Antoniovo přiznání: Nesnášel jsem fotbal, chtěl jsem být zraněný. Pomohla mu terapie

Spoluhráč českého dua Tomáš Souček, Vladimír Coufal v londýnském West Hamu šokoval Ostrovy upřímnou zpovědí. Michail Antonio promluvil o tom, jak nenáviděl fotbal a modlil se, aby se zranil a nemusel hrát. Prozradil, jaká duševní muka prožíval, pohovořil i o terapii, která se stala součástí jeho života a pomohla mu z nejhoršího.

Je mu čtyřiatřicet let, ve West Hamu bere 85 tisíc liber týdně a je považovaný za hvězdu Premier League. Na první pohled pohádková situace, jenže teď reprezentant Jamajky v upřímné zpovědi odhalil, jak těžké to v životě měl, když prožíval duševní muka. "Fotbal jsem prostě nesnášel. Ale dal jsem se do boje a začal s terapií," svěří se na úvod. Kvůli svému duševnímu stavu ani se spoluhráči neoslavil loňský triumf v Konferenční lize ve vršovickém Edenu. Místo toho šel prostě spát.

Došlo to tak daleko, že se modlil za to, aby se zranil a nemusel na hřiště. Na psychickém rozpoložení se prý podepsal rozchod s partnerkou i zkušenosti s nejbližšími kamarády ze školy. Ze šlamastiky mu podle všeho pomohly až návštěvy u terapeuta.

Navenek šťastná hvězda se vytasila s nečekaným problémy v upřímné zpovědi s moderátory Jakem Humphreym a Damianem Hughesem. Antonio vzpomínal, jak West Ham v Praze získal první velkou trofej za více než 40 let a rozjely se divoké oslavy. On byl ale vyčerpaný událostmi mimo hřiště a šel raději spát do hotelu.

"V té době jsem se rozváděl a upřímně, nemohl jsem se s tím vyrovnat. Celý tým šel ven, vyhrálo se a slavilo dva dny. Já jsem odjel autobusem s týmem do hotelu a tam jsem šel spát," svěřil se. "Byl jsem psychicky vyčerpaný kvůli všemu, co se dělo mimo fotbal, takže ostatní si užívali večírku, ale já šel spát," dodal.

Trvalo půl roku, než si začal vážit obrovské výhry Hammers 2:1 nad Fiorentinou. "Až v prosinci jsem si říkal. Bože můj, vyhrál jsem evropský pohár," vzpomínala opora West Hamu v podcastu High Performance.

První známky toho, že se řítí z hlediska psychiky do průšvihu, přišly v prosinci 2022. "Tam mi došlo, že ztrácím zájem o fotbal, forma začala klesat. Ale ten zápas, kdy to přišlo, jsme snad i vyhráli," vyprávěl s tím, že do dalších duelů ani neměl chuť jít. "Sám pro sebe jsem si říkal, že tohle mě opravdu nebaví. Byl jsem dost negativní, přitom jsem jinak velmi pozitivní člověk," konstatoval.

Nepohoda se projevovala i tím, že přestal střílet branky. Cítil se vyčerpaný. "Modlil jsem se za zranění. Říkal jsem, že se chci jen zranit, že chci trochu volna," přiznal se hráč. "A pak jsem odjel s Jamajkou a udělal jsem kolenní vaz," uvedl k situaci z listopadu 2023.

Hlavou se mu ale honilo i to, jak by se jeho život proměnil, kdyby už nehrál fotbal. "Říkal jsem si, že je mi třiatřicet a takhle to nejde dál. Když to bude pokračovat, nedostanu další smlouvu," přiznal hráč s tím, že se mu v hlavě honily myšlenky na konec kariéry.

Přišel na to, že problém je primárně způsobený tím, že hraje fotbal šestnáct let, přestávky mezi sezonami jsou krátké, a navíc se musí hráč neustále hlídat. Vše ještě umocnilo odloučení od manželky Debbie Whittleové, kterou si vzal v roce 2017.

"Výsledek byl jediný, fotbal jsem nesnášel, přišel mi nudný, bylo to pořád dokola. K tomu vám lidé pořád nadávají a kritizují, tak se z něj prostě stala práce. Nezáleželo na tom, jak jsem fotbal dříve miloval, byla z něj prostě práce," konstatoval Antonio.

Situaci chtěl ale řešit a obešel několik terapeutů. Mluvil s klubovými lékaři a fyzioterapeuty, West Ham a hráčská asociace také měli k dispozici odborné poradce. On chtěl ale někoho nezávislého, a tak si začal platit svého terapeuta. Zásadně také změnil svůj pohled na tuto problematiku. "Myslel jsem si, že terapie je pro bláznivé lidi. Ale dal jsem se do toho boje a musím přiznat, že mi terapie změnila život. Zpočátku to bylo trapné, nebudu lhát. Sedíš v místnosti, někdo tam byl a říká: ‚Jak se máš?" popisovala hvězda West Hamu.

"A vaše přirozená odpověď je ‚Fajn‘. On na to řekl: ‚Tak proč jsi tady?‘" líčil začátky terapie hráč. Přiznal, že bojuje s fotbalem a také se rozešel se ženou.

Antonio, který přišel do West Hamu za 7 milionů liber z Nottingham Forest v roce 2015 tvrdí, že fotbal pro něj vždy znamenal únik od obyčejných starostí. Teď tomu bylo najednou jinak. "Třeba když mi umřel táta, šel jsem na fotbal a mohl jsem to na dvě hodiny vytěsnit z hlavy," vykládal Antonio s tím, že poslední události mu obrátily život vzhůru nohama. "A když jsem to všechno terapeutovi říkal, rozplakal jsem se. Bylo to nekontrolovatelné, ale moc se mi ulevilo," přiznal útočník.

Na terapeutická sezení už chodí dva roky, expert sice chce, aby se naučil žít i bez docházky za ním. "Je šílené, že když o mě někdo mluvil, tak jako o sebevědomém člověku. Ale já měl jen vždycky daný nějaký cíl, na který jsem chtěl dosáhnout. Přitom jsem se nedokázal uvolnit," tvrdil hráč londýnského klubu. "Když jsem vyrůstal, prožíval jsem spoustu traumat. Takže jsem se pak vyhýbal tomu, že bych se zabýval sám sebou. Ale v tomhle mě terapie změnila," dodal s tím, že nedokázal jen tak sedět doma.

Pořád prý něco hledal. Před terapeutem zkrátka hráč otevřel svou duši a došlo i na další slzy. "Vždycky jsem přitom věřil, že jsem ten nejšťastnější člověk, jaký existuje," poznamenal.

Vliv na formování jeho osobnosti měla i tvrdá výchova v jižním Londýně, měla dopad na psychiku. "Snažil jsem se navazovat přátelství na základní škole, ale neřekl bych, že se mi povedlo najít nejlepšího přítele. Nakonec jsem si myslel, že jsem pár kamarádů našel. Jenže když pak něco provedli, tak řekli, že jsem to udělal já. Od té doby jsem byl nedůvěřivý k lidem," přiznal Antonio s tím, že nebýt terapie, nikdy by takto otevřeně v podcastu nepromluvil.

Teď už ale myslí na budoucnost. Ve West Hamu má smlouvu ještě na tři roky a v klubu je šťastný. Těší se na další výzvu pod novým manažerem.

Článek byl původně publikován pro eFotbal.cz.