Antonio Cassano - Když se rebel pere s géniem

Na konci slavného mafiánského filmu Příběh z Bronxu si mladý protagonista Calogero 'C' Anello uvědomí: "Nejhorší věc v životě je promarněnej talent a naše rozhodnutí utvářej náš život navždycky." Hodně fotbalistů tuhle životní lekci zažije. Vysoko nad nimi ční talent z Bari, excentrický génius Antonio Cassano.

Je chladný zimní večer. Do konce století zbývá jen několik málo dní. Píše se 18. prosinec 1999. O půl deváté sudí Braschi píská do píšťalky na znamení začátku 14. kola nejvyšší italské ligy. Stadion San Nicola je narván k prasknutí - aby taky ne, když se dostavil slovutný Inter. Se všemi těmi hvězdami jako Peruzzi, Blanc, Zanetti, Zamorano nebo Di Biagio s Vierim. Fanoušci domácího Bari jsou ale zvědaví na jiná jména. Trenér Fascetti totiž musel proti světoznámému týmu postavit dva mladíčky. Osmnáctiletého Enyinnayu a sedmnáctiletého Cassana.

Sedmnáctiletý kluk vůbec poprvé nastoupil v první lize v základu. A uvedl se přesně tak, jak to dělával po zbytek kariéry. Fenomenálně. Zápas spěl pomalu k remízovému vyústění, když si právě Antonio Cassano, tehdy relativně neznámý talent, naběhl na 40 metrů dlouhou nahrávku od Anderssona. Elegantně si obtížný balon zpracoval patičkou a hlavou posunul do běhu. Ve vápně si pohrál i se zkušenými obránci Laurentem Blancem a Christianem Panuccim, načež chladnokrevně zakončil k tyči! Střídající brankář Fabrizio Ferron neměl šanci zasáhnout a Nerazzurri slavně prohráli.

Premiéra v základu, premiérový gól. Slavil ho tak moc, že dostal od sudího žlutou kartu. Máme tu tedy všechny atributy, které Cassana od té doby zdobily. Elegance, herní chytrost, míčová technika i nehorázná drzost. V pozápasovém rozhovoru mluvil o tom, že něco podobného je pro něj těžko uvěřitelným snem. Snem, který ho držel nad vodou i při těch nejhorších chvílích. A že jich tenhle kluk zažil na svoje léta dost.

Většina Italů považuje den 11. července 1982 za jedinečný. Squadra Azzurra totiž toho dne v nádherných kulisách stadionu Santiaga Bernabéua porazila Západní Německo a opanovala finále mistrovství světa! Obyvatelé Bari však možná s ještě větší náklonností a hrdostí vzpomínají na den následující. To se totiž v Bari narodil Antonio Cassano.

Talent z ulice

Chlapec z chudých poměrů žil odmalička v klikatých uličkách Bari Vecchia, kde se kromě chudoby usadila také kriminalita prorůstající do všech společenských struktur. Ještě nedávno by vám místní moc neradili pouštět se o samotě hlouběji do míst, která formovala Cassana coby člověka i coby fotbalistu. Jeho otec rodinu opustil záhy po Antoniově narození a nechal všechny starosti na matce. K ní si malý Antonio samozřejmě vypěstoval velmi úzký vztah. Vděčil jí za hodně.

Nemohla sehnat práci, ale starala se ze všech sil o oba. Když vám řeknu, že jako podporu brala tři až čtyři tisíce lir, tak to tak nevyzní. V přepočtu to ale jsou asi dvě eura. Na den. Do školy Antonio nechodil a jeho matka ho učila doma. Odmalička si přivydělával na ulicích a to jedinou věcí, která mu doopravdy šla. Fotbalem.

Často proti starším, silnějším klukům. Na souboje s nimi si ale rychle zvykl a zocelily ho. V mnoha směrech nad svými vrstevníky vynikal. V místních uličkách hrál za amatérské týmy a doufal, že si za den vydělá dva tisíce lir, aby měl na jídlo. Ne vždycky se mu to povedlo. Fotbal se pro něj stal jedinou možností, jak se o sebe postarat.

