslední jmenovaný byl vidět takřka neustále; naneštěstí pro Hřebce ale není natolik schopným zakončovatelem, aby se jej Faraoni museli bát.

Kamerun je vepředu stavěný podobně. Eliminovat "tank" Tambého na devítce by Gabrovi nemělo dělat problémy, a Bassogog je sice zatím skvělý, jenže Cúperova záchranná síť už dokázala eliminovat jak Atsua, tak Traorého (není proto od věci předpokládat, že si poradí i s dalším pohyblivým křídelníkem). Pokud ale Benjamin Moukandjo dostane ve finále podobný prostor jako Nakoulma v semifinále, mohou mít Egypťané problém: Moukandjo nejenže dostává od Huga Broose hodně volnosti, takže může mást soupeře přebíháním mezi křídelní a středovou pozicí, ale navíc je velice kvalitním střelcem, a to i ze střední vzdálenosti.

Jak bude vypadat složení egyptského útoku?

Egyptská defenziva funguje zatím tak spolehlivě, že na ní není co měnit; Hegazy se opět bude starat o rozehrávku z hloubi pole, štítových záložníků si opět spíše nevšimneme (jsou na hřišti od absorpce tlaku, ne proto, aby tam dělali parádu). Vepředu ale Faraoni celý turnaj spoléhají na individuální záblesky.

Dobrou zprávou je, že klíčový rozdílový hráč Momo Salah načasoval svoji formu přesně tak, aby ve finále kulminovala. Jenže pokud jsme v předchozích zápasech mohli konstatovat, že jeho spoluhráči vepředu příliš nezáří, finálová sestava už bude na římském legionáři až nezdravě závislá - Kahraba je vykartovaný, Mohsen zraněný, otazník se vznáší i nad startem Koky Hassana.

Existují v podstatě dvě možnosti, jak poskládat útok. Ta přímočařejší počítá s Abdallahem Saidem coby falešnou devítkou a Trezeguetem na desítce, stejně jako proti Burkině, ovšem s tím rozdílem, že Kahrabu na levém křídle nahradí Amr Warda (případně Ramadan Sobhi). Ve druhé variantě by útočnou linii vedl Koka krytý (zprava) Salahem, Saidem a Trezeguetem.

První varianta je pohyblivější a více akcentuje křídelní hru, druhá zase více odpovídá Cúperovu oblíbenému 4-2-3-1. Zkušenosti ze zápasů s Marokem a Burkinou nám říkají, že pokud argentinský kouč nasadí na devítku a desítku atypické hráče (Trezeguet, Said), zúží se egyptský herní model na sofistikovanější verzi klasického "betonu s brejky". Jako by Cúper nezvládal režírovat proaktivní defenzivní hru, pokud nemá schematicky přesně rozložený útok: proti Burkině byli Faraoni mnohem pasivnější než proti Maroku.

Přímočařejší varianta slibuje více možností řešení útoků, trenérovi ale systematicky více vyhovuje ta konzervativnější. Tak jako tak nicméně Egypťané nastoupí vepředu se čtveřicí, která se na turnaji potká v základu vůbec poprvé.

Padne finálové prokletí Héctora Cúpera?

Už před turnajem jsme psali o tom, jak je Cúper v Egyptě nepopulární postavou a že v podstatě jedinou možností, jak se vykoupit, bude vrátit Faraonům po sedmi letech africké zlato. A na tom se nic nezměnilo ani teď, kdy už zbývá udělat poslední krok. Egyptští fanoušci jsou nároční a privilegovaní; stříbro je neuspokojí, zvlášť když ve finále nečíhají Alžířané nebo Sloni, ale podceňovaný Kamerun.

A tak zatímco kamerunský kouč Hugo Broos může už teď prohlásit turnaj za obrovský úspěch - pozorovat odepisované béčko Nepřemožitelných lvů, jak táhne za jeden provaz jako skutečný tým, je po turbulentní Finkeho éře hotovým balzámem na duši - Cúper stále nemá ani zdaleka vyhráno. Egypt prostě musí vyhrát; lidé mají pocit, že jim pozice nejlepšího týmu Afriky tak nějak patří.

Do semifinále měl Argentinec jednodušší pozici; ze skupiny jeho tým proklouzl s odzívanou samozřejmostí, ve čtvrtfinále se většina pozornosti soustředila na Hervé Renarda. Teprve proti Burkině byli Faraoni jasným favoritem - a postoupili se štěstím na penalty. Teď se výchozí pozice opakuje, ovšem s tím rozdílem, že Kamerun působí ještě lépe než Burkina a Cúper prohrál všechna svá tři velká klubová finále.

Nedokončené mise s Mallorkou a Valencií sice už pohřbil čas, zkušený kouč se ale nikdy nezbavil pověsti muže, který nedokáže dotáhnout věci do úplného konce. Teď je ale právě toto potřeba ze všeho nejvíc. A pokud on sám uznává, že Egypt v semifinálovém závěru hrál účelně na remízu (a následné penalty), protože jej Burkina jednoduše uběhala a unavila... jak se bude prezentovat proti Kamerunu, který ve svém semifinále působil proti jinému vysokému favoritovi jako naspeedovaná Burkina?