Toužil být jiný než jeho otec. Nechtěl být jen další obětí neutěšeného prostředí, do nějž se narodil. Toužil zažít víc a fotbal mu k tomu pomohl. Netrvalo dlouho a Cassanova talentu si všiml skaut pracující pro místní klub, Bari 1908. Jihoitalský celek se uměl o své talenty vždycky velmi dobře starat. V klubu působili coby trenéři nebo hráči například Antonio Conte, Gianluca Zambrotta, Leonardo Bonucci, Gaetano Castrovilli, David Platt či Fabio Grosso. V roce 1999 ale fanoušci objevili novou modlu. Zápas zmiňovaný v úvodu dost možná nejvíc pomohl právě Cassanovi.

Do biografie pojmenované Dico Tutto (Řeknu vám všechno) vydané v roce 2010 mimo jiné trefně vepsal: "Myslím si, že kdyby nebylo toho zápasu s Interem, stal by se ze mě někdo úplně jiný. Přinejlepším zloděj, tak či tak kriminálník a delikvent. Tenhle zápas mě utvrdil v cestě, kterou se můžu dát. V tom zápase jsem ukázal svůj talent a díky tomu jsem se dostal daleko od všech těch srač.k"

Maradona z Bari

Po ikonickém zápase se v Bari zrodil nový fenomén. Cassano se usadil na pozici kreativního útočníka často staženého až pod hroty, pro nějž mají Italové ve vlastním názvosloví vymezen pojem fantasista. Hráč s výtečnou herní inteligencí, rychlostí a technikou, který je kreativitou nasáklý podobně jako Obelix kouzelným nápojem. V následujících osmnácti měsících sice Antonio vstřelil jen šest branek, ale jeho hvězda razantně stoupala po celé zemi. Jeho jméno se objevovalo na titulních stranách sportovních deníků, tehdy ještě z těch lepších důvodů.

Hráč přezdívaný El Pibe de Bari (v narážce na obdobnou přezdívku Maradonovu) dokázal odemykat brilantními pasy obrany soupeřů, demoloval je rychlým driblingem a zásobou technických fines. Druhou sezonu dokončil rovněž v Bari, ale bylo jasné, že v rodném městě moc dlouho nevydrží. Už několik měsíců před jejím koncem telefony na stole prezidenta Vincenza Matarreseho drnčely a kluby se předháněly v nabídkách.

Cassano byl blízko Juventusu, kam ho chtěl Carlo Ancelotti, jenže toho u kormidla vystřídal Marcelo Lippi. Na Cassana neměl moc dobré vzpomínky, protože právě Lippi stál s doutníkem v ústech na lavičce Interu v roce 1999. Přetahovanou o mladý talent nakonec vyhrál AS Řím, který se topil v euforii po zisku mistrovského Scudetta. Fabio Capello o útočníka moc stál a prezident Franco Sensi mu vyšel vstříc. Do Bari poslal úchvatných 60 miliard lir, v přepočtu téměř 29 milionů eur. To z devatenáctiletého Cassana rázem udělalo nejdražšího teenagera vůbec.

Fotbalová magie z dílny génia a šílence

Cassano a Řím. S odstupem času mluvil o svém angažmá ve Věčném městě jako o srdcové záležitosti. Když mu pak ve Španělsku bylo nejhůř, otevřeně prohlásil, že by se do Říma vrátil klidně i pěšky a zakopal válečnou sekeru, která rozbila jeho pouto s Giallorossi. Respektive s vedením klubu a jeho největší ikonou, Francescem Tottim.

Po boku legendární římské desítky Cassano rozvíjel svůj nepopiratelný talent a spolu s Tottim vytvořil obávanou dvojici. Její kreativita dosáhla vrcholu, Totti s mladším "bratrem" bavili fanoušky geniální souhrou ne nepodobnou telepatii. Oba výjimeční hráči spolu na hřišti rozdávali radost ochozům a útok AS s nimi na hřišti dominoval. A to k němu můžeme počítat ještě jména jako Batistuta, Delvecchio nebo Montella. Jenže už tehdy trenér Capello tušil, že úměrně s jeho genialitou přijdou také záblesky Cassanovy odvrácené tváře. Že největším úkolem bude zkrocení jeho temperamentu, což byl úkol shakespearovských rozměrů. Capello se s ním pral statečně, ale tenhle boj nemohl vyhrát.

Pár měsíců před přestupem do města ve stínu Kolosea se Cassano poprvé výrazně ukázal v negativním světle. V utkání italské jednadvacítky ho totiž trenér Gentile nechal na lavičce po celou dobu a v očích Cassana to znamenalo obrovské zklamání. Podraz. V takových chvílích jako by Antonio vypnul mozek a jednal. Ze srazu náhle odjel bez jediného slova a zamířil domů. Na klubové úrovni se mu ale dařilo a v prvním roce nasázel i přes nevýraznou minutáž pět branek. Především díky tomu vyhrál anketu o nejlepšího mladíka v lize.

Kdykoli Cassano cítil pocit křivdy, byť neoprávněně, začal jeho autopilot předvádět hrůzostrašné věci. V pohárovém klání s AC Milán, které Vlci po první vysoké porážce potřebovali vyhrát, byl Cassano faulován Laursenem. Sudí Rosetti nereagoval, což Cassana vytočilo. Začal na muže zákona řvát, za což byl po právu vyloučen. Jak nasupeně odcházel, neudržel nervy na uzdě a sudímu ukázal gesto značící paroháče. Pro Italy hodně tvrdá urážka. Na to Capello reagoval tím, že ho v dalším zápase nenominoval.

Horkokrevný Cassano to bral jako útok na svoji osobu a trenéra Capella poslal poprvé, ale rozhodně ne naposledy do míst, kam slunce nesvítí. On si obecně vůbec nebral servítky. Jindy Capella seřval za to, že ho, chudáka, nechal rozcvičovat po celou druhou půli, aniž by ho pak pustil na hřiště. Před všemi hráči v šatně ho nazval neschopným idiotem. Další římský trenér, Luigi Del Neri, razil heslo, že na hrubý pytel se nejlíp hodí hrubá záplata, a Cassana vyřadil z týmu.

Především roky 2002 až 2005 patřily ke Cassanovým nejúspěšnějším. V Římě za tu dobu během 91 zápasů nasázel 31 ze svých 39 branek v dresu Giallorossi. A že jeho přítomností netrpěl ani král Totti, to ukazuje jeho 54 branek za 4 sezony s Cassanem v týmu. S Cassanem se mu dařilo vynahrazovat nepříliš atletickou postavu sérií narážeček, patiček a geniálních nahrávek, kterými duo obelstilo každého soupeře. Budoucnost nemohla být krásnější.

A tehdy opět zasáhl ďábel v Cassanově hlavě. Za svou kariéru spálil hodně mostů a první z nich v roce 2005. Na lavičku AS usedl holohlavý stratég Luciano Spalletti, který odváděl perfektní práci ve skromném Udinese. Spalletti Cassanovi vůbec nevoněl a dal mu to hned po pár dnech tvrdě najevo. "Tady už nekoučuješ ty neschopný kretény, jaký jsi měl v Udinese. Tohle není tvůj dům, ale můj!," křičel na něj po jednom z tréninků.

Sezonu 2005/2006 strávil spíš hádáním se s klubem o nové smlouvě. Jeho finanční požadavky se rovnaly tomu, co pobíral kapitán Totti, což se v Římě nesetkalo s pochopením. Peníze byly vlastně velkým problémem také vztahu Cassana právě s jeho kapitánem. Oba si je totiž do studia pozvala italská verze slzopudného pořadu Pošta pro tebe. Potíž tkvěla v tom, že Cassano dostal za účast jen 20% toho, co dostal Totti. To Antonio nemohl zkousnout.

Hádající se dítě už klub obtěžovalo dost dlouho a aby Cassano neodešel v létě 2006 zadarmo jako volný hráč, AS vzalo zavděk ubohou nabídkou 5 milionů eur od Realu Madrid. To dost výrazně ovlivnilo likviditu Římanů vzhledem k enormní částce vynaložené v roce 2001. S Cassanem sice odešla velká část fotbalové poezie, na kterou jsou Římané zvyklí, ale také o mnoho větší část problémů.

Zpětně Cassano vzpomínal: "Francesco za mnou jednou přišel a řekl mi: "Anto, pamatuj, že je lepší vydělávat míň a být spokojený, než se přestěhovat přes kus světa, abys hodně vydělával, ale nebyl v klidu." Kdybych ho poslechl, mohl bych v Římě být klidně dalších deset, možná patnáct let," dodal nostalgicky.

Tlouštík hezčí než Becks

V Realu se Cassano uvedl obdobně, jak měl ve zvyku. Gól dal ve třetí minutě svého debutu. Na jeho angažmá v hlavním městě Španělska se ale nevzpomíná v nejlepším smyslu slova. Asi každého mladého hráče (bylo mu 23, když přestupoval) by přítomnost legend jako Raúl, Zidane, Ronaldo, Beckham nebo Guti motivovala k nejlepším výkonům. Cassano si ale zajel do Madridu spíš na jeden dlouhotrvající, nekončící a luxusní večírek. Pověst playboye potvrzoval dokonale a podřizoval se svým dvěma největším vášním - sexu a jídlu.

Ve vzpomínkové knize Cassano(va) uvádí: "Počítám, že jsem v pětadvaceti letech měl v posteli takových 600 až 700 žen. Nejlepší zápasy jsem zpravidla hrál po skvělém sexu." Jeho madridské angažmá bylo prošpikované jídlem a sexem. Cassano jeho většinu strávil v luxusním apartmá na hotelu a nekonečný kolotoč dovedl k dokonalosti. "Měl jsem tam kamaráda, číšníka. Jeho úkolem bylo donést mi vždycky večer tři čtyři chody pečiva a zákusků. Udělali jsme takovou výměnu - já k němu poslal ženu, se kterou jsem byl, on mi poslal jídlo. Dezerty po sexu tvoří perfektní noc."

Divoké večírky plné jídla, sexu a alkoholu, kterým Cassano za madridských nocí zcela propadl, se samozřejmě podepsaly na jeho životosprávě. Z rychlého mladíka se stal obtloustlý muž vážící chvílemi téměř metrák. Španělský tisk si ho dobíral ještě mnohem víc než nedávno Edena Hazarda a udělil mu nelichotivou přezdívku El Gordito - Tlouštík. K represivním opatřením sáhl i Real Madrid, který Itala pokutoval za každý nadbytečný gram. Cassano přesto tvrdil, že je se svým zjevem spokojen a že je dokonce hezčí než jeho spoluhráč, módní ikona David Beckham.

Až Fabio Capello ho dostal trochu do formy, i když pouze po stránce fyzické. Po jeho přípravě zhubl Cassano přes deset kilo a dostal se dle svých slov až na 82. Přesto jen vzdáleně připomínal toho šikovného dribléra schopného kdykoli rozhodnout zápas. A s Capellem, který vystřídal Juana Ramona Lópeze, navázal plynule tam, kde skončil v Římě.

Když byl Real na výjezdu v Tarragoně, Capello dal Ronaldovi s Cassanem pokyn k rozcvičování, ale Cassana na hřiště neposlal. To mladý hráč nemohl vydýchat. V šatně podle vlastních slov začal na svého trenéra křičet: "Jseš jenom sr.č, falešnější než prachy v Monopolech." Tím si samozřejmě vysloužil jen další distanc. Přibližně v té době se vžil Capellem vymyšlený termín "cassanata". Dalo by se to přeložit asi jako "dělat Cassana", něco jako u nás "dělat Zagorku", jen s nádechem označení nekontrolovatelné bomby, která rozsévá chaos.

Prezident Ramon Calderón posvětil jeho odchod s tím, že Cassano "ukázal naprostou absenci respektu a charakteru." Ne všichni se o něm ale vyjadřovali v tomto smyslu. Poklonu mu vysekl sám kapitán Raúl. "Byl to neuvěřitelný talent. Nikdy jsem neviděl někoho jako on." Talent od pánaboha. Ale ani ten nestačil. Cassano odehrál za Bílý balet jen 19 ligových duelů a vstřelil v nich ubohé dva góly.

Klidné vody končící dokonalou bouří

Z rozbouřených vod Španělska proto rychle a bez emocí prchl a nejvíc se ulevilo právě činovníkům královského klubu. Pomocnou ruku mu v tu chvíli podala janovská Sampdoria a lze říct, že právě ve známém přístavním městě našel Fantantonio své útočiště. Úkolu cvičitele šelem se zhostil prezident Garrone, který za nevyzpytatelného génia nabídl Realu 5,5 milionů eur ve formě hostování s opcí. Real nabídku přijal a Garrone věděl, že pokud dá dohromady Cassanovu hlavu, jeho nohy by mohly Dorii vynést do oblak. Prvním krokem bylo to, že Cassano akceptoval masivní snížení platu ze 4,3 milionů na 2,8 milionů ročně.

Ofenzivní pojetí fotbalu trenéra Waltera Mazzarriho vyneslo Sampdorii až na pohárové příčky a velký podíl na tom měl klíčový hráč Blucerchiati. Možná si v té době Cassano uvědomil, že už nehodlá přijít o další cenné momenty. Možná v hlavě trochu dospěl. Možná našel prostředí, kde se cítil dobře. Každopádně dal devět branek za 22 zápasů a stihl k tomu přidat i šest asistencí. Fyzicky se opět dostal do skvělé kondice a ukázal, že neztratil nic ze svých trademarků.

Opět ho zdobila výsostná technika, kontrola míče, zase elegantně řešil situace před bránou soupeřů a čich na góly se mu neustále zlepšoval. Doria zakončila jeho debutovou sezonu na skvělém pátém místě a zajistila si kvalifikaci do Poháru UEFA. Pořád to ale byl Cassano. Hlasitý, drzý a názory vyjadřující nešetrně až bezohledně. Pět zápasů si nezahrál a byl k tomu ještě pokutován ve výši 15 tisíc eur za to, že v reakci na své vyloučení proti Turínu hodil po sudím svůj dres.

Přesto na něj majitel Sampdorie Riccardo Garrone vsadil. Dokonce z něj udělal zástupce kapitána Palomba a Cassano se opravdu zklidnil. Jeho parťákem se navíc stal Giampaolo Pazzini a s ním po boku vytvořil Cassano velmi energickou a údernou dvojku. Garrone si je tak pochvaloval, že je neváhal přirovnat k populárním útočníkům Mancinimu s Viallim. To byl tandem, který Sampdorii v sezoně 1990/1991 dovedl k dosud jedinému mistrovskému titulu.

Obrovská senzace se stala na konci ročníku 2009/2010, kdy se Doria kvalifikovala do předkol Ligy mistrů. Možná to způsobil zvýšený tlak na jeho osobu, možná něco jiného. Cassano se ale opět projevil jako člověk před čímsi prchající a pálící jeden most za druhým. Téměř idylické podmínky v Sampdorii nedokázal z nějakého důvodu snášet.

Když Sampdoria zorganizovala každoroční klubové předávání cen za minulou sezonu, Fantantonio nedorazil. Majitel Garrone za ním následně přišel a vše vyeskalovalo v hádku mezi oběma zmíněnými pány. Medializace situaci moc nepomohla a Cassano odmítal trénovat. Tady i Garronemu, jindy smířlivému a uvážlivému člověku, došla trpělivost. Dokonce se pokusil ukončit hráčův kontrakt na základě neplnění dohodnutých podmínek. Celá situace skončila až u soudu. Jeho verdikt však zněl jinak - snížení platu o polovinu.

V rozhovoru pro Tuttosport pak Garrone poodhalil: "Je mi moc líto, kam to dospělo. Kdyby neměl Antonio svoji náturu a nechoval se vždycky jako šašek, který se absolutně neumí ovládat, mohl to být opravdu skvělý fotbalista."

Cassano si rozhádal člověka, který pro něj představoval tátu. Usmířili se až před jeho smrtí. Sampdorii dal každopádně vale a fotbalová Itálie čekala na další jméno ochotné minimalizovat ztráty nevyhnutelného výbuchu. Záchranné lano mu hodil AC Milán, který za něj poslal do Janova pouhopouhé 3 miliony eur. Cassano přicházel do Lombardie jako náhradník. Aby taky ne, když jedničkou v útoku byl (stejně jako všude jinde, kam přišel) Zlatan Ibrahimović. Na tohle spojení dvou kulantně řečeno výstředních osobností byl zvědavý celý fotbalový svět.

Dotek smrti

Zpočátku toho Cassano moc neodehrál. Problémový hráč zůstával v rotaci trenéra Maxe Allegriho až za Ibrou, Robinhem a Patem. Navíc měl ještě pár týdnů po přestupu nadváhu čtyř kil. V závěru dubna bylo na programu očekávané a vyhrocené Derby della Madonnina s Interem. Cassano do něj promluvil opět svým specifickým způsobem. Vybojoval penaltu, kterou pak proměnil a stal se hrdinou. V závěru se ale opět neovládl a byl vyloučen. Pak už jen pronesl obligátní "Udělal jsem další hloupost a jsem připraven za ni pykat."

A pak přišel ten prokletý listopad. Říká se, že když na vás sáhne smrt, promítnete si před očima celý život. Něco podobného možná zažil Cassano po zápasu s AS Řím. Proti bývalému zaměstnavateli se na hřiště dostal na pár minut, jenže po utkání nezamířil domů. Na letišti si stěžoval na nevolnost a měl problém vysoukat ze sebe celistvou větu. Kluboví lékaři ho proto raději odvezli do nemocnice a dobře udělali. O dva dny později média přinesla oficiální příčinu - italský střelec prodělal mozkovou příhodu!

"Nebylo mi dobře, trochu jsem se motal. Lékaři mi říkali, že bych měl k doktorovi, ale já nechtěl. Trochu jsme se hádali a trvalo jim asi půl hodiny, než jsem teda souhlasil," dodal zpětně. Lékařské vyšetření objevilo vážné srdeční problémy, které kromě smrti řeší trvale jen náročná operace.

Té se Cassano podrobil a netrpělivě čekal na verdikt ohledně návratu na trávníky. Ten nezněl příznivě - půl roku mimo hru! Nebyl by to ale Cassano, aby nevyváděl i mimo hřiště. Temperament se Cassanovi evidentně krotit nedařilo ani krátce po operaci srdce. V prosinci 2011 totiž dostal pocit, že ho v Janově při volebním shonu sleduje jistá dvojice. Projevil se jako klasický Cassano a dvojici bez váhání napadl slovně i fyzicky. Nakonec se ukázalo, že se jedná o moderátorku místní televize a jejího kameramana. Opravdu natáčeli, jenže nikoli Cassana, nýbrž volební přípravy. Takže Antonio opět nasadil masku smířlivého beránka a omluvil se s tím, že už to víckrát neudělá.

Tehdy poprvé přiznal, že měl opravdový strach. "Mám-li být upřímný, tak jsem se opravdu hodně bál. Byl to hrozný pocit, zvlášť ve dnech před operací. Měl jsem záchvaty paniky, protože mi došlo, jak snadno můžu umřít."

Především díky tomuhle procitnutí a díky velké podpoře svých fanoušků po celém světě se dokázal opět vrátit. Znova cítil hlad po úspěchu, po tom, aby si ho lidé pamatovali i pro hráčské kvality, ne jen jako nevypočitatelného magora z bulváru. Pět měsíců po operaci byl zpátky na hřišti a znovu hrál o sto šest. Nakonec si jeho vzletu všiml i trenér národního týmu Cesare Prandelli, který se nad rebelem slitoval a dal mu šanci v reprezentaci.

Nejdřív toho asi hodně rychle litoval. Na jedné z tiskovek dostal Cassano otázku, zda jsou v týmu nějací homosexuálové. Bez rozmýšlení odvětil: "No to doufám, že ne!" a reakce skupin bojujících za práva gayů na sebe nenechala dlouho čekat. Pod tlakem veřejnosti jej UEFA pokutovala 15 tisíci eur a Cassano se (opět) musel omlouvat.

Prandelliho odvaha sestavila dohromady dvojici, která bulvární plátky živila lépe než kdo jiný. Spojení s průšvihářem Balottelim, jakousi Cassanovou demoverzí, ale kupodivu fungovalo. Prandelliho výběr se totiž ve skupině umístil za Španělskem a Cassano s Balotellim mu dláždili cestu výš. Na Angličany vyzráli díky penaltám a v semifinále si díky dvěma trefám Balotelliho poradili i s favorizovanými Němci!

Balotelliho v roli snajpra podporoval právě Cassano, s posvátnou desítkou na dresu. Ve finále proti rozjetým Španělům ale její kouzlo opadlo a Cassano byl ze hry stažen už po poločase. Italové dostali čtyři branky a skončili až na druhém místě. Cassanovi se po osobní stránce tenhle šampionát celkem povedl a proto měl v létě dostatek nápadníků. Silvio Berlusconi zrovna dělal menší revoluci a AC prodalo Ibrahimoviće se Silvou. Pakoval se i Fantantonio. Stěhovat se ale nemusel daleko, protože mu dal šanci Inter.

Jeho angažmá ale skončilo průšvihem. Pod vedením nepříliš schopného a chaoticky uvažujícího Stramaccioniho se Interu absolutně nedařilo a na dno si zde sáhl nejeden hráč. Cassano mezi ně patřil. Jak už to u něj bývá zvykem, s trenérem Stramaccionim vůbec nevycházel. Dokonce ho označil za nejhorší osobu, s jakou se kdy potkal. "Je to člověk, kterého jsem neměl rád, nemám rád a nebudu mít rád," dodal. A to prosím pěkně řekl člověk, který dokázal i "Dona Fabia" podle spoluhráčů poslat do prde.e průměrně dvakrát v jedné větě.

Dobří holubi se vracejí

Toxické prostředí plné nenávisti mezi oběma muži vyústilo v množství hádek, z nichž během jedné neměli daleko k fyzickému napadnutí. Podle Stramaccioniho za vše mohl Cassano, který se neustále snažil snižovat jeho respekt u hráčů a doufal, že Strama brzy skončí, načež on v Interu dlouho zůstane. V prvním bodu se nemýlil a vedení kouče devátého celku opravdu propustilo. Jenže Cassano ho brzy následoval, neboť Antoniův miláček Walter Mazzarri se s ním nemazlil, a stál za jeho propuštěním.

Problémový forward se po fiasku v dalším velkoklubu opět uchýlil do méně dramatického prostředí. Jeho novým zaměstnavatelem se stala Parma, slavný celek zmítaný však finančními problémy. V jeho barvách zažil světoběžník výtečnou sezonu 2012/2013, kdy nasázel 12 branek a přidal osm dalších asistencí. Zase se držel stranou tlaku, vyhýbal se kontroverzím a fotbal ho bavil.

Crociati se s Cassanovou vydatnou pomocí dostali až na šestou příčku, jenže štěstí jejich fanouškům nebylo přáno. Zasáhly nezměrné finanční problémy, které klub poslaly do obřích problémů. Vše skončilo až vyhlášením bankrotu. Ruku v ruce s nimi šla i Cassanova nespokojenost, který nedostal několik měsíců zaplaceno. Jeho kontrakt byl ukončen po vzájemné domluvě a Cassano zase začínal od píky.

V takových chvílích se vracel k domovu. Tím fotbalovým pro něj byla Sampdoria Janov, která mu opět podala pomocnou ruku. Cassano měl ve smlouvě speciální doložku, díky níž by klub mohl ukončit smlouvu bez dalších řečí v případě jakýchkoli disciplinárních problémů rodáka z Bari. Trenér Zenga nejprve z jeho příchodu radost neměl a dokonce do médií prohlásil, že pokud Antonio přijde, on odejde. Po telefonátu s ním ale obrátil a Cassana v klubu vřele vítal.

Musel ale tušit, že tohle spojení nebude mít dlouhého trvání. Jeden klub je na dvě ega prostě moc malé hřiště a když je vaším šéfem Massimo Ferrero, muž slušně řečeno velmi excentrický, tak to pro hráče Cassanovy nátury prostě není snadné. Nebylo. Na hřišti se objevoval stále méně, sám nebyl spokojený a ještě otevřeně kritizoval některé osoby ve vedení jako neschopné. Postupem času se dvě horké hlavy pustily do sebe a majitel Ferrero mu dokonce zakázal vstup do kabiny.

Fantantoniův dramatický kšaft

V srpnu 2016 to už Ferrero nevydržel a po mnoha hádkách, které se objevily i v novinách, Cassanovi ukázal dveře. Cassano se sice chvíli cukal a trénoval s juniorkou, ale v lednu 2017 a bez jediné odehrané minuty v sezoně se dohodl s Ferrerem na ukončení smlouvy. A pak už se začal naplno roztáčet jeden z nejslavnějších kolotočů na EF - Cassano a konec kariéry. Související články nebudily snad u žádného jiného tématu (kromě hradeckého stadionu) takové pobavení.

Věren svému životnímu postoji excentrika naplno a bez okolků sdělujícího cokoli a kdykoli Cassano v dubnu prohlásil, že větší motivaci ještě necítil a že je připraven podepsat další smlouvu. Desátého července se upsal Hellasu Verona za velkého jásotu fanoušků, neboť ti se opět dočkali oblíbené trojky veteránů Cassano - Pazzini - Cerci. O týden později prosákly do médií informace o tom, že Cassano hodlá skončit.

To ještě ten den Cassano osobně a příhodně dementoval, načež jen za další týden opravdu skončil! Prohlásil, že končí s celou kariéru, protože se chce věnovat rodině. Jeho manželka, bývalá hráčka vodního póla Carolina Marcialis, následně na sociálních sítích uvedla, že si její manžel opět hledá angažmá. Ten to vzápětí rozporoval s tím, že pokračovat nehodlá. Prý ztratil motivaci. Své pocity přirovnal k muži, který se dívá na svou manželku po mnoha letech soužití a už k ní nic necítí.

V červenci se Cassanovy city náhle probudily a on opět pocítil obrovskou motivaci. Dostal nabídku od třetiligové Ibizy, která si asi neuvědomila, koho to hodlá angažovat. V září byla touha pryč. Říjen strávil trénováním s druholigovým Virtusem Entella, který plánoval velkolepý návrat. Poblouznění Cassanovou aurou ale trvalo jen čtyři dny. S klubem, za nějž neodehrál ani jednu soutěžní minutu, se nadobro rozešel a k 13. říjnu 2018 definitivně uzavřel kariéru. No, i když definitivně...

Cassano vždycky platil za obrovský talent. Z naprosté bídy, kdy neměl co jíst, se dostal až na vrchol (a to vážně není sexistická narážka), mezi nejlepší. "Když bych měl jinou hlavu, mohl bych být mezi nejlepšími. Byl bych na úrovni Messiho, Ronalda a Neymara," shrnul rodák z Bari neskromně svou kariéru. Plno krásných zážitků, ještě víc excesů a jedna palčivá otázka: Co kdyby? Jo, ze všeho nejhorší je promarněný talent